doc. PhDr.Kamil Pavlíček, CSc.
Defenzivní a kooperativní způsob jízdy výrazně
zvyšuje bezpečnost silniční dopravy
V období
intenzivního rozvoje silniční nákladní dopravy i hromadné dopravy osob se
celosvětově usilovně hledá účinný lék na zvyšování bezpečnosti silničního
provozu, respektive na účinné snižování silniční dopravní nehodovosti. Tato daň
za zvyšování přepravní kapacity zboží i osob se stává čím dál tím více obtížně
řešitelným společenským problémem a jednou z hlavních otázek vnitřní i mezinárodní,
potažmo evropské bezpečnosti.
Statistiky
se pečlivě věnují dopravní nehodovosti kamionové a autobusové dopravy, jejím
příčinám a následkům. Právní úpravy v řadě států Evropské unie přijímají
zákonná ustanovení, která si kladou za cíl vytvoření účinné regulace a omezení
jízdy těchto vozidel i jednání jejich profesionálních řidičů. Pro respektování
přijatých zákonných opatření jsou trvale zkvalitňovány a vybavovány
bezpečnostní sbory, které se silniční nákladní i osobní dopravě speciálně věnují
a to jak v rámci prevence, tak i represe. Přesto dopravní nehodovost těchto
vozidel a jejich řidičů trvale plní vysílací čas televize i stránky odborného
tisku, nákladní vozidla jsou na dálnicích zaháněna do jednoho jízdního pruhu a
tam trvale držena za cenu vysokých sankcí při porušení těchto ustanovení. Tak
trochu to připomíná držení indiánů v rezervacích.
Vedle
těchto právních norem a policejních akcí jsou neustále konstruovány účinné
technické, lépe řečeno elektronické prostředky a to mobilní i stabilní, které
slouží k dokumentování přestupků profesionálních řidičů a potažmo i dopravců. V
řadě států se řidič i dopravci dělí o některé dopravní přestupky společně
rovným dílem.
Otázka
však zní. Opravdu tato opatření jsou dostatečně účinná a vyložené náklady
přináší kýžený efekt ? A skutečně již není další cesta nebo možnosti ? Pokud někdo řekne že nikoli, nemá tak úplně
pravdu.
V
šedesátých a sedmdesátých letech minulého století profesor Západoberlínské
university, dopravní pedagog a psycholog Gerhard MUNSCH přichází s průlomovou
myšlenkou. Na zvyšování bezpečnosti silničního provozu a na snižování dopravní
nehodovosti musí mít rozhodující podíl samotný řidič. Munsch vytváří základní
pedagogickou koncepci, které dal název "Defenzivní nauka", od které
se odvozuje defenzivní způsob jízdy. K jeho vypěstování musí být u řidiče
utvářeno pozitivní dopravní chování spojené se správně aplikovaným právním
vědomím.
Podívejme
se tedy, co se pod pojmem defenzivní jízda chápe, jaký má další vývoj a co se
od její aplikace dá očekávat.
Defenzivní
jízda je jízda obranná. Z hlediska
bezpečnosti se jedná o obrannou taktiku, obranný způsob jízdy. Ten spočívá jednak ve využívání možností
stranit se ostatních vozidel, současně však i zabránění ostatním vozidlům
přiblížit se, pohybovat se v naší nebezpečné blízkosti, tedy především v
uplatnění techniky řízení vozidla. Vedle techniky řízení je však neméně
důležitý tzv. smysl pro partnerství, schopnost rozeznat možné jednání našich
partnerů v silničním provozu a to nejen motorových vozidel.
Platí zde dvě hlavní pravidla :
1) Vždy předem počítat s možnými chybami
ostatních účastníků silničního provozu
se kterými se v dopravních situacích
partnersky setkáváme.
2) Vyvarovat se vlastních řidičských chyb.
Tato
pravidla předkládaná v obecné rovině
Munsch dále rozpracoval do deseti osvědčených defenzivních zásad, která
platí v nezměněné podobě i dnes a lze je velmi dobře demonstrovat na
praktických příkladech. Při jejich uvedení se pokusíme o praktickou aplikaci,
která je pro současnou náročnou každodenní dopravní situaci typická. Munsch je
ještě dále pojmenovává a zařazuje jako určité techniky obrany a zábrany.
1. Nepřibližovat se k ostatním vozidlům
(technika respektování).
Můžeme hovořit
o základní zásadě bezpečnosti v provozu. Každý řidič by měl promýšlet a přímo
si uvědoměle vytvářet manévrovací
prostor, tedy volný prostor kolem sebe, zejména však před sebou, aby při
vzniku kritické situace mohl s vozidlem provést úhybný manévr (náhlá změna
směru), okamžitá potřeba snížení rychlosti či zastavení, atd. To platí jak v
dálničním provozu, tak i ve městech a obcích, byť je tam často možnost
vytvoření volného prostoru výrazně omezena.
2. Zkrátit čas bezprostředního přiblížení se k
ostatním účastníkům provozu (technika vzdálení se).
Pod názvem
této zásady se skrývá problém bezpečného předjíždění popř. míjení se
vozidel. Vozidla se k sobě přibližují
při souběžné jízdě při předjížděcím manévru na krátkou boční vzdálenost, kterou
ovlivňuje především šířka jízdního pruhu. "Zkrátit čas bezprostředního
přiblížení" znamená požadavek, aby předjíždění proběhlo co nejrychleji,
aby byl rozdíl rychlosti předjíždějícího a předjížděného vozidla co nejvyšší.
Vozidla jedou vedle sebe co nejkratší dobu. Po dokončení rychlého předjížděcího
manévru se vozidla od sebe vzdálí, čímž se sníží riziko ohrožení obou, nebo i
několika předjížděných vozidel.
Tato
popisovaná zásada je v mnoha evropských státech důsledně akceptována a to tak,
že má v různé podobě své místo v právní úpravě. Tak např. ve Španělskou je v
průběhu předjížděcího manévru povoleno překročit v daném úseku nejvyšší
dovolenou rychlost. V Německu je přímo
stanovena rozdílová rychlost nejméně
Vysoce
nebezpečným jednáním je i zrychlování předjížděného vozidla s cílem přerušit
druhému vozidlu jeho předjížděcí manévr.
3. Z partnerského manévrování učinit sólo manévr
bez porušení bezpečnosti provozu (technika izolace).
Jedná se o
situace, v nichž např. jednotliví účastníci provádějí nutný jízdní manévr,
např. objetí překážky s dostatečným odstupem, tedy jednotlivě. Klasickým
příkladem je zimní jízda na zledovatělém nebo zasněženém povrchu, kdy vozidlo
může bezprostředně ohrozit další, jedoucí v těsném závěsu. Totéž se týká jízdy
v mlze nebo za silného deště.
4. Dát
zřetelně a jednoznačně na vědomí své úmysly (technika demonstrace).
Do názvu
této zásady bychom mohli zařadit ještě termín "včas". V současném
hustém provozu je včasné demonstrování svého úmyslu velmi důležité, neboť
poskytuje dalším účastníkům, našim partnerům v provozu tolik potřebnou časovou
lhůtu na správné a bezpečné reagování. K oznámení našich úmyslů slouží
především ukazatele změny směru jízdy a rozhodný projev, kterým může být např.
jasně vyjádřená změna směru jízdy nebo i pokyn rukou. Naopak, nejednoznačným
zůstává např. znamení dávané světelnou houkačkou, o kterém nelze jednoznačně
říci zda znamená vzdání se přednosti v jízdě, nebo naopak signál znamenající
zrychlený průjezd křižovatkou, či pokyn pro zrychlení vozidlu jedoucímu před
námi.
5. Kontakt s řidiči kteří porušují pravidla
provozu a ohrožují jeho bezpečnost (technika komunikace).
Protože
hovoříme o defenzivním způsobu jízdy, určitě zde nebudeme doporučovat agresivní
reakce na setkání s touto skupinou účastníků silničního provozu.
Tato
skupina řidičů se však dělí na řidiče,
kteří ohrožují
bezpečnost provozu z nepozornosti, nesoustředění, tedy neúmyslně; ty je
možno upozornit signalizací nebo gesty na chybu, které se dopustili;
kteří nemají
dostatečnou řidičskou praxi a např. jízdní manévr nezvládají pro chybějící
dovednosti a řidičskou praxi; jako typický příklad můžeme uvést couvání,
parkování, jízdu v pruzích, rozjezd na křižovatkách, zpomalování plynulosti
provozu;
kteří se chovají
agresivně a současně riskují; jsou to řidiči, kteří porušují pravidla
nejhrubším způsobem; v rámci defenzívní jízdy často bezpečnost závisí na
řidiči,
který se vzdá přednosti v jízdě,
uvolní jízdní pruh, přeruší předjížděcí manévr, atd.
6. Nestat se pro ostatní účastníky provozu
překážkou (technika pohotovosti).
Překážkou
se pro ostatní vozidla můžeme stát hned z několika stále platných důvodů.
Jednak svým způsobem jízdy, což lze dobře ovlivnit, jednak poruchou vozidla, kde
je situace po určitou dobu komplikovanější. Pomalý způsob jízdy se opět promítá
v řadě právních úprav takových států jakými je Německo, Anglie ale také
Polsko, aj. V případě omezování rychleji jedoucích vozidel vzniká
povinnost umožnit těmto vozidlům bezpečné předjetí, popř. jsou takoví řidiči
trestáni finanční pokutou spojenou s připsáním bodů v rámci bodového
systému.
Při poruše,
kdy je vozidlo nepojízdné, je povinností zřetelně a v dostatečné, zákonem
stanovené vzdálenosti na tuto situaci ostatní řidiče upozornit.
7. Zviditelnit se pro ostatní (technika
kontrastu).
Tato zásada
dnes představuje osvědčené a právně zakotvené ustanovení o povinném celoročním
svícení všech vozidel a to nejen za snížené viditelnosti. Toto ustanovení dnes
platí ve většině států Evropské unie.
8. Připravenost na nesprávné dopravní chování
řidičů na určitých a místech (technika předvídavosti).
Čím dál tím
více se hovoří o tzv."nehodových místech a úsecích". Podle statistiky nehod lze snadno vysledovat
místa a úseky na kterých dochází k vysokému počtu silničních dopravních nehod.
Tyto nehody vznikají na základě nesprávného jednání řidičů a to z různých
příčin. Např. na nepřehledných úsecích, v nebezpečném klesání, na nepřehledných
křižovatkách, atd. Na těchto místech musí být řidič připraven na chybné jednání
ostatních řidičů a musí počítat s jejich chybnou reakcí.
Jsou to
úseky, kdy lze chybné jednání ostatních řidičů předvídat a kalkulovat s ním.
9.
Ovlivňovat svým chováním plynulost provozu .
Spatřujeme
zde apel na plynulý způsob jízdy, bez
zbytečného zrychlování i zpomalování. Respektování nejvyšší dovolené rychlosti
v daném úseku, zpravidla zajistí řidiči
jízdu na zelené světlo, tedy bez zastavování na křižovatkách.
10. Tvorba rezerv řidičských schopností.
Ty tvoří
postupné získávání řidičské praxe. Jedná se o souhrn zkušeností, dovedností a
správně vyřešených dopravních situací.
Defenzivní jízda se však dále vyvíjí a to za přispění českých dopravních
psychologů Jiřího HOSKOVCE a Jiřího ŠTIKARA. Jejich příspěvek rozvíjí základní
koncepci pod názvem kooperativní jízda. Tato koncepce již přesahuje rámec
individuálního jednání, a zasahuje do jednání více řidičů v rámci společné
dopravní situace. Řidič se tedy pouze nestraní ostatních v rámci vlastní
bezpečnosti, ale aktivně kooperuje s dalšími řidiči v rámci zvýšení bezpečnosti
a plynulosti provozu i zrychlení průjezdu dalších vozidel. Tedy nejsou mu
lhostejné dopravní problémy jiných řidičů na společné dopravní cestě.
Jako některé
příklady lze uvést :
- přibrždění
pro poskytnutí manévrovacího prostoru jinému vozidlu,
- poskytnutí
potřebných informací jinému řidiči (verbálně, nebo obvyklými světelnými
nebo
zvukovými signály,
- upozornění
vzadu jedoucímu řidiči předsignálem před vlastním bržděním,
-
"zipování", kooperativní způsob střídavého dávání přednosti z
důvodu zachování
plynulé
jízdy dvou jízdních proudů vozidel - příklad dnes již zákonného ustanovení
vzniklého na
základě kooperativního zvyklostního jednání.
Řada
kooperativních podnětů z oblasti silničního provozu sloužila a stále slouží
jako zdroj legislativní inspirace při tvorbě nových potřebných zákonných norem.
Krátký
nástin defenzivních a kooperativních zásad ukazuje na vysokou předvídavost při
tvorbě představeného systému. Uvedené zásady jsou aktuální dnes jako včera.
Řada z nich se stala základem pro potřebná ustanovení právní úpravy v
jednotlivých státech. Defenzivní způsob jízdy a nově i kooperativní projekt
dalších přístupů ke vzájemnému partnerskému jednání, dává každému řidiči do
rukou možnost přispět svým defenzivním dopravním chováním ke zvyšování dopravní
bezpečnosti a to bez zvláštního vybavení a technických prostředků. Stačí se
pouze uvedeným desaterem a dalšími příklady důsledně řídit a uplatňovat jej v
každodenní řidičské praxi.