JUDr. Martin BOHMAN
Aplikace managementu kvality do nizozemské policie
Policejní složky Nizozemska
V Nizozemsku působí jediný policejní sbor a tím je Policie (Politie).[1] V jeho řadách působí asi 55 000 zaměstnanců,[2] z nichž je 37 000 policistů, 3 500 aspirantů ve výcviku a asi 14 500 pracovníků „podpůrných“, pracujících v administrativních a technických složkách.
Tradičně je policie v Nizozemsku pod dvojím vedením (jak na celostátní, tak na místní úrovni), čímž je předcházeno případnému zneužití policejní síly. Na celostátní úrovni jde o rozložení kompetencí mezi Ministerstvo vnitra a královské záležitosti a ministerstvo spravedlnosti. Ústředním orgánem na vládní úrovni v problematice vnitřního pořádku a bezpečnosti je Ministerstvo vnitra a královských záležitostí. Za výkon policejní práce (a to jak na regionální, tak i celostátní úrovni) odpovídá Ústřední ředitelství pro veřejný pořádek a bezpečnost. V případě, že se však činnost policie dotýká výkonu činnosti soudních orgánů (zejména trestní řízení), jsou rozhodnutí přijímána po konzultaci či se souhlasem Ministerstva spravedlnosti. Do kompetence resortu spravedlnosti patří také problematika imigrace, prevence kriminality, práce s mládeží a pochopitelně stanovování sankcí za kriminální a jiné delikty.[3]
Policie Nizozemska je jednotnou
organizací, která má však 26 složek. 25 z nich tvoří regionální
policejní síly (Regiokorpsen). Samostatně stojí Národní policejní úřad (Korps
landelijke politiediensten, KLPD), složený z množství podpůrných
divizí a skupin. KLPD spadá do působnosti Ministerstva vnitra a královských
záležitostí[4] a je v něm zaměstnáno asi 4 500
zaměstnanců. KLPD zastává úlohy,
které lze dělit do následujících čtyř kategorií:[5]
1) nezávislá úloha – jako příklad této kategorie lze
uvést např. vyšetřování či ochranu členů královské rodiny,
2) podpůrná úloha – zajištění vybavení či techniky pro
výkon policejních činností a dále poskytnutí materiální podpory při haváriích
či bezpečnostních akcích většího rozsahu,
3) koordinační úloha – příkladem může být např. tým pro
identifikaci obětí katastrof či koordinace vyšetřování trestné činnosti
meziregionálního rozsahu,
4) kontrolní úloha.
Dalším dělícím kritériem
Úřadu jsou jeho funkční složky, nazývané
divize. Mezi ty řadíme:
dopravní policii – pod níž spadá i
tzv. Jednotka přepravy a enviromentální kontroly, která kontroluje technický
stav a splnění dalších zákonných podmínek nákladní přepravy a dopravu
nebezpečných látek; součástí dopravní policie je také Jednotka motocyklové
eskorty VIP osob,
železniční policie,
vodní policie – vykonávají svou
pravomoc jak na vnitrozemských řekách, tak v teritoriálních vodách
Severního moře,
letecká policie – zajišťuje jak
monitoring masových událostí, pátrání po osobách, tak např. i vyšetřování všech
leteckých nehod atd.,
jízdní policie a služba policejní kynologie (viz obrázek),
služba operační podpory a koordinace,
královská a diplomatická ochranná služba,
služba logistiky,
národní služba kriminálního zpravodajství (NRI) – zajišťuje servis v oblasti činnosti kriminální policie,
včetně provozování policejních databází o pachatelích a jejich modech operandy
a dále zajišťuje expertizní činnosti pro potřeby vyšetřování a v poslední
řadě je odpovědná za televizní kriminální týdenník „Opsporing Verzocht“,
služba mezinárodní spolupráce - je
zodpovědná za mezinárodní spolupráci (Interpol, Europol, bilaterální
mezinárodní spolupráce) a Schengenský národní informační systém,
služba zvláštních vyšetřovacích aplikací – zajišťuje technologickou a technickou podporu (materiální, činnostní)
pro potřeby boje s organizovaným zločinem; odpovídá také za výzkum a vývoj
v této oblasti,
národní služba kriminálního vyšetřování – disponuje zhruba tisícem zaměstnanců, kteří mají za úkol vyšetřovat
případy organizovaného zločinu (obchodování s drogami, obchod
s lidmi, terorizmus apod.) a další závažné formy kriminality (kriminalita
bílých límečků, válečné zločiny aj.), které mají meziregionální či nadnárodní
charakter; v oblasti ekonomické kriminality uzce spolupracuje
s dalšími ne-policejními institucemi jako např. Finanční informační a
vyšetřovací službou (FIOD) či Ekonomickou vyšetřovací službou (ECD), které
spadají pod Správu daní a cel a dalšími.[6]
Velikost regionálních policejních sil záleží na zalidnění teritoria, urbanizaci, úrovni kriminality apod. Nejpočetnější regionální policií je Amsterdam-Amstelland, která má přes 5 000 příslušníků a zajišťuje bezpečnost téměř 900 tisíc obyvatel. Na každého policistu tak připadá 170 obyvatel. Nejmenším sborem je naopak Gooien Vechtstreek, kde v oblasti se zhruba 250 tisíci obyvateli slouží necelých 600 policistů. Zde vychází poměr jednoho každého policisty na 445 obyvatel.[7]
Regionální síly se dále dělí teritoriálně na oblasti (obvody, okresy) či divize a personálně na základní jednotky (Basiseenheden) a týmy.
Jak již bylo naznačeno, vedení policie leží na několika autoritách. Na (územní) základní úrovni je policie v pravomoci starosty. Opatření většího rozsahu (provinciální úrovně) nařizuje a řídí královský komisař, který také plní kontrolní funkci. Na problematiku týkající se vyšetřování dohlíží státní zástupce, popř. Rada vrchního státního zástupce.
Samotný regionální policejní sbor řídí náčelník (Korpschef), jemuž náleží hodnost vrchního komisaře (Hoofdcommissaris). Rozhodnutí zásadnějšího charakteru však mají konzultativní charakter a jsou přijímána v rámci Regionální rady, tzv. trojúhelníku (Driehoek). Rada je složena z komisaře, starosty a státního zástupce.[8]
Primární policejní činnost na místní
úrovni se zaměřuje na community policing. Za tímto účelem se také tvoří malé
tzv. sousedské týmy, které zajišťují
bezprostřední kontakt s obyvateli dané lokality a spolupracují s nimi
na řešení záležitostí místního veřejného pořádku. Mezi každodenní úkoly
základních jednotek, které jsou zajišťovány 24 hodin denně, patří:
patrolování
(hlídkovými vozy, motocykly, na kolech, pěší hlídkou či na koních),
asistence při
záchranných činnostech,
přijímání
oznámení o spáchání trestného činu,
vedení
vyšetřování,
kontakt
s institucemi, veřejností, sousedskými asociacemi a dalšími zájmovými
skupinami,
mediace různých
občanských sporů a výkon dalších forem asistence,
preventivní
činnost, včetně osvěty o zabezpečování majetku apod.,
dohled nad
bezpečností silničního provozu,
dohled nad
dodržováním zákona o ochraně životního prostředí,
výkon dalších
činností, zejména v oblasti licencí, zásobování, zbraní a střeliva,
hráčství apod.
Nizozemská policie, resp. každý
regionální sbor, pro případy zvládnutí občanských nepokojů většího rozsahu, ale
i pro další úkoly disponuje 45 mobilními jednotkami (jednotky na zvládání
nepokojů, riot squads). Každý region disponuje jednou či více
takovými jednotkami. Každá jednotka má zhruba 50 členů a vlastní zatýkací tým.
Nejčastějším důvodem nasazení jednotek bývají fotbalové a další sportovní
události. K jednotce může být povolán jakýkoli člen policejního sboru.
Činnost jednotky řídí starosta. V případech masového narušování veřejného
pořádku jsou nasazovány zvláštní pořádkové síly, které dohromady čítají přes 2
000 policistů. Do těchto jednotek může být povolán kterýkoli policista.[9]
Regionální sbory lze dělit i do dalších
jednotek či týmů, přičemž některé mají svůj celostátní ekvivalent. Mezi takové
týmy řadíme např.:
zatýkací tým
(těch je v zemi cekem
„infiltrační“
tým (využívaný při sběru důkazů v rámci vyšetřování),
pozorovací tým
(sledování),
zvláštní
podpůrná jednotka (jde o zvláštní jednotku nasazovanou v případech braní
rukojmí a teroristických útoků,
tým kriminálního
vyšetřování (skládají se na základě jednotlivých případů),
tým pro
odhalování sexuálně motivované trestné činnosti,
dopravní
jednotky,
týmy
specializující se na ochranu životního prostředí.[10]
V rámci regionu funguje také vyšetřovací
služba (centrální, resp. regionální oddělení kriminálního vyšetřování),
která má své zastoupení na každé policejní služebně (oddělení kriminálního
vyšetřování). Součástí vyšetřovací
služby je také služba forenzních věd, která zajišťuje rozličné kriminalistické
expertízy.
Při vyšetřování trestné činnosti
v regionu zastávají policejní složky i tzv. zpravodajské činnosti. Ty
mají v zásadě dvojí charakter:
sběr a
zpracování „tvrdých“ dat, které nějakým způsobem souvisí s konkrétní
trestnou činností (fotografie pachatele, otisky prstů aj.),
druhá sekce (CIEs)
je spíše orientována na sběr „soft“ dat, které mají více preventivní
charakter a jsou zaměřeny na sběr informací např. k rizikovým lokalitám či
skupinám jedinců.
Regionální týmy kriminálního vyšetřování
spolupracují s Národní kriminální zpravodajskou službou (NRI), která je
součástí KLPD, a to zejména v případech supraregionálního rozsahu, či
případech závažné či organizované trestné činnosti. O případech, kdy budou
založeny meziregionální zpravodajské týmy, rozhoduje tzv. Meziregionální
vyšetřovací forum.
Pro úplnost se lze zmínit i o existenci
cizinecké policie, která od roku 2003 nese název Imigrační a naturalizační služba a spadá do kompetence Ministerstva spravedlnosti a samosprávy.
Informační servis mezi regiony a mezi
regiony a centrální vládní úrovní zajišťuje Agentura pro informační a komunikační technologie. Institucionálně
tuto oblast zastřešuje Řídící rada pro
informační a komunikační technologie (Regieraad ICT).
Pro úplnou představu o policejních složkách Nizozemska dodejme, že vedle policie zde působí i vojenská organizace, která by se dala volným překladem nazvat jako královské četnictvo, resp. Královská vojenská policie (Koninklijke Marechaussee, KMar), která v mírových časech napomáhá plnit vybrané policejní úkoly v zemi (viz obrázek).
Královská vojenská policie byla založena v roce
Královská vojenská policie plní jak civilní, tak vojenské úkoly. Mezi ty
civilní patří:
ochrana členů
královského domu a to ve spolupráci královskou a diplomatickou službou KLPD,
zajišťuje
ochranu letišť,
plní ve
spolupráci s policií vymezená úkoly na poli veřejného pořádku a další
úkoly státního donucení pro potřeby trestního zákona, včetně boje
s přeshraniční kriminalitou,
plní úkoly
v rámci imigrační legislativy, jako jsou hraniční kontroly, asistuje při
vyřizování žádostí o azyl, provádí deportace apod.,
provádí přepravu
pro potřeby Nizozemské centrální banky,
provádí
policejní činnost související s ochranou oficiálního sídla předsedy vlády.
Mezi úkoly vojenského charaktery řadíme:
policejní
činnosti v rámci Nizozemských ozbrojených sil a vojáky cizích států na
území Nizozemska (vojenská policie),
policejní
činnosti v rámci ministerstva obrany.[11]
Spolupráce policejních složek
s občany
Vedle uvedených dvou státních policejně
bezpečnostních orgánů v Nizozemí najdeme také dva typy podpůrných dobrovolnických
skupin občanů, podílející se na veřejném pořádku a bezpečnosti.
1)
Městské hlídky (hlídače, strážce)
Městské hlídky čítají v Holandsku cca 4.000
strážců, kteří jsou nápomocni holandské policii při hlídkové činnosti na
veřejných prostranstvích. Jde v podstatě o zvyšování viditelnosti
policejních (resp. bezpečnostních) pracovníků „na ulici“, zlepšení informačního
servisu pro občany apod. V podstatě jde o odlehčení vytíženosti policie od
těchto činností. Strážci jsou uniformovaní. Svou činnost provádějí na základě
lokálních bezpečnostních priorit a většinou v rámci některého
z bezpečnostních programů.
Strážci jsou pod kontrolou operačního střediska,
popř. přímým dozorem policistů. Nemají žádné zvláštní pravomoci, v případě
nutnosti jsou oprávněni volat přes vysílačku o policejní podporu.
2)
Policejní dobrovolníky
Zhruba 2.000 policejních dobrovolníků zastává
v Holandsku poměrně významnou úlohu. Dostává se jim stejného výcviku jako
standardním policistům a mohou zastávat v podstatě většinu činností, které
zastává policista (pochůzkář – tedy na nižších hodnostech). V případě, že
dobrovolník splňuje daná kriteria a je
mu uděleno povolení od příslušného policejního funkcionáře, smí zastávat i
penzum úkolů, které náleží policistovi v hodnosti konstábla.
Možnosti využití jsou však do určité míry odvislé na
regionu (v některých případech jsou dobrovolníci oprávněni činit i vyšetřovací
úkony).
Dobrovolníkům za jejich činnost náleží plat
(symbolický); jejich postavení je řešeno odděleně od statusu policisty.
Kvůli opadání zájmu o dobrovolnou činnost
v posledních letech se chystají určité změny, které by měly dobrovolnictví
zatraktivnit.[12]
Na preventivní
činnosti se v rámci své působnosti podílí i ministerstvo
spravedlnosti, které vyhlásilo čtyři základní pilíře prevence kriminality:
vyrovnaná výchova, kontrola sociálního prostředí, situační prevence a
odstrašení prostředky trestního práva.[13]
Mezi další
preventivní aktivity patří informační kampaně např. jak zajistit svůj majetek
proti vloupání či odcizení či jak učinit svou čtvrť bezpečnější.[14] Se zajímavým projektem přišlo také Policejní muzeum
v Apeldoornu, které zahájilo informační výukové programy pro děti na
středních školách, kde se mohou seznámit s činností policie, její
organizací či s úlohou policejního sboru v demokratické společnosti.
V rámci tohoto programu bylo také natočeno několik tématických filmů a
publikováno množství informačních tiskovin.[15]
Stává se
vcelku běžnou praxí, že se policie, v rámci své prezentace, přibližuje
veřejnosti i představováním velmi rychlých automobilů v policejním
„kabátu“ (jako je např. Spyker C8 Spyder). Podobně jako například italská,
německá a další dálniční policie i nizozemská Politie neopomíná tuto P. R.
stránku výkonu své činnosti.[16]
Tabulka se statistickými údaji holandské
policie[17]
|
Počet příslušníků policie na 100 tisíc
obyvatel |
337 |
|
Počet příslušníků policejních složek na 1
km2 |
1, 33 |
|
Podíl žen v policejních složkách (celkem u policie, ve služebním poměru) |
18 % |
|
Podíl civilních zaměstnanců |
26 % |
|
Podíl policistů, kteří pochází z rodiny
imigrantů |
6 %. |
Nizozemská policie a aplikace managementu kvality
Nutno
předeslat, že tato pasáž vychází především z osobní komunikace s policejním komisařem Jelte Bulthuisem, MSM,
hlavním poradcem pro otázky managementu kvality z Kanceláře pro kvalitu
v nizozemském policejním sboru (Kwaliteitsbureau
Politie) a jím poskytnutých podkladů.
Připomeňme,
že v Nizozemí mají s aplikací EFQM mnohaletou zkušenost a to nejen
v oblasti policejního sboru.[18] Pro tyto potřeby v Nizozemsku existuje a
funguje Holandský národní institut
kvality (Instituut Nederlandse
Kwaliteit), který poskytuje výcvik a podporu při zavádění EFQM do
organizací a napomáhá jim při vytváření sebehodnotících zpráv. Tento institut
také provozuje Nizozemský program ceny za kvalitu. V Nizozemsku je zároveň
provozována celá řada dalších institucí a programů, které zastřešují tu či onu
oblast společenských vztahů, do kterých je implementován management kvality.[19]
V rámci
nizozemské policie tyto činnosti zajišťují především dvě instituce:
1. Policejní
inspektorát (angl. Police Inspectorate),
2. Agentura
pro kvalitu v policejních činnostech (angl. Police Quality Agency).
Tyto dvě instituce dohlíží na to, aby veškeré
policejní činnosti byly poskytovány za dodržení stanovených standardů, a také
se starají o „náležitý a uspokojivý rozvoj systému kvality“.[20] V rámci nizozemské policie je využíván tzv. manažerský model INK, který je odvozen
od klasického EFQM modelu. Správné používání tohoto modelu a kontrola plnění
jeho kritérií je zajišťována výše zmíněnými institucemi, resp. jejich „audit
týmy“, které provádí audity kvality
u všech policejních složek každé čtyři roky (viz obrázek). Vždy následující rok
po provedení auditu jsou zjištěné skutečnosti ověřovány Revizní komisí (Review
Committee). Výsledkem je identifikace oblastí, ve kterých je zapotřebí
dosáhnout zlepšení. Revizní zprávy se zasílají také na ministerstvo vnitra a
královských záležitostí.
Spokojenost
občanů je ověřována rozsáhlým
výzkumem tzv. „policejním monitorem“,
který se zabývá pohledem široké veřejnosti na kvalitu služeb policie a
spokojeností s těmito službami. Výzkum je provázen každé dva roky, a to
mezi občany, kteří v tomto období přišli do kontaktu s policií. Není od
věci zmínit, že tento model, tedy provádění „crime mappingu“ obohaceného o výzkum
spokojenosti s prací policie přímo mezi občany (client satisfaction survey), je vcelku běžnou součástí kriminální
statistiky v celé řadě zemí. Jedním z typických příkladů je např.
Spojené království. Původně zde byla policejní statistika vedena výhradně
policií. Problémem však byla nedostatečná standardizovanou, resp. přílišná pestrost
možností, jak zjištěné údaje interpretovat. Zlom nastal v 60. letech 20.
století, kdy se začínají více využívat výzkumy veřejného mínění. Rozdílnost
výsledků mezi policejní statistikou a výzkumy veřejného mínění vedla
k založení platformy v rámci Home
Office,[21] nazvané British Crime Survey (BCS, Přehled
zločinnosti v Británii). Tento subjekt nyní slouží jako alternativní zdroj
vedle nadále existujících statistik, vytvářených jednotlivými policejními
silami.[22] Statistika BCS např. uvádí, že ve statisticky
započítávaném období let 2005-2006 bylo v Británii spácháno téměř 11
milionů trestných činů, což představuje dvojnásobek oproti „klasické“ policejní
statistice RDS.[23]
Manažerský
model INK, který je odvozen od
původního EFQM, byl v Nizozemsku vyvíjen od roku 1992.[24] Zhruba od této doby byl také postupně do holandských
policejních sil implementován management kvality, nejprve tedy v podobě
EFQM. Prvním výstupem, ve kterém se promítly i výsledky managementu kvality je
rok 1994, kdy je nizozemská policie reorganizována. Hlavními, byť obecnými,
body reformy byly:
zvýšení
výkonnosti (efficiency),
zvýšení
účinnosti (effectivity),
zvýšení kvality
(quality).
Dalším zlomovým bodem byl rok 1996, kdy
byl do policejní praxe implementován už přímo INK Model. Součástí zavedení
tohoto modelu byly také následující kroky: jednak založení Kanceláře pro kvalitu nizozemské policie (CSF), dále stanovení
jasných standardů pro aplikaci INK Modelu a také zavedení systematické aplikace
těchto standardů (quality circle) do
všech regionálních policejních složek (tzv. Korpsen).
Ve stejném roce byla též založena Kancelář
pro kvalitu v policejním sboru (Kwaliteitsbureau
Politie). Její hlavní náplní je usnadňování a částečně i provádění auditů
kvality a celková ochrana systému kvality v policii. V roce 1996 byl
založen také Inspektorát policie, který spadá přímo pod ministerstvo vnitra a
monitoruje využitelnost a efektivitu celého systému. O tři roky později se
systém kvality dostává i do nizozemského právního řádu.
První kolo evaluačních zpráv a jejich
vyhodnocování proběhlo v roce 1997/1998, druhé kolo pak v období
2002/2003.[25] Třetí a prozatím poslední sebehodnocení proběhlo
v období 2006/2007. Na tuto zprávu navazuje např. dokument Rozvoj vizí
systémového managementu u nizozemské policie
(Development of a vision on the management system of the Dutch police),
vytvořený pro období let 2007 – 2008.[26]
INK
model je založen na třech paradigmatech kvality:
1.
základní prvky:
profesionalita,
vášeň a energie
(passion and drive),
učení se a permanentní
zlepšování,
uplatňování
standardů Excellence,
„dobrý život“ (good life) v rámci organizace,
orientace na
externality.
2.
inovace:
Six Sigma,
Benchmarking.
3.
kontrola a ověřování:
certifikace ISO,
vyvážené
výsledky,
kvantitativní
indikátory,
kontrola/inspekce.
Hlavním
přínosem zavádění systému kvality je ustálení pojmového aparátu a ukotvení a
uvědomění (strong awareness) si
potřebnosti zlepšovat kvalitu v rámci všech součástí policie. Systém
přispívá zároveň k větší transparentnosti
policejní práce a organizace jako takové. Dále také napomáhá lepší výměně informací ohledně nejlepší praxe
(best practice) mezi jednotlivými
policejními složkami a intenzivnějšímu zaměření
se na výsledky. „Systém kvality zkrátka zlepšuje službu holandské policie
pro a v komunitě.“[27]
Reforma
policejní práce v Nizozemsku aneb EFQM jinou optikou[28]
Na
přelomu tisíciletí zahájená vládní strategie, nazvaná Směrem k bezpečnější společnosti začala být v zrcadle nepokojů po
zabití režiséra van Gogha radikálně přehodnocována. Její aktuální rozpracování
obsahuje obraty ještě donedávna nemyslitelné, respektive takové, které by byly
ještě před několika málo lety označeny za populistické a extremistické.
Bylo
otevřeně konstatováno, že míra takové trestné činnosti, jako jsou loupeže,
násilná trestná činnost obecně, vandalismus, narušování veřejného pořádku a
tzv. „protispolečenské chování“, je v zemi neúnosná a znamená pro
společnost značné materiální a psychologické náklady. Výslovně jsou zmíněny
fenomény prostituce a „cofee-shops“, které na sebe, na rozdíl od zbytku
„liberální“ Evropy, „nabalují“ další „zbytečné“ kriminální či pololegální
aktivity. Je proto třeba důsledněji přikročit k vynucování dodržování určitých
pravidel (nutných například pro získání licence k provozování prostituce či
cofee-shopů).
Stav,
kdy policejní složka může vyhodnotit konkrétní hlášení o spáchání trestného
činu za „nehodné další aktivity“, se stal předmětem kritiky. Veřejnost špatně
snášela stav, kdy bylo ročně zhruba 80 000 hlášení o spáchání či důvodném
podezření ze spáchání trestného činu uloženo ad acta bez jakýchkoli procesních úkonů (stav z roku 2003).
Fakta
svědčící o nedostatek policistů, soudců a vězeňských kapacit už nesmí být užívány
jako omluva či výmluva pro nečinnost. Konkrétně viditelná pochůzková činnost je
nyní prioritou. Konkrétně justice musí zrychlit vyřizování případů a „stlačit
skluz“ nejméně o 40 000 čísel jednacích. Zakládání ad acta je třeba minimalizovat. Je třeba vyvinout tlak, aby byl případ uzavřen do 6 měsíců od jeho
předání státnímu zástupci. Ač dosud byla za takové jednání kritizována
spíše policie, v této době je pozornost čím dál tím více upírána na
justici.
Jako
problémový se jeví rovněž fenomén, jak vykázat úspěch. Země, která Českou
republiku učila o tom, že hodnocení policejní práce nemůže být založeno na čárkování nebo tvrdých datech, ale na
spokojenosti veřejnosti, nyní sama přistupuje k takovým krokům, jako je
deklarování nutnosti snížit nápad trestné
činnosti v oblasti narušování veřejného pořádku o 20 až 25 % v roce 2006 ve
srovnání s rokem 2005. Z konkrétních prvků Strategie lze např. uvést:[29]
Protispolečenské chování je třeba podchytit v zárodku a
rezolutně. Tato aktivita je zacílena převážně na mladistvé přestupce a
prvopachatele mladého a mladšího věku. Rychlá represe se může ukázat jako
nejefektivnější prevence dalšího protispolečenského jednání. Další specifickou
cílovou skupinou jsou recidivisté, pro které jsou tresty zpřísněny tak, aby
působily odstrašujícím dojmem.
Dále se bude rozvíjet síť tzv. kuratelního dozoru nad
mladistvými delikventy na svobodě, jejichž počet se v Nizozemsku pohybuje
kolem 30 tisíc.[30]
Výsledky, a to jak spokojenosti veřejnosti, tak i tvrdá data, je třeba co nejčastěji vyhodnocovat
(v celostátním, regionálním i obecním měřítku).
Volnost policistů při rozhodování v postupu při řešení
případů musí být omezena. Kritéria, podle nichž se policie bude nebo nebude
zabývat konkrétním případem, a stejně tak i pravidla pracovního postupu, budou
rámcově jasná a srozumitelná i laikům.
Budou učiněna opatření, jak pro hlubší zapojení nevládního neziskového sektoru, tak i soukromých firem,
jejichž aktivity se vztahují k bezpečnostní oblasti (výzkumné ústavy,
pojišťovny, výroba prostředků pasivní ochrany majetku, možnosti sponzoringu
policejních stanic atd.).
Je třeba zbavit
policii administrativní práce, tak aby se mohla více věnovat pochůzkové
činnosti a vyšetřování.
Pro bezpečnější využití je třeba maximálně využívat
nejnovějších poznatků vědy a techniky (např. kamerové systémy).
Závěrem
Hlavním přínosem zavádění systému kvality
je ustálení pojmového aparátu a ukotvení a uvědomění (strong awareness) si potřebnosti zlepšovat kvalitu v rámci všech
součástí policie. Systém přispívá zároveň k větší transparentnosti policejní práce a organizace jako takové. Dále
také napomáhá lepší výměně informací
ohledně nejlepší praxe (best practice)
mezi jednotlivými policejními složkami a intenzivnějšímu zaměření se na výsledky.
Literatura
BOHMAN, M., KRULÍK, O. Policejní sbory v zemích Evropské unie: Inspirace pro Českou republiku. Praha: M ČR, 2009. 232 s.
BLOK, C. Policing in the
Netherlands. Haag: Ministry of the Interior and Kingdom Relations, 2004. 52
s.
BULTHUIS, J. 12 years of Dutch Police Organizational Development. In the Perspective of Quality Management. PwP prezentace. 2007.
DAS, D., K. PALMITTO, M., J. World Police Encyklopedia – Volume II. New York: Tylor & Francis Group, LLC, 2006. 875 s.
KRULÍK, O. Nizozemí a aktuální vývoj v oblasti potírání kriminality aneb není „nizozemská cesta“ a aplikace EFQM už minulostí?. In: Policista, 3/2007, s. 39.
NABITZ, U., KLAZINGA, N., WALBURG, J. The EFQM Excellence model: European and Dutch experiences with the EFQM approach in health care. Dostupné na www: http://intqhc.oxfordjournals.org/cgi/reprint/12/3/191.pdf. k 15.6.2009.
http://cs.wikipedia.org/
http://cs.wikipedia.org/wiki/Nizozemsko
http://www.haalrijbewijs.nl
http://www.klpd.nl
http://www.hardjono.nl
http://theocornelissen.sp.nl/weblog/2004/12/24/politie-rotterdam-rijnmond-bang-of-bureaucratisch/
http://www.en.wikipedia.org/wiki/Law_enforcement_in_the_Netherlands
http://www.nrc.nl/
http://www.politie.nl
htt://www.minjust.nl
http://www.home-3.tiscali.nl
http://www.blog.mhproductions.org/weblog/2006/10/15/politie-spyker-voor-flevoland/
http://www.crimestatistics.org.uk/output/page54.asp
http://www.homeoffice.gov.uk/rds/pdfs06/crime-statistics-independent-review-06.pdf;
INK, writing brochure Introduction,phfilosofy, kontent and application of the INK managementmodel (Dutch vision of the EFQM managementmodel).
Dutch Police, evaluation eight years applying INK managentmodel (dutch vision EFQM), Pwp presentation. 2004.
Policing in the Netherland, Ministerie van Binnenlandse Zaken en Koninkrijksrelaties, 2004. 52 s.