JUDr. Libor Kovárník

K novele zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních

a střelivu

Člověk se již od nejstarších dob snažil využít primitivní nástroje, aby mu sloužily jako zbraně pro přežití v nepřátelském prostředí. Zbraně používal nejprve k lovu zvěře a dále jako prostředek k boji proti svým nepřátelům. Vývojem lidské společnosti se vyvíjely i zbraně. V současné době jsou velmi užitečným doplňkem lidského života.

V českých zemích má vývoj, výroba a užití zbraní dlouholetou tradici. Vzhledem k účinnosti zejména palných zbraní se zákonodárná moc každého státu snaží regulovat přístup svých občanů ke střelným zbraním. Důvody této regulace jsou různé, podle toho, jaké je státní zřízení toho kterého státu, zda se jedná o demokratický nebo totalitární stát. Povinnosti, ukládané občanům těmito zákony, ale i jejich oprávnění vyplývající z těchto zákonů se liší. Stát tak chce mít co největší kontrolu na tomto úseku, naopak občané chtějí mít tyto zákony co nejliberálnější.

Jedním z prvořadých úkolů demokratického právního státu je ochrana života, zdraví, majetku, práv a oprávněných zájmů všech občanů. Plnění tohoto úkolu na jedné straně a stálé zdokonalování střelných zbraní a střeliva na straně druhé, nutí i dnes stále přehodnocovat a v případě potřeby přijímat nové a z hlediska ochrany účinnější právní předpisy na tomto úseku společenského života. Česká republika, jako demokratický právní stát, není výjimkou.

První moderní právní normou, která upravovala držení a nošení zbraní civilními osobami byl císařský patent č.223 ze dne 24. října 1852. Týkal se ustanovení o výrobě zbraně a munice, o obchodu s nimi a jejich držení a nošení. Byl nazýván zbrojním patentem. Tato norma byla nahrazena až zákonem č. 162/1949 Sb. Tento zákon striktně stanovil omezený okruh osob oprávněných nabývat a držet zbraně a současně stanovil důvody pro jejich získání. Další právní normou byl zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, který však nepřinesl žádné podstatnější změny oproti předcházející právní úpravě. Tento zákon byl novelizován zákonem číslo 49/1990 Sb., který již koncipoval první porevoluční změny v přístupu ke zbraním.

V polovině 90. let byl nahrazen zcela novým zákonem č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, který nabyl účinnosti 1. března 1995 a platil téměř sedm let. Tento velmi liberální zákon svou koncepcí umožnil přístup ke zbraním velké skupině občanů. Koncem 90. let začaly sílit snahy o regulaci přístupu ke zbraním a větší kontrolu držitelů zbrojního průkazu a vlastníků zbraní.

V roce 2003 byl proto nahrazen současným zákonem č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu ve znění pozdějších právních předpisů. Tento zákon nabyl účinnost dne 1. ledna 2003. Ještě před vstupem České republiky do Evropské unie byl koncipován pro přizpůsobení zbrojního práva ČR právní úpravě EU. Do zákona o zbraních byly proto implementovány Směrnice Rady ES č. 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní ze dne 18. června 1991, kterou se doplňují články 82 a 91 Prováděcí úmluvy k  Schengenské dohodě z  roku 1990 a dále Směrnice Rady ES č. 93/15/EHS o harmonizaci předpisů týkajících se uvádění na trh a dozoru nad výbušninami pro civilní použití ze dne 5. dubna 1993. 

Při tvorbě zákona o zbraních bylo též přihlédnuto k Doporučení Komise č. 93/216/EHS ze dne 25. února 1993 o Evropském zbrojním pasu, ve znění Doporučení č. 96/129/ES ze dne 12. ledna 1996, doplňující doporučení 93/126/EHS o Evropském zbrojním pasu. V neposlední řadě bylo při zpracování zákona o zbraních nutno přihlédnout k Evropské úmluvě o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivými osobami ze dne 28. června 1978. S ohledem na současnou mezinárodní situaci přijala vláda České republiky Národní akční plán boje proti terorismu.

V harmonogramu opatření vlády ČR v boji proti terorismu z roku 2005 je i následující opatření „Provést změny zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění pozdějších předpisů, které by přispěly ke zlepšení dohledové a kontrolní činnosti nad dodržováním tohoto zákona“. Cílem navrhované úpravy bylo omezit možnost využití či zneužití legálně držených zbraní k páchání trestné činnosti a v neposlední řadě zvýšení dohledové a kontrolní činnosti v této oblasti. Ke splnění uloženého úkolu bylo vycházeno z  koncepce zákona o zbraních, ze statistických údajů a z poznatků získaných při aplikaci zákona v praxi po nabytí jeho účinnosti v roce 2003.

Na těchto základech byla provedena identifikace problémů a cílů, kterých má být novelou zákona dosaženo (výtah z vládní analýzy k dané problematice, autoři upozorňují, že ne se všemi závěry je možné souhlasit):

A)

Zákon o zbraních umožňuje poměrně snadno nabývat do vlastnictví a držet zakázané zbraně kategorie A. V roce 2005 bylo u držitelů zbrojních průkazů evidováno 517 zbraní kategorie A a u držitelů zbrojních licencí jich bylo mimo podnikatelskou činnost evidováno 801. Mezi žadateli o udělení výjimky se vyskytly případy, kdy byla udělena výjimka k držení zbraně kategorie A ke sběratelským účelům, ale držitelé těchto zbraní - např. samočinné zbraně – samopal (útočná karabina, pozn. aut.) vz. 58 byly pak hojně využívány ke střelbě na střelnici.

B)

Zákon o zbraních upravuje způsob znehodnocování zbraní. V praxi se však vyskytují případy, kdy zbraně jsou znehodnoceny v rozporu s postupy stanovenými právními předpisy a jsou pak opětovně upravovány tak, aby byly znovu funkční.

C)

Zákon o zbraních v případě dovozů a vývozů zbraní ukládá povinnost podnikateli získat povolení k přepravě zbraní. Tím je zajištěno, že Policie České republiky má informace o množství přepravovaných zbraní, o době jejich přepravy a může podle bezpečnostní situace operativně reagovat. Tyto informace však policii chybí, pokud se zbraně přepravují pouze po území České republiky. Policie České republiky pak nemůže žádným způsobem zareagovat na případná rizika, např. tím, že stanoví trasu přepravy tak, aby se vyhnula rizikovým místům apod.

D)

Zákon o zbraních umožňuje prostřednictvím zbrojních průvodních listů individuální dovoz a vývoz zbraní pro nepodnikatelské účely. V praxi však dochází k případům, kdy se subjekty snaží vyhnout aplikaci zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve znění pozdějších předpisů, právě prostřednictvím zbrojních průvodních listů. To ve svém důsledku může vést k ohrožení dobrého jména České republiky v mezinárodní oblasti.

Zákon o zbraních stanoví sankce za porušení jím stanovených povinností. Možnost postihu je ale omezená. Podle ustanovení platného § 42 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích se přestupku dopustí ten, kdo poruší povinnost nebo nedodrží zákaz stanovený právními předpisy na úseku zbraní a střeliva. Zákon o zbraních stanoví držitelům zbrojních průkazů a zbraní i další povinnosti, jejichž porušení již nelze podle zákona o přestupcích postihnout.

Cíl: umožnit postih veškerého protiprávního jednání v oblasti zbraní a střeliva.

Za dobu aplikace zákona o zbraních byly analyzovány určité nedostatky a nepřesnosti právní úpravy, které v praxi způsobují právní nejistotu uživatelů a vedou k problémům s výkladem některých ustanovení. Jedná se např. o nepřesné vymezení subjektů, na které se zákon nevztahuje, nedostatečné vymezení kritérií bezúhonnosti a spolehlivosti, kdy není reflektována existence speciálního zákona o soudnictví ve věcech mládeže či možnosti využití tzv. odklonů v trestním řízení. Dále není jednoznačně stanoven postup po zániku výjimky k nabytí vlastnictví zakázané zbraně a zániku platnosti povolení k nabytí vlastnictví zbraně kategorie B. Některé nedostatky jsou též v úpravě průběhu zkoušky odborné způsobilosti zkušebního komisaře a není upraven postup při zániku platnosti průkazu zkušebního komisaře. Není stanovena oznamovací povinnost při převodech zbraní pro subjekty, na které se zákon o zbraních primárně nevztahuje apod.

Cíl: odstranit nepřesnosti stávající právní úpravy, které v praxi způsobují aplikační problémy.

Tolik k vládní analýze dané problematiky, která vedla k novelizaci zákona o zbraních. Současný zákon (znění 2009) je v souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána a dále je v souladu s právními akty ES. Na danou oblast se vztahují: Evropská úmluva o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivými osobami ze dne 28. června 1978, Směrnice Rady ES č. 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní ze dne 18. června 1991, Směrnice Rady ES č. 93/15/EHS o harmonizaci předpisů týkajících se uvádění na trh a dozoru nad výbušninami pro civilní použití ze dne 5. dubna 1993, Doporučení Komise č. 93/216/EHS ze dne 25. února 1993 o Evropském zbrojním pasu, ve znění Doporučení č. 96/129/ES ze dne 12. ledna 1996 doplňující doporučení 93/126/EHS o Evropském zbrojním pasu.

Nový zákon směřuje v prvé řadě k přesnějšímu vymezení pojmu subjektů, na které se tento zákon nevztahuje a do jaké míry. Pro upřesnění tohoto ustanovení se stanoví, že se zákon nevztahuje na zbraně, střelivo nebo munici, které subjekty uvedené v tomto ustanovení drží ve výzbroji a jsou jimi zároveň užívány k plnění jejich úkolů. Tyto zbraně, střelivo a munice, jsou ale současně předávány např. k opravám nebo k likvidaci soukromým podnikatelským subjektům - držitelům zbrojních licencí podle zákona o zbraních. Nakládání se zbraněmi, střelivem nebo municí u těchto držitelů zbrojních licencí podléhá režimu zákona o zbraních. Z hlediska zájmů sledovaných na úseku veřejného pořádku a bezpečnosti je pak třeba, aby se zákon o zbraních vztahoval i na zbraně, střelivo nebo munici podle odstavce 2 písm. a) až d), pokud s nimi tyto subjekty disponují. Autor zde připomíná, že opětovně byly v tomto ustanovení opomenuty policejní a vojenské školy, které by měly podléhat stejným regulím.

Změnou se reaguje na novou právní úpravu pojmu „bezpečnostní sbor“. Podle zákona č. 361/2003 Sb. se bezpečnostním sborem rozumí Policie České republiky, Hasičský záchranný sbor České republiky, Celní správa České republiky, Vězeňská služba České republiky, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace. Zákon nově vymezuje pojem munice. Vzhledem k tomu, že tento pojem již v sobě neobsahuje pojem střelivo, je nutné střelivo uvádět vedle munice samostatně. Odpalovací zařízení zařazuje do zbraní kategorie A Směrnice 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní ze dne 18. června 1991. Z hlediska názvosloví je nelze zcela jednoznačně podřadit pod vojenské zbraně uvedené v § 4 písm. a) bod 1, proto jsou ve smyslu uvedené směrnice výslovně uvedeny. Při této příležitosti upozorňujeme milovníky kuriozit, že použité RPG 75 patří dle posledního znění zákona o zbraních mezi zbraně kategorie A, neboť se jedná o odpalovací zařízení.

Autor dále upozorňuje že, majitelé nelegálně držených střelných zbraní mají možnost je od neděle 1.2.2009 až do konce července beztrestně odevzdat policii. Nemusí přitom zdůvodňovat, jak je získali. Mohou naopak zažádat o jejich dodatečné zaevidování.

Takzvaná zbraňová amnestie se týká například krátkých opakovacích a samonabíjecích zbraní, jako jsou pistole a revolvery, vojenských zbraní nebo brokovnic a malorážek s hlavněmi delšími než 28 centimetrů. Lidé je mohou předat kterémukoli policejnímu útvaru. Všechny odevzdané zbraně podrobí policisté kriminalistické expertize a zjistí, zda nejsou ukradené nebo zda s nimi nebyl spáchán trestný čin.