Kritické dopravní situace, jejich vznik a možnosti řešení

V silničním provozu se řidič někdy dostane do dopravní situace, kterou za jistých podmínek nazýváme kritickou. Dochází k ní i přes dodržování zásad defenzivní jízdy, i přes uplatnění veškerých nožných pojistek, zajišťujících co nejvyšší procento bezpečnosti. Mohou totiž nastat a také nastávají situace, ve kterých řidič náhle stojí před zásadním a nekorigovatelným rozhodnutím, na které mu často zbývá pouze několik málo vteřin.

Za tento krátký časový úsek musí řidič přijmout řešení vzniklé dopravní situace. To musí být rychlé, správné, dokončené, doprovázené řadou, zpravidla současně prováděných úkonů, v neposlední řadě často s vědomím rizika, že následný manévr nemusí vyjít zcela čistě, beze ztrát a poškození. Je to řešení, které lze přirovnat k situaci pilota letadla, které musí přistávat mimo dráhu letiště a bez podvozku "na břicho".

Dříve tyto situace existovaly rovněž. Byly však značně pomalejší a tak poskytovaly řidičům více prostoru nejen na řešení a jednání, ale často i na jeho změnu nebo korekci.

První podmínkou úspěšného řešení kritické dopravní situace je průběh rozhodovacího procesu řidiče. Tento způsob rozhodování se od běžného rozhodování řidiče v silničním provozu výrazně liší. Nejde totiž o jednoduché rozhodování v podmínkách přesně definovaných pravidel (jakými je např. průjezd křižovatkou), ale o samostatný postup jednání v nejasné, kriticky se vyvíjející dopravní situaci.

Rozhodnutí při řešení kritické situace je vždy spojeno s určitým rizikem. Je tedy nutné počítat s tím, že při odvracení nebezpečné situace musí řidič přijmout určité riziko. Tento způsob riskování je však výrazně motivačně odlišný od riskování nezodpovědného, které řešenou nebezpečnou situaci naopak vyvolává.

Problémem v tomto rozhodovacím procesu zůstává skoro vždy malý časový prostor, který řidiči na optimální volbu rozhodnutí zbývá. Ten není často schopen využít z důvodů časové tísně všechny informace, které mu dopravní situace nabízí. Své rozhodnutí proto opírá jen o některé, o kterých se domnívá (z hlediska své dosavadní zkušenosti nebo získaných informací), že jsou pro správný výsledek řešení situace nejdůležitější a zásadní.

Je nutno dodat, že v řadě případů si za časovou tíseň při řešení kritické dopravní situace může řidič sám. Především vlastní sníženou pozorností, nesoustředěním se na řízení vozidla a na sledování dopravního prostředí. Tento stav pozornosti má vždy za následek pozdní zjištění vzniku kritické dopravní situace.

V tomto článku se pro jeho omezený rozsah i pro vážnost a četnost případů, budeme věnovat kritickým dopravním situacím vznikajícím z konfliktních dopravních situací dvou, nebo více silničních vozidel.

Dále tedy budeme popisovat takové situace, k nimž dochází především na silnicích, které nejsou tak jako dálnice nebo silnice pro motorová vozidla, vybaveny směrově oddělenými jízdními pásy. Vozidla tak, zejména při předjíždění využívají celou šířku vozovky, při její větší šířce potom zhruba její dvě třetiny. Kritické situace zde vznikají především v průběhui předjížděcího manévru. Zrádné jsou v těchto případech terénní vlny (zejména pro osobní a nízká vozidla), zatáčkovitá trať a dlouhá stoupání, často bez ohledu na rozšíření a vyznačení vozovky stoupacím pruhem. I když je v prvních případech na takových úsecích vodorovným i svislým dopravním značením vyznačen zákaz předjíždění, je tento zákaz často (více osobními než nákladními vozidly) riskantně porušován.

Na rovných a přímých úsecích vznikají kritické dopravní situace při předjíždění v důsledku chybně odhadnuté rychlosti předjížděného i protijedoucího vozidla a tím i délky předjížděcího manévru. Velmi často je příčinou kritických situací i snížená nebo minimální viditelnost způsobená mlhou, hustým deštěm, sněžením, atd.

Manévr do stran

Při kritických situacích vzniklých v důsledku chybně řešeného předjížděcího manévru (ať již z důvodu nedostatečných řidičských dovedností, nebo z důvodu nezodpovědného riskování), nemusí vždy šířka vozovky umožnit vyhnutí se předjížděného a protijedoucího vozidla předjíždějícímu, manévrem do stran. Větší naději má tento manévr při účasti všech tří osobních vozidel, menší při účasti těžkých rozměrných a dlouhých vozidel a předjíždějícího osobního (malého) vozidla. Zcela minimální potom při účasti všech tří velkých vozidel.

Vyhnutí se čelnímu střetu

Při vzniku této kritické dopravní situace musí mít řidič vždy před očima hlavní zásadu pro její úspěšné nebo méně nebezpečné řešení a sice vyhnutí se čelnímu střetu. Jeho následky jsou vždy ty nejtěžší, neboť rychlosti protijedoucích vozidel se sčítají.

Opuštění silnice

Demolované kabiny tahačů a autobusů, k nepoznání zkrácená osobní vozidla na polovinu, kdy značku vozidla zjistíme pouze podle označení na jeho zadní části, pravidelné ztráty na životech celých posádek, to jsou neúprosná fakta, která by měla řidiče donutit a okamžitě zvážit a také provést prakticky jedinou možnost záchrany před čelním střetem – opustit silnici.

Tento manévr se však bojí učinit většina řidičů, neboť návyk zůstat za všech okolností na silnici je silně zakořeněn. U nákladních vozidel je potom obava z jejich převrácení a zničení nákladu. Neochota opustit silnici způsobuje, že řidič váhá, čeká příliš dlouho a promarní krátký čas, který mu vývoj situace na jeho rozhodnutí poskytl. Zásadní poučka zní, že úspěšná záchrana vyjetím ze silnice často vyžaduje její okamžité opuštění, tedy okamžité provedení tohoto manévru.

Jednou z možných variant ještě před opuštěním silnice je vyjetí s vozidlem na krajnici s maximálním využitím její šířky. Tento kompromisní způsob volí většina řidičů, přestože ví, že tento jízdní manévr nakonec dopravní nehodě nezabrání, pouze v mnoha případech sníží její následky. Nabízí se však otázka, zda by při úplném opuštění silnice nebyla situace vyřešena zcela s vyloučením střetu a tím i i škody na majetku.

Záchrana vyjetím mimo vozovku je pokládána za obecně bezpečnou, pokud krajnice splňuje některé podmínky :

je dostatečně široká, aby se na ni vozidlo, nebo jeho podstatná podélná část vešla,

je dostatečně zpevněná, aby naložené vozidlo unesla,

nejsou v ní osazené stromy, sloupy, reklamy, aj.

Bezpečné vyjetí mimo silnici podporuje i mělký příkop bez výsadby stromů za ním, nebo pokud za příkopem nenásleduje prudký protisvah nebo naopak klesání nebo rokle.

Úkol předvídavosti

Řidič by měl při jízdě, zejména s účastí dalších vozidel v obou směrech, vždy počítat s možnou nutností opuštění silnice. Součástí jeho sledování dopravního prostředí tedy musí být i úkol vyhodnocování a hledání vhodného prostoru využitelného pro nutné vyjetí mimo pozemní komunikaci. Pokud vyhodnotíme okolí jako k vyjetí nevhodné, automaticky zvýšíme pozornost a předvídavost k chování ostatních vozidel a jejich řidičů.

Je třeba si uvědomit, že většina následných havárií mimo silnici je způsobena i nesprávnou technikou a postupem tohoto manévru. Je však nezvratnou skutečností´, že následky se oproti čelnímu střetu nedají srovnávat. Jsme si vědomi, že otak závažném jednání řidiče se dobře píše a hůře se takový, bezesporu rizikový manévr, provádí. Nicméně je jediný, který často v neřešitelné dopravní situaci vede k záchraně života a často i vozidla s nákladem.

Vzhledem k bezpečnosti silničního provozu je třeba volit i ty nejnáročnější metody a formy dopravního chování. Vyplatí se.