JUDr. Josef Hrudka

Katedra teorie policejně bezpečnostních činností PA ČR v Praze

Přísahy a sliby I.

Tato dvoudílná teoretická studie, v dílu prvém vymezuje právní reglementaci a konsekvence služebního slibu v zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) a v dílu druhém, za pomoci rozvinutí horizontální a vertikální roviny zkoumaní a jejich vzájemného propojení,[1] induktivně deduktivní metodou abstrahuje obsah služebních slibů a přísah „příslušníků veřejných bezpečnostních sborů“ s uvedením jistých anomálií, které naše historie přinesla.

Právní reglementace a konsekvence služebního slibu v zákoně o služebním poměru

První významnou společenskou událostí v  profesním životě každého příslušníka Policie České republiky (dále jen „policisty“) je složení služebního slibu. Tohoto slavnostního aktu se kromě budoucích policistů a představitelů vrcholného managementu Policie České republiky zúčastňují zpravidla i pozvaní hosté z Ministerstva vnitra České republiky a územní samosprávy. Slavnostní atmosféru, spojenou se silným emocionálním prožitkem, umocňuje mnohdy reprezentativnost prostor, kde se služební slib koná, doprovod Hudby hradní stráže a Policie České republiky, přítomnost osob blízkých mladých policistů, ale i např. členů historické skupiny Četnické pátrací stanice Praha, předání pamětního listu a ocenění služebně starších kolegů, kteří se tak veřejně stávají kladným vzorem nastupující policejní generace.

Institut služebního slibu, tak jak ho známe dnes, je součástí zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který upravuje právní poměry fyzických osob, které v bezpečnostních sborech vykonávají službu (dále jen „příslušník“), jejich odměňování, řízení ve věcech služebního poměru a organizační věci služby. „Bezpečnostním sborem se rozumí Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace.“[2]

Text služebního slibu, který v den nástupu k výkonu služby skládá příslušník zní:

"Slibuji na svou čest a svědomí, že při výkonu služby budu nestranný a budu důsledně dodržovat právní a služební předpisy, plnit rozkazy svých nadřízených a nikdy nezneužiji svého služebního postavení. Budu se vždy a všude chovat tak, abych svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Služební povinnosti budu plnit řádně a svědomitě a nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život."[3]

Do služebního poměru, příslušníka bezpečnostního sboru, může být přijat občan České republiky, který

a) o přijetí písemně požádá,

b) je starší 18 let,

c) je bezúhonný,

d) splňuje stupeň vzdělání stanovený pro služební místo, na které má být ustanoven,

e) je zdravotně, osobnostně a fyzicky způsobilý k výkonu služby,

f) je plně způsobilý k právním úkonům,

g) je oprávněný seznamovat se s utajovanými informacemi[4], má-li být ustanoven na služební místo, pro které se tato způsobilost vyžaduje,

h) není členem politické strany nebo politického hnutí, a jde-li o služební poměr příslušníka zpravodajské služby, ani odborové organizace,

i) nevykonává živnostenskou nebo jinou výdělečnou činnost a není členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které vykonávají podnikatelskou činnost.

Před přijetím do služebního poměru je bezpečnostní sbor povinen písemně seznámit občana s textem služebního slibu, předpokládaným dnem vzniku služebního poměru, druhem služebního poměru a dobou jeho trvání, služebním zařazením, místem služebního působiště, dobou služby, výší služebního příjmu a výplatním termínem, délkou dovolené, podmínkami výkonu služby a podmínkami skončení služebního poměru.[5]

Samotný text služebního slibu, jak již bylo řečeno v úvodu, je uveden v § 17 zákona o služebním poměru a dále se objevuje v zákonné dikci těchto ustanovení jmenovaného zákona: § 16 odst. 3, § 17 odst. 3, § 42 odst. 1 písm. d), § 186 odst. 7 písm. c), § 221.

Služební poměr vzniká dnem, který je stanoven v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, za podmínky, že příslušník v den nástupu k výkonu služby složí služební slib. Služební slib se považuje za složený, jestliže jeho text je stvrzen podpisem konkrétního příslušníka. Pokud se k složení slibu nedostaví nebo odmítne složit služební slib anebo jej složí s výhradami, služební poměr mu nevznikne.[6]

„Pokud příslušník nenastoupí do služby v den určený rozhodnutím o přijetí a prokáže závažnou překážku, která mu bránila v nástupu služby, a uvědomí do týdne služebního funkcionáře o této překážce, služební poměr vznikne k tomuto dni, ale výkon služby se bude realizovat až po odpadnutí překážky. Nenastoupí-li příslušník k výkonu služby v den, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž by mu v tom bránila závažná překážka, nebo neuvědomí-li služebního funkcionáře o vzniku této překážky do týdne od stanoveného dne nástupu do služby, služební funkcionář rozhodnutí o přijetí do služebního poměru zruší. Zde se jedná o jediný případ, kdy podle zákona může služební funkcionář zrušit rozhodnutí, a to i pravomocné, bez podnětu příslušníka.“ [7]

V současné době je tedy povaha tohoto institutu v případě vzniku služebního poměru normativní, kdy stvrzení služebního slibu podpisem je nezbytnou podmínkou vzniku služebního poměru. Tedy přesto, že služební poměr vzniká jednostranným rozhodnutím služebního funkcionáře o přijetí příslušníka do služebního poměru (na rozdíl od vzniku pracovního poměru, kde je potřeba oboustranný projev vůle), tak nezbytnou podmínkou pro jeho vznik je tento explicitní projev vůle (stvrzení slibu podpisem) uchazeče, jednat v souladu s právními a mravními požadavky kladenými na profesi příslušníka (pomineme-li iniciaci vzniku služebního poměru v podobě písemné žádosti k přijetí).

Příslušník, který již je ve služebním poměru a skládal služební přísahu podle předchozích zákonů, neskládá služební slib podle zákona o služebním poměru účinného od 1. 1. 2007. Složení služební přísahy podle dosavadních právních předpisů se považuje za složení služebního slibu podle tohoto zákona.[8] Tuto dikci v obdobném znění[9] obsahoval i zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky č. 334/1991 Sb., o služebním poměrů policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, který respektoval složení přísahy podle zákona Federálního shromáždění Československé socialistické republiky č. 74/1990 Sb., kterým se stanovovalo nové znění vojenské přísahy a služební přísahy příslušníků Sboru národní bezpečnosti a Sborů nápravné výchovy… atd. Mezi služebním slibem a služební přísahou předchozích, již obsoletních, výše uvedených zákonů, nebyl diametrální rozpor. Jiná situace ovšem byla v roce 1990, kdy nastaly nové ústavní, legislativní a společenské poměry. Tehdy zákon č. 74/1990 Sb., kterým se stanovovalo nové znění služební přísahy příslušníků Sboru národní bezpečnosti a Sborů nápravné výchovy… atd., příslušníkům Sboru národní bezpečnosti a Sboru nápravné výchovy, kteří složili služební přísahu podle zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti (před účinností zákona č. 74/1990), ponechával dobu jednoho měsíce pro uvážení, zda služební přísahu podle nové právní úpravy složí. Služební orgán byl tehdy povinen předložit služební přísahu podle tohoto zákona do dvou měsíců ode dne, kdy tento zákon nabyl účinnosti a odmítnul-li příslušník složit služební přísahu nebo uplynula-li marně lhůta, pro uvážení a její složení, potom služební poměr skončil dnem, kdy k těmto skutečnostem došlo. Příslušníkům Sboru národní bezpečnosti (dále jen „SNB“) a Sboru nápravné výchovy, kteří nesložili, nebo odmítli složit, tuto novou přísahu ve stanovené lhůtě, a jejich služební poměr proto skončil, nenáleželo odchodné, platové vyrovnání ani příspěvek za službu.[10]

Za porušení služebního slibu je možno uložit trest odnětí služební hodnosti.[11] Odnětí hodnosti je nejzávažnějším kázeňským trestem a jeho pravomocné uložení je jedním z obligatorních důvodů k propuštění ze služebního poměru.[12]

Dalším obligatorním důvodem, kdy musí být příslušník propuštěn ze služebního poměru je porušení služebního slib tím, že se dotyčný dopustí zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru.[13]

Na existenci, explikaci a aplikaci těchto propouštěcích důvodů, existují dva poměrně vyhraněné názory:

a) jeden považující tyto důvody za redundantní, značně kontroverzní a v konečném důsledku za oslabující právní jistotu příslušníků o setrvání ve služebním poměru a

b) druhý spatřující v těchto důvodech především vytvoření dostatečného prostoru pro přijetí adekvátních opatření reagující na negativní jednání policistů.

Ad a)

Z obsahu služebního slibu vyplývají povinnosti, které se duplicitně vyskytují v zákoně o služebním poměru či v dalších právních normách regulujících činnost příslušníků a to:

a) být při výkonu služby nestranný, [tato povinnost je zakotvena v ustanovení katalogizující základní povinnosti příslušníka v zákoně o služebním poměru v § 45 odst. 1 písm. b), povinnost „zdržet se jednání, které může vést ke střetu zájmu služby se zájmy osobními a ohrozit důvěru v nestranný výkon služby“ a v § 45 odst. 1 g), povinnost „vykonávat službu tak, aby nebyla ovlivňována jeho politickým, náboženským nebo jiným přesvědčením“ a v § 46 odst. 1 „služební kázeň spočívá v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů“];

b) důsledně dodržovat právní a služební předpisy, [§ 45 odst. 1 písm. a) povinnost „dodržovat služební kázeň“ viz výše § 46 odst. 1];

c) plnit rozkazy svých nadřízených, [dtto viz b)];

d) nezneužít svého služebního postavení, [dtto viz b), sankcionuje i trestní zákon[14] § 158 „zneužívání pravomoci veřejného činitele“[15]];

e) neohrozit svým jednáním dobrou pověst bezpečnostního sboru, [§ 45 odst. 1 písm. i) povinnost „chovat se a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru“];

f) plnit řádně a svědomitě služební povinnosti, [dtto viz b)];

g) neváhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život [poněkud nevhodně formulovaná povinnost implicitně vyplývá s norem regulujících činnost příslušníků].

„Služební slib neobsahuje žádné konkrétní povinnosti příslušníků, ale pouze obecně popisuje povinnosti stanovené v jiných ustanoveních zákona o služebním poměru, případně v dalších právních předpisech. Je proto naprosto nadbytečné spojovat s porušením služebního slibu jakoukoliv samostatnou právní odpovědnost, například ve vztahu k propuštění ze služebního poměru, protože právní úprava kázeňské i trestní odpovědnosti za porušení každé konkrétní povinnosti příslušníka je zcela vyhovující. Z porušení právních předpisů a nikoliv služebního slibu by měla vycházet také sankční opatření v oblasti personální.“[16]

Kontroverzní povaha propouštěcího důvodu uvedeného v § 42 odst. 1 písm. d) plyne z několika důvodů. Za prvé pro užití právně neurčitých pojmů „zavrženíhodné jednání“ a „dobrá pověst bezpečnostního sboru“, kdy výklad těchto pojmů je vždy věcí aplikujícího orgánu, tedy služebního funkcionáře. Za druhé pro skutečnost, že zákonodárci pro naplnění této skutkové podstaty postačuje pouze dopuštění se jednání mající znaky trestného činu, kdy byť částečná hmotně právní kvalifikace jednání příslušníka a otázka jeho viny je ponechána pouze na služebním funkcionáři.[17] Navíc při řízení o propuštění podle § 42 odst. 1 písm. d) nemá příslušník právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům, ke způsobu jejich zjištění, popřípadě navrhnout jejich doplnění.[18] Toto je ale v nesouladu jak s dikcí zákona o služebním poměru (“Služební funkcionář si nemůže učinit úsudek o osobním stavu příslušníka a o tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo za něj odpovídá. Probíhá-li před příslušným orgánem řízení o předběžné otázce, vyčká služební funkcionář jeho výsledku“)[19], tak s právními postuláty obsaženými např. v Listině základních práv a svobod.[20] „Jen v trestním řízení lze nalézt, zda se příslušník dopustil trestného činu. Výlučně v trestním řízení jsou příslušníkovi garantována všechna práva, která mu dávají dostatečný prostor pro prokázání neviny. Do doby, než je příslušník odsouzen, nesmí být vůči příslušníkovi učiněny žádné kroky, jež jsou odůvodňovány tím, že spáchal trestný čin.“[21] Jak již bylo uvedeno porušení služebního slibu, je také důvodem pro uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti, a tím i současně důvodem k propuštění. „Přitom pro odnětí hodnosti není nutno, aby porušení služebního slibu bylo spácháno oním zavrženíhodným jednáním, které má znaky trestného činu. Právní jistota příslušníka o setrvání ve služebním poměru se pro zcela libovolný výklad služebního slibu ještě významněji oslabuje.“[22]

Ad b)

Názor spatřující v těchto důvodech vytvoření dostatečného prostoru pro přijetí adekvátních opatření reagující na negativní jednání policistů se opírá zejména o odborné stanovisko personálního odboru Ministerstva Vnitra České republiky k „Možnosti propuštění příslušníka Policie České republiky ze služebního poměru v případě jednání pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky“.[23] V tomto stanovisku je popsán možný postup služebních funkcionářů, při řešení požití alkoholu příslušníkem při řízení motorového vozidla. Současně jsou zde definovány některé obecné právní závěry, které ke dni zpracování stanoviska vyplývají jak z některých judikátů, tak i současného stavu obecného právního vědomí.

„Opatřené důkazy (podklady) služební funkcionář posoudí, zda jsou dostatečné pro učinění závěru a zahájení řízení o propuštění. Pokud zjištěné skutečnosti nasvědčují, že jednání příslušníka je jednáním zavrženíhodným, způsobilým ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru a vykazuje znaky trestného činu,  zahájí služební funkcionář zvláštní řízení podle ustanovení § 183 a násl. zákona.“ [24] Prvním úkonem služebního funkcionáře může být doručení rozhodnutí o propuštění příslušníkovi.“[25] „Podle § 180 zákona je služební funkcionář po zahájení řízení povinen zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí a za tím účelem si opatří potřebné podklady, jak je uvedeno výše. V rámci této povinnosti se musí vyrovnat s požadavkem zákona spočívajícím v posouzení, zda jednání příslušníka vykazuje znaky trestného činu, v daném případě trestného činu podle § 201 trestního zákona. Služební funkcionář posuzuje jednání příslušníka nikoliv jako orgán činný v trestním řízení a nečiní ani závěry trestně právní, které by nepochybně vedly k porušení zásady presumpce neviny. Porušením této trestně právní zásady není takový postup, kdy v rámci řízení ve věcech služebního poměru, tedy jiného řízení nežli trestního, služební funkcionář naplňuje požadavek zákona a jednání příslušníka posuzuje z pohledu vykazování znaků trestného činu. V této souvislosti je nutné poznamenat, že pro samotné posouzení nelze aplikovat článek 40 Listiny základních práv a svobod, publikované ve sbírce zákonů č. 2/1993 Sb., kde je v odst. 1 uvedeno, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Podle odstavce 2 tohoto článku je každý proti němuž je vedeno trestní řízení považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Z judikátu 22 Ca 481/98 Krajského soudu v Ostravě vyplývá, že uvedené ustanovení nelze na takový případ aplikovat. Důvodem je skutečnost, že nelze směšovat trestní řízení a řízení ve věcech propuštění ze služebního poměru.“[26] „Je také nepochybné, že služební funkcionář (správní orgán) nemusí čekat na rozhodnutí, zda bude jednání příslušníka shledáno přestupkem nebo trestným činem (to by mohlo vést k marnému uplynutí krátké subjektivní lhůty pro propuštění ze služebního poměru), ale nepochybně musí zjistit skutečný stav věci a pouze na jeho základě může příslušníka propustit ze služebního poměru. V takovém případě není podstatné, zda bude později rozhodnuto, že jednání příslušníka současně nenaplnilo skutkovou podstatu trestného činu či přestupku (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21.9.2007 č.j. 4As 58/2006-94). Podle § 180 odst. 5 zákona takový postup služebního funkcionáře též není řešením předběžné otázky, spočívající v úsudku o budoucím rozhodnutí jiného, ve věci příslušného orgánu. Posouzení, zda jednání příslušníka má znaky trestného činu proto není posuzováním předběžné otázky. Ostatně služební funkcionář si takový úsudek ze zákona ani učinit nemůže. Služební funkcionář si v rámci této úvahy vytváří vlastní názor a úsudek, zda by jednání příslušníka bylo trestným činem z pohledu jeho formálních  znaků. Užití pojmu „jednání, které má znaky trestného činu“ v zákoně není vyjádřením pojmu trestného činu v jeho materiálním smyslu, ale jen v rozsahu jeho formálních znaků (srovnej rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8.11.2006 č.j. 10 Ca 139/2006-31).“[27]

Literatura

TOMEK, P. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem k 1. 1. 2007. 1 vyd. Olomouc : ANAG, 2007. s. 53. ISBN 978-80-7263-385-2

TOMEK, P. Stíny zákonnosti - stín druhý. Naše Policie, 2009, roč. 16, č. 10, s. 8-9.

Usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky.

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

Zákon č. 74/1990 Sb., kterým se stanoví nové znění vojenské přísahy a služební přísahy příslušníků Sboru národní bezpečnosti a Sborů nápravné výchovy, upravuje název československé armády, upravuje řádná dovolená vojáků v základní službě a jímž se mění Zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti.

Zákon č. 334/1991 Sb., o služebním poměrů policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie.

Zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.

Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

Odborné stanovisko personálního odboru Ministerstva Vnitra České republiky vedené pod Č.j. MV-12438-1/SP-2008.

www.nosp.cz

---

[1] Rovinu horizontální představuje exkurz do legislativní úpravy sousedních zemí a rovinu vertikální krátký historický exkurz od roku 2007 do roku 187?.

[2] § 1 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

[3] § 17 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

[4] Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.

[5] § 16 odst. 3 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

[6] § 17 odst. 3 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů. Citované ustanovení je však zjevně vnitřně kontradiktorní. Dikce věty první zní „Služební poměr vzniká dnem, který je stanoven v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru“ tzn., že služební poměr vzniká již rozhodnutím služebního funkcionáře příslušného bezpečnostního sboru. Je to logické, neboť podle věty druhé může složit služební slib pouze příslušník bezpečnostního sboru. V poslední větě se však uvádí, že odmítnutím složení služebního slibu etc. služební poměr nevznikne. Tak se však má stát v době, kdy předtím již tento služební poměr vznikl, neboť v době odmítnutí složení služebního slibu etc. nutně musí právoplatně existovat. V takovém případě však zánik služebního poměru musí nastat ex nunc, nikoli ex tunc, jak to lze dovozovat z poslední věty citovaného odstavce. De lege ferenda by proto bylo vhodné zaměnit slovo „nevznikne“ slovem „zanikne“. Předchozí právní úpravy řešily tuto situaci obdobně jako uvedený návrh de lege ferenda, a to tak, pokud policista odmítnul složit služební přísahu, skončil jeho služební poměr dnem, kdy k takovému odmítnutí došlo.

[7] TOMEK, P. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem k 1.1.2007. 1 vyd. Olomouc : ANAG, 2007. s. 53. ISBN 978-80-7263-385-2

[8] § 221 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

[9] § 128 odst. 6 „Služební přísaha složená podle dosavadního zákona se považuje za služební přísahu složenou podle tohoto zákona.“

[10] Čl. III. zák. č. 169/1990 Sb., o občanských komisích působících v resortech ministerstev vnitra a o změně a doplnění zák. č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků sboru národní bezpečnosti, ve znění zák. č. 63/1983 Sb. a zák. č. 74/1990 Sb.

[11] § 186 odst. 6 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

[12] § 42 odst. 1 písm. e) zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

[13] § 42 odst. 1 písm. d) zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

[14] Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.

[15] Nová právní úprava § 329 Zneužití pravomoci úřední osoby zák. č. 40/2009 Sb., trestní zákoník.

[16] TOMEK, P. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem k 1. 1. 2007. 1 vyd. Olomouc : ANAG, 2007. s. 52-53. ISBN 978-80-7263-385-2

[17] Propouštěcí důvody uvedené v § 42 odst. 1 písm. a), b), c) zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, požadují pravomocné rozhodnutí soudu „Příslušník musí být propuštěn, jestliže

a) byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně,

b) byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a jednání, kterým trestný čin spáchal, je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka,

c) bylo v řízení o úmyslném trestném činu pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení jeho trestního stíhání, bylo pravomocně schváleno narovnání nebo bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném odložení návrhu na potrestání a jednání, kterým trestný čin spáchal, je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka.“

[18] § 183 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, „Při řízení o propuštění, podle § 42 odst. 1 písm. d), je postupováno podle hlav I a II s výjimkou ustanovení § 174 odst. 1 písm. b).“

[19] § 180 odst. 5 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

[20] Usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, čl. 40 „ 1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. 2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena“.

[21] TOMEK, P. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů s komentářem k 1. 1. 2007. 1 vyd. Olomouc : ANAG, 2007. s. 107. ISBN 978-80-7263-385-2

[22] tamtéž

[23] Č.j. MV-12438-1/SP-2008 z 1. února 2008.

[24] tamtéž

[25] tamtéž

[26] tamtéž

[27] tamtéž