doc.
JUDr. Mgr. Jan Brázda, Ph.D
Historický exkurz do vyšetřování dopravních
nehod
Dopravní
nehody jsou fenoménem současnosti. Stále můžeme sledovat snad ve všech
sdělovacích prostředcích statistiky dopravních nehod, ve kterých se hrozivě
šplhají sloupce následků včetně těch nejhroznějších, úmrtí. Celý policejní
sbor, vědecké instituce, dopravní experti, hledají návody a postupy, jak
snižovat dopravní nehody, jak předcházet jejich následkům a jak zvýšit
bezpečnost v dopravě. Pokud budeme podrobně tyto skutečnosti sledovat a
analyzovat dojdeme k závěru, že na komunikacích nám probíhají permanentní
lokální války, neboť následky (např. za jeden víkend 12mrtvých), tomu
odpovídají.
Vyšetřování těchto nehod je velmi
složité. Přesto, že se jedná
v drtivé většině o nedbalostní trestné činy, je velmi náročné, přesně
vyhodnotit situaci, stopy a výpovědi a na základě této důkazní situace určit
viníka dopravní nehody. Hustota dopravy v současné době je značná a mnohdy
se v důsledku značné dopravy zničí stopy dopravních nehod, nebo naopak u
dopravní nehody je tolik svědků, kteří různě popisují průběh dopravní nehody a
vzájemně si odporují, že není možno rozhodnout, která výpověď je relevantní.
Je velmi zajímavé ale
též poučné udělat retrospektivu do minulosti, kdy doprava byla
s porovnáním se současností sice nepatrná a sledovat jak bylo prováděno
vyšetřování dopravních nehod v minulosti a komparačním způsobem nalézat
shodné či odlišné momenty ve vyšetřování dopravních nehod. Pro upřesnění je pak
nutno ještě dodat, že dané pojednání bude zaměřeno na období třicátých let 20.
století.
Již ve třicátých létech minulého století
Ústřední četnické pátrací oddělení v Praze, vydalo směrnici číslo 6720/29
z 15. června 1929 „Vyšetřování
nehod způsobených motorovými vozidly“, neboť bylo nutno reagovat
na problémy v silniční dopravě, které v důsledku nárůstu dopravy se
stále prohlubovaly.
Ve směrnici se uvádí, že …. „ stále
vzrůstající počet „silostrojů“ má za následek množení se nehod. Každá taková
nehoda vyžaduje odborného vyšetření, při čemž se nesmí ničeho opomenouti, co by
mohlo přispěti k objasnění případu a zjištění
viny nebo neviny. Ačkoliv se téměř vždy jedná o trestné činy z nedbalosti,
nesmí se přehlédnouti, že může se jednati též o zločin nebo o případ na němž
nemají viny ani řidič ani osoby přítomné ve vozidle, Zpravidla nedá se případ
vyřešiti hned na místě, poněvadž je
nutno zavésti vyšetřování v různých směrech, což jistě bude
vyžadovati delšího času. Má-li se na konec předložiti soudu úplně jasný obraz
děje,musí každý orgán postupovati stejně a podle stejných směrnic. Vedle
kriminalistických znalostí je třeba ovládati také veškeré zákony a nařízení
vztahujících se k provozu ve městech i na venkově a znáti dobře předpisy o
silostrojích.[1]
Z uvedeného je patrné, že již ve
třicátých létech minulého století, kdy se rozvíjelo používání jednostopých a
dvoustopých motorových vozidel, odpovědné orgány si byly vědomy, že vyšetřování
dopravních nehod je závažný problém, který tak ohrožuje společnost, že je nutno
se mu speciálně věnovat.
Vyšetřování dopravních nehod,
v převážné míře prováděly „Pátrací stanice četnictva“, jejíž příslušníci
byli odborně vyškoleni v oboru dopravy a kteří měli vědomosti o provozu
„silostrojů“ jak se v tehdejší době nazývaly jednostopá a dvoustopá
vozidla.
Zmíněná
směrnice se upozorňovala mj. na to, že nehoda vždy přivábí větší množství
zvědavců a není při žádném jiném trestném činu většího nebezpečí, že místo činu
bude změněno, stopy zničeny a na svědky učinkováno, jako zde. Četnictvo má se
proto na místo činu dostaviti co nejrychleji, je zabezpečiti a postupovati podle všech pravidel platících pro vyšetřování
větších trestných činů. Uzavření místa provede se co možná v největším
okruhu, aby byly zachovány i vzdálenější stopy. Jde-li o místo značně
frekventované, má se uvážiti, nebude-li, nebude-li nutno provoz prozatím
zaříditi jiným směrem. Kde to není možné, dbá se, aby provozy projížděly kolem
místa činu co možná nejvzdálenějším okrajem silnice. Byl-li někdo zraněn,
zpraví se o nehodě také lékař. Kromě případů kde mají býti vyproštěny zraněné
osoby, musí na nehodě zúčastněná vozidla zůstati v nezměněné poloze. Kromě
vozidel náleží k místu činu i veškeré předměty v okolí po různu
rozházené jako : součástky vozidla a nákladu, části oděvu a veškeré předměty jež mohly nehodu zaviniti (kameny, přeražené
sloupy, poškozené zábradlí, telegrafní tyče, stromy atd.), na místě se mohou
najíti stopy od kolejí, smyku, brzdění a vymrštění. Důležité jsou i stopy od
oleje. Z polohy vozidel, jejich poškození, z kolejí, z poruch na
budovách, stromech, zdech, plotech, sloupech apod. získá se přibližný obraz
děje a musí se zabrániti každé jejich změně. Stopy musí se co nejpečlivěji
zajistiti a chrániti před vlivem povětrnosti. Káždá stopa se poznamená v celém
jejím průběhu proužky papíru nebo praporky. Praporek zhotoví se a do nichž
zasadím list bílého papíru v rozměrech asi 10 cm. Aby nebyly zachyceny
falešné stopy, sledují se veškeré stopy bezprostředně od kol vozidla, ne
opačným směrem.[2]
Takto
připravené místo činu se z několika stran fotografuje. Chceme-li při
každém snímku veškeré vyznačené body zachytiti, obrátíme pouze praporek
s bílou plochou papíru směrem k aparátu, aniž bychom hůlku
přemístili. Ostatní práce pozůstává ve zhotovení náčrtků, náčrtky zhotovují se
přesně podle měřítka a mají spolu s fotografiemi dáti vysvětlení o poloze
vozidel, o cestě, kterou vozidla bezprostředně před nehodou projela, o stopách
a o silnici s příslušenstvím v bezprostředním okolí mista činu.
(Zábradlí, sloupy, kameny, příkopy, můstky, hromady štěrku). Do náčrtku
zakreslí se též stanovisko svědků. Jeden z hlavních důkazů jest silostroj
sám s ostatním příslušenstvím, případně i druhé vozidlo, které nehodu
zavinilo. Proto nesmějí tyto předměty majitelům býti vydány, přivodila-li
nehodu nějaká vada silostroje, dokud soud k vydání vozidla nesvolil.
Unikl-li pachatel se silostrojem, mají se
vzory otisknutých pneumatik fotografovati a odlíti.[3]
Jako v současné době i v době
vzniku četnické směrnice si byl tvůrce vědom, že nejdůležitější je ohledání
místa činu a zajištění stop. Uplatňovala se zásada, že přesné zadokumentování
místa nehody, je z hlediska důkazní situace nejdůležitější.
Závažnost
nehody můžeme posuzovati jednak podle výše způsobené škody, jednak podle toho
jakého rázu jest poškození osob, tedy jakého druhu jsou zranění a v jaké
míře byl poškozen majetek nebo jaké nebezpečenství hrozilo pro osoby nebo cizí
majetek. Nedají-li se přesná data o škodě hned zjistiti, ponechá se jejich
zjištění na dobu pozdější. Četník má však okamžitým dotazem u lékaře nebo
v nemocnici, kam byli zranění dopraveni, opatřiti si informace o
všeobecném rázu zranění. Je dostatečně známo, že za účelem získání vyššího
pojistného nebo odškodného se později předstírá těžší zranění anebo úmyslně se
zranění zhoršuje. Totéž platí o materielní škodě.
Aby
byla zjištěna příčina nehody, musí se bráti vyšetřování různými směry.
V prvé řadě věnuje se pozornost silostroji. Stroj mohl míti poruchu již
před nastoupením cesty, proto nutno učiniti dotaz též v místě jeho
pravidelného stanoviska. Poruchy mohly také povstati teprve za jízdy.
V obou případech budiž zjištěno, jakého druhu vady byly a pokoušel-li se
je řidič odstraniti. Poruchy mohly povstati nešetřením předpisů o výzbroji
nákladu a osvětlení a vina může býti kladena nejen řidiči, nýbrž i majiteli.
Tento neměl připustiti, aby řidič s porouchaným vozidlem odejel. Nehoda
mohla povstati též zlomením péra, nápravy, poruchou v řízení, selháním
brzdy, prasknutím pneumatiky.[4]
Zde
vidíme, jaká pozornost se věnovala technickému stavu vozidla, a na podkladě
těchto skutečností se rozvíjela kriminalistická mechanoskopie a možná zde je
základ Ústavu soudního inženýrství.
Pokud jde o řidiče samého, musí se zjistiti,
je-li k řízení oprávněn, platí-li toto oprávnění pro dotčený typ
silostroje, kdy a kterým úřadem byly listiny vyhotoveny, je-li řidičem
z povolání a stala-li se nehoda v době když provozoval toto povolání.
Neméně důležitou povinností bude přezkoušeti, je-li řidič oprávněným majitelem
shora uvedených listin, nenáleží-li listiny snad jiné osobě a nebylo-li použito
silostroje bez vědomí majitele. Avšak i majitele může stihnout vina, jelikož
mohl úmyslně nebo z nedbalosti svěřiti řízení neoprávněnému řidiči, nebo
jde o řidiče jemuž byl již dříve vůdčí
list odňat.
Jde-li
o silostroj, k jehož řízení není třeba vůdčího listu, dlužno to zvláště
poznamenati. Nesmí se též přehlédnouti, že silostroj mohl být odcizen.[5]
Vinu
na nehodě může mít řidič sám, proto přezkoušejme ihned, byl-li střízlivý nebo
v jakém stupni opilosti se nalézal, v kterých hostincích se zastavil
a jaké množství alkoholických nápojů požil, nebo nenastala-li duševní a tělesná
zemdlenost následkem únavy, nevyspání nebo choroby. Přezkoušen má býti také
sluch a zrak řidiče a zjištěno,nečiní-li jiná tělesná vada řidiče nezpůsobilým
k výkonu povolání.
Vina
řidiče může spočívati v nedbalém řízení, proto se musí také zjistiti,
jakou jel rychlostí, jel-li s náležitou opatrností, zachovával-li předpisy
o jízdě vlevo o vyhýbání se jiným vozidlům, předjíždění, změně směrů jízdy,
objížděl-li náležitým obloukem do prava a malým záhybem do leva, dával-li
znamení při změně směrů jízdy, jakým způsobem, v jakém rozsahu a
v které chvíli a dbal-li sám na
znamení jemu daná.
Stane-li se nehoda za tmy, zjistí se též
jaká osvětlení používal a nepoužil-li snad vrhačů světel, čímž oslepil zvířata
i lidi. Vliv na nehodu může míti i počasí, proto se také zjistí, byla-li mlha,
pršelo ebo sněžilo-li a byl-li snad rozhled znesnadněn rozvířeným prachem,
kouřem, či jinými okolnostmi a smí-li se na cestě, kde nehoda se stala, vůbec
jezditi silostrojem. Pro posouzení viny přijde v úvahu též stav silnice.
Uvede se proto také, jaká jest vrchní stavba silnice, její celková šířka a
šířka jízdní dráhy, jaké jest postranní ohraničení ,( stromy a jejich
vzdálenost, telegrafní tyče, sloupy, příkopy, zábradlí), je-li silnice zůžena
štěrkovými hromadami, je-li silnice poškozena, jakož i jaký vliv mělo počasí na
stav silnice.[6]
Značná
pozornost se při vyšetřování dopravních nehod věnovala i komunikačním závadám
což při stavu tehdejších vozovek je pozoruhodné. Bylo by zajímavé vědět, jak
byly tyto skutečnosti závažné v rámci celkové důkazní situace.
Přihodila-li
se nehoda na přechodu dráhy, má se zjistit-ti, je-li přechod hlídán, uzavírán,
opatřen dobře znatelnými výstražnými znameními a v jaké vzdálenosti jsou
tato znamení od kolejí.
Silniční
řády obsahují též předpisy o povinnostech i řidičů obyčejných povozů, jezdců na
koních, honců dobytka, cyklistů i jednotlivých chodců. Srážka mohla povstati
jejich vinou, nebo vinou osob, jež táhly nebo tlačily ruční nebo dětské vozíky,
kola, trakaře atd. Takový povoz jel na nesprávné straně, se značnou rychlostí,
zahýbal nesprávně, vozka spal, byl opilý, neměl povoz osvětlený, neuposlechl
výstražných znamení atd. Jednotlivý chodec ztratil duchapřítomnost, přivodil
svým jednáním zmatek, dal příčinu k náhlému zabrzdění silostroje, čímž
povstal smyk, vymrštění stroje nebo najelo následující vozidlo na náhle zastavený
silostroj. I jiná nahodilá událost mohla způsobiti nehodu na náhle zastavený
silostroj. I jiná náhodilá událost mohla způsobiti nehodu, na příklad, splašené
koně, oslepení slunečními paprsky, střelná rána, náhlý skok zvířete do jízdní
dráhy atd.
K doplnění
zprávy o ohledání místa činu náleží výpověď svědků. Za svědky nemají se uváděti
pouze osoby, jež seděly ve vozidlech, neboť tyto vypovídají zpravidla ve
prospěch svého řidiče. Avšak i výpovědi jiných svědků musí se přijmout
s opatrností, poněvadž leknutí a rozčílení, jakož i rychlost,
s kterou se takové nehody odehrávají, snižují správný postřeh. Mnozí jsou
zaujati proti silostrojům, vypovídají zkresleně a málokdy mohou podati správný
úsudek o provinění řidiče. Zpravidla chybí nahodilým svědkům správné měřítko
pro posouzení rychlosti.[7]
U
výpovědi svědků se věnovala značná pozornost psychologickým aspektům, které
mohly výpověď zkreslit. Je zřetelná snaha eliminovat tyto skutečnosti, aby
nenarušily relevantnost výpovědi.
Podaří-li
se se řidiči se silostrojem uniknouti a podaří-li se rychle zjisti-ti popis
vozidla a osob v něm sedících, zahájí-li se ihned pátrání telefonicky nebo
telegraficky ve směru útěku. Zjistí-li se v hotelích, garážích atd.
podezřelý silostroj, zkoumá se čas a vzdálenost od místa činu. Okolnost že
vozidlo ujíždělo se značnou rychlostí ze směru místa činu. Okolnost, že vozidlo
ujíždělo značnou rychlostí ze směru místa činu, poškození nebo jiné stopy
srážky, mohou pátrajícím orgánům zavdati příčinu k zabavení. Pak nesmí se
také dovoliti, aby stroj byl opravován a čištěn.
Uvědomte
prostřednictvím okresních četnických velitelů veškeré četnické stanice svého
obvodu, aby vám byly telegraficky nebo telefonicky hlášeny takové nehody, kde
váš zákrok a odborné vyšetření jsou nutny.[8]
Důležitým aspektem
vyšetřování dopravních nehod, je samozřejmě i pátrání po vozidle, které mělo
účast na dopravní nehodě a řidič s vozidlem místo činu opustil před
příchodem vyšetřujících orgánů. Autor směrnice vycházel z tehdejších
možností, tedy telefonu a telegrafu. Stejně jako dnes si byly odpovědné orgány
vědomy, že j nutno co nejrychleji informace o dopravní nehodě sdělit dalším
policejním stanicím a všem, kteří byli schopni podat relevantní informaci.
Ve svém článku, jsem
chtěl poukázat na složitost vyšetřování dopravních nehod, na to, že tuto
složitost si uvědomovali i četnické útvary ve třicátých létech minulého století
a proto, věnovali značnou pozornost všem aspektům nehod se týkajících, ať již
jde o technický stav vozidla, psychologické aspekty výpovědi apod.
Použitá literatura:
Erhart,J.: Rukověť četnictva, vyd.
Praha-Hodkovičky, 1937