JUDr. Martin Bohman
JUDr. David Zámek
Reforma Policie ČR jako součást zavádění
managementu kvality
Úvod do problematiky
reformy Policie ČR
Od
počátku 21. století se vedení Ministerstva vnitra ČR a Policie ČR rozhodlo
implementovat do práce policie prvky managementu kvality.[1]
Od té doby se vyskytla v policejní praxi řada projektů, které s tímto
záměrem více či méně korespondují. Většinu z nich přitom zastřešuje „Reforma
Policie ČR“, která bylo odstartována koncem roku 2006, která stojí na následujících
deseti pilířích:
1.
změny v působnosti a pravomocích Policie ČR,
tedy tzv. odbřemenění policie;
2.
Policie ČR jako partner dalších orgánů – změna
v územním a organizačním členění;
3.
racionalizace ekonomického postavení policie;
4.
zkvalitnění vnější i vnitřní kontroly;
5.
zefektivnění procesu vzdělávání policistů;
6.
racionalizace práce s lidmi, problematika
služebního zákona;
7.
Projekt P 1000;
8.
restrukturalizace neuniformované policie;
9.
elektronizace policejní práce;
10.
debyrokratizace.[2]
Tuto
reformu lze charakterizovat jako největší transformaci policejního sboru za
posledních 50 let. Její realizaci předcházela řada odborných studií a diskusí.
Součástí těchto prací, zcela v duchu aplikace Modelu Excelence EFQM,
byla také rozsáhlá komparativní studie zahraničních policejních sborů.[3]
Jedním z hlavních nástrojů tohoto Modelu je totiž benchmarking,
tedy proces srovnávání organizace s nejvýznamnějšími konkurenty, resp.
odvětvovými lídry.
Srovnávací
studie, realizovaná ve spolupráci s odborem bezpečnostní politiky MV ČR,
odborem bezpečnostní politiky Ministerstva zahraničních věcí ČR a Národní
jednotkou Europolu, byla využita i pro potřeby připravovaného nového zákona o
Policii ČR, který platí od 1. ledna
Proč reformovat?
Na úvod si však objasněme,
proč je vlastně Policie ČR, podobně jako téměř všechny další zahraniční
policejní a bezpečnostní sbory, třeba transformovat. Obecně lze říci, že
důvody, které vedou k těmto procesům jsou následující:
a)
obecná
racionalizace a efektivizace veřejné
správy,
b)
potřeba
reagovat na kvantitativní a kvalitativní změny v oblasti kriminality (zvyšující se nápad trestné činnosti, zejm.
„nových forem“ a sofistikovaně páchané kriminality, globalizace celosvětových
procesů, kriminální scénu nevyjímaje atd.),
c)
poměrně
vysoká nedůvěra v policii a
její problematická image (zejména v postkomunistických zemích).
Ad a) I
nadále zůstává nejvýznamnějším a nejpodstatnějším referenčním objektem
bezpečnosti, tedy jednotky, na jejímž základě a v jejíž prospěch je
zajišťována bezpečnost a také tvořena bezpečnostní politika, národní stát.
Není však již jediným objektem. Do popředí stále častěji vystupují i další sice
nestátní nebo nadstátní, mimostátní, ale pro fungování státu velmi
podstatné objekty.
To si
vynucuje nové nahlížení na agendu vnitřní bezpečnosti. Její součástí je změna
jak „státobezpečnostního systému“, tak i přizvání nových aktérů, kteří na
zajišťování bezpečnosti budou rovněž efektivně participovat. Vystupují nám tak
do popředí dvě témata, která provázejí vývoj v této oblasti
v posledním období. Za prvé jde o neudržitelnost státního monopolu na
bezpečnost a za druhé o nutnou reformu bezpečnostního sektoru. Z toho
lze vyvodit, že 21. století se bude vyznačovat stále větším akcentem a
prosazováním participačního modelu bezpečnostního systému, který je racionální, efektivnější.
Výše
uvedené argumenty tedy do značné míry dokládají premisu, že v podstatě jakýkoli prvek, který zvýší
kvalitu a tím i důvěryhodnost policejního sboru v očích veřejnosti, je možno považovat a priori za přípustný,
ba vhodný.
Ad b) Komparovat úroveň
kriminality v zemích EU je s ohledem na do značné míry odlišnou
právní úpravu, způsob vykazování a míru spolupráce policie s občany a
jejich ochotu oznamovat trestné činy téměř nemožné. Jako příklad lze uvést
fakta, která vychází ze statistik Eurostatu,[5]
kde se uvádí, že nejvíce provinění proti zákonu v přepočtu na počet
obyvatel evidují ve Švédsku. Na druhém místě jsou Belgičané a třetí
Britové, kde se trestného činu dopustil téměř každý desátý občan. V tomto
ohledu si suverénně nejlépe stojí Rumuni, Kypřané, Bulhaři a Litevci. V
Rumunsku stejně jako na Kypru podle statistik porušil zákon téměř každý stý obyvatel,
v Bulharsku každý šestapadesátý a v Litvě zhruba padesátý. Na Slovensku se
porušení zákona dopustil zhruba každý sedmačtyřicátý občan.
Hovoříme-li však o
konkrétních skutkových podstatách, dostáváme se k odlišným číslům. Vražd
je tak například v přepočtu na 100 tisíc obyvatel spácháno jednoznačně
nejvíce v Litvě, kde je každoročně zavražděno 302 obětí, což je téměř
desetkrát vyšší průměr než v celé řadě zemí Evropské unie.[6]
Obecně lze však hovořit, po
masivní hypertrofii kriminality v první polovině 90. let 20. století a
v řadě zemí i v prvních letech 21. století, o postupné konsolidaci nápadu trestné činnosti
v zemích EU, kde byl mezi lety 1995 – 2006 zaznamenán nárůst o 0,5 % (viz
graf). Nárůst případů trestné činnosti je registrován zejména u sofistikované
hospodářské kriminality (kriminalita bílých límečků) a dále drogové a násilné
kriminality (viz graf).[7]
Ad c) Výzkum Eurobarometru,[8]
konkrétně zpráva „Eurobarometr 62 – Public Opinion in the European Union“, který
byl zveřejněn v květnu 2005, se mj. zaměřuje na důvěru a spokojenost
občanů jednotlivých zemí Evropské unie s vybranými organizacemi a
institucemi, jako např. politické strany, vláda, parlament, ale také justice,
armáda či policie.
Průzkum ukázal propastný rozdíl u důvěry v policejní
složky mezi „původní patnáctkou“ a „novou desítkou“ Evropské unie. Mezi
obyvateli „patnáctky“ byla důvěra v policejní síly 68 % (nedůvěra 27%,
neumí se rozhodnout 5 %), u obyvatel nových členských zemí činila důvěra
v policejní sbory pouze 42% (nedůvěra až 50 %, nerozhodnuto 8 %).
Tabulka vyjadřuje důvěru občanů
v policii ve vybraných členských a kandidátských státech EU (v %)[9]
|
stát |
důvěřuje |
nedůvěřuje |
není rozhodnuto |
|
všechny státy EU (25) |
64 |
31 |
5 |
|
původní státy EU (15) |
68 |
27 |
5 |
|
nové státy EU (10)[10] |
42 |
50 |
8 |
|
Belgie |
58 |
39 |
3 |
|
Dánsko |
86 |
11 |
3 |
|
Německo |
80 |
16 |
3 |
|
Francie |
60 |
36 |
4 |
|
Irsko |
64 |
30 |
6 |
|
Itálie |
61 |
29 |
10 |
|
Nizozemsko |
64 |
33 |
3 |
|
Rakousko |
74 |
19 |
7 |
|
Finsko |
91 |
9 |
0 |
|
Švédsko |
69 |
24 |
7 |
|
Spojené království |
73 |
24 |
3 |
|
Česká republika |
37 |
58 |
6 |
|
Estonsko |
60 |
33 |
7 |
|
Maďarsko |
59 |
34 |
7 |
|
Lotyšsko |
40 |
50 |
11 |
|
Litva |
32 |
59 |
9 |
|
Polsko |
39 |
52 |
9 |
|
Slovensko |
34 |
59 |
7 |
|
Bulharsko |
43 |
45 |
13 |
|
Rumunsko |
35 |
56 |
9 |
|
Turecko |
69 |
29 |
2 |
|
Chorvatsko |
50 |
41 |
9 |
Následující
graf znázorňuje vývoj důvěry občanů v Policii ČR mezi lety 1994 – 2007.[11]
Za
tento nežádoucí stav může celkové společenské klima, a to pravděpodobně nejen u
české veřejnosti, ovlivněné zejména těmito faktory:
reziduum
z naší totalitní historie, kdy byly tyto orgány více či méně poplatné
vládnoucí garnituře,
v mnohých
případech špatné zkušenosti občanů v každodenním kontaktu s nimi,
a také
medializované kauzy korupce a prorůstání struktur organizovaného zločinu do
těchto institucí.
Posledně uváděný
důvod lze opět dokladovat mezinárodním výzkumem, který se zabýval korupčním
klimatem v zemích EU (provedla agentura GfK v roce 2006).
V tomto výzkumu byla policie označena jako druhé nejzkorumpovanější prostředí v České
republice (označilo ji tak 13% respondentů). Tento výsledek je nejen
horší, než-li v zemích západní Evropy (4%), nýbrž i než v zemích
Visegrádu (8%).[12]
Na jednu
stranu lze s některými daty tohoto výzkumu polemizovat, a to zejména o
míře zkorumpovanosti v oblastech, které nejsou tak otevřené jako policie a
jsou tvořeny uzavřeným okruhem aktérů (zdravotnictví, armáda, podnikatelská sféra).
Na druhou stranu však tato čísla přejít bez povšimnutí a nepokusit se o jejich
vychýlení ku prospěchu policie není možné.
Transformace Policie ČR – oblasti změn
Je
možné hovořit o tom, že proces reformy Policie ČR je jakýmsi vyústěním déletrvající
snahy po změně v rámci policejního sboru. Za připomenutí stojí jistě dříve
započaté projekty jako např. projekt Strategie,[13]
Projekt Vize 2015, zavádění principů community policing do praxe. Významnými
kroky byly v tomto smyslu také vytvoření Etického kodexu Policie České
republiky či zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.[14]
Reforma
policie, která je jedním z bodů programového prohlášení vlády a jednou
z priorit Ministerstva vnitra ČR, pak řadu těchto projektů zastřešuje a
zároveň doplňuje o nové transformační aspekty. Jak již bylo řečeno, reforma
stojí na 10 pilířích, které souvisí s následujícími oblastmi.[15]
1.
Změny v působnosti a pravomocích Policie ČR, tedy tzv.
odbřemenění policie
Podle
současného zákona o Policii ČR[16]
jsou úkoly policie vymezeny rozsáhlým jmenovitým výčtem, který však
v některých případech vystihuje spíše pravomoci policie. Skladba úkolů
policie navíc není logická a systematická. Policie ČR má v porovnání
s ostatními evropskými policejními sbory relativně vysoký počet pracovníků[17]
(viz tabulka), nicméně do okruhu úkolů, které policie a její pracovníci musí
plnit, spadají i takové, které lze v podstatě označit jako služby pro
privátní či veřejný sektor (tzv. „nepolicejní služby“), což jde na úkor výkonu
služby v daném teritoriu. Mezi takové činnosti patří např.: asistence
exekutorům, suplování pořadatelské služby na kulturních, sportovních a dalších
společenských akcích, doručování zásilek soudů, doprovody peněžních transportů
či rozměrného nebo nebezpečného nákladu.
Tabulka značí tzv. „policejní hustotu“ ve
vybraných státech EU.
|
stát |
počet policistů na 100 tis. obyv. |
počet policistů na 1 km2 |
|
Bulharsko |
346 |
0,23 |
|
Česká republika |
442 |
0,58 |
|
Dánsko |
203 |
0,26 |
|
Estonsko |
243 |
0,07 |
|
Finsko |
211 |
0,28 |
|
Francie |
378 |
0,40 |
|
Irsko |
306 |
0,20 |
|
Itálie |
498 |
0,95 |
|
Litva |
334 |
0,17 |
|
Lotyšsko |
357 |
0,13 |
|
Maďarsko |
440 |
0,47 |
|
Německo |
50/322 |
0,11/0,57[18] |
|
Nizozemsko |
337 |
1,33 |
|
Polsko |
311 |
0,38 |
|
Portugalsko |
424 |
0,48 |
|
Rakousko |
332 |
0,78 |
|
Rumunsko |
286 |
0,26 |
|
Řecko |
455 |
0,38 |
|
Slovensko |
363 |
0,40 |
|
Slovinsko |
443 |
0,44 |
|
Spojené království |
268/466 |
0,94/1,64[19] |
|
Španělsko |
434 |
0,38 |
|
Švédsko |
278 |
0,06 |
Jak je to s vybranými
„ne/policejními“ činnostmi v zahraničí:
1.
Asistuje policie u sportovních a jiných společenských utkání?
|
Ano |
Ne |
|
Bulharsko |
Belgie |
|
Dánsko |
Irsko |
|
Finsko |
Estonsko |
|
Kypr |
Litva |
|
Lotyšsko |
Lucembursko |
|
Maďarsko |
Německo |
|
Malta |
Polsko |
|
Nizozemsko |
Rakousko |
|
Řecko |
Slovensko |
|
Španělsko |
Slovinsko |
|
Švédsko |
Spojené
království |
Dopad reformy: Reforma je
v této oblasti zaměřena na vymezení přesné působnosti a pravomocí
policie s maximálním zaměřením na zajišťování veřejného pořádku a
bezpečnosti a odstranění servisních služeb pro jiné subjekty. V takových
případech nový zákon striktněji uplatňuje princip subsidiarity. Dalším
usnadněním v tomto ohledu je přesun některých činností převážně
administrativního charakteru na občanské zaměstnance policie. Důsledkem by mj.
mělo být méně policistů v úřadovnách a více v ulicích.
2.
Policie ČR jako partner dalších orgánů – změna v územním a
organizačním členění
Stávající
organizační struktura policie odpovídá v podstatě územnímu členění státu
z roku 1960,[20]
které ČR dělilo na 8 krajů a 76 okresů. Policie ČR se tak dělí na:
76 okresních
ředitelství,
4 obvodní
ředitelství (Praha),
8 krajských
správ.
Nicméně k
31.12.2002 byly okresy zrušeny a nové územní uspořádání ČR je následující:
205 obcí
s rozšířenou působností,
394 obcí
s pověřeným obecním úřadem,
14
samosprávných krajů.[21]
Tato
disproporce způsobuje, že ne pro všechny krajské ředitele existují jednoznační
partneři pro spolupráci se samosprávou, což komplikuje ujednocení místních
bezpečnostních priorit. Jako příklad může posloužit situace v okresech
Pelhřimov, Havlíčkův Brod a Semily, které patří do jiného kraje a jiné krajské
policejní správy.
Značnou
komplikací je také současné územní uspořádání ve vztahu k justičním orgánům,
tedy soudům[22]
a státním zastupitelstvům,[23]
které v podstatě ctí členění podle zákona č. 36/1960 Sb.
Dopad reformy: Řešením tohoto
problému je postupné ustavení 14 policejních krajských ředitelství,
jejichž teritorium se kryje s obvody samosprávných krajů. Nový policejní
zákon stanoví, že cílového stavu má být dosaženo k 1. 1. 2012. Kromě toho zavádí zákon o policii
institut koordinačních dohod, které
zakotví společný postup obcí a Policie ČR při zabezpečování místních
záležitostí veřejného pořádku, a jasně vymezuje oblasti spolupráce Policie ČR
s fyzickými a právnickými osobami. Do policejní práce jsou již také
v rámci některých krajských správ Policie ČR zavedeny principy tzv. community policing. Jedná se zejména o
různé formy spolupráce mezi Policií ČR a samosprávami, nevládními organizacemi
a občany.
3.
Racionalizace ekonomického postavení policie
Z pohledu
ekonomiky policie nemá „právní“ subjektivitu. V majetkoprávních vztazích
vystupují její funkcionáři pouze s delegovanou pravomocí jednat, a to od
ministerstva vnitra. Policie tak nemá právně ani fakticky vlastního
statutárního zástupce pro oblast ekonomiky. Ekonomické procesy v rámci
policie jsou navíc dosti centralizovány, což značně svazuje ruce odpovědným
velitelům na útvarech s územně vymezenou působností. Navíc jejich
odpovědnost není doprovázena disponibilitou ekonomických zdrojů.
Dopad reformy: Bude provedena racionalizace ekonomických procesů v policejní organizaci,
včetně změn v tzv. programovém financování. Nový model je založen na ekonomické samostatnosti krajských správ Policie
ČR. Krajské správy policie budou nově ze zákona organizačními složkami státu a
účetními jednotkami.
4.
Zkvalitnění vnější i vnitřní kontroly
Kromě obecných
kontrolních mechanizmů (legislativa, rozpočet, interpelace ministra vnitra,
výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu[24]
a další kontrolní orgány[25])
má i samotná PČR
k dispozici dozorující orgány, které jsou součástí policejní instituce,
resp. resortu jako takového. V rámci policie jde o několikastupňovou
kontrolní soustavu, v rámci resortu pak o inspekci ministra vnitra.
Nejvyšší kontrolní instancí PČR je odbor
vnitřní kontroly (OVK), který je kontrolním orgánem policejního prezidenta
a součástí PP ČR. Tento odbor má všeobecnou působnost a v jeho kompetenci je jak dohled nad výkonem
služby, tak souvisejícími činnostmi útvarů a příslušníků PČR v kompetenci
policejního prezidenta. OVK řeší disciplinární přestupky a trestné činy
policistů do tří let. Kontrolní soustava PČR je doplněna o oddělení kontroly a
stížností na správách jednotlivých krajů a okresů.
Další vnitřní kontrolní větví je Inspekce
ministra vnitra (IMV), která plní úkoly vyplývající z trestního řádu a
zákona o PČR. Hlavním úkolem je odhalování a vyšetřování, resp. prověřování
trestných činů spáchaných policisty. Vyšetřování trestných činů policistů vede
státní zástupce, který však může ukládat IVM jednotlivé vyšetřovací úkony.
V tomto
ohledu se jeví jako problematická zejména případná vazba Inspekce na osobu
ministra vnitra.
Dopad reformy: Základním
prvkem tohoto pilíře je posílení osobní zodpovědnosti každého policisty,
ale také odpovědnosti příslušného vedoucího funkcionáře, včetně potřeby změny
stylu vedení a kontroly svých podřízených. Další změnou by mělo být zavedení
kontroly Inspekce policie ze strany Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
V budoucnu by také měla být zřízena Generální inspekce bezpečnostních
sborů, která bude pod dozorem státního zástupce prověřovat a vyšetřovat
trestnou činnost příslušníků všech bezpečnostních sborů.
5.
Zefektivnění procesu vzdělávání policistů
Každý nově přijatý policista
je povinen absolvovat základní odbornou přípravu (tzv. ZOP) v délce trvání až 9
měsíců, z čehož 6 měsíců představuje teoretická část a 3 měsíce řízená
praxe ve školním policejním středisku příslušné správy kraje. Nově též
policista skládá služební zkoušku. Základní policejní výcvik provádí střední policejní školy MV ČR. Následný
specializovaný výcvik (pro SKPV, službu dopravní policie, operativu apod.)
zajišťují další detašovaná vzdělávací zařízení. Resortní vzdělávání
univerzitního typu provádí Policejní akademie ČR (bakalářský, magisterský a
doktorský studijní program), která je otevřena jak policistům, tak civilním
uchazečům. Součástí vzdělávání jsou
i speciální kurzy, mezinárodní semináře, konference a další výukové aktivity,
na kterých krom zmíněných subjektů participuje i Evropská policejní akademie
(CEPOL). Za policejní vzdělávání a výcvik je zodpovědný odbor vzdělávání a
středního policejního školství MV ČR.
Jako nejproblematičtější
oblasti takto nastaveného systému se jeví stále se zkracující délka ZOP
(původně byla stanovena její délka na 18 měsíců), nedostatečná jazyková
vybavenost, chybějící systém plánování a řízení lidských zdrojů, roztříštěnost
policejního vzdělávání (mezi PA ČR, PP ČR a MV ČR), nedostatky v činnosti
PA ČR, chybějící institut rotace kádrů ve vzdělávacích institucích, což vede
k odtržení pedagogických pracovníků ve vzdělávacích institucích od reality
běžného výkonu.
Dopad reformy: Policisté budou
motivováni k permanentnímu zvyšování kvalifikace, k čemuž se budou
také uzpůsobovat podmínky v rámci vzdělávacího procesu. Od 1. 12. 2007
existuje nová osnova základní odborné přípravy policistů a od 1. 1. 2008
je zaveden vzdělávací program pro absolventy vysokých škol, který umožňuje
jejich urychlený nástup ke sboru. Při středních policejních školách
vznikly vyšší odborné školy se zaměřením na další odborné vzdělávání
policistů. Policejní akademie je nově složena ze dvou fakult a nabízí
nové studijní programy.
6.
Racionalizace práce s lidmi, problematika služebního zákona
Současná
struktura systemizovaných
pracovních míst neodpovídá reálným
potřebám každodenní policejní práce. Problematická je především složitost,
resp. hypertrofie velící struktury policie. To rozmělňuje osobní zodpovědnost
vedoucích pracovníků, prodražuje systém a znemožňuje jednoduché a efektivní
řízení organizace. Jako problematická se z tohoto úhlu pohledu jeví i
strategická úroveň řízení policie, která zcela přesně nenaplňuje své poslání
(chybí vize pro jednotlivé konkrétní útvary, která by operativně navazovala na
reformu; chybí jasně definovaná „firemní kultura“; nevydefinovanost systému
řízení lidských zdrojů; nejsou definovány klíčové procesy a klíčové výsledky
apod.) jak vyplývá i ze sebehodnotící zprávy podle modelu Excelence EFQM.[26]
Otázku do diskuze tvoří i poměr žen v policii, jejichž podíl činí zhruba
13 %.
Dopad reformy: Tento pilíř si
klade za cíl optimalizování dopadů služebního zákona v praxi. Cílem
je upozadit čárkový (kvantitativní) systém hodnocení a klást důraz na
kvalitu odvedené práce. Měla by být eliminována přemíra vedoucích
pracovníků, kteří by měli ve větší míře aplikovat efektivní, interaktivní a
manažerský styl řízení.
7.
Projekt P 1000
Jako
problematický bylo možné označit zejména stav některých policejních objektů, do
jejichž sanace byly vkládány poddimenzované prostředky. Podmínky tak byly
v řadě případů nevyhovující jak pro personál, tak pro občany. Odhady
„podinvestovanosti“ jenom v oblasti stavebně technického stavu policejních
služeben zapříčiněná jejich dlouhodobým zanedbáváním se v září roku 2006
pohybovaly okolo 3,5 miliardy Kč. Podobná situace byla i v oblasti
dopravních prostředků policie.
Dopad reformy: Ve druhém
pololetí roku 2006 byla proto zahájena I. etapa modernizace policejních
služeben, jejímž cílem je vytvoření optimálních podmínek „služby
občanům“ t.j. zejména pro svědky, oběti trestné činnosti a oznamovatele trestné
činnosti. Proto byla za tímto účelem
operativně uvolněna částka 632 milionů Kč, která byla využita na opravu a údržbu více než 500 objektů, vnitřní vybavení služeben,
nákup výpočetní techniky a komunikačních technologií (notebooky, počítačové
tiskárny, videokamery apod.) a bylo zajištěno připojení policejních služeben
k síti Internet.
V roce 2007 proběhla II. etapa s
přibližně stejným rozpočtem jako v roce 2006. V letech 2008 –
2013 bude být realizován III. krok, který již bude zčásti financován ze
strukturálních fondů Evropské unie (až do výše 4 miliard Kč).
Konkrétně např. v roce 2006 bylo
rekonstruováno 19 recepcí, vycházejíc z tzv. vzorové služebny.
V minulém roce bylo obnoveno cca 55 dalších recepcí, v roce 2008 by
mělo být rekonstruováno dalších 81 recepcí, oboje z vlastních prostředků
Ministerstva vnitra, v roce 2009 dalších
Součástí Projektu 1000 je také
vytvoření podmínek pro zefektivnění operačního řízení, čehož se dosáhne
vybudováním 14 operačních středisek (centralizace z 80 uzlů).
Zároveň bude pořízeno cca 800 nových policejních vozidel, což
bude představovat zásadní obměnu vozového parku policie. Ve všech vozidlech
v policejních barvách budou instalovány navigační systémy služebních
vozidel (GPS), které budou operačnímu středisku ukazovat, kde se služební
vozidla pohybují, což zjednoduší a zefektivní adekvátní rozmístění jednotlivých
hlídek v terénu a jejich vysílání operačním střediskem.
Dalším podpůrným projektem bude projekt „Dopravní nehody“, kdy
centrální server (hardware) bude sdružovat data o nehodách z celé
republiky, jejich analýzy, rozbory a exporty. Výjezdová skupina bude při své
činnosti na místě dopravní nehody využívat komplexní informační systém.[27]
8.
Restrukturalizace neuniformované policie
Obecně lze ke
stavu před reformou policie uvést, že podíl funkcionářů pobírajících příplatek
za vedení na celkovém počtu policistů služby kriminální policie a vyšetřování
je jednoznačně vyšší, než by svědčilo efektivní operativní i procesní práci
policie v trestním řízení. Tito vedoucí pak zbytečně vedou poměrně malé součásti policie a
chybí v přímém výkonu. V některých případech také stále nefunguje
týmová práce mezi operativci a procesualisty, tedy přetrvává mezi nimi nedostatečná
kooperace. Další problémovou oblastí je fakt, že doposud neexistovalo jednotné
metodické vedení trestního řízení v policii, neboť za něj takto
odpovídali nejen Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, ale i
ředitelství služeb pořádkové a služby železniční policie, ředitelství služby
dopravní policie, ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie a Odbor
vnitřní kontroly Policejního prezidia. Problematická je také práce
s informacemi, a to zejména v následujících oblastech:
a)
sjednocení
informačních systémů policie,
b)
elektronizace
spisového a jiného materiálu,
c)
vybudování
analytického informačního systému.
Dopad reformy: Racionalizaci postupů v oblasti přípravného řízení trestního
a práce s informacemi. Odstranění stavu, kdy v policii existuje velké
množství separátních, neprovázaných a vzájemně nekompatibilních informačních
systémů a zároveň neexistují pravidla pro výměnu informací mezi jednotlivými
útvary. Mělo by vzniknout tzv. Integrované
informační prostředí, které bude představovat jednotný informační systém
policie. Kromě toho, dojde také k zesílení spolupráce mezi jednotlivými
útvary Služby kriminální policie a vyšetřování, především na úrovni
celorepublikových útvarů. Zvažována je i případná reorganizace těchto útvarů.
9.
Elektronizace policejní práce
Současná
policejní organizace je charakterizována relativně vysokým stupněm vybavenosti
klasickými prostředky výpočetní techniky. Existuje významný počet koncových zařízení (tj. pracovních
stanic, resp. PC), značná část z nich je připojena do resortní datové sítě
Intranet, mající celostátní charakter. Datová síť je vystavěna dílem na bázi
pevných nekomutovaných linek (propojení centrální, krajské a okresní úrovně a
části základních útvarů), dílem prostřednictvím telefonních linek (část základních
útvarů). Faktory, bránící
v efektivnímu využití zmíněné techniky jsou v první řadě problémy
hardwarové, tj. technická zastaralost části počítačů na všech úrovních
organizace. Prostředky, pořízené mnohdy v minulosti
v rámci různých rozvojových programů (např. PHARE) nebo z darů, jsou
tak používány jako lepší psací stroje, neboť aktuální rozpočtové podmínky
policie neumožňují provádět jejich obměnu v dostatečném objemu a
potřebných časových intervalech. Neméně
významnými problémy jsou propustnost datové sítě a vybavenost kvalitními
servery. Ty nabývají významu se zvyšujícím se počtem uživatelů a
díky čím dál větší náročnosti používaných aplikací. Odezvy při zadávání nebo
vytěžování údajů z policejních databází se tak neúměrně prodlužují. Stav, kdy je policista nucen tentýž údaj
zadávat opakovaně, vede jednak k určité nechuti existující databáze
využívat, dále ke zvýšené chybovosti způsobené mechanickým přepisováním
stejných údajů a konečně k nemalým časovým ztrátám. Ty se
v konečném důsledku promítají do včasnosti a kvality služby, poskytované
lidem jak na služebnách, tak i v území. Vybavenost policistů při
výkonu služby v terénu byla do nedávné doby minimální. Pokud v terénu
disponují přenosnými počítači různých typů (notebook, palmtop apod.), jsou
obvykle používány off-line. Datové přenosy, včetně možnosti lustrací
v evidencích formou krátkých textových zpráv prostřednictvím služebních
radiostanic, dosud běžně nefungují. Webové stránky zřízené v rámci
resortní sítě Intranet nemají jednotnou
podobu, odkazový aparát a není ani garantována jejich aktuálnost a
relevantnost. Do nedávné doby neexistoval v policii až na výjimky
elektronický spisový řád, především v oblasti trestního řízení. Dosud není zavedeno zasílání
elektronického trestního spisu mezi policií, státními zastupitelstvími a
soudy. Problematická je také oblast vedení policejních statistik.
Dopad reformy: Postupné
odstraňování překážek (HW i SW), které brání efektivnějšímu využití techniky.
Zrychlení, automatizace, resp. elektronizace policejních „kancelářských“
činností, a to např. zavedením systému elektronického vedení spisů. Od
ledna 2008 jsou připojena na systém elektronického trestního řízení všechna
okresní ředitelství. Projekt je součástí elektronizace státní správy a justice.
10. Debyrokratizace
Do značné míry
se tento pilíř prolíná s problematikami většiny výše uvedených okruhů
(agenda s vyřizováním „nepolicejních činností“, formální styl řízení a
komunikace – často skrze písemná oznámení, pokyny apod., formální kvantitativní
hodnocení kvality práce policisty – tzv. čárkový systém, policejní statistika
atd.). Nynější stav lze charakterizovat tím, že styl řízení spočívá
v opisování postupů policejní činnosti (zejm. skrze tzv. interní akty
řízení), namísto obecného vymezení cíle a ponechání způsobu dosažení daného
cíle na aktivitě, kreativitě a iniciativě policisty.
Dopad reformy: V současné
době je prováděn audit a probíhá průběžné snižování počtu interních aktů
řízení Policejního prezídia, které nejsou bezpodmínečně nutné k řízení
procesů v policii a neodpovídají principu podpory osobní iniciativy.
Literatura
BALABÁN, M., DUCHEK, J., STEJSKAL, L.(eds.) Kapitoly o bezpečnosti. Praha: Karolinum,
2007. 427 s. (kapitola o Policii ČR, s. 143-170)
BOHMAN, M. Policejní sbory vybraných států Evropské unie. Praha:
OBP MV ČR, 2008. 202 s.
BRZOSKA, M. The Concept of Security Sector Reform. Brief 15, BICC,
6/2000, s. 6-12.
FILÁK, A., BOHMAN, M. Policie evropských zemí a mezinárodní
policejní spolupráce (vybrané aspekty). Praha: PA ČR, 2007. 123 s.
HENDRICKSON, D., KARKOSZKA, A. The Challenges of Security Sector
Reform. In: Sipri Yearbook. Oxford: Oxford University Press, 2002
Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších změn a doplňků.
Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (účinný od
1.1.2009)
Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků
bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů a předpisy související.
Reforma Policie ČR (aktuální stav realizace k 1. lednu 2008) –
zpracováno pro informaci hejtmanů.
Personální situace v Policii ČR. Analýza situace, vývoj, příčiny,
výhled. Praha, listopad 2007 - zpracováno pro jednání Výboru pro bezpečnost
Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
http://www.mvcr.cz/
http://www.europa.eu.int/com/public_opinion