V úvodu
je nutno uvést, že tento článek je součástí vstupní studie která byla
zpracována pro následný dílčí výstup z výzkumného úkolu Fakulty bezpečnostně
právní, Policejní akademie ČR v Praze „Teoretické otázky bezpečnostního výzkumu
k systému ochrany vnitřní bezpečnosti státu“ a to dílčího projektu
pod názvem „Hromadné akce“.
Po
tzv. vítězném únoru 1948 se Česká republika na dlouhých 40 stala zemí bez
demokratických zásad a svobod a v té souvislosti bylo také upraveno
shromažďovací právo. V této části historické exkurze shromažďovacího práva
předkládám k prostudování vyhlášku ministra vnitra č. 320/1951. Tato
vyhláška přímo reaguje na § 8 zákona č. 68/1951 Sb. o dobrovolných organisacích
a shromážděních ze dne 12. července 1951 v němž
je ministr vnitra zmocněn, aby v dohodě se zúčastněnými členy vlády vydal
podrobné předpisy k provedení tohoto zákona.
Znění
této vyhlášky, které de facto upravuje zákon č. 68/1951 Sb., zcela zřetelně
ukazuje, jak to poúnorový režim myslel „vážně“ s právy a svobodami občanů naší
země.
Přestože
komunistický režim samu kategorii lidských práv de facto neuznával, respektive
ji vykládal způsobem zcela cizím její původní ideji, a byl odstraněn
teprve před dvaceti lety, tak dnes již
vnímáme lidská práva, ať již obsažená v Listině či mezinárodních
dokumentech, jako zcela samozřejmá[1]. Právě toto však přináší rizika, neboť občané
jestliže necítí, že jsou ohroženi nebo, že se jim děje konkrétní křivda, tak se
o svá práva přiliž nezajímají a právě proto je třeba nutné, jak jsem již
v prvním díle zmínil, zabývat se historickým pohledem na shromažďovací
právo, a to právě pro poučení se z minulosti.
320/1951
Ú.l.
VYHLÁŠKA
ministra vnitra ze dne 29. září 1951 o dobrovolných
organisacích a shromážděních.
Změna: 156/1957 Ú.l.
Ministr vnitra stanoví v dohodě se zúčastněnými členy
vlády podle §
Dobrovolné
organisace.
§ 1
Pracující
lid se sdružuje v dobrovolných organizacích (dále jen "organisace") k
činné účasti na všestranném rozvoji svých společenských a kulturních zájmů, aby
tím pomáhal uskutečnit přechod od kapitalismu k socialismu v nerozborné jednotě
dělníků, rolníků a pracující inteligence.
§ 2
(1)
Úkoly organisace a způsob, jak je jejich plnění zajištěno, určuje organizační
řád.
(2)
Organisační řád obsahuje dále zejména:
údaje
o názvu, sídle a obvodu činnosti organisace,
základní
ustanovení o členství, právech a povinnostech členů, jejich přijímání a o
zániku členství,
ustanovení
o složení, pravomoci a způsobu usnášení vrcholného orgánu (výroční schůze,
sjezdu delegátů a pod.),
ustanovení
o složení, pravomoci a způsobu usnášení řídícího orgánu (představenstva, výboru
a pod.), a o činnosti kontrolujících orgánů,
ustanovení
o finančním hospodaření organisace,
ustanovení
o tom, kdo jedná jménem organisace,
ustanovení
o způsobu, jakým budou dávána členům oznámení na vědomí,
ustanovení
o usnášení změn organisačního řádu,
ustanovení
o řešení sporů uvnitř organisace a
ustanovení
o zániku organisace a o tom, jak bude při zániku naloženo s majetkem
organisace,
(3)
U organisací se složkami upravuje organisační řád vznik, změnu a zánik místní,
závodní nebo jiné složky.
§ 3
Návrh
organisačního řádu se předkládá krajskému národnímu výboru k schválení ve třech
stejnopisech; schvaluje-li organisační řád ministerstvo vnitra, předkládá se
pět stejnopisů návrhu.
§ 4
(1)
Krajský národní výbor (ministerstvo vnitra) vydá o schválení organisačního řádu
organisace nebo její složky listinu, v níž uvede název organisace (složky
organisace) a její sídlo. Přivoliti k zřízení složky organisace lze též s
poukazem na organisační řád, kterým se organisace řídí.
(2)
Údaje o organisacích a jejich složkách, zejména o názvu,sídle a o tom, kdo
jménem organisace (složky) jedná, vede v evidenci okresní národní výbor, v
jehož obvodu má organisace (složka) své sídlo. V Praze vede evidenci ústřední národní
výbor. Národní výbor, který vede evidenci, vydává též osvědčení o právních
poměrech organisace nebo její složky.
§ 5
(1)
Základním úkolem při přeměně nebo včlenění spolků vzniklých před 1. říjnem 1951
(dále jen "spolky") v organisace, je podchytit budovatelské úsilí
pracujících mas a přesvědčováním členstvo získat pro činnou práci v
organisacích.
(2)
Spolky, jejichž poslání a struktura umožňují, aby byly přeměněny v organisace,
mohou se usnést na organisačním řádu, který předloží k schválení. Spolky,
jejichž úkoly již některá organisace plní, mohou se v dohodě s ní v tuto
organisaci včlenit. Spolek se může též včlenit do lidového družstva nebo do
jiného útvaru nebo se v něj přeměnit (na příklad spolky náboženské se mohou
včlenit přímo do organisační složky náboženské společnosti, spolky podpůrné do
podpůrného fondu a pod.).
(3)
Okresní národní výbor může rozpustit spolek, když dojde k přesvědčení, že jeho
existence výstavbě socialismu nepomáhá nebo ji dokonce brzdí. Při tom učiní
opatření o majetku spolku, a to aniž by byl vázán jeho stanovami. Patří-li k
majetku spolku nemovitost, nutno v rozhodnutí uvést přesné označení této
nemovitosti a jejího nabyvatele.
(4)
Okresní národní výbor může též činit opatření, aby zánik spolku byl oznámen v
tisku nebo jiným způsobem.
Shromáždění.
§ 6
Stát
lidové demokracie rozšiřuje shromažďovací svobodu pracujícího lidu na míru,
která za kapitalismu nebyla nikdy možná. Péče o shromáždění však vyžaduje, aby
národní výbory věděly o jejich konání.
§ 7
Lidové
slavnosti a manifestace, jakož i shromáždění, která pořádají veřejní činitelé,
lze zásadně konat bez ohlášení.
§ 8
Organisace
mohou bez hlášení pořádat schůze v místnostech přístupné členům a zvaným
hostům. Chce-li organisace pořádat v místnosti veřejnou schůzi, ohlásí to týden
předem odboru pro vnitřní věci rady okresního národního výboru s udáním
programu, místa a doby schůze. Odbor pro vnitřní věci rady okresního národního
výboru může organisaci udělit obecné povolení, aby až do dalšího opatření
konala veřejné schůze bez ohlášení.
§ 9
Spolky
( § 5 odst. 1 ) mohou bez hlášení pořádat schůze, které jsou přístupné jejich
členům.
§ 10
V
ostatních případech lze pořádat shromáždění, ohlásí-li se týden předem
okresnímu národnímu výboru s udáním programu shromáždění a místa a doby jeho
konání. Není však třeba hlásit shromáždění věřících v kostele nebo v jiné
modlitebně, slouží-li výhradně bohoslužebním úkonům, dále procesí, pouti,
svatební průvody, pohřby a jiné průvody, sloužící k výkonu náboženského
vyznání, dějí-li se obvyklým způsobem.
§ 11
Odbor
pro vnitřní věci rady okresního národního výboru může vyjmout některá
shromáždění z ohlašovací povinnosti; může však také pro některá shromáždění,
která lze jinak konat bez ohlášení, uložit povinnost, aby byla ve stanovené
lhůtě předem hlášena s udáním programu, místa a doby konání odboru pro vnitřní
věci rady okresního národního výboru.
§ 12
Nedotčen
zůstává § 5 zákona č. 56/1950 Sb. , o provozu na veřejných silnicích, podle
něhož je pořádání podniků na veřejných silnicích a v jejich sousedství třeba
povolení, jestliže by provozem těchto podniků mohla býti ohrožena bezpečnost
nebo plynulost silničního provozu.
§ 13
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1951.
Ministr:
Nosek v.r. v.r.
Použité prameny:
zákon. č. 135/1867 ř. z., o právu shromažďovacím.
zákon č.
68/1951 Sb. o dobrovolných organizacích a shromážděních
zákon č. 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím ve znění doplňků a novel
vyhláška ministra vnitra č. 320/1951 Ú.l. ze dne 29.
září 1951 o dobrovolných organisacích a shromážděních
DALECKÝ J., FILÁK
A., CHMELA Z., ZÁMEK D., Vybrané problémy služby pořádkové policie,
Praha: PA ČR 2009, ISBN
978-80-7251-303-1
DALECKÝ J.,
CHMELA Z., ZÁMEK D., Základy právní úpravy činnosti služby
pořádkové policie, Praha: PA ČR
2009, ISBN978-80-7251-315-4
MACEK P.,
ZÁMEK D., Policie a hromadná narušení
veřejného pořádku, Praha: PA ČR 2007, ISBN978-80-7251-264-5
BÍLEK P., Demokratický
právní stát ve světle práva na bezpečnost, Praha: JUDr. et Mgr. Pavel
Bílek, Ph.D. 2004, ISBN 80-239-3851-7