JUDr. Libor Kovárník, Ph.D.

 

 

Bezpečnostní informační služba

 

 

 

Místo, úkoly a poslání Bezpečnostní informační služby (dále jen BIS)

 

Posláním BIS, která byla vytvořena jako státní zpravodajská instituce České republiky, je chránit naše národní zájmy, chránit demokracii a svobodu a bránit občana i stát před nejzávažnějšími formami zločinu. Na rozdíl od policie, která vstupuje do hry v okamžiku, kdy je spáchán trestný čin, snaží se jej objasnit a dopadnout pachatele, BIS odhaluje, popisuje a hodnotí rizika a nebezpečí v oblastech, kde je její působnost určena zákonem. V této preventivní roli jsou její činnost a existence nezastupitelné. A zdaleka přitom nejde jen o obranu proti potenciálním nebezpečím hrozícím samotným základům demokratického systému České republiky, její suverenitě a svrchovanosti. V součinnosti s dalšími zpravodajskými složkami našeho státu i s partnerskými službami všech demokratických zemí je úkolem BIS předvídat, otupovat a eliminovat rizika ohrožující celou lidskou civilizaci. Mezi globální anticivilizační hrozby patří mezinárodní terorismus a organizovaný zločin, zejména šíření technologií a komponentů k výrobě nukleárních, chemických a biologických zbraní, transfery klasických zbraní do neuralgických míst světa a snaha organizovaného zločinu pronikat do vládních, ekonomických a politických struktur státu.

Hlavní cíle a úkoly vymezuje BIS Zákon o zpravodajských službách, zcela konkrétní zadání mohou Službě dávat vláda a prezident republiky. Při veškeré své činnosti BIS respektuje a úzkostlivě dodržuje nezpochybnitelné zásady své práce: Dbá lidských práv, a je-li nucena je narušit, děje se tak výhradně podle zákonem stanovených pravidel. Je nestranická, její vnitřní struktura je přehledná a dodržování lidských práv při výkonu zpravodajské činnosti kontroluje zvláštní orgán parlamentu. Služba nesmí mít represivní pravomoc - na rozdíl od tajných služeb totalitních států nemůže např. zatýkat, vyšetřovat a obvinit - a nesmí získávat informace nad rámec stanoveného úkolu.

            Krédem Služby je sloužit národním zájmům a chránit společnost před závažnými riziky. Zavazuje se k tomu v duchu věrnosti demokratickým hodnotám, ústavě a zákonu při zachování lidské důstojnosti a integrity a za maximálně možného respektování a dodržování zákonů. Bezpečnostní informační služba slouží státu, nikoli politickým stranám a usiluje o rozvíjení vysoké úrovně etiky a profesionality.

BIS, jejíž existence je v zájmu České republiky a jejích občanů, vznikla jako tajná služba, protože jedině tak může efektivně plnit zákonem uložené úkoly. Přestože většinu své práce musí vykonávat utajeně, nelze pominout, že je placena státem, tedy penězi daňových poplatníků, kteří mají právo vědět, jak pracuje a čím se zabývá. Otevřenost směrem k veřejnosti v míře co nejvíce možné - jak se o tom můžete sami na těchto internetových stránkách přesvědčit - souvisí však i s deklarováním vládní politiky jako otevřené politiky a jasně dokazuje, že BIS je institucí demokratického státu.

            Při naplňování svého poslání se zpravodajská služba neobejde bez podpory veřejnosti. Pokud se kdokoliv domnívá, že má užitečné a relevantní informace spadající do oblastí, ve kterých BIS působí, může Službu přímo kontaktovat. Bezpečnostní informační služba na podporu občanů spoléhá a je vděčna každému, kdo jí pomohl nebo pomáhá při ochraně naší bezpečnosti, demokracie a svobody.

 

 

 

Působnost, organizace a řízení Bezpečnostní informační služby

 

Působnost BIS

 

Oblasti působnosti BIS vymezuje Zákon o zpravodajských službách České republiky[1] , který ve svém úvodním ustanovení mj. říká: "Zpravodajské služby jsou státní orgány pro získávání, shromažďování a vyhodnocování informací důležitých pro ochranu ústavního zřízení, významných ekonomických zájmů, bezpečnost a obranu České republiky.

BIS se podle tohoto zákona zabývá záměry a činnostmi namířenými proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, získává, shromažďuje a vyhodnocuje informace o cizích zpravodajských službách, o činnostech ohrožujících ochranu utajovaných skutečností, o aktivitách, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy státu, a totéž činí v oblasti organizovaného zločinu a terorismu.

Základní činnost BIS je tudíž zaměřena na:

Záměry a činnosti namířené proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky

            V rámci tohoto zákonného vymezení se BIS zabývá aktivitami, které přímo, nebo ve svých důsledcích, mohou ohrozit nebo poškodit zájmy státu - mj. ústavní pořádek, svrchovanost, územní celistvost a bezpečnost republiky, výkon činností státu a práva a svobody občanů. S cílem eliminovat potenciální rizika Služba monitoruje krajně vyhrocené, demokracii nepřátelské postoje, názory a ideologie, které charakterizují extremistickou scénu. Často velmi militantní myšlenkové proudy, ať již pravicových či levicových extremistů, mohou za určitých okolností vyústit do zcela konkrétních destruktivních, tzv. subverzních akcí, jejichž cílem je destabilizovat stát a odstranit jeho demokratický systém. Situaci v této oblasti přibližuje kapitola nazvaná "Terorismus, extremismus a organizovaný zločin".

 

Informace o cizích zpravodajských službách

            Obraně proti rozvědným aktivitám cizích zpravodajských služeb je věnována samostatná kapitola s názvem "Kontrašpionáž". Role BIS se v této sféře úzce prolíná s působením Služby v dalších oblastech vymezených zákonem - konkrétně jde o "činnosti ohrožující státní a služební tajemství" a "činnosti, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky".

 

Ochrana utajovaných skutečností

            V dané problematice se BIS soustřeďuje na prevenci zaměřenou na porušování zákonů, směrnic a instrukcí v oblasti utajovaných skutečností. Brání cizím zpravodajským službám získávat informace, které náš stát utajuje a staví hráz průmyslové a obchodní špionáži v oblastech strategického zájmu ČR. V intencích Zákona o ochraně utajovaných skutečností č. 148/1998 je úkolem BIS zmapovat a chránit subjekty, které s utajovanými informacemi pracují a vyhodnotit a vytipovat klíčová místa, kde hrozí potenciální riziko úniku.

            V souvislosti s procesem integrace do evropských ekonomických a bezpečnostních struktur - a zejména s naším vstupem do NATO - se před BIS objevilo velmi důležité zadání vyplývající ze Zákona o ochraně utajovaných skutečností. Na základě tohoto požadavku Služba vytvořila specializované pracoviště, které se zabývá bezpečnostními prověrkami fyzických a právnických osob navržených pro styk s utajovanými skutečnostmi, a to tak, aby systém prověřování odpovídal bezpečnostním standardům členských zemí NATO. V uvedené oblasti Služba spolupracuje s Národním bezpečnostním úřadem, s pracovišti ministerstva vnitra, vojenského obranného zpravodajství ministerstva obrany a s dalšími institucemi, které se podílejí na aplikaci zákona 148/98 Sb. Ve zmíněné problematice Služba také navázala kontakty a spolupráci s Bezpečnostním úřadem NATO.

 

Aktivity, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky

            Jde o téma, které bezprostředně souvisí s dalšími oblastmi působnosti, které zákon Bezpečnostní informační službě vymezuje a ukládá - s ochranou utajovaných skutečností, s působením cizích zpravodajských služeb a především s problematikou organizovaného zločinu.

            V této sféře se BIS věnuje činnostem, které mohou ohrozit strategická odvětví hospodářství, jako jsou např. energetika, doprava, spoje, finanční trhy a bankovnictví. Velmi nebezpečné jsou mj. legalizace zisků organizovaného zločinu formou praní špinavých peněz a velké finanční podvody (aktivity zločinu "bílých límečků"), vše spojené s korupčními pokusy proniknout do ekonomické a finanční sféry státu. Významná je také zpravodajská ochrana zbrojního průmyslu a obchodu se zbraněmi a vojenským materiálem. Nemalé riziko skrývá export zbraní, kdy může dojít k jejich vývozu do neuralgických míst světa a k závažnému poškození politických nebo hospodářských zájmů ČR v zahraničí. Vzhledem k velké šíři dané problematiky se jako efektivní a přínosný ukazuje kontakt s příslušnými ministerstvy a přechod od plošného systému práce ke konkrétním úkolům.

Samostatnou kapitolou je šíření zbraní hromadného ničení - tzv. proliferace - které v celosvětovém měřítku představuje jednu z nejzávažnějších hrozeb současného světa.

 

Organizovaný zločin a terorismus

            Organizovaný zločin a terorismus jsou vzhledem ke svému "nadstátnímu" mezinárodnímu charakteru celosvětově považovány za jednu z největších hrozeb pro bezpečnost a stabilitu států a - obdobně jako šíření zbraní hromadného ničení - řazeny mezi globální anticivilizační rizika. Oba nebezpečné fenomény a roli BIS při jejich eliminaci přibližuje samostatná kapitola nazvaná "Terorismus, extremismus a organizovaný zločin".

 

     V krátkosti je nutné se zmínit ještě o jednom závažném úkolu, který plní BIS. Jedná se o tzv. kontrašpionáž.

            Slovo kontrašpionáž, nebo ještě častěji kontrarozvědka, je známou, veřejností - a zejména novináři - běžně používanou náhradou za poměrně dlouhý název Bezpečnostní informační služba. Co do obsahu těchto slov jde ovšem o náhradu nepřesnou a zjednodušující.

       Kontrašpionáž, která brání stát před snahami jiných států krást důvěrné a zákonem chráněné, utajované informace, je tradiční náplní práce zpravodajských organizací. Činnost výzvědných služeb se po pádu bipolárního světa nezastavila, špionáž pokračuje a vytváří si nové cíle a metody, na které musí defenzivní zpravodajství - tedy kontrarozvědka - přiměřeně reagovat.

       BIS činnost cizích rozvědek na našem území monitoruje, zná jejich zpravodajce a zvýšenou pozornost věnuje službám států, které náš vývoj nepřijímají s velkými sympatiemi. Pokud cizí zpravodajští důstojníci - z nichž mnozí jsou veřejně deklarováni v diplomatických sborech - vývoj uvnitř ČR pouze sledují a získávají informace z otevřených, volně přístupných zdrojů, není důvod zasahovat. Důležité je, aby nepracovali proti našim národním zájmům, nevyvíjeli aktivity proti základům demokracie, proti naší svrchovanosti, celistvosti a bezpečnosti. V opačném případě - kdy kontrarozvědka zjistí, případně získá důkazy, že cizí rozvědka pracuje proti našim národním zájmům, verbuje naše občany jako své agenty, případně vyvíjí podvratnou činnost - lze tyto aktivity klasifikovat např. jako trestný čin vyzvědačství a celou věc předat orgánům činným v trestním řízení. Občané cizích států i ČR, kteří fungují jako důstojníci či agenti cizí rozvědky, mohou být odsouzeni, a cizinci případně vypovězeni.

       Ve veřejných, nepříliš zasvěcených diskusích o činnosti - a zejména o efektivnosti - kontrarozvědky se často kladou dotazy na počet zadržených, odsouzených či vypovězených špiónů. Odpověď je následující: Dokázat trestnou činnost důstojníka cizí rozvědky, zadržet jej, předat vyšetřovateli a odsoudit, je nesmírně náročné a obtížné - a to všude ve světě. Profesionální zpravodajci procházejí před vysláním do té či oné země speciálním výcvikem, který je v převážné míře zaměřen na metody zabraňující trestnou činnost dokázat a zpravodajce usvědčit.

       Odsouzení a vypovězení důstojníka cizí rozvědky má však ještě další rozměr, který vysvětluje, proč tyto případy nejsou příliš časté a dochází k nim spíše výjimečně. Smyslem kontrašpionáže není vyzvědače zatýkat a předávat vyšetřovatelům a soudcům, ale pouze je odhalit, identifikovat, dostat jejich činnost pod kontrolu, a aniž by cokoliv tušili, je vést a využít - např. podsouváním vhodně zvolených údajů a zpráv, kterými lze protivníka dezinformovat a mást. Ideální je, pokud se podaří odhaleného špióna "obrátit", aby vědomě pracoval pro naši stranu. Zatčení špióna je proto pro kontrarozvědku nevítaným krokem, spíše prohrou a porážkou. Je totiž velmi pravděpodobné - nebo téměř jisté - že zadrženého vyzvědače nahradí nový špión, kterého bude třeba nejprve identifikovat, což může trvat dlouhé měsíce či roky.

       Úkolem české kontrašpionáže je také prevence namířená proti zpravodajcům cizích špionážních služeb, u kterých je riziko, že v případě pobytu na našem území budou pracovat proti národním zájmům ČR. V takovém případě - jsou-li k dispozici potřebné poznatky - snaží se BIS informováním příslušných státních orgánů příjezdu těchto lidí na naše území zabránit. Jiným příkladem prevence mohou být upozornění, kterými BIS v případě závažných rizik varuje své adresáty před kontakty se zpravodajsky aktivními osobami, které na našem území již působí a poukazuje na formy a metody jejich práce.

       Masové procesy se špióny v hlavní roli rozhodně tedy nelze očekávat. Lze ovšem pochopit, že pro veřejnost, která ze svých daní BIS platí, by takto viditelné výsledky byly nejsrozumitelnějším ověřením smysluplnosti kontrašpionáže.

 

Organizace a řízení BIS

    V čele zpravodajských služeb stojí ředitelé.

    Ředitele Bezpečnostní informační služby jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, vláda. Z výkonu své funkce je ředitel Bezpečnostní informační služby odpovědný vládě, která ho též odvolává.

    Ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace jmenuje a odvolává ministr vnitra se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel Úřadu pro zahraniční styky a informace odpovědný ministru vnitra.

    Ředitele Vojenského zpravodajství jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, ministr obrany se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel Vojenského zpravodajství odpovědný ministru obrany, který ho též se souhlasem vlády odvolává.

       Vymezení vnitřní organizace zpravodajských služeb a bližší vymezení jejich činnosti upraví statuty. Statuty zpravodajských služeb schvaluje vláda[2].

 

Povinnosti a oprávnění příslušníka Bezpečnostní informační služby

       Příslušník je zejména povinen

       a) používat při výkonu služby předepsaných ochranných zařízení a prostředků,

       b) účastnit se školení a výcviku prováděného v zájmu zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby a podrobit se zkouškám z předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při výkonu služby stanoveným zvláštním předpisem a lékařským prohlídkám,

       c) včas oznámit nadřízenému nedostatky a závady, které by mohly ohrozit bezpečnost a zdraví při výkonu služby.

       Zvláštní omezení

       Příslušníci nesmějí být členy politických stran nebo politických hnutí a odborových organizací.

       Příslušníci nesmějí být členy řídicích nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost a nesmějí rovněž sami podnikatelskou nebo živnostenskou činnost vykonávat. Toto omezení se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární, uměleckou, na správu vlastního majetku a na činnosti, které příslušník vykonává v souladu s úkoly a ve prospěch Bezpečnostní informační služby.

       Základní povinnosti nadřízeného

       Nadřízený je povinen

       a) organizovat, řídit a kontrolovat výkon služby,

       b) zabezpečovat, aby příslušníci byli pro výkon služby náležitě vycvičeni, vyškoleni a vybaveni,

       c) oceňovat záslužné činy a příkladné plnění služebních povinností a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností.[3]

       Pracovníci BIS jsou oprávněni v oboru své působnosti používat zpravodajské prostředky, kterými jsou

       1. Zpravodajské prostředky:

       a) zpravodajská technika,

       b) krycí prostředky a krycí doklady,

       c) sledování.

       2. Využívání osob jednajících ve prospěch BIS

       Jde o osoby, které dobrovolně a utajeným způsobem poskytují BIS služby při plnění jejích úkolů a které musí být starší 18 let.

       Označení "zpravodajská technika" je vyjádřením pro elektronické, fototechnické, chemické, fyzikálně-chemické, radiotechnické, optické a mechanické prostředky a zařízení, které se používají utajeně, tedy způsobem, kdy se zasahuje do základních práv a svobod občanů. Konkrétně jde např. o vyhledávání, otevírání a prohlížení různých zásilek, odposlouchávání telefonního či rádiového provozu, pořizování zvukových nebo obrazových záznamů a o identifikaci a zjišťování pohybu osob. Povolení k použití zpravodajské techniky vydává pro BIS předseda senátu pražského vrchního soudu, a to jen v případě, že získání potřebných informací jiným způsobem je neúčinné, podstatně ztížené nebo zcela nemožné. Povolení může být poskytnuto maximálně na dobu tří měsíců a v žádosti o jeho vydání musí být uvedeny důvody, druh techniky, která má být použita, doba a místo použití, identifikační údaje o zájmovém objektu a v případě telefonního odposlechu číslo stanice.

       Krycí prostředky a krycí doklady slouží k utajení skutečné totožnosti důstojníka BIS či jeho příslušnosti ke Službě a k utajení zájmů a objektů BIS. Krycím dokladem nesmí být průkaz prezidenta republiky, poslance nebo senátora parlamentu, člena vlády, Nejvyššího kontrolního úřadu a guvernéra České národní banky. Nesmí jím být také služební průkaz státního zástupce a soudce, diplomatický pas nebo doklad žijící osoby.

       Sledování je vizuální pozorování osob a objektů s cílem získat informace o jejich pohybu, činnosti a dění v bezprostředním okolí. Sledovací operace provádějí speciálně vycvičení důstojníci, kteří podle potřeby a okamžité situace používají své vlastní nohy, auta, případně stabilní pozorovací stanoviště. O použití sledování rozhoduje ředitel BIS nebo jím určený vedoucí organizačního útvaru.

       Pracovníci BIS jsou povinni zabezpečit ochranu zpravodajských prostředků před vyzrazením, zneužitím, poškozením, zničením, ztrátou a odcizením.

       Pracovníci BIS jsou oprávněni žádat v rozsahu potřebném pro plnění konkrétního úkolu od právnických a fyzických osob zajišťujících veřejnou komunikační síť nebo poskytujících veřejně dostupnou službu elektronických komunikací, aby v určených bodech své sítě zřídily a zabezpečily rozhraní pro připojení koncového telekomunikačního zařízení pro odposlech a záznam zpráv[4].

 

Součinnost a spolupráce s ostatními bezpečnostními službami

 

            Při naplňování svého poslání a plnění úkolů, které obecně předurčují výše uvedené oblasti působnosti, se BIS neobejde bez spolupráce se svými tuzemskými i zahraničními partnerskými organizacemi a s českou policií. Základní pravidla pro tyto kontakty určuje Zákon[5].

Součinnost a spolupráce s Úřadem pro zahraniční styky a informace - tedy s českou rozvědkou - a s Vojenským zpravodajstvím, tvořeným Vojenskou zpravodajskou službou a Vojenským obranným zpravodajstvím, probíhá na základě dohod, které schválila vláda. Podobně je tomu i v případě zahraničních partnerských zpravodajských služeb, kde se spolupráce uskutečňuje výhradně se souhlasem vlády.

            O literu Zákona[6]  je opřena i spolupráce s českou policií. Výměnu informací a kontakty s policejními útvary navíc zastřešuje rámcová smlouva z roku 1995, kterou podepsali ředitel BIS,ministr vnitra a policejní prezident. Tato smlouva definuje základní oblasti spolupráce a v rámci stanoveného režimu dává nižším organizačním celkům možnost uzavírat dílčí, konkrétní dohody. Pro zajímavost lze uvést, že na základě těchto konkrétních dohod, kterých jsou desítky, BIS spolupracuje s Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, se Službou pro odhalování korupce a závažné hospodářské trestné činnosti, s Ochranou službou a dalšími speciálními policejními útvary.


[1] Zákon č. 153/1994 Sb., Zákon o zpravodajských službách České republiky

[2] Blíže viz zákon č. 153/1994 Sb., Zákon o zpravodajských službách České republiky

[3] Viz zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě

[4] Viz zákon č. 154/1994 Sb., o Bezpečnostní informační službě

[5] Zákon č. 153/1994 Sb., Zákon o zpravodajských službách České republiky

[6] Zákon č. 153/1994 Sb., Zákon o zpravodajských službách České republiky