JUDr. Martin BOHMAN

 

DOBROVOLNÍCI A VNITŘNÍ BEZPEČNOSTI V 21. STOLETÍ

 

Motto: „Hledáme lidi s vizí pro bezpečnější lokalitu. Nejde přitom o soutěž popularity, kde vyhrává známější nebo vlivnější.“[1]

 

Na úvod

            Od konce 20. století pozorujeme, a to nejen v ČR fenomén, který je nazýván jako rozšiřování konceptu (vnitřní) bezpečnosti. Klasický model, ve kterém je bezpečnost zajišťována téměř výhradně národními státy a to převážně „tvrdými“ vojenskými metodami, je nahrazován, lépe řečeno obohacen o:

dimenzi mezinárodní až globální,

dimenzi regionální až lokální (místní).

 

            V této souvislosti  lze také hovořit o reformě sektoru bezpečnosti (viz tabulka), spočívající v jeho pluralizaci, privatizaci, globalizaci či naopak fragmentaci. Tyto procesy sebou zákonitě nesou důsledky mj. v podobě:

v     nutné reformy veřejné správy vnitřních věcí (vnitřní bezpečnosti),

v     otevření prostoru pro nestátní (nadnárodní, soukromé, místní) bezpečnostní subjekty, které na zajišťování této oblasti v mnoha případech efektivně participují. Mezi tyto subjekty řadíme například mezinárodní instituce, komunální policejně bezpečnostní orgány (obecná a městská policie), soukromé bezpečnostní služby a dále občany (jednotlivce), nevládní organizace či dobrovolnickou službu.

 

Tabulka znázorňuje proces reformy sektoru (vnitřní) bezpečnosti[2]

 

globalizační a integrační procesy

↓               ↓               ↓

trendy v bezpečnostním prostředí

↓             ↓             ↓

KLASICKÝ MODEL zajišťování BEZPEČNOSTI

(stát je jediný a privilegovaný referenční objekt bezpečnosti)

↓           ↓          ↓          ↓          ↓

rozšiřování konceptu bezpečnosti

(„Extended Concept of Security“)

↓          ↓          ↓

mezinárodní model

↓

klasický národní model

↓

regionální model

↓

PARTICIPAČNÍ MODEL BEZPEČNOSTI

↓

REFORMA BEZPEČNOSTÍHO SYSTÉMU (Policie)

 

Tento fakt je reflektován taktéž v České republice, zejména úpravou předmětné legislativy, a sice v podobě nového zákona o Policii ČR a v souvislosti s ním také tzv. změnového zákona.[3]

            Jak již bylo zmíněno, mezi subjekty, u kterých lze předpokládat, že jejich úloha bude v budoucnu vzrůstat lze řadit i dobrovolníky, resp. dobrovolnické organizace. Žádoucí je tedy vytvořit právní rámec pro fungování dobrovolnických organizací na poli veřejného pořádku (obecná úprava dobrovolnické služby již v ČR existuje). O tom, jaké je postavení dobrovolníků v České republiky a v zahraničí, je pojednáno v následujícím textu.

 

Význam nevládních organizací a dobrovolníků

            V Bezpečnostní strategii ČR, tedy v dokumentu, který určuje hlavní směry bezpečnostní politiky našeho státu, se výslovně hovoří o: „...důležitosti podpory veřejnosti, spolupráce s nevládními organizacemi a bezpečnostní komunitou.“[4]

Není přitom sporu o tom, že nevládní organizace skrze svá specifika:

v     dobrovolnost,

v     odbornost / profesionalitu,

v     společenský přínos,

bezesporu aktivně participují na zajišťování dílčích úkolů vnitřní bezpečnosti,  podílí se na civilní kontrole bezpečnostních složek a vytváří tak nutnou zpětnou vazbu. Jsou významnou součástí bezpečnostní komunity, zejména tím, že:

v     spoluvytváří a rozvíjí „bezpečnostní vědomí“, zejm. skrze informování občanů,

v     mohou nabízet a často i nabízejí alternativy k zapojení se do tvorby bezpečnostního prostředí pro občany,

v     ventilují názory a postoje veřejnosti, což by jim mělo zajistit legitimní a odpovídající podíl v odborné diskusi,

v     účastní se řešení bezpečnostních problémů, zejména parciálních či lokálních (regionálních) rozměrů atd.

 

            Přínos takovýchto činností lze zajistit pouze rozvinutým, systematickým a efektivním financováním a následně zapojením dalších kvalifikovaných expertů do této oblasti. To je jeden z nutných kroků, který povede k vyzrávání bezpečnostní komunity v ČR.

Dobrovolnická služba v ČR a SR

 

            Institut dobrovolnické služby (DS) je v České republice obecně upravena zákonem č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změněně některých zákonů.

Některé další činnosti vykonávané dobrovolníky, jsou upraveny zvláštními právními předpisy (dobrovolní hasiči, Čs. červený kříž apod.).

Na bázi dobrovolnosti, byť mimo rámec zákona, fungují navíc organizace jako Horská služba nebo Vodní záchranná služba.

            To je pravděpodobně pozůstatek z 90. let minulého století, kdy tato činnost nebyla upravena vůbec. Změnu přinesl až rok 2001 (tento rok byl vyhlášen OSN Mezinárodním rokem dobrovolníků), ve kterém se iniciovala možná legislativní změna tohoto institutu. Proces vyústil v dubnu 2002 přijetím zákona o dobrovolnické službě, který nabyl účinnosti k 1.1.2003.  

            Ten mj. také definuje, kdo je dobrovolník (fyzická osoba, starší 15 let – při výkonu DS na území ČR, resp. starší 18 let – při výkonu této služby v zahraničí). Ten nesmí být v pracovněprávním vztahu či ve služebním nebo členském poměru k přijímací organizaci (tj. organizaci, pro jejíž potřebu je činnost vykonávána). Služba je taktéž klasifikována dle délky služby na krátkodobou (nepřesahující 3 měsíce) a dlouhodobou. 

            Odpovědným orgánem za dohled nad dobrovolníky bylo ustanoveno ministerstvo vnitra (odbor prevence kriminality – oddělení preventivních programů a dobrovolnické služby), které je taktéž oprávněno k udělování akreditací. Ty se přiznávají vysílajícím organizacím (právnickým osobám se sídlem v ČR, které dobrovolníky vybírají, evidují, připravují pro výkon a uzavírají s nimi smlouvy o výkonu dobrovolnické služby) a to na po dobu tří let.

            V současnosti jsou na MV akreditovány desítky projektů od zhruba sedmi desítek organizací. Na tyto projekty je každoročně vyčleňována částka 15 milionů korun. Mimo žádosti na krytí projektů je též možné žádat o:

v     státní účelovou dotaci na krytí pojistného za odpovědnost za škodu či zdraví,

v     dotaci na pokrytí výdajů spojených s evidencí a přípravou dobrovolníků pro výkon a se zajišťováním výkonu dobrovolnické služby,

v     ke krytí pojistného na důchodové pojištění placeného za dobrovolníka.

 

            Co se týká optimalizace výkonu dobrovolnické služby a jiných nevládních organizací, bylo by jistě vhodné uvažovat zejména o novelizaci její zákonné úpravy.[5]

Další možnosti zlepšení lze spatřovat ve:

v     zkvalitňování členské základny těchto organizací,

v     upevňování vzájemné spolupráce jak mezi jednotlivými pracovišti nevládního sektoru, tak i  s příslušnými ministerstvy,

v     a následném posílení faktického vlivu těchto organizací, zejména skrze analytickou činnost, jejíž výstupy povedou k optimalizaci a pragmatizaci rozhodnutí, úsporám a efektivitě,

v     větší účasti zástupců těchto organizací na rozhodování, popř. ve zmiňovaném institucionalizovaném poradním orgánu Parlamentu.  

            Nutno dodat, že dobrovolnické organizace se v ČR zabývají především činností v oblasti sociální a kulturní, resp. pomocí při likvidaci následků přírodních nebo humanitárních katastrof atd. Jejich využití v oblasti zajišťování vnitřní bezpečnosti je okrajové a nedostatečné. Jakousi vlaštovkou je postupné zavádění prvků „community policing“ do policejní práce. Právě tyto aktivity by mohly vést k masivnějšímu zapojení občanů – dobrovolníků do procesu zkvalitňování bezpečnosti na místní úrovni.

            Naproti tomu na Slovensku novelizace zákona č. 171/1993 Z. z. uvádí do praxe dobrovolné strážce pořádku v Policejním sboru (§77d a § 77e). Dobrovolní strážci pořádku pomáhají při plnění úkolů služby pořádkové policie, služby dopravní policie, při dohledu na bezpečnost a plynulost silniční dopravy a při ochraně státní hranice. Základním útvarem Policejního sboru, v působnosti kterého strážci pomáhají plnit úkoly Policejního sboru je Obvodní oddělení, oddělení dálniční policie a základní útvar služby hraniční policie. Pomoc strážců pořádku se využívá zejména při ochraně veřejného pořádku a státní hranice prostřednictvím hlídkové služby a obchůzkové služby, při dohledu nad bezpečností a plynulostí silniční dopravy a její řízení prostřednictvím dopravně-bezpečnostních akcí a při dalších úkolech ve smyslu zákona o Policejním sboru. Strážcem pořádku může být osoba, která dosáhla věku 21 let, má způsobilost k právním úkonům a požívá mezi občany důvěry a vážnosti. Strážce pořádku plní úkoly jen v přítomnosti policisty a podle jeho pokynů. Strážce pořádku musí být při plnění úkolů viditelně označený: průkazem strážce pořádku s označením „Dobrovolný strážce pořádku“, který má umístěný na levé přední straně vrchního oděvu, dále rukávovou páskou zelené barvy s bílým nápisem „Dobrovolný strážce pořádku“ a v případě snížené viditelnosti reflexní vestou žluté barvy s bílým reflexním nápisem „Dobrovolný strážce pořádku“.

 

Jak je to s ochotou spolupracovat s Policií ČR

            V nedávné době byl proveden výzkum zaměřený na spokojenost občanů s prací Policie ČR a také zjištění aktuálního vztahu veřejnosti dané lokality vůči Policii ČR. Sběr dat byl proveden na území PČR Správa Jihomoravského kraje (dále jen S JmK)[6] ve druhé polovině roku 2007. Sběr dat byl zajišťován S JmK, ve spolupráci se studenty gymnázií na uvedeném teritoriu. Dotazník pro tazatele (studenty gymnázií) byl zpracován na PA ČR. Jedním ze základních požadavků výzkumu bylo získat na každé obvodní oddělení Policie ČR celkem 30 respondentů z řad občanů, kteří na daném území žijí.   

            Vyhodnocení výsledků výzkumu pro potřeby managementu bylo provedeno kanceláří kvality na ředitelství PČR S JmK. Druhotná analýza výsledků výzkumu byla provedena doktorandem JUDr. Martinem Bohmanem pod vedením školitele – specialisty Dr. Zdeňka Kovaříka, CSc.

Druhotná analýza výsledků uvedeného výzkumu je považována za integrální součást zpracovávané disertační práce doktoranda, autora druhotné analýzy výsledků výzkumu provedeného na území jižní Moravy. Tato zjištění se navíc stala i odrazovým můstkem pro realizaci vlastního, samostatného výzkumu doktoranda, který sledoval pokrytí dalšího systémového prvku modelu EFQM – zjištění pracovní spokojenosti pracovníků Policie ČR, tedy tzv. vnitřního zákazníka (kriterium č. 7 Modelu EFQM). Hlavním smyslem výzkumných aktivit a druhotné analýzy dat bylo s využitím matematicko-statistických metod zpracovat podklady pro komparaci výsledků spokojenosti občanů s Policií ČR a výsledků spokojenosti pracovníků Policie ČR.

 

Ochota ke spolupráci s policií – v této baterii otázek byli občané dotazováni na míru ochoty ke spolupráci s policií v různých oblastech policejně bezpečnostních činností.

            Byl/a byste ochoten/a při vybídnutí spolupracovat s policií jako dobrovolný poradce v otázkách souvisejících s vaší kvalifikací – V průměru by bylo ochotných ke spolupráci 56 % respondentů. Nejlépe pak v tomto kritériu vychází okresy Blansko, Hodonín a Jihlava, kde by bylo ochotno spolupracovat s policií téměř 70 % dotazovaných; naopak v Brně-městě, Břeclavi, Vsetíně a Zlíně by bylo svolných ke spolupráci v této oblasti pouhých 44 %.

 

 

výrazně pozitivní hodnocení

výrazně negativní hodnocení

Blansko, Hodonín, Jihlava

Brno-město, Břeclav, Vsetín, Zlín

 

            Ochota spolupracovat jako dobrovolný spolupracovník (strážce veřejného pořádku) – u této otázky pravděpodobně zafungovalo nevhodně zvolené spojení slov „dobrovolný spolupracovník“, které v řadě občanů může vzbuzovat reminiscence na doby komunistické StB a jejích dobrovolných spolupracovníků. S trochou nadsázky lze říci, že snad i dříve byla větší ochota ke spolupráci, a to ať už se Státní bezpečností (podle odhadů šlo o desítky až 100 tisíc spolupracovníků)[7] nebo s Veřejnou bezpečností (v podobě tzv. Pomocné stráže VB, která čítala v 80. letech 20. století až 86 200 členů).[8] Podle tohoto průzkumu by tedy bylo ochotno spolupracovat s policií na zajišťování bezpečnosti a veřejného pořádku zhruba 24 % dotázaných. Výsledky byly ve všech okresech homogenní. Pro doplnění jen připomeňme, že bylo v souvislosti s novým zákonem o Policii ČR (zákon č. 273/2008 Sb.) zvažováno znovuzavedení podobného institutu jako byly PSVB  v českém právním řádu, nicméně se od tohoto úmyslu upustilo.

 

            Ochota spolupracovat s policií jako zástupce veřejnosti v nějakém poradním orgánu Policie ČR – i zde byl vzorek odpovědí pro všechny okresy homogenní, přičemž souhlasné stanovisko vyslovilo 40 % dotazovaných.

 

            Ochota podat svědectví při vyšetřování závažného trestného činu – zde lze vykázat vyšší míru ochoty ke spolupráci, v porovnání s ostatními formami součinnosti s policií. V průměru 85% ochota ke spolupráci v této oblasti je pravděpodobně také podepřena právním povědomím občanů s ohledem na § 168 zákona 140/1961 Sb., trestního zákona, tedy trestný čin neoznámení trestného činu. Relativně nejlépe pak v rámci této hodnocené kategorie dopadly okresy Hodonín a Vyškov. Ochota ke spolupráci zde byla až 92,5%.

 

            Ochota učinit na doporučení policie méně nákladné preventivní opatření – i v této hodnocené kategorii by si lidé nechali poradit a s policií by spolupracovali v průměru v 85 % respondentů. Z průměrných hodnot vyčnívá snad jen Hodonínsko, kde bylo ke spolupráci svolných až 96,6 % dotazovaných občanů.

 

výrazně pozitivní hodnocení

výrazně negativní hodnocení

Hodonín

 

 

            Ochota učinit na doporučení policie nákladnější preventivní opatření – např. bezpečnostní dveře by si bylo ochotno na doporučení policie pořídit v průměru zhruba 70 % respondentů, přičemž jednotlivé okresy se od sebe názorově příliš nelišily.

 

            Ochota se na vyzvání podílet na preventivní akci – průměrně by se např. na školení dětí či jejich rodičů aktivně účastnilo zhruba 57 % respondentů. Jistou pasivitu v tomto ohledu projevili respondenti v okresech Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín, kde bylo ochotno či spíše ochotno na podobných akcích participovat pouhých 49 % dotazovaných. Naopak nadprůměrnou iniciativu bylo možné pozorovat v Jihlavě, Znojmu a Kroměříži (67 %) a dále na Hodonínsku a Vyškovsku (téměř 69 %).

 

 

výrazně pozitivní hodnocení

výrazně negativní hodnocení

Hodonín, Jihlava, Kroměříž, Vyškov, Znojmo

 

 

            Ochota na vyzvání Policie ČR asistovat jako nezúčastněný při domovní prohlídce či ohledání místa činu – v průměru by byl svolný pro takovouto formu spolupráce zhruba každý druhý občan. V pozitivním směru vybočují okresy Brno-venkov, Hodonín, Jihlava, kde by souhlasilo 61 % respondentů.

 

výrazně pozitivní hodnocení

výrazně negativní hodnocení

Brno-venkov, Hodonín, Jihlava

 

 

 

Dobrovolníci a jejich participace na vnitřní bezpečnosti v dalších státech

            V zahraničí, a to zejména v anglosaském, resp. angloamerickém světě, působí řada rozličných dobrovolnických organizací zaměřených na široké spektrum činností. Za jednu z nejrozvinutějších oblastí lze považovat právě participaci na zkvalitňování bezpečnosti v konkrétních lokalitách. Nutno však dodat, že s podobnými projekty se lze setkat i na půdě kontinentální Evropy, jako např. v Nizozemsku, Rakousku či Francii.[9]

 

            Ve Spojených státech jsou mimo masivní přeměny státních bezpečnostních složek  (zejména jako reakce na teroristický útok v září roku 2001) patrné i změny v oblasti tzv. „vigilantizmu“, tedy občanské ostražitosti.

            Mezi organizace a projekty, které sdružují občany v rámci boje s kriminalitou patří např. „Citizen Corps“ (CC)[10], který je jedním z pěti federálních programů[11] v této oblasti, souhrnně označených jako „USA Freedom Corps“[12].  Projekt zdůrazňuje význam každého občana při zajišťování bezpečnosti v oblasti, kde žije. Příslušníci CC pomáhají koordinovat dobrovolnické aktivity[13] v oblasti bezpečnosti, zajišťují nábor, vzdělávání, trénink, výcvik a servis pro dobrovolníky. Organizace USA Freedom Corps též pomáhá občanům nalézat nejvhodnější možnosti uplatnění a realizace. A to i např. co se týká uplatnění seniorů.[14] 

            Změny bezpečnostního systému provázejí i Velkou Británii. Probíhá zde celková reforma státních policejních sborů. Je zde citelný jak nárůst počtu policistů[15] a kladení důrazu na práci v terénu[16], tak aktivizace občanů, aby na svém bezpečí participovali. Mezi nejvýznamnější projekty a organizace lze řadit např. „Crime ´n ´ Disorder Reduction Partnership - (CDRPS)“ - „Community Safety Partnership“ -  jde o projekt[17], podle kterého jsou Anglie a Wales rozděleny do 376 oblastí. V každé oblasti je ustanoven tým z policistů, místních zastupitelů, občanů, nevládních organizací a zástupců podnikatelské sféry. Ten pak vypracuje bezpečnostní audit lokality a následně navrhne strategii pro zlepšení situace v dalším období. Podílí se i na následné  realizaci.[18]

 

            Zhruba 2 000 policejních dobrovolníků (Politie Vrijwilligers) zastává poměrně významnou úlohu při zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti také v Nizozemsku. Dostává se jim stejného výcviku jako standardním policistům a takto vycvičené osoby mohou zastávat většinu policejních činností, které nejsou vyhrazeny pro vyšší hodnosti. V případě, že dobrovolník splňuje daná kriteria a je mu uděleno povolení od příslušného policejního funkcionáře, smí zastávat i penzum úkolů, které spadají do působnosti policisty v hodnosti konstábla. Možnosti využití policejních dobrovolníků jsou do určité míry závislé na přístupu administrativy toho konkrétního regionu (v některých případech jsou dobrovolníci oprávněni činit i vyšetřovací úkony). Postavení dobrovolníka je řešeno odděleně od statusu policisty. V závislosti na regionu jsou dobrovolníci označeni zpravidla nášivkou, páskou, logem na čepici nebo vestou. Dobrovolníkům za jejich činnost náleží symbolická mzda (cca 4 eura na hodinu), ale bez úhrad nákladů (například na dopravu do místa výkonu služby). Kvůli opadnutí zájmu o dobrovolnou činnost v posledních letech se v Nizozemsku chystají určité změny, jejichž snahou je koncept dobrovolnictví zatraktivnit (daňové úlevy, refundace nákladů, spojených s výkonem dobrovolnické činnosti atd.).[19]     

 

            V Izraeli má dobrovolnická služba již více než 30letou tradici. Oporu pro svou činnost nachází více jak 70,000 dobrovolníků a dobrovolnic v zákoně o policii[20] z roku 1971 a dále v policejní směrnici[21] z roku 1996, která upravuje činnost „civilní gardy“ (Civil Guard – CG) či snad lépe „občanských hlídek“.

Znatelný přínos měl i rok 1994[22], kdy začala být do policejní praxe v Izraeli zaváděny prvky community policing. Působení policistů přímo ve středu komunit má podle dosavadních výsledků formální i značný bezprostřední vliv na formování dobrovolnických aktivit.

            Dobrovolníci působící v občanských hlídkách jsou řízeni právě policií a samotný výkon provádí pod jejím dohledem. Zázemí jejich činnosti tvoří síť komunitních center policie. Základ jejich činnosti je provádění nejrůznějších preventivních opatření, včetně péče o „zranitelnou“ část populace (zejm. o seniory a děti). Vedle těchto činností jsou zřízeny i tzv. zvláštní dobrovolnické jednotky (Special Volunteer Units), které jsou propojeny se svými státo-bezpečnostními ekvivalenty. Zvláštní dobrovolnické programy jsou vytvořeny i pro mladé lidi mezi 17 – 21 rokem věku či pro cizince žijící či pobývající v Izraeli.

 

Literatura:

BOHMAN, M., FILÁK, A. 2007. Policie evropských zemí a mezinárodní policejní spolupráce (vybrané aspekty). Praha: PA ČR, 2007. 123 s. ISBN 978-80-7251-267-6

BOHMAN, M., KRULÍK, O. 2009. Policejní sbory v zemích Evropské unie: Inspirace pro Českou republiku. Praha: MV ČR, 2009. 242 s.

BOHMAN, M., KRULÍK, O. 2009. Policejní sbory v USA a Izraeli. Samostatná příloha III publikace Policejní sbory v zemích Evropské unie. Praha: MV ČR, 2009. 32 s.

zákon č. 273/2008 Sb., o Policii ČR

zákon č. 274/2008 Sb., změnový zákon

zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změněně některých zákonů.

zákon č. 171/1993 Z. z., o Policajnon zbore, ve znění novel a doplňků

http://www.mvcr.cz/prevence/dobrovol/odd.html

http://www.lopv.nl/

 


[1] Jde o motto jednoho z dobrovolnických programů, který probíhá ve Spojených státech pod názvem „Community Prosecution Strategies: Measuring Impact“.

[2] Blíže: BOHMAN, M., FILÁK, A. Policie evropských zemí a mezinárodní policejní spolupráce (vybrané aspekty). Praha: PA ČR, 2007. s. 23-26.

[3] Jedná se o zákon č. 274/2008 Sb., tzv. změnový zákon, který nahradil původně zvažovanou koncepci tzv. zákona o vnitřní bezpečnosti, který v sobě měl sdružovat související ustanovení bezpečnostní legislativy do jednoho celku.

[4] Viz Bezpečnostní strategie ČR, přijatá usnesením vlády ČR ze dne 10.12.2003 pod č. 1254, čl. 77, věta 1.

[5] Jako příklady organizací dobrovolnické služby v ČR lze uvést: Dobrovolné hasiče (zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně), Český červený kříž (zákon č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Česko-slovenském červeném kříži), Horskou službu, Bílý kruh bezpečí atd.

[6] Podle dikce Přílohy zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, který je účinný od 1.1.2009 se nově jedná o Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje se sídlem v Brně.

[7] Zdroj: http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=612287

[8] Zdroj: Sborník prací VŠ SNB.

[9] Viz. např. tzv. „Contracts locaux de sécurité“ (CLS) ve Francii.

[10] V roce 2004 bylo v tomto projektu registrováno 850 programů, kterých se účastnilo na 59 000 dobrovolníků, organizace hospodaří s rozpočtem 3 miliardy USD. V tomto roce (2005) se počítá s rozšířením projektu i na území Velké Bitánie, Nového Zélandu a Kanady.

[11] Vedle 1. Citizen Corps zde existuje 2. Peace Corps, 3. Ameri Corps, 4. Learn and Serve America a 5. Senior Corps.

[12] Organizováno pod U.S. Department of Homeland Security.

[13] Mezi dva hlavní projekty se řadí 1. Volunteers in Police service a 2. Neighborhood Watch.

[14] Mezi dalšími projekty můžeme jmenovat např.: National Night Out: A Community-Police Partnership Program, Community Prosecution Strategies: Measuring Impact, Project Safe Neighborhoods a další.

[15] Od roku 2000 došlo k nárůstu počtu policistů o 16 tisíc. Celkový počet tak již převyšuje 140 000 policejních úředníků.

[16] Doslova „putting police officers at the heart of the local community“.

[17] Logem projektu je žlutá šipka otočená směrem dolů, ve které je černý nápis: „Let´s keep crime down“ (tedy „Snižme kriminalitu“).

[18] Mezi další projekty ve Spojeném království lze řadit např.: Community Support Officers, Neighbourhood Wardens.

[19] Blíže viz http://www.lopv.nl/, popř. BOHMAN, M., KRULÍK, O. Policejní sbory v zemích Evropské unie: Inspirace pro Českou republiku. Praha: MV ČR, 2009. s. 91.

[20] Viz: Police Order (nová verze) 5731 – 1971, články 37 – 40, 49 a-h.

[21] Viz: Police Regulation (the Civil Guard) 5757 – 1996.

[22] Viz: Community Policing Strategy (1994)