doc. JUDr. Mgr. Jan Brázda, Ph.D

Dopravní nehoda – metodika vyšetřování a některé postupy

1. Kriminalistická charakteristika – silniční dopravní nehody

Silniční doprava, její vývoj na pozadí všech dílčích historických proměn, výrazným způsobem ovlivňuje člověka, jeho životní styl a tak samozřejmě její vliv je jedním z významných faktorů výrazným způsobem formující celou společnost. Člověk, kromě jiného, stále usiluje jak svoji schopnost se přirozeným způsobem pohybovat v přírodě měnit. Přemýšlí, ale i koná, a tak se postupně doprava na silnicích mění, a právě tu největší, vskutku revoluční proměnu zaznamenala doprava využívající dopravní prostředek vybavený motorem. Motorizovaná doprava intenzivně, ale i extenzivně ovládla téměř všechny druhy pozemních komunikací, což se mimořádně pozitivně projevilo v možnost pro lidstvo, stále rychleji se přemísťovat na větší vzdálenosti či převážet náklad. Mobilnost znamená vyžívat stále větší a větší počet dopravních prostředků, zejména těch, které jsou poháněny motorem. Více motorových prostředků a častější jejich pohyb na silnicích znamená, že se objevují i vlivy, které však mají i druhou stránku. Působí na člověka negativně, lze konstatovat, že v určitých situacích doslova tragicky. Nárůst množství zbytkových produktů po spalování pohonných hmot v motorech automobilů v ovzduší je pro člověka jistý druh nepřímého ohrožení. Existence pozvolných proměn v klimatických podmínkách jsou dokladem právě té škodlivé účinnosti výfukových plynů, jejichž rostoucí obsah mění původní složení atmosféry spolu se změnami životního prostředí. Lidstvo je tak ohroženo, sice latentním a plíživým způsobem, zdá se, že se nic neděje, ale pokud nenastanou, v co nejbližší době, jisté inovace v technických parametrech výbušných motorů anebo se nezmění dosud využívané tradiční druhy pohonných hmot pro pohon automobilů, nelze počítat s tím, že se toto nepřímé ohrožení člověka zastaví, ani s tím, že si příroda sama pomůže. Rozvoj automobilismu, i když znamená po lidstvo další komfort a další pohodlí, sebou nese i tragičtější stránku, kterou je již přímé ohrožení člověka. Zvyšuje se počet případů, kdy větší počet motorových vozidel, ale především stále větší rychlost jejich pohybu na silnicích, jejichž propustnost a technický stav se liší, má za následek vznik silniční dopravní nehody.

Silniční dopravní nehoda je událost s přímým dopadem na zpravidla všechny její účastníky. Podle druhu a zejména rozsahu nehodových následků vznikají různě vysoké materiální škody na jejich majetku. Můžeme konstatovat, že subjekt silniční dopravní nehody sice utrpěl jistou újmu, ale přesto se jedná o lepší a méně závažnou formu ohrožení. Daleko závažnější případy silničních dopravních nehod jsou ty silniční dopravní nehody, kdy jejich účastníci utrpí újmu na zdraví či dokonce dojde k ztrátám na životě. Při nehodě zraněná osoba mnohdy musí, byť i krátkodobě změnit dosavadní způsob soukromého, v řadě případů i profesionálního života, což způsobí jisté komplikace osobě samé. Bohužel v současné době přibývá silničních dopravních nehod, kdy se jedná o daleko závažnější následky a to jsou silniční dopravní nehody, při nichž dojde k usmrcení účastníka. Smrt člověka vždy tragicky a nevratným způsobem zasáhne rodinu a často i další bližší osoby oběti. Vznikají tak situace, kdy nečekaná smrt člena rodiny nebo přítele, vyvolá u některého pozůstalého déletrvající psychické trauma, které mu dočasně, ale i trvale změní život. Byl-li usmrcen člen rodiny v produktivním věku, může se neočekávaně a trvale zhoršit její ekonomická situace. S další a poněkud jinou podobou následku silniční dopravní nehody se může setkat osoba, která není přímý účastníkem nehody, ale její dopad má podobu často značných hmotných škod na jeho soukromém majetku. Jde např. o událost silniční dopravní nehody, kdy nárazem plně naloženého nákladního automobilu byl zničen rodinný domek. Vlastníku objektu tak vznikla hmotná škoda na jeho soukromém majetku, škoda přímá, kterou lze poměrně snadno objektivně vyčíslit. Zároveň však tato osoba může být nepřímo ohrožena, neboť se obává, jak a kde bude bydlet, cítí jisté nebezpečí, neboť se strachuje možné situace, že průtahy a jiné komplikace ovlivní způsob úhrady vzniklé materiální škody. Může u poškozeného existovat i obava, zda vůbec a jak spravedlivě bude viník nehody potrestán.

Silniční dopravní nehoda se tak z důvodů vzniku přímých i nepřímých dopadů zpravidla na všechny účastníky nehody, z důvodů časté existence hmotných škod různého rozsahu na soukromém i veřejném majetku řadí mezi události mimořádně společensky závažné. Pro názornost lze uvést, že v roce 2006 bylo objasňováno celkem 187 965 nehod, při kterých bylo 956 osob usmrceno, 3390 těžce zraněno a 24 23 osob zraněno lehce. Odhad způsobené hmotné škody je ve výši 9,12 miliard Kč.

Událost silniční dopravní nehody charakterizují tyto skutečnosti:

Je výsledkem určitého střetu dopravních prostředků bez ohledu na to, zda je tento druh prostředku poháněný nějakým druhem motoru či zda se jedná o druh prostředku motorem nepoháněným.

Vznikla v silničním provozu na veřejné komunikaci.

Je událostí nezamýšlenou a nepředvídanou, avšak předvídatelnou.

Způsobila škodlivé následky na životech a zdraví účastníků události.

Způsobila majetkovou újmu fyzické nebo právnické osobě bez rozdílu zda v soukromém nebo veřejném sektoru.

Příčinou vzniku silničních dopravních nehod je zaviněné jednání fyzické osoby, často kvalifikované jako:

Přestupek v silniční dopravě podle § odst. 1, písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších odpisů.

Nedbalostní trestné činy ublížení na zdraví podle § 223 nebo § 224 tr. zákona.

Obecné ohrožení podle § 180 tr. zákona.

Se silniční dopravní nehodou však mohou souviset i jiná ohrožující jednání, která nemusí ale napomáhat bezprostředně k jejímu vzniku. Jedná se o jednání, jejichž skutková podstata spočívá v nedbalostním jednání, kterým některý z účastníků provozu na veřejných komunikacích způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí, anebo ztíží jeho odvrácení. Tato jednání lze kvalifikovat jako:

Obecné ohrožení podle § 180 tr. zákona.

Ohrožení a poškození životního prostředí podle § 181b tr. zákona.

Poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle § 182 tr. zákona.

Ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 tr. zákona.

V souvislosti se silničními dopravními nehodami bývá zjišťována další (úmyslná) trestná činnost kvalifikovaná jako:

Neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zákona.

Maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 tr. zákona.

Padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 tr. zákona.

Řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona.

Trestný čin krádeže podle § 247 tr. zákona.

Trestný čin neoprávněné užívání cizí věci podle § 249 tr. zákona.

Při kriminalistickém objasňování silniční dopravní nehody se využívají, v zákoně č. 361/2000 Sb. O provozu na pozemních komunikacích v ustálené podobě vymezené, zejména tyto základní terminologické pojmy:

Nemotorové vozidlo je vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, např. jízdní kolo, ruční vozík nebo potahové vozidlo.

Motorové vozidlo je nekolejové vozidlo poháněné vlastní pohonnou jednotkou a trolejbus.

Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení, nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. Dělí se na dálnice, silnice, místní komunikace a účelové komunikace.

Obec je zastavěné území, jehož začátek a konec je na pozemní komunikaci označen příslušnými dopravními značkami; na účelových komunikacích se značky neosazují.

Snížená viditelnost je situace, kdy účastnící provozu na pozemních komunikacích dostatečně zřetelně nerozeznají jiná vozidla, osoby, zvířata nebo předměty na pozemní komunikaci, např. od soumraku do svítání, za mlhy, sněžení, hustého deště nebo v tunelu.

Povětrnostními situacemi a jejich důsledky, jsou situace, které mohou podstatně zhoršit nebo přerušit sjízdnost, jsou vánice a intenzivní dlouhodobé sněžení, vznik souvislé námrazy, mlhy, oblevy, mrznoucí déšť, vichřice, povodně a přívalové vody a jiné obdobné povětrnostní situace a jejich důsledky

Účastník provozu na pozemních komunikacích je každý, kdo se přímým způsobem účastní provozu na pozemních komunikacích.

Řidič je účastník provozu na pozemních komunikacích, který řídí motorové nebo nemotorové vozidlo anebo tramvaj; řidičem je jezdec na zvířeti.

Chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích nebo kolečkových bruslích anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm³, psa a podobně.

Silniční dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, např. havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu.

Jak naznačují poznatky z objasňování silniční dopravní nehody v kriminalistické praxi, je třeba vzít v úvahu i další podmínky a okolnosti, které výrazným způsobem danou událost ovlivní. Jedná se zejména vlivy formující:

Nehodovou situaci jako souhrn podmínek a okolností v silničním provozu, za kterých dochází k situaci vedoucí k silniční dopravní nehodě. Jejich typickým projevem je zejména:

Okamžitý technický stav, propustnost, hustota sítě silničních komunikací, včetně úrovně technické vybavenosti jejich zázemí.

Počet a technický stav dopravních prostředků tvořících vozový park.

Četnost výskytu dopravních prostředků v určitém čase na daném místě.

Vymahatelnost dodržování předpisů o silničním provozu.

Úroveň dopravní kázně ostatních účastníků provozu.

Příklad:

Účastník provozu na pozemní komunikaci , jehož pes vběhne na komunikaci a způsobí nehodovou situaci může být v případě zdravotních následků jiného účastníka provozu potrestán pro spáchání trestného činu ublížení na zdraví podle §223 nebo §224 tr. zákona.

Úroveň a rozsah prosazení správných návyků řidiče při ovládání motorových vozidel, a jejich chování zejména v kritických dopravních situacích.

Aktuální povětrnostní podmínky v dané lokalitě a úroveň viditelnosti v daném místě.

Nehodové jednání a nehodový děj jako výsledné chování vzájemně na sebe působících faktorů triády řidič – dopravní prostředek – pozemní komunikace na pozadí existence vlivu podmínek:

Subjektivní povahy jako je:

Schopnost řidiče smyslové vnímat, vhodným způsobem analyzovat a přijmout odpovídající řešení aktuální situace vyskytující se během provozu dopravního prostředku.

Příklad:

Zvýšením rychlosti vozidla z 35 na 90 km/hod dojde ke snížení schopnosti periferního vidění řidiče ze 100 stupňů na pouhých 40 stupňů

Schopnost řidiče se soustředit, a tak potlačit pokles jeho případné nepozornosti s cílem upřednostnit a tak vybrat ten nejvhodnější druh pro smyslový vjem určitého podnětu

Příklad:

Zkušený řidič během provozu dopravního prostředku je schopen selektivně vnímat současně 6 až 8 podnětů

Řidičova motivace a psychický stav řidiče uceleně vytvářející jeho aktuální náladový stav během provozu dopravního prostředku.

Samotná osobnost řidiče, věk a životní zkušenost, odborná způsobilost a zejména jeho schopnost rozhodně uplatnit tyto poznatky a zkušenosti při řešení konkrétní dopravní situace.

Příklad:

Řidiči s menší praxí jak 5 let jsou častějšími viníky zaviněných silničních dopravních nehod ve srovnání s řidiči s víceletou praxí. Mají o 25 % vyšší nehodovost.

Stupeň únavy snižující schopnost řidiče včas reagovat a tak bezpečně ovládat dopravní prostředek během jízdy.

Objektivní povahy jako je:

Místo nehody, kdy charakter silniční dopravní nehody je závislý na tom zda událost se stala v obci, mimo obec nebo na dálnici.

Závada komunikace.

Technická závada dopravního prostředku.

Nehodová situace, nehodové jednání a nehodový děj výraznými a často se odlišnými vlivy rozdělují silniční dopravní nehodu vzniklou následkem:

Srážky, tj. střetu dvou nebo více dopravních prostředků během provozu na pozemní komunikaci.

Havárie, tj. nehody pouze jednoho dopravního prostředku během provozu na pozemní komunikaci.

Jiné nehodové situace, kdy se nekontrolovaným způsobem uvolní a spadne přepravovaný náklad z nákladové plochy dopravního prostředku během jízdy na pozemní komunikaci.

Na základě výše uvedeného a shrnutím uvedených poznatků je možné definovat silniční dopravní nehodu jako neúmyslnou a společensky škodlivou událost, nezaviněnou nebo zaviněnou nedbalostním jednáním, událost, ke které dojde při provozu na veřejných komunikacích, a je událostí nezamýšlenou, nepředvídanou avšak předvídatelnou, která má za následek smrt osoby, zranění nebo hmotnou škodu.

Závažnost a vysoký stupeň společenské nebezpečnosti silniční dopraví nehody lze dokumentovat pomocí statistických údajů o počtu usmrcených osob získáných při šetření 187 965 silničních dopravních nehod v roce 2006:

Viník, zavinění nehody Počet nehod Počet usmrcených

Řidičem motorového vozidla 174 152 855

Řidičem nemotorového vozidla 2 484 43

Chodcem 1 507 44

Jiným účastníkem 259 0

Závadou komunikace 935 0

Technickou závadou vozidla 1 271 1

Lesní, domácí zvěří 6 697 0

Jiné zavinění 660 13

V kategorii řidič motorového vozidla tvoří největší skupinu řidiči osobních automobilů, kteří zavinili 118 806 silničních dopravních nehod a tak způsobili smrt 603 osobám.

Z důvodů technické závady vozidla nejčastější příčinou, celkem u 384 silničních dopravních nehod, bylo nesprávné uložení nákladu.

Osoba pachatele, motiv a způsob spáchání, oběť a způsoby utajování

Pachatele silničních dopravních nehod lze řadit do skupiny aktivních účastníků provozu na pozemních komunikacích, tj. od řidičů motorových i nemotorových opravních prostředků, řidičů tramvají, chodců třeba jezdců na zvířeti.

Je známo, že asi 98 % řidičů zaviní mezi 20. a 60. rokem života alespoň jednu dopravní nehodu. Dále i to, že pouhé 1 % řidičů během své aktivní řidičské praxe zaviní více než 3 nehody.

Obecně lze konstatovat, silniční dopravní nehodu ve většině případů páchají osoby bez kriminální minulosti, tzn. dosud bezúhonný subjekt, nemající žádný motiv spáchat tento druh trestného činu. Pachatele tak lze vytipovat téměř ve všech věkových skupinách dospělých osob a v různých sociálních komunitách. Větší roli v možnosti jejich rozdělení do jednotlivých skupin, zejména pro potřeby prevence k zabránění stále rostoucímu počtu těchto událostí, je zkušenost konkrétního řidiče v řízení dopravního prostředku. Rozdíly však, jak ukazují poznatky z kriminalistické praxe, při objasňování silničních dopravních nehod existují, a často se diametrálně odlišují právě podle postoje k předmětu vyšetřování, zejména u přímého účastníka silniční dopravní nehody. Vyskytují se případy, že osobnost samotného pachatele silniční dopravní nehody, a tím i jeho postoj doslova brání objektivnímu vyšetřování události. Způsoby, jak vytvářet různé překážky a jak co nejvíce komplikovat tento proces, mají základ mnohdy až ve velmi dovedném a cíleném využití, např. odborných vědomostí o technice řízení dopravního prostředku a jsou pachatelem mířeny přímo k vlastní obhajobě. Účinný nástroj, jak čelit tomuto či jinému negativnímu postoji pachatele, je bezesporu vysoká odborná způsobilost a dobrá orientace v problematice silničního provozu, dopravních prostředků aj. na straně kriminalistů a dalších subjektů v trestním řízení.

Z hlediska viníka zaviněné silniční dopravní nehody jde téměř ve všech případech po subjektivní stránce o zavinění z nedbalosti. Podobně i u těchto událostí, jako u jiných nedbalostních deliktů, je způsob spáchání obtížněji zjistitelný, neboť se nevýrazným způsobem odráží v kriminalistických stopách. Pro kriminalistickou charakteristiku silničních dopravních nehod to znamená, že na rozdíl od trestných činů úmyslných jeho poznání není tak důležité a často rozhodující, zejména na počátku vyšetřování. Přesto význam způsobu spáchání silniční dopravní nehody je zřejmý pro tvorbu kriminalistických verzí v těch případech, kdy se jednání pachatele výrazněji projeví ve stopách. Jde tak o možnost vytýčit kriminalistickou verzi o osobě pachatele, který svým chováním během provozu na pozemní komunikaci, arogantně a bezohledně vytlačil jím předjížděný automobil z vozovky, došlo tak jeho havárii s následkem smrti dvoučlenné posádky v havarovaném vozidle.

Typické způsoby páchání nejčastěji odráží chování a jednání řidiče dopravního prostředku během provozu na pozemní komunikaci, které lze obecně charakterizovat, jako příčiny silničních dopravních nehod, ať je to např. nesprávné předjíždění, nepřiměřená rychlost jízdy aj.

Lze poměrně často vysledovat především selhání lidského faktoru v tzv. typických dopravních bezpečnostních situacích, vyvolaných chybným jednáním samotného řidiče, který následně nebyl schopen rychlého a správného rozhodování, jak vzniklou situaci řešit. Jeho chybné jednání se výrazně projevuje v těchto situacích:

V hustém provozu na městských a vesnických komunikacích s výskytem početné pěší dopravy a frekvence hromadných dopravních prostředků.

V dálničním provozu s vysokým podílem dopravních prostředků na nehodách.

V místech na železničních přejezdech, kde se vzájemně vyskytuje společný provoz kolejových a ostatních dopravních prostředků.

Oběť, zpravidla poškozený účastník silniční dopravní nehody, se nevyznačuje nějakými výraznými zvláštnostmi v jeho osobnostních projevech. Měnící se postoje u oběti lze zaznamenat v těch případech, kdy je motivována jednat ve svůj prospěch. Velice často se totiž oběť stává spoluviníkem silniční dopravní nehody a usiluje svůj podíl na vzniklých následcích utajit či popřít.

Utajování silničních dopravních nehod včetně četnosti způsobů jejich utajení, není pro tuto trestnou činnost nijak zvlášť charakteristické. Je tomu tak proto, že v případech silničních dopravních nehod zpravidla dochází k závažnému poškození dopravních prostředků, ale i k situacím, kdy je nutné povolat na místo nehody lékařskou záchrannou či jinou službu. Utajit silniční dopravní nehodu, nebo se alespoň snažit zamaskovat její následky, je typické spíše pro případy neohlášených malých silničních dopravních nehod. Pokud nastanou případy, kdy se vzniklá událost utajuje, je to zpravidla těmito způsoby:

Účastník nehody se bezdůvodně vzdaluje z místa silniční dopravní nehody, anebo místo vědomě okamžitě opouští.

Na místě silniční dopravní nehody jsou záměrně provedeny změny s cílem vzniklou situaci následně upravit.

Navádění svědka silniční dopravní nehody ke křivé výpovědi s cílem přizpůsobit jeho výpověď obsahu výpovědi podezřelého účastníka nehody.

Utajit přítomnost alkoholu v krvi účastníka silniční dopravní nehody, který požil alkoholický nápoj před jízdou nebo v jejím průběhu.

2. Typické vyšetřovací situace a stopy

Samotný průběh silniční dopravní nehody a podobně i tvorbu kriminalistických a dalších stop, výrazným způsobem ovlivňuje místo a charakter provozu na pozemní komunikaci. To znamená, že vzniklá vyšetřovací situace přímo předurčuje, zejména na samotném počátku vyšetřování, jaká opatření by měla být přijata a jak dále postupovat. Je třeba vzít v úvahu, že v v řadě případů silničních dopravních nehod se tyto události odehrály v různé typické dopravní bezpečnostní situaci. To znamená, že je nutné počítat s jistými těžkostmi v průběhu vyšetřování dané události, kdy zájem na objektivním a zejména pravdivém skutkovém stavu si vyžaduje jistý čas k realizaci neodkladných kriminalistických úkonů. V dané době je velice často nezbytné dočasně omezit či dokonce zastavit dopravu na této komunikaci. Vzniká situace, kdy výpadek v provozu dopravních prostředků způsobí jisté ztráty, které jsou povahy jednak společenské, ale i ekonomické povahy. Správné řešení těchto potíží je ve včasném řešení vyšetřovací situace, která se liší podle typických zvláštností silniční dopravní nehody. Jedná se o situaci kdy:

Na místě silniční dopravní nehody vznikla konečná struktura způsobem, že na nehodě se podílející dopravní prostředky zůstaly v těch původních konečných polohách po nehodě, vzniká tak její relativně stálý a původní stav. Na tvorbě této konečné struktury místa nehody se podílí i svědkové a další subjekty přítomné na místě silniční dopravní nehody.

V tomto případě silniční dopravní nehody zpravidla již od počátku vyšetřování se poměrně snadno vyhledávají, zajišťují a dokumentují na místě události kriminalistické stopy a jiné důkazy, rovněž lze přistoupit bezprostředně k zahájení výslechů osob přítomných silniční dopravní nehodě.

Na místě silniční dopravní nehody vznikla konečná struktura způsobem, že na nehodě se podílející dopravní prostředky byly přemístěny z těch původních konečných poloh po nehodě do jiných, vzniká tak její změněný stav.

V tomto případě silniční dopravní nehody zpravidla počáteční vyšetřovací situaci provází složitosti a komplikovanost procesu zjišťování skutkového stavu v přímé závislosti na rozsahu a výskytu změn v konečné struktuře místa silniční dopravní nehody.

Typické stopy, jejichž množství a zejména jejich informační hodnotu zpravidla přímo ovlivňuje druh a rozsah konkrétní silniční dopravní nehody. Na místě události se vyskytují různé druhy stop o materiální podstatě velice často vhodné ke znaleckému zkoumání. Význam pro objasňování silniční dopravní nehody, vzhledem ke skutečnosti, že její vznik a další průběh se velice často odehrává na místě s výskytem dalších osob, mají rovněž stopy paměťové.

Materiální stopy zajištěné na místě či v blízkém okolí místa silniční dopravní nehody, lze charakterizovat zejména pro jejich druhovou rozdílnost, typický výskyt přímo odrážející stav na místě události i jejich množství. Problematické jsou případy silničních dopravních nehod, kdy se na místě události sice podaří zajistit stopy o materiální podstatě, ale jejich rozměr či koncentrace, vedle negativního vlivu povětrnostních faktorů na místě události, se stávají méně vhodnými pro objektivní a jednoznačné znalecké vyhodnocení. Přesto tyto materiální stopy mají svůj význam, díky své taktické hodnotě, neboť obsahují ty informace, které napomáhají objasňovat některé dílčí fáze vzniklé silniční dopravní nehody. Velice důležité je všechny zajištěné, druhově mnohdy odlišné materiálové stopy, dle jednoho z důležitých kriterií, což je místo odhalení a zajištění, důsledně utřídit do těchto skupin:

Materiální stopy na zúčastněných dopravních prostředcích, ve většině případů zobrazují jednoznačně místo, intenzitu i mechanismus jejich vzájemného oboustranného střetu nebo jejich jednostranného střetu s pevnou překážkou. Znaleckým vyhodnocením místa, počtu, tvaru a rozsahu deformací lze mnohdy jednoznačně určit místo střetu i přibližně odhadnout rychlost dopravního prostředku v době nárazu.

Materiální stopy na těle zúčastněných živých a mrtvých osob silniční dopravní nehody mají podobu četných změn na těle člověka, jejichž výskyt, druh, rozsah i závažnost jsou předmětem soudně lékařské expertizy.

Materiální stopy utříděné do těchto dvou typických skupin jsou dále zkoumány z pohledu tzv. korespondujících a vzájemně vstřícných kontaktních míst k věrohodnějšímu objasnění průběhu silniční dopravní nehody v těch případech, kdy se při nehodě tvar na karosérii vozidla vzniklé místní deformace jednoznačně shoduje s tvarem předpokládané kontaktní části lidského těla.

Materiální stopy na pozemní komunikaci významným způsobem zobrazují pohyb dopravního prostředku na pozemní komunikaci téměř ve všech průběhových etapách typické dopravní bezpečnostní situace. Brzdné, blokovací a vlastní stopy jízdy napomohou k objasnění směru pohybu dopravního prostředku, odhadu rychlosti. Často vysvětlují i zvláštnosti v chování řidiče během jeho provozu. Tyto druhově odlišné materiální stopy, z hlediska jejich vzniku, zařazujeme do doby před nebo v počáteční fázi vzniku silniční dopravní nehody. Na místě události lze v některých případech rovněž zajistit výskyt materiálních stop, např. měnící se nekontrolovaný únik provozních hmot na povrchu vozovky postupně tak, jak se vzdalovalo vozidlo od  místa silniční dopravní nehody. Tyto stopy jsou zpravidla výsledkem jednání účastníka utajované silniční dopravní nehody, který, i když poškozeným dopravním prostředkem, okamžitě místo události opustil. Na pozemní komunikaci se v místě silniční dopravní nehody dále mohou vyskytnout některé konstrukční či výstrojní prvky zúčastněných dopravních prostředků, např. úlomky laku, části ochranných obalů světlometů aj., významných např. pro jednoznačné určení místa silniční dopravní nehody.

Paměťové stopy díky svému informačnímu obsahu ve vědomí zúčastněných osob silniční dopravní nehody v řadě případů výrazně, přispějí k poznání zejména průběhu, ale případně i k vysvětlení příčiny a mechanismu vzniku události. Samozřejmě, že kvalita paměťové stopy je závislá na podmínkách pozorování, na schopnosti subjektu bezděčně odpozorovat jistý jev, ale především na rychlosti nehodového děje. Méně nepřesností a tím věrnější obraz silniční dopravní nehody vzniká v paměti zúčastněné osoby, která sama disponuje např. jistými znalostmi o technice provozu na pozemních komunikacích či získala konkrétní návyky, jak bezpečně ovládat jedoucí dopravní prostředek. Tato osoba může k objasnění některých prvků typické silniční dopravní bezpečnostní situace přispět daleko více, než je možné očekávat od osoby, která byla svědkem události, ale velice obtížně si její průběh zpětně vybavuje, neboť např. sama řidičem není.

3. Zvláštnosti předmětu vyšetřování a podnětů k vyšetřování

Předmět vyšetřování silniční dopravní nehody tvoří problematika objasňování příčin, které zavinily její vznik i určení událostí vzniklých následků. Mezi příčiny jejich vzniku lze zařadit jednání a chování všech zúčastněných osob, technické a provozní parametry zúčastněných dopravních prostředků, technický stav pozemní komunikace včetně tzv. jiného zavinění.

V případě posuzování míry zavinění u viníka zaviněné silniční dopravní nehody se především v případě:

Řidiče motorového nebo nemotorového dopravního prostředku zjišťuje:

Zda byl oprávněn provozovat daný druh dopravního prostředku na pozemní komunikaci.

Zda zúčastněná osoba řídila zúčastněný dopravní prostředek silniční dopravní nehody.

Jaký byl zdravotní stav, jaká byla odborná způsobilost včetně jeho schopnosti řešit náhle vzniklé kritické situace během provozu dopravního prostředku na pozemní komunikaci.

Zda některá zúčastněná osoba silniční dopravní nehody požila před anebo v průběhu nehody alkoholický nápoj anebo byla-li ovlivněna jinou návykovou látkou.

Silničního dopravního prostředku se zjišťuje:

Zda je vybaven předepsanými a platnými dokumenty, umožňujícími jeho bezpečný provoz na pozemní komunikaci.

Kdo je vlastníkem, resp. kdo silniční dopravní prostředek na pozemní komunikaci provozuje.

Pozemní komunikace se zjišťuje:

Zda její celkový technický stav včetně druhu povrchu je vhodný pro bezpečný provoz.

Zda v nepřehledných a nebezpečných úsecích byla pozemní komunikace řádně osazena ochrannými svodidly podél jejích krajnic.

Zda bylo na pozemní komunikaci instalováno vertikální a horizontální dopravní značení způsobem, že toto dopravní značení bylo zárukou pro bezpečný a plynulý provoz všech jejích účastníků.

Tzv. jiné příčiny jsou hodnoceny místní klimatické podmínky, viditelnost aj.

Podnět k vyšetřování silniční dopravní nehody dává, v řadě případů ve vlastním zájmu, okamžitě samotná zúčastněná osoba silniční dopravní nehody přímo z místa jejího vzniku pomocí mobilního telefonického nebo jiného zařízení. Rovněž oznámení silniční dopravní nehody předává náhodný subjekt, nepřímo orgánům dopravních nehod Policie ČR. Obě formy předávaní informace se vztahují na případy silniční dopravní nehod, kdy došlo k usmrcení nebo zranění osoby nebo k hmotné škodě převyšující částku 50 000 Kč na zúčastněných dopravních prostředcích nebo jiných předmětech. Tento povinný úkon je rovněž podmiňován pro likvidace škodní události pojišťovacím ústavem.

4. Zvláštnosti vyšetřovacích a operativně pátracích úkonů

Vyšetřovací a operativně pátrací úkony v případě silniční dopravní nehody zpravidla následně realizují následně, v době kdy jsou ukončeny všechny činnosti subjektů souvisejících s realizací záchranných a dalších bezpečnostních opatření na místě události, které vedou:

K poskytnutí první pomoci a zdravotnickému ošetření zúčastněným osobám, které následkem silniční dopravní nehody utrpěly jistou újmu na svém zdraví, či byly poškozeny i jiným způsobem, např. přijetím účinných opatření k vyproštění řidiče zaklíněného v deformované kabině dopravního prostředku.,

K realizaci účinných opatření organizačního i technického rázu k odstranění již existující nebo hrozící nebezpečné situace, vzniklé následkem silniční dopravní nehody, např. účinným odvrácením hrozby vzniku ekologické havárie v důsledku nekontrolovatelné úniku topného oleje v místě silově narušené stěny cisterny přepravující tento náklad.

K určení a označení bodů ohraničujících místo silniční dopravní nehody, pokud to již z nějakých důvodů nebylo učiněno některou ze zúčastněných osob.

K odklonu či jinému dočasnému omezení, nebo zcela k vyloučení dopravního provozu na místě silniční dopravní nehody z důvodů zachování jeho konečné struktury pro objektivní a snadnější odhalování a zajištění kriminalistických stop a jiných důkazů.

K přijetí a okamžité realizaci účinných opatření vedoucích k identifikaci a následnému zadržení zúčastněné osoby silniční dopravní nehody, pokud místa události bezdůvodně opustil.

K zjištění totožnosti všech zúčastněných osob silniční dopravní nehody, včetně všech poznatků, které se týkají okolností a důvodů jejich výskytu na místě události.

Pokud to okolnosti na místě a vlastní průběh objasňování silniční dopravní nehody dovolí, neodkladné obnovení bezpečného a plynulého dopravního provozu na pozemní komunikaci.

K provedení orientační dechové zkoušky u zúčastněných osob silniční nehody, důvodně podezřelých z toho že se na události nějakým způsobem podílely, k vyloučení požití alkoholu či jiné návykové látky. V kladném případě, tyto osoby podrobit odbornému lékařskému vyšetření k určení obsahu těchto látek v jejich těle.

Trestný čin jakým je silniční dopravní nehoda, díky zpravidla jeho bleskovému průběhu, různorodosti typických silničních bezpečnostních situací, lokálních povětrnostních vlivů, viditelnosti a celkových světelných parametrů je procesem, který lze poměrně obtížně etapově rozfázovat a tak snáze poznat jeho vývojový průběh. To v řadě případů komplikuje a ztěžuje objasnění těchto různě významných jevů, přímo se podílejících na tvorbě konečné struktury místa silniční dopravní nehody. Této skutečnosti je nutné podřídit, nejen časově, ale zejména obsahově všechny relevantní počáteční vyšetřovací a operativní pátrací úkony k možnosti časové rekonstrukce události mající tento specifický průběh. Jen tak je možné zjistit příčinu a viníka včetně, jeho podílu na vzniku silniční dopravní nehody. Mezi typické vyšetřovací úkony v počáteční fázi vyšetřování patří především:

Ohledání místa silniční dopravní nehody je kriminalistickým úkonem, zaměřeným na odhalení a zajištění všech kriminalistických stop a jiných důkazů, včetně relevantních skutečností rozhodujících pro objasnění příčiny vzniku události, k zjištění viníka a posouzení míry jeho zavinění. Výsledky takto získané významně ovlivní přípravu a taktiku provedení dalších úkonů, zejména výslechů zúčastněných osob. Hlavními zásadami pro stanovení správného postupu ohledání je:

Vymezení celkové hranice místa ohledání silniční dopravní nehody. Podle konkrétních okolností události je nutné hranice stanovit způsobem, že vznikne plocha odrážející konečnou strukturu. Na této ploše se nacházejí nejen změny, které jsou výslednými odrazy bezprostředního průběhu události, ale změny odrážející jevy tvořící předehru události včetně těch změn, které vzniknou následně po silniční dopravní nehodě.

Určení výchozího místa zaměření, tzv. bodu měření, pomocí jednoho vymezeného zaměřovacího bodu, nejčastěji místa s největšími následky události, např. polohy přímého střetu dopravního prostředku s překážkou. Od zaměřovacího bodu lze postupně kvantifikovat délkově i polohově místa s výskytem veškerých důležitých objektů, které se stávají předmětem ohledání.

Zjištění typické dopravní bezpečnostní situace zahrnující poznatky především o terénních situačních podmínkách, stavebním stavu pozemní komunikace, osazení horizontálním a vertikálním dopravním značením, včetně hustoty dopravního provozu.

Pokud si okolnosti místa silniční dopravní nehody vyžádaly okamžitý zásah, v případě např. nezbytného přesunu havarovaných dopravních prostředků z místa události, je prospěšné zahájit ohledání místa silniční dopravní nehody právě tam, kde se realizovala požadovaná změna.

Volba konkrétního způsobu jak postupovat v průběhu ohledání místa silniční dopravní nehody, záleží na jeho situačních podmínkách. V kriminalistické praxi se uplatňují tyto standardní postupy:

Sledování trasy pachatele na místo a z místa události, což je obvyklé v případě hromadného nárazu na zaparkované dopravní prostředky různě od sebe vzdálené.

Ohledání místa události se provádí způsobem excentrického postupu, což je obvyklé v případě usmrcení chodce v střední části přechodu pro pěší na velmi frekventované křižovatce, kdy nelze z technických důvodů zastavit či jinak omezit stávající dopravní provoz.

Ohledání místa události se provádí způsobem koncentrického postupu což je obvyklé v případě, že zastavením, či jiným omezením stávajícího dopravního provozu lze postupovat od předem vytýčených hranic místa silniční dopravní nehody do jeho střední části.

Způsob rajonového postupu ohledání místa události, se obvykle uplatňuje v rámci vyhledávání dalších kriminalistických stop a jiných důkazů, v případě jejich předpokládaného výskytu, zejména v nejbližším okolí místa události.

Místo silniční dopravní nehody se dokumentuje způsobem, že se povinně vyhotovuje kriminalistická dokumentace, kterou tvoří:

Protokol o nehodě v silničním provozu dělený na pět částí, které obsahují:

Údaje o oznámení nehody, době ohledání a osobách přítomných ohledání.

Údaje o zúčastněných osobách nehody.

Údaje popisující nehodu.

Údaje o zúčastněných dopravních prostředcích.

Údaje o výsledku ohledání místa nehody.

Náčrtek silniční dopravní nehody je forma pro výchozí a základní zjišťování relevantních údajů a informací k pozdějšímu vyhotovení plánku silniční dopravní nehody. V náčrtku uvedené údaje byly získány měřením od zvoleného vhodného a relativně trvalého bodu na místě události, jako výchozího bodu měření (VBM).

Plánek silniční dopravní nehody je vyhotoven na listu papíru formátu A4 na výšku pomocí standardních rýsovacích postupů, měřítek a šablon, včetně aplikace obvyklých grafických symbolů. Plánek je vyhotoven obvykle v měřítku 1:200 či 1:400, doplněn legendou včetně formálních náležitostí, např. názvem, kdo plánek vyhotovil, včetně jeho podpisu, data vyhotovení aj.

V současné době k vyhotovení plánku silniční dopravní nehody v měřítku 1:400 se využívá výpočetní techniky, kdy se dociluje vysoké situační přesnosti místa události, obvykle systémem Rollei Metric a AutoCAD .

Fotodokumentace a videozáznam jsou doplňkové způsoby, jak přehledně, poměrně obsáhle, ale zároveň uceleně zadokumentovat konečnou strukturu i účelově vybrané dílčí situace na místě silniční dopravní nehody.

Ohledání zúčastněných dopravních prostředků silniční dopravní nehody je prováděno jako část postupů v rámci ohledání místa události. Existují rovněž případy, kdy poškození dopravního prostředku je tak rozsáhlé, že jeho ohledání je nezbytné provést odděleně, na jiném místě, a zpravidla za účasti odborníka v oboru silniční dopravní prostředky. Mezi standardní způsoby patří:

Ohledání vnějších konstrukčních prvků a částí výstrojního vybavení dopravního prostředku za účelem zjištění následků události, např. tvar a rozsah místní deformace přední části levého blatníku, včetně poškozených žárovek ve skupinové soupravě předního levého reflektoru.

Ohledání vnitřních ovládacích prvků, včetně celkového interiéru dopravního prostředku za účelem posouzení jejich polohy po nehodě, včetně ovladatelnosti a funkční způsobilosti.

Jako dalšího úkonu se využívá administrativního vyhodnocení stavu povinných dokladů, které náleží dopravnímu prostředku, jako je doklad, např. s uváděnými údaji o jeho technické provozní způsobilosti, údaji k pojištění odpovědnosti za škody způsobené jeho provozem, včetně údajů obsažených v tachografickém záznamovém zařízení, pokud to zařízení, je nezbytnou součástí výstroje dopravního prostředku.

Ohledání těla usmrceného účastníka silniční dopravní nehody provádí lékař spádového zdravotnického zařízení obvykle lékař lékařské služby první pomoci nebo velmi často rovněž lékař zdravotnické záchranné služby. I v těchto případech, kdy následkem silniční dopravní nehody došlo k usmrcení, lékař po ohledání těla konstatuje smrt. Je zároveň vyhotoven zápis na list o prohlídce mrtvého. Pro poznání příčiny usmrcení účastníka silniční dopravní nehody, jako přímého následku události, je nutné poznat zejména příčinnou a místní souvislost. K poznání těchto souvislostí zpravidla významně napomůže objasnění mechanismu vznik tělesného poškození i vlastní poloha mrtvoly spolu s vyhodnocením dalších stop, např. poškozených míst na oděvu mrtvoly případně i nález textilních vláken při ohledání dopravního prostředku.

Vysvětlení, dané účastníky silniční dopravní nehody a svědků na místě události, je zejména po obsahové stránce velice často ovlivněno aktuálním stavem celkové situace na místě silniční dopravní nehody. Proto je nezbytné požadovat na těchto subjektech zejména věcné a stručné vysvětlení zejména těch otázek, které se týkají možných příčin vlastního průběhu události. Přestože vysvětlení podané na místě události není procesním úkonem, je jeho obsahová stránka v řadě případů nezastupitelná, zejména tehdy, kdy takto získané informace lze přímo srovnat se stavem situace a bezprostředně tak na místě silniční dopravní nehody ověřit jejich věrohodnost.

Informace, obsažené v podaném vysvětlení přímo na místě události, díky rychlosti jejich podání a zejména po nezbytném a pečlivém oddělení účastníka silniční dopravní nehody a svědka nacházejícího se na místě události, mají vysokou kriminalistickou informační hodnotu. Je tomu tak proto, že takto podaná vysvětlení nejsou úmyslně zkreslena, v řadě případů nejde ani o informace bezděčně ovlivňované. Subjekt totiž má možnost, díky situaci na místě události, si daný jev ve své paměti znovu vybavit a tak přispět k odstranění případných rozporů a nepřesnostem při objasňování příčiny a vlastního průběhu silniční dopravní nehody.

Zjištění ovlivnění účastníka silniční dopravní nehody alkoholem či jinou návykovou látkou a zejména jejich dokazování patří mezi obtížné fáze vyšetřování, díky časově omezené možnosti spolehlivě zjistit stupeň ovlivnění zejména alkoholem, se v naprosté většině případů provádí za účasti znalce. Alkoholem se v běžném a historickém užívání tohoto slova především myslí nápoj nebo název pro označení lihu. Pojem „alkohol“ však, podle některých soudních lékařů, je širší a také pojem nepřesný, neboť pod pojmem alkohol je nutné si správně přestavit etylalkohol nebo etanol. V právním pojetí se pro etanol rozšířil výraz, který zjednodušeně etanol označuje jako alkohol nebo alkoholický nápoj.

Při objasňování silniční dopravní nehody se v souvislosti s výrazem alkohol nebo alkoholický nápoj, řeší zejména tyto otázky, zda osoba požila alkoholický nápoj před anebo v průběhu jízdy, pokud ano kdy to bylo, jaký druh a v jakém množství, v jaké míře byla ovlivněna, a zda mezi požitím alkoholu a následkem silniční dopravní nehody je příčinná souvislost.

Na místě silniční dopravní nehody se tak, jako prvotní úkon, provádí orientační zjišťování etanolu pomocí nespecifické zkoušky na jeho přítomnost ve vydechovaném vzduchu prováděné zejména detekčními trubičkami, např. Atest, dříve Detakol. Možná přítomnost etanolu ve vydechovaném vzduchu, je signalizována změnou barvy a délky detekční náplně obsahující krystalky dvojchromanu draselného. V současné době se rozšířilo orientační zjišťování etanolu pomocí elektronického dechového analyzátoru, tří prvkové přístrojové sestavy zn. Dräger.

Princip přístroje spočívá v detekci především přítomného etanolu ve vydechovaném alveolárním vzduchu, tj. plicním sklípkovém dýchání a jeho přepočtu v poměru k množství etanolu v žilní krvi.

Přístroj zaznamenává plynulý objem vydechovaného vzduchu po výdechu, jen z ústní dutiny, a čas doby výdechu v intervalu obvykle nejméně 5 sec.

Takto zjištěná hodnota přítomného etanolu ve vydechovaném vzduchu se zobrazí na digitálním displeji přístroje.

Na tiskárně vyhotovený výtisk výsledků pak kontrolovaná osoba připojí svůj podpis jako garanci, že jde o výsledek jejího orientačního zjišťování etanolu ve vydechovaném vzduchu.

Klinické vyšetření na příznaky požití alkoholu se provádí lékařem, který posuzuje, zda vyšetřovaná osoba nejeví, případně zda projevuje známky chování a konání, které obvykle svědčí pro ovlivnění etanolem. Lékař má možnost subjektivním způsobem hodnotit objektivní projevy vyšetřované osoby tak, že:

Zjišťuje v dechu výskyt pachu po požitém alkoholickém nápoji.

Hodnotí projevy chování.

Hodnotí stabilitu a koordinaci pohybu.

Hodnotí výbavu představ a orientaci v nich.

Pro přesné zjištění a zejména dokázání přítomnosti etanolu v krvi je využíváno metody plynové chromatografie a kontrolní laboratorní Widmarkovy zkoušky.

Metoda plynové chromatografie je specifickou zkouškou pro objektivní stanovení hladiny etanolu v krvi výlučným zjištěním přítomného etanolu v krvi pomocí odseparování všech dalších přítomných látek.

Pomocí Widmarkovy zkoušky se určuje kvantitativní podíl tzv. v krvi redukujících látek, pomocí výsledku indikujícího hladinu jejich přítomnosti v krvi v době jejího odběru.

Zpětným propočtem pomocí tzv. alkoholické křivky se sestavují časové závislosti přítomného etanolu v krvi. Alkoholová křivka má tento průběhový vývoj o dvou rozlišných fázích metabolismu etanolu:

Fáze resorpce etanolu, kdy se vstřebává až 80% z celkového množství v krvi přítomného etanolu v žaludku a ve střevech spolu se zbytkovým následným metabolizmem v játrech.

Vzniklý proces je závislý na koncentraci alkoholického nápoje, na dispozici konzumenta požít alkoholický nápoj, tj. na jeho okamžitém psychickém a fyzickém stavu a na skutečnosti, zda konzument požil alkoholický nápoj tzv. nalačno, nebo na nasycený žaludek. Jednou ze zvláštností resorpční fáze je, že po dosažení svého vrcholu dochází k postupnému klesání hladiny etanolu v rozmezí 0,12 až 0,20 g/kg etanolu za hodinu.

Fáze eliminace etanolu je látkovou přeměnou v podobě oxidačního chemického procesu, při které se odstraní obvykle až 90 % požitého alkoholu, vylučováním zbývajícího množství etanolu dechem, potem a močí.

K výpočtu absolutního množství požitého alkoholu se využívá Widmarkův vzorec

a = p . r . (c_t .ß .t), kde:

a - celkové množství požitého alkoholu v g

p - hmotnost člověka v kg

r - redukující faktor - je konstantní pro muže 0,7 a pro ženy 0,6

c_t - hladina etanolu v krvi v době odběru

(v promile)

ß – rychlost oxidace etanolu v krvi

0,12 promile za 1 hod

_tt

t – doba mezi požitím alkoholu a odběrem krve v hod

Nevýhoda této zkoušky spočívá v problematickém reagování i na řadu jiných rovněž redukujících látek, např. v přítomnosti benzenu, kdy vzniká reakce obdobná jako je reakce v přítomnosti etanolu.

Zjištění ovlivnění účastníka silniční dopravní nehody jinou návykovou látkou, se týká případu tzv. nealkoholové toxikomanie. Zejména požití nějaké psychotropní látky účinným způsobem působí na jeho psychický stav, vyvolá změny v jeho reálném vnímání, což má za následek zejména podcenění reality času a prostoru. Nelze opomenout častý vliv na okamžité a často krátkodobé prožitky osoby v podobě, např. euforie, útlumu a sebehodnocení.

Zvláštnosti nealkoholové toxikománie, dle názoru řady odborníků, odráží řada specifických jednání účastníka silničního provozu po požití např. marihuany, hašiše nebo některého opioidu, která nemusí být vždy nápadná ani způsobem jízdy ani svým chováním, jedná-li se o dlouhodobého uživatele drog, syceného svojí toleranční dávkou drogy. Jde o případy, kdy proces detekce na základě orientačního stanovení přítomnosti drogy ze slin a zejména prokázání její přítomnosti pomocí laboratorního vyšetření ze vzorku moče nebo ze vzorku krve zahrnuje činnost:

Kriminalisty, resp. policejního orgánu v pozici vyhledávajícího subjektu.

Soudního lékaře v pozici vyšetřujícího subjektu.

Toxikologa v pozici potvrzujícího subjektu.

Pronásledování účastníka silniční dopravní nehody, pokud místo události bezdůvodně opustil, je dalším z počátečních úkonů k jeho dopadení a případného zajištění dopravního prostředku. Je uplatněn kriminalistický úkon, kterým je pronásledování po tzv. „horké stopě“, prováděný v úzké součinnosti všech odpovědných zainteresovaných složek, které využívají zejména operativně pátrací úkony v úzké návaznosti na opatření, mající technický charakter, např. využití zábran a jiných překážek k zahrazení pozemní komunikace aj.

5. Zvláštnosti kriminalistických verzí a plánování vyšetřování

Kriminalistické verze v případě silniční dopravní nehody se vytyčují zejména v těch případech, kdy výsledky provedených prvotních úkonů na místě události jsou nejednoznačné, např. příčinný vztah mezi silniční dopravní nehodou a jejími následky vzhledem k rozsahu a zejména výskytu specifických deformací na vozidle, a zejména k zvláštním smykovým stopám na pozemní komunikaci brání v objasnění fáze kritického okamžiku čelního nárazu vozidla na pevnou překážku. Častější však se v kriminalistické praxi se vyskytují případy silniční dopravní nehody, kterou lze objasnit běžným vyšetřováním pouze pomocí věrohodných a zejména informačně vysoce hodnotných poznatků z podaného vysvětlení svědků události a jejich následným srovnáním z výsledků získaných ohledáním místa silniční dopravní nehody, kde vzniklá konečná jeho struktura přímo a zřetelně zobrazuje změny jak na počátku, tak i celkovou změněnou situaci na místě události, kterou lze dodatečně rozfázovat podle pravděpodobně již nekontrolovaného pohybu havarovaného vozidla.

Kriminalistické verze při objasňování silniční dopravní nehody se vytyčují zpravidla o:

Příčině silniční dopravní nehody zaviněné:

Nesprávnou technikou jízdy, resp. neadekvátním rozhodnutím při řešení kritické dopravní situace, nebo následkem porušení platných pravidel provozu na pozemní komunikaci některým z účastníků silniční dopravní nehody.

Nezpůsobilostí dopravního prostředku k bezpečnému provozu na pozemní komunikaci anebo jeho špatným technickým stavem, nehodovým stavem pozemní komunikace nebo nedostatečnou vybaveností pozemní komunikace dopravním značením.

Některým z účastníků provozu na pozemní komunikaci v důsledku jeho náhlé zdravotní indispozice anebo podceněním aktuálního tělesného a fyzického stavu v průběhu jízdy krátce před silniční dopravní nehodou.

Viníkovi (pachateli) silniční dopravní nehody, ne v případech zpravidla známých přímým účastníkům silniční dopravní nehody, ale v komplikovanějších případech, které jsou charakteristické pro silniční dopravní nehodu, kdy některý z jejích účastníků se z místa události bezdůvodně a nedovoleně vzdálili.

Způsobu spáchání silniční dopravní nehody v těch případech, kdy např. účastník silniční nehody, zpravidla řidič, po zanechání často odcizeného dopravního prostředku, místo události okamžitě nedovoleně opustí.

Jelikož každá silniční dopravní nehoda, díky typické silniční dopravní bezpečnostní situaci, je odlišná zejména z hlediska vzniklých následků, odlišné a mnohdy velice náročné je zejména v počáteční fázi vyšetřování plánování jednotlivých postupů a úkonů. Téměř ve všech případech se předpokládá dobře zorganizovaná činnost předem vytvořeného týmů kriminalistů, tzv. výjezdové skupiny. Tento tým pod vedením jednoho vedoucího, urychleně realizuje všechny úkony v souladu s naplánovanou činností jednotlivých členů týmů, v úzké návaznosti na pečlivý výběr kriminalistických technických prostředků pro práci zejména na místě silniční dopravní nehody. Jedná se o technické pomůcky k zajišťování kriminalistických stop, pomůcky k dokumentaci místa silniční dopravní nehody, včetně různých druhů záznamového zařízení, které nacházejí využití i v dalších, již ne tak časově napjatých etapách vyšetřování, např. při výslechu svědků.

6. Zvláštnosti následných vyšetřovacích a operativních úkonů

Výslech některého z účastníků silniční dopravní nehody v řadě případů silničních dopravních nehod na počátku vyšetřování, nelze-li jednoznačně zjistit, kdo z účastníků silniční dopravní nehody přichází v úvahu jako obviněný, je nutné při jejich výslechu postupovat způsobem, že taktické vedení výslechu každého účastníka silniční dopravní nehody je vedeno, jako tomu bude v průběhu výslechu obviněného.

Výslech obviněného je nutné zahájit zpravidla s požadavky na objasnění pravděpodobné příčiny vzniku silniční dopravní nehody, včetně objasnění těch skutečnostní, které podle názoru vyslýchaného mohly mít výrazný vliv na její další průběh. Cílem je získat jisté vysvětlení události, byť subjektivně podané, mnohdy účelově upravené samotným vyslýchaným, pokud možno v ucelené podobě také jeho názoru a postojům, které pravděpodobně zaujímá k předmětu výslechu.

Je důležité pak v průběhu výslechu požadovat objasnění těchto otázek:

U řidiče dopravního prostředku zjistit, zda je držitelem řidičského oprávnění na druh dopravního prostředku, který řídil před silniční dopravní nehodou, zda byl seznámen s jeho technickým stavem a způsobilostí provozu na pozemní komunikaci.

Jakou činnost vykonával krátce před silniční dopravní nehodou. Pokud se jedná o účastníka silniční dopravní nehody řidiče, dotazy směřovat k jeho aktuální duševnímu i fyzickému stavu před jízdou, zda před jízdou nebo v jejím průběhu požil nějaký alkoholický nápoj, jak dlouho dobu je držitelem řidičského oprávnění, jaká je jeho řidičská zkušenost.

Jaká byla technika jeho jízdy a jaké měl možnosti k bezpečnému ovládání dopravního prostředku v okamžiku krátce před silniční dopravní nehodou. Proč reagoval právě tímto způsobem?

Jaké důvody uvádí řidič pro způsob své jízdy, kdy chybně vyhodnotil vlastní rychlost nebo rychlost druhého vozidla, proč si vynucoval přednosti v jízdě apod.

Jaká je podle jeho názoru pravděpodobná příčina silniční dopravní nehody. Jak řidič hodnotí chování ostatních účastníků silniční nehody a jaké případné zvláštnosti v jejich chování zpozoroval před, v průběhu a zejména po ukončení události.

jaké klimatické podmínky a viditelnost byly v době nehody.

V případě výslechu obviněného nelze vyloučit lživou výpověď, či relativně často zamlčující podstatné skutečnosti, významné pro objektivní a zejména pravdivou výpověď. Je proto nutné, kromě dobré předchozí přípravy výslechu i zohlednit samotnou osobnost vyslýchaného při předkládání důkazů v logickém sledu k prokázání jeho viny, resp. míry zavinění.

Výslech svědka má poskytnout výpověď obsahující informace o pozorované události jako celku, o důvodech jeho přítomnosti na místě události, o podmínkách pozorování, rovněž o příčinách postoje vyslýchaného k předmětu výslechu, tj. proč se snaží konkrétní skutečnost zdůraznit, co letmo přechází a co vyloženě se snaží zamlčet. Zpravidla je nutné začít při výslechu s otázkami, podobně jako u výslechu obviněného, co mohlo být pravděpodobnou příčinou silniční dopravní nehody a zejména čím, a v jakém v rozsahu byl její průběh ovlivněn. Potom se přejde na hlavní část výslechu, na to, co silniční dopravní nehodě předcházelo.

Obecně lze konstatovat, že zpravidla každý účastník silniční dopravní nehody má tendenci svalit vinu na druhého účastníka silniční dopravní nehody. Proto je třeba, aby dostal na konci výslechu možnost vyslovit se k tomu, kdo podle jeho mínění nehodu zavinil a z jakých příčin, popř. aby uvedl další okolnosti ke svému ospravedlnění. Dále je nutné každou výpověď vyslýchaného srovnávat s jeho předchozí výpovědí, se získanými poznatky a s výpověďmi účastníků silniční nehody i svědků, doznání viny dokládat důkazy, popř. indiciemi a volit všeobecně takový postup, kterým lze nejlépe dospět k objasnění silniční dopravní nehody.

Kriminalistický experiment a rekonstrukce v případě silniční dopravní nehody slouží zpravidla k ověření jednotlivých vytýčených kriminalistických verzí a o k objasnění některých jejích průběhových fází včetně ověření některých okolností technického rázu.

Kriminalistický experiment při objasňování silniční dopravní nehody, je velice často využívaným kriminalistickým úkonem, zejména pro tvorbu modelu dílčích fází události. Jeho využití, např. k ověření účinnosti brzdového systému dopravního prostředku v době nehody má význam zejména když na místě události byly na povrchu pozemní komunikace nalezeny netypické brzdné stopy. Pokud se podaří objasnit příčinu vzniku těchto kriminalistických trasologických stop, lze následně i poznat techniku jízdy a zároveň tak objasnit i jisté zvláštnosti v chování řidiče během jízdy. Tímto způsobem je možno pochopit jeho reakce a rozhodování těsně před silniční dopravní nehodou.

Rekonstrukce, na rozdíl od kriminalistického experimentu, je jedním z vhodných kriminalistických úkonů, často využívaných při objasňování silničních dopravních nehod, neboť předpokládá nutnost předchozí obnovy celkových situačních podmínek na místě události. Vznikne ucelený model silniční dopravní bezpečnostní situace, který je využit k pochopení vlastního nehodového děje a pokud ještě chybí nějaké relevantní informace, tak i pro jejich získávání.

Kriminalistické expertizy a znalecká zkoumání při objasňování silniční dopravní nehody jsou téměř ve všech případech využívány ke zkoumání kriminalistických stop a jiných věcných důkazů, lišících se různým množstvím výskytu, ale zejména druhovou charakteristikou. Z jednotlivých kriminalistických expertiz, využívaných zejména v počáteční etapě vyšetřování, je nejvýznamnější expertiza:

Trasologická expertiza využívaná zpravidla v případech, kdy řidič místo silniční dopravní bezdůvodně opustí. Na místě události na základě zajištěných kriminalistických trasologických stop, např. zkoumáním stop pneumatik zanechaných dopravním prostředkem na povrchu pozemní komunikace, lze určit směr a pohyb vozidla před silniční dopravní nehodou, ale i y stopy, které vznikly na komunikaci, kdy účastník silniční nehody svědčí o chaotickém pohybu dopravního prostředku, zřejmě poškozeného v místě přední nápravy, v době kdy jeho řidič z místa události s vozidlem ujel. Tyto stopy pak jsou často v řadě případů, jako jediné vhodně k využití v pátrání po inkriminovaném dopravním prostředku.

Daktyloskopická expertiza se zpravidla využívá v případech, když se řidič z místa dopravní silniční nehody rovněž nedovoleně vzdálil. Zajištěné kriminalistické stopy, např. na volantu a jiných místech interiéru dopravního prostředku, jsou v řadě případů při objasňování silniční dopravní nehody významné při pátrání po řidiči inkriminovaného vozidla.

Mechanoskopická expertiza se zpravidla využívá opět v případech, když se řidič z místa silniční dopravní nehody nedovoleně vzdálil. Zajištěné kriminalistické stopy na místě události jsou často v podobě charakteristicky poškozených prvků karosérie, či jiných výstrojních prvků dopravního prostředku, např. úlomek z umělohmotného předního nárazníku, nalezeného na místě události, lze využít k určení druhu a typu dopravního prostředku a tyto poznatky využít k pátrání po vozidle.

Biologická expertiza se zpravidla využívá opět v případech, když se řidič z místa silniční dopravní nehody nedovoleně vzdálil, anebo tehdy, kdy je problematické určit osobu, řídící dopravní prostředek v době silniční dopravní nehody. Typické je např. zkoumání stop krve nebo jiných lidských tkání, zajištěných především v přední části interiéru dopravního prostředku u nehod, jejichž následkem došlo ke zranění nebo usmrcení jeho řidiče.

Chemická expertiza se zpravidla využívá opět v případech, když se řidič z místa silniční dopravní nehody nedovoleně vzdálil spolu s dopravním prostředkem. Zajištěné kriminalistické chemické stopy, způsobené nežádoucím únikem z dopravního prostředku, jsou zpravidla úkapy a jiné formy znečištění povrchu pozemí komunikace, např. provozními a mazacími hmotami na místě silniční dopravní nehody. Tyto stopy mají, kromě obecně platné technické informace, např. zjištěného výskytu poměrně rozsáhlé olejové skvrny na pozemní komunikaci, což i může signalizovat, že místní znečištění vozovky způsobil okamžitý nežádoucí výron motorového oleje z motoru vozidla po jeho nárazu na pevnou překážku. Analýzou této kriminalistické chemické stopy lze určit druh použitého motorového oleje, jako informace určité technické hodnoty, ale zároveň u této kriminalistické stopy se využívá její informační hodnota taktického rázu, např. pro určení směru a způsobu pohybu dopravního prostředku v době nehody.

Další uplatnění, při objasňování silniční dopravní nehody mají tzv. oborové expertizy, které zkoumají různé materiální objekty za pomoci poznatků, metod a prostředků z jednotlivých odvětví vědy a techniky společným řešením souvislostí mezi známými a hledanými jevy, které provází danou událost. Z jednotlivých oborových expertiz se při objasňování silničních dopravních nehod zpravidla používá expertiza:

Technická soudně inženýrská expertiza z oboru automobilové techniky, z oboru silniční dopravy aj., ke komplexnímu posouzení technické způsobilosti dopravního prostředku, mechanismu vzniku silniční dopravní nehody, včetně dalších technických otázek souvisejících s danou událostí.

Soudně lékařská expertiza a soudní pitva k posouzení vzniklé újmy na zdraví, ke stanovení doby a příčiny smrti člověka, anebo v případě silniční dopravní nehody s důvodným podezřením, že některý z účastníků silniční nehody byl pod vlivem požitého alkoholu.

Komplexní soudně lékařská, technická soudně inženýrská a trasologická expertiza se nařizuje v případech složitějších silničních dopravních nehod. V těchto případech, způsob mezioborového přístupu k objasnění některých skutečností, se jeví jako efektivní a mnohdy jako jediný způsob zkoumání jednotlivých kriminalistických stop a jiných věcných důkazů, využívaný prakticky v průběhu všech jednotlivých etap vyšetřování.

7. Zvláštnosti účasti veřejnosti v procesu vyšetřování a typická preventivní opatření

Veřejnost lze v procesu objasňování silniční dopravní nehody účelově zapojit poměrně velice často. Každá typická silniční bezpečností situace přímo předurčuje v jakém rozsahu a na jakém místě je účelné si pomoc veřejnosti vyžádat. Největší možnosti zapojení veřejnosti při objasňování silniční dopravní nehody a likvidace jejich následků mají zpravidla formu:

Pomoci při hledání případných svědků nehody a pátrání po vozidle a účastníku silniční dopravní nehody, který se z místa události nedovoleně vzdálil.

Pomoci při realizaci nutných opatření, vedoucích k minimalizaci možných dalších následků v místě nehody, např. při dočasném zastavení dopravy na pozemní komunikaci či jiné formy její regulace.

Aktivního působení na širší veřejnost nabídkou varovných statistických údajů o následcích silničních dopravních nehod.

Účelového umísťování výstražných vertikálních a horizontálních dopravních značení v místech častého výskytu silničních dopravních nehod, včetně modernizace sítě pozemních komunikací.

LITERATURA:

Pješčak, J. a kol.: Metodika vyšetřování jednotlivých druhů trestných činů, SPN, Praha, 1986

Porada, V. a kol.: Kriminalistika, CER, Akademické nakladatelství, s.r.o., Brno, 2001

Přehled o nehodovosti na pozemních komunikacích v ČR za rok 2006, ředitelství služby dopravní policie Policejního prezidia ČR, Praha 2007

Rybář,M.,Základy kriminalistiky, Právnické učebnice, Vydavatelství a nakladatelství A.čeněk, Pelhřimov, 2001

Vajda, L. Teoretické problémy počáteční etapy objasňování silničních dopravních nehod, VŠ SNB, Ústav kriminalistiky, Praha 1981

Brázda,J. Fenomén silniční dopravní nehody(objasňování a základní postupy) Police History, Praha 2008