JUDr. David Zámek
V úvodu
je nutno uvést, že tato studie je dílčím výstupem z výzkumného úkolu Fakulty
bezpečnostně právní, Policejní akademie ČR v Praze „Teoretické otázky bezpečnostního
výzkumu k systému ochrany vnitřní bezpečnosti státu“ a to dílčího
projektu pod názvem „Hromadné akce“
Jeden
z prvních zákonů přijatých po nabytí opětovné svobody v roce 1989 byl také
zákon č. 84/1990 Sb. O právu shromažďovacím. Od této doby nebyl však tento
zákon, jako některé jiné zákony, mnohokrát novelizován a troufám si říci, že je
jedním z nejméně přísných zákonů svého druhu v Evropě. V dnešní době se více než jindy od roku
1989 hovoří o tom, zda má či nemá být zpřísněna zákonná úprava shromažďovacího
práva v České republice. Jakýkoliv
zásah do práv a svobod občanů je však třeba vždy velmi důsledně zvažovat. Pro
toto zvažování je možné, nebo spíše nutné,
použít komparaci historických právních norem, neboť je již dokázaným
faktem, že přítomnost má vždy své kořeny v minulosti a cílem historie je
vysledovat tu dlouhou cestu plnou zatáček, návratů, opakování či bloudění, po
níž lidstvo dospělo až k současnosti. Snadno je tedy pochopitelný citát George
Santayana, amerického filosofa, kritika a spisovatele španělského původu,
představitele naturalismu a „klasické“ americké filosofie, který zní: „Ti,
kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, si ji opakovat“.[1]
Pokusím
se v několika na sebe navazujících dílech podat historický náhled na shromažďovací
zákony platné na území České republiky. V tomto první díle je možné prostudovat
znění zákona č. 135 ř. z., o právu shromažďovacím ze dne 15. listopadu
1867 ve znění doplňků a novel, který byl zrušen sice několikrát pozměněn
ale de facto byl zrušen až zákonem č. 68/1951
Sb. o dobrovolných organisacích a shromážděních ze dne 12. července 1951. Tento
shromažďovaní zákon byl tedy platný téměř 84 let a to ještě mnoho let po zhroucení
Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918, platný byl i v době Protektorátu
Čechy a Morava a „přežil“ také krátké období po únoru 1948.
Zákon č. 135/1867 ř. z., o právu shromažďovacím.
§ 1.
Shromáždění dovolují se dle ustanovení
tohoto zákona.
§ 2.
Kdo chce svolati shromáždění lidu aneb
vůbec shromáždění všeobecně přístupné, na pozvané hosty neobmezené, musí to
nejméně 3 dny před zamýšleným konáním shromáždění oznámiti úřadu (§16) písemně
s udáním účelu, místa a doby shromáždění.
Úřad má oznámení to bez odkladu písemně
osvědčiti.
§ 3.
Ke konání shromáždění pod širým nebem
potřebí jest předcházejícího povolení úřadu (§ 16).
Žádati za povolení náleží těm, kdož
shromáždění pořádají, a v žádosti, jakož i v povolení buďtež
naznačeny účel, místo a doba shromáždění.
Totéž platí pro veřejné průvody, při nichž
též zamýšlená cesta naznačena býti má.
Odepře-li se povolení, má se to státi
písemně s udáním důvodů.
§ 4.
Shromáždění voličů k poradám o
volbách, pak k poradám se zvolenými poslanci vyňata jsou z ustanovení
zákona tohoto, když se konají za doby vypsaných voleb a ne pod širým nebem.
§ 5.
Dále vyňaty jsou z ustanovení tohoto
zákona veřejné radovánky, průvody svatební, národní slavnosti nebo průvody,
pohřební průvody, procesí, poutě a jiná shromáždění nebo průvody
k vykonávání zákonně povoleného vyznání náboženského, když se dějí
způsobem od starodávna obvyklým.
§ 6.
Shromáždění, jejichž účel se příčí zákonům
trestním aneb jichž konání je nebezpečno veřejné bezpečnosti nebo veřejnému
blahu, mají býti úřadem zakázána.
§ 7 nahrazen ustanovením § 75 zákona z 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a
n., a § 74 zákona z 15. dubna 1920, č. 326 Sb. z. a n., podle nichž ve dny, kdy
zasedá sněmovna (senát) nebo některý sněmovní (senátní) výbor, nejsou
v obvodu jednoho kilometru od budovy, kde sněmovna (senát) nebo výbor
zasedá, dovoleny na místech sloužících veřejné dopravě ani schůze, ani jakékoli
průvody.
§ 8.
Cizozemci nesmí býti podnikateli ani
pořadateli nebo řediteli shromáždění, na němž se má jednati o veřejných
záležitostech.
§ 9.
Ve shromážděních v §§
§ 10.
Adresy nebo petice od shromáždění
vycházející nesmí býti podány od více než 10 osob.
§ 11.
Aby se šetřilo zákona a udržen byl pořádek
ve shromážděních, o to pečovati mají především ředitelé a pořadatelé
shromáždění.
Ti se mají ihned opříti protizákonným
výrokům nebo činům a kdyby se neuposlechlo nařízení jejich, mají ředitelé
shromáždění rozpustiti.
§ 12.
Úřad má toho vůli, aby do každého
shromáždění druhu v §§
§ 13.
Koná-li se shromáždění proti ustanovením
tohoto zákona, má se od úřadu (§§
Rovněž rozpustiti se má shromáždění, třeba
dle zákona konané, od vládního zřízence, aneb, nebyl-li žádný vyslán,
od úřadu, udá-li se ve shromáždění
něco proti zákonu, nebo nabývá-li shromáždění rázu veřejnému pořádku
nebezpečného.
§ 14.
Prohlásí-li se shromáždění za rozpuštěné,
jsou veškeří přítomní povinni, aby místo shromáždění ihned opustili
a rozešli se.
Kdyby neuposlechli nařízení toho, může
býti rozpuštění provedeno užitím donucovacích prostředků.
§ 15.
Nařízení §§
§ 16.
Úřadem v tomto zákoně dotčeným
rozuměti se má pravidlem:
a)
v místech, kde se nalézá zvláštní státní úřad bezpečnosti, tento úřad,
b) na všech
ostatních místech politický úřad okresní.
§ 17.
Při naléhavém nebezpečí pro veřejný
pořádek a bezpečnost může však také jiný úřad, jenž pečovati má o jich
zachování, zapověděti nebo rozpustiti shromáždění, které se svolává nebo koná
proti předpisům tohoto zákona. O tom se má vždy ihned zpraviti úřad dle § 16
k tomu příslušný.
§ 18.
Za všelikých opatření nižších úřadů lze se
odvolati v patnácti dnech k zemskému úřadu a ze všelikých nařízení
tohoto k ministerstvu vnitra.
§ 19.
Porušení tohoto zákona, pokud tu nemá
platnosti obecný zákon trestní, potrestáno budiž od soudu jako přestupek
vězením až do šesti neděl anebo pokutami peněžitým až do 400 Kč. [2]
§ 20.
V čas války nebo vnitřních nepokojů
může platnost ustanovení zákona tohoto od vlády dočasně a místně býti zrušena.
zákon.
č. 135/1867 ř. z., o právu shromažďovacím.
zákon
č. 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím ve
znění doplňků a novel
DALECKÝ J., CHMELA Z., ZÁMEK D., Vybrané problémy služby pořádkové policie, Praha: PA ČR 2009, ISBN 978-80-7251-303-1
DALECKÝ
J., CHMELA Z., ZÁMEK D., Základy právní úpravy činnosti služby pořádkové policie, Praha: PA
ČR 2009, ISBN978-80-7251-315-4
MACEK
P., ZÁMEK D., Policie a hromadná narušení veřejného pořádku, Praha: PA ČR 2007,
ISBN978-80-7251-264-5
http://cs.wikipedia.org/wiki/George_Santayana