JUDr. David Zámek
Quo Vadis AKT
Úvod
V úvodu
je nutno uvést, že tato stať je dílčím výstupem z výzkumného úkolu fakulty
bezpečnostně právní, Policejní akademie ČR v Praze „Teoretické otázky bezpečnostního
výzkumu k systému ochrany vnitřní bezpečnosti státu“ a to dílčího
projektu pod názvem „Hromadné akce“, kde jsem vedoucím řešitelského týmu.
„Konfliktní
situace, které vzniknou je třeba především zvládat za pomoci prostředků
komunikace.“ Tato zásada se
však zdá být obtížně realizovatelná. Zejména síly určené k nasazení
v uzavřeném útvaru s cílenými taktickými úkoly spočívajícími od
ochrany prostoru až po vyklízení ulic a náměstí mohou těžce vybočit
z dynamických procesů vůči davu lidí, aby se pustily do verbálního
dialogu.
Pro ucelenost tohoto článku je nutné také vymezit
základní pojmy a to zejména „Veřejný
pořádek“, který je souhrnem
společenských vztahů, které vznikají, rozvíjejí se a zanikají na místech
veřejných a veřejnosti přístupných, které jsou upraveny právními i neprávními
normativními systémy, jejichž zachovávání je významné pro zajištění klidného a
bezporuchového chodu společnosti. [1],
„Bezpečnostní situací[2]
se rozumí aktuální stav vnitřního pořádku
a bezpečnosti v teritoriu, „Bezpečnostním
opatřením“[3],
je opatření prováděné
odpovědnými subjekty a subjekty s nimi spolupracujícími
k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti, „Policejním opatřením“[4]
je opatření prováděné policií k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti.
Antikonfliktní týmy v ČR
Tzv. antikonfliktní tým (AKT)[5]
jsou novou formou preventivního působení policie k předcházení
protiprávnímu jednání při akcích s účastí většího počtu osob spojených
s riziky narušení veřejného pořádku.
Ačkoliv se může zdát, že vznik týmů je reakcí na mediální
kampaň proti způsobu vedení zásahu proti účastníkům technoparty CzechTek
v Mlýnci na Tachovsku v roce 2005, není tomu tak. V této době se
již vrcholný management policie seznamoval s fungováním obdobných týmů
v Německu, kde se metodika fungování těchto týmů formovala od roku 1999.
Inspirací byl 2.útvar pohotovostní pořádkové policie v Berlíně, nejen
z toho důvodu, že berlínská policie patří k evropské špičce. Původní
návrh inspirovat se fungováním krizových brigád ve Francii se ukázal jako
nevýhodný vzhledem k jinému vymezení pravomocí policie.
Zřízení antikonfliktních
týmů v České republice doporučil ve své hodnotící zprávě i veřejný
ochránce práv – ombudsman JUDr. Otakar Motejl. Policii vytkl především
nedostatečnou dokumentaci protiprávního jednání při rizikových akcích.
Konkrétní závěr zprávy týkající se policejní akce na Tachovsku zněl, že zákrok
byl sice zákonný, ale nepřiměřený[6].
Ustanovení tří pilotních antikonfliktních týmů v České republice umožnil
rozkaz policejního prezidenta číslo 54/2006.
Česká republika je
v současné Evropě druhou zemí, kde tyto preventivní policejní skupiny
působí. Nejprve jimi v ČR disponovaly tři krajské policejní Správy -
Severočeská /Ústí nad Labem/, Severomoravská /Ostrava/ a Západočeská /Plzeň/.
Výběr krajů nebyl náhodný, každý z nich má zkušenosti s konflikty a střety s veřejností. Na území
Severočeského a Západočeského kraje byly pořádány technopárty, Severomoravský
kraj má zkušenosti s radikálními, především fotbalovými, fanoušky
/hooligans/. Nyní jsou do projektu zařazeny i ostatní Správy krajů Policie ČR.
Současné úkoly antikonflikních týmů
Od 1.7.2007 též došlo
rozkazem policejního prezidenta ke změně některých standardů policejních
postupů při služebních opatření proti větším skupinám osob. Základem reformy
této policejní taktiky je zejména prevence v rámci preventivně taktických
opatření. Snahou je nenechat vyhrotit rizikovou situaci do takové míry, ve
které by bylo třeba povolat pořádkové jednotky. Až doposud byla při policejním
zásahu na masových akcích nejčastěji používána taktika pomalu postupující rojnice
speciálních pořádkových jednotek - „těžkooděnců“. Jejich úkolem bylo
demonstrací síly zabránit vzniku násilí, např. oddělit od sebe skupinky
znepřátelených sportovních fanoušků, vytipovat nejagresivnější jedince a
oddělit je od davu.
Blízká přítomnost
policejních složek jednotně oblečených v černých protiúderových
kompletech, může paradoxně zvyšovat úzkost shromážděných osob. Např. při účasti
na demonstraci může člověk obklopený kordonem policistů mnohem snadněji
propadnout panice v případě, že se poklidný průběh demonstrace změní.
Úzkost též vyvolává frustraci a pocit, že jednou je vnímán jako účastník
demonstrace a je tedy pravděpodobné, že ponese následky situace, kterou sám
nevyvolal, na níž nemá sebemenší podíl.[7]
Metodika, postupy a
standardy policejní taktiky při masových akcích jsou v prostředí též
ovlivněny principy community policing. Znamená to, že i zde se klade důraz
především na prevenci protiprávního jednání a na užší spolupráci mezi občanem a
policistou. Cílem této spolupráce je snaha zapůsobit především na zatím
„nerozhodnuté“ jedince, aby se nenechali strhnout davem ke zkratkovitému
chování.
Spojovacím můstkem mezi
policií (pořádkovou jednotkou) a účastníky akcí jsou právě antikonfliktní týmy.
Úkoly AKT:
dostatečně
jasným způsobem prostřednictvím komunikace předcházet agresivnímu jednání osob
členové týmu
intenzivně vysvětlují smysl a účel příslušných policejních opatření a
v případě potřeby diskutují s občany i o blízkých oblastech problémů
členové AKT
upozorňují účastníky akce nebo shromáždění na zákonné povinnosti policie
v případě spáchání protiprávního jednání
Členové AKT se orientují na
cílové skupiny účastníků akce nebo shromáždění, na místní obyvatelstvo, diváky
a na zástupce sdělovacích prostředků. Pro komunikaci s médii dostali
členové AKT oprávnění sdělovat nejzákladnější informace.
Cíle působení antikonfliktních týmů
K hromadnému
odtlumenému chování vesměs nedochází spontánně. Takové chování bývá
vyprovokováno těmi, kteří vidí příležitost skrýt se v anonymitě davu a
spontánně, bez zábran uvolňovat své vlastní tenze, agresivní sklony, skrývané
tendence a nepřátelství.
Skupina nemusí být
organizovaná, může se sjednotit až na demonstraci, sportovním utkání, hudební
produkci. Nejrozšířenější případy takto vyprovokovaného vyústění sociálních
akcí hromadné povahy jsou projevy hromadného chování při :
demonstracích -
nejčastější podobou je pochod, zejména extremistů. Je třeba zmínit tzv.
streetparty. Je to forma mobilní demonstrace, kdy je pochod spojen
s poslechem hudby.
Sportovním
diváctví - „fanouškové“ především fotbalových a hokejových klubů využívají
střetnutí svého klubu s protivníkem jako situační pozadí k uvolňování
svých agresivních tendencí.
Masové hudební
produkce - hudba může působit jako katalyzátor hromadného chování. Např. tzv.
techno-party mají za úkol účastníky nabudit a excitovat. Především mladistvé
účastníky přitahuje možnost uvolnění svých potřeb i jinými než hudebními
prostředky - alkoholem, drogami[8].
Další extrémní situace, při
kterých AKT působí, mohou být např. blokace Greenpeace, komunikace se
squattery (obyvatelé opuštěných domů bez
placení nájemného), při živelních pohromách, evakuacích. Jsou to akce, kde lze očekávat emocionální
vybuzení a odpor skupiny osob, kdy případný zákrok policie by mohl vést k nepochopení
činnosti policie u veřejnosti.
Neméně důležitým cílem AKT
je „nedráždit“ a neznepokojovat účastníky masové akce tím, že pořádková
jednotka „těžkooděnců“ bude na dohled. Agresivitu davu proti uniformám členové
AKT snižují tím, že na první pohled nevypadají jako policisté. Mají na sobě
reflexní vestu žluté barvy - na přední straně napravo s označením
ANTIKONFLIKTNÍ TÝM, nalevo s nápisem POLICIE a osobním číslem. Na zadní
straně nahoře je umístěno číselné označení, uprostřed nápis ANTIKONFLIKTNÍ TÝM
a ve spodní části označení POLICIE. Nejvhodnější je, když jsou policisté pod
vestou v civilním oblečení.
Vzhledem k tomu, že
jde o neozbrojené nechráněné policisty, kteří se nemají jak bránit, je nutné,
aby byli vyškoleni rozpoznat, kdy jim hrozí nebezpečí. Pro tento případ
ohrožení jsou vybaveni vysílačkami a přivolají na pomoc pořádkové jednotky.
Způsob řízení antikonfliktních týmů
O nasazení AKT rozhoduje
koordinátor. Když je vyslání týmu schváleno, stanoví se jeho členové. Počet
povolaných členů závisí na velikosti akce. Na místě samotné akce je AKT zařazen
rozkazem velitele akce, tým podléhá jednotnému velení - velitel velí, AKT
jedná. AKT je nasazen před začátkem akce.
Příslušný řídící člen týmu
má přímou návaznost na velící štáb policejní akce. Je nutné zajistit informační
proud. Ve znalosti co možná nejpodrobnějších informací je největší síla AKT.
Aby usměrňování davu bylo efektivní, je třeba před nasazením týmu podrobně
seznámit jeho členy s právním stavem a bezpečnostními riziky akce či shromáždění.
AKT musí vědět, kdo je organizátor akce, kdo její konání povolil, za jakých
podmínek, jaká je charakteristika účastníků.
Je nutná spolupráce
s organizátorem akce - kterému je vysvětlena činnost AKT a limity akce
nastavené zákonem - tedy podmínky, kdy policie nebude zasahovat. Zároveň jsou
vytyčeny situace, při kterých policie bude nucena zasáhnout.
Členové týmu nikoho
nezatýkají, jejich úkolem je sledovat chování lidí a vytypovávat problémové
jedince. Tyto konfliktní jedince se pak snaží asertivně přesvědčit, aby svého chování zanechali.
Příslušný řídící člen AKT
spolupracuje s velitelem pořádkové jednotky. Zajišťuje potřebná opatření
k tomu, aby členové týmu při svém nasazení byli v bezpečí. Členům
týmu předává nové poznatky a informace o vývoji bezpečnostní situace ( zpětná
vazba ).
Profil policisty zařazeného do antikonfliktního týmu Policie ČR
Členy antikonfliktního týmu
netvoří speciálně vyčlenění policisté. Naopak jsou to řadoví policisté
z praxe - vesměs členové služby pořádkové a železniční policie, jimž se
činnost v antikonfliktním týmu počítá jako běžný výkon služby. Doba trvání
služebního poměru uchazeče o výběrové řízení k přijetí do AKT musí být
minimálně dva roky. Uchazeč o členství v AKT písemně žádá.
Činnost
v AKT je dobrovolná, to znamená z vlastní vůle a zájmu. Ale existují
určitá osobnostní specifika, která by měl každý člen týmu splňovat.
Jde především o tyto vlastnosti:
● dobrou fyzickou a
duševní kondici
● emoční a sociální
zralost
● schopnost
naslouchat druhým (empatie)
● schopnost
komunikovat s lidmi různého postavení a vzdělání
● schopnost
přesvědčovat - být psycholog i diplomat
● trpělivost
● schopnost oslovit
dav i jednotlivce – verbální obratnost
● vysoká míra
sebeovládání - odolnost vůči tlaku okolí
● schopnost
vyrovnávat se s dvojznačnými situacemi a nejistotou
Bezproblémová pověst člena
AKT, přirozená inteligence a pohotové, variabilní myšlení je samozřejmostí,
rovněž i výborný zdravotní, fyzický a psychický stav. Vítána je znalost alespoň jednoho světového
jazyka. Všichni členové AKT též absolvovali týdenní specializační kurz ve
Střední policejní škole v Brně. Účastník kurzu získá osvědčení o absolutoriu.
Obsahem kurzu je nejen psychologická příprava (psychologie davu, problematika
stresu, zvládání zátěže, .. ), výuka verbální i neverbální komunikace - např.
vedení nedirektivního rozhovoru, ale i práce s moderními spojovacími
prostředky. Neméně důležité jsou informace o právní problematice ochrany
majetku a dodržování veřejného pořádku. Pozornost je věnována i problematice
extremismu levicovému i pravicovému, rasismu a druhům rizikových skupin. Výuka
probíhá interaktivním způsobem - tj. umožňující vzájemnou komunikaci. Lektory
jsou zkušení kolegové - specialisté z praxe.
Nabízí se otázka, zda-li
členové AKT nejsou vlastně specifickým druhem policejních vyjednavačů. Určité
prvky jsou v jejich práci bezesporu společné - kreativní činnost
v mezích zákona, dovednost improvizace a osvědčené technicko - taktické
postupy v krizových situacích. Nutností je též vědět předem základní
informace o situaci, do které je policista vyslán. Veškeré jednání těchto
policistů musí přesvědčit o tom, že jejich konání není hrozbou nebo represí,
ale pomocí. Shodná je i úzká spolupráce s ostatními složkami policie.
Veřejnosti je málo známá
skutečnost, že policejní vyjednavači též pracují v týmech. Vyjednávání
někdy trvá i několik hodin, a jedinec by maximální soustředění na vývoj a
řešení situace takto dlouhou dobu nezvládl.
V čem se tedy tyto
týmy liší? Především v odborné přípravě. Policejní vyjednavač musí
absolvovat dvoustupňový kurz krizového vyjednávání. Jeho platnost je dva roky,
poté se druhý stupeň výcviku opakuje. Další odlišností je větší „všestrannost“ členů
AKT. Nepůsobí jen jako vyjednavači, ale do určité míry i jako pořadatelé
rizikové akce - informují o průběhu akce a o tom, jak je zajištěna bezpečnost
občanů. Informační servis doplňují např. letáčky pro cizince
s upozorněním, jaký prostor je pro akci vyhrazený. Při živelných
katastrofách poskytují informace o postupu policie, jaká bude koordinace se
zdravotníky a hasiči a obecně se snaží zmírnit stres občanů v psychicky
vyhrocené situaci.
Antikonfliktní týmy ve Spolkové republice Německo
V historii
německé policie lze najít činnost skupiny 47 která byla jakousi diskusní
jednotkou působící již v době studentských nepokojů v roce 1968.
Berlínská policie vytvořila
zvláštní koncepci policejní činnosti v rámci všeobecné komunikace
s veřejností, tzv. AHA!-Konzept.[9]
Označení tvoří začáteční písmena slov Aufmerkkamheit /Pozor/, Hilfe /Pomoc/,
Appell /Výzva/. Tato koncepce vznikla v roce 1999 v Berlíně. Jde o
využití principů community policing v praxi. Součástí tohoto konceptu je
ustanovení berlínského antikonfliktního týmu - jehož oficiální název je
Anti-Konflikt-Team,[10]
s běžně používanou zkratkou AKT.
V berlínském AKT
pracuje 220 policejních úředníků s různými služebními kompetencemi.
Členové německého AKT jsou díky svému oblečení nezaměnitelní. Přes tradiční
policejní uniformu mají oblečenou neonově žlutou vestu. Vlevo na prsou je černý
nápis AHA!. Na zádech je označení Anti-Konflikt-Team. Vše doplňuje policejní
černá basebalová čepice se žlutým nápisem POLIZEI. Nemají žádný policejní
ochranný oděv a nejsou ozbrojeni.
AKT si na pomoc ve
zvláštních případech zvou i jiné spolkové země Německa. Činnost AKT tedy není
vázána jen na Berlín. Z akcí, při kterých zasahoval AKT lze např. jmenovat
řešení situace v souvislosti s železničním transportem „Castor“- bezpečnostní
kontejner pro transport vyhořelých palivových článků - do meziskladu
v Gorlebenu. Jen pro zajímavost - při této cestě ze severofrancouzského
Další působením AKT byl
summit G8 v roce 2007 v baltském Heiligendammu. Tradičním nasazením
AKT jsou proslulé berlínské Love Parade, či oslavy 1. máje. Již skoro dvacet
let němečtí policisté v tuto dobu řeší neonacistické pochody a
anarchistické demonstrace proti nim.
První masové výtržnosti se
odehrály v roce 1987 na svobodném západě tehdy ještě rozdělného města:
poté, co policie ukončila pouliční slavnosti v chudé čtvrti Kreuzbergu
obývané především cizinci, vypukly těžké srážky.[11]
Největší střet policie
s výtržníky německá metropole zažila v roce 1989, tehdy bylo
zraněno 335 policistů. Německá policie si z toho vzala ponaučení a
pozměnila organizační strukturu zásahu. Instalovala více kamer na monitoraci a
dokumentaci protiprávního jednání. Přestupek se natočí na video a počká se, až
se dav rozejde. Jasně identifikovaný původce, který se dopustil trestného činu
je sledován a zatčen při nejvhodnějším okamžiku, nejčastěji až při odchodu. Pro
výtržníka tak do davu nejde několik „těžkooděnců“, a nejsou tím tedy ohrožena
práva ostatních klidných účastníků akce.
Závěr
V současné době se
zdá, že AKT jsou již nedílnou součástí policejně-bezpečnostních opatření. Zda
jsem ale odpověděl na otázku zda je potřebné mít AKT, zda není možné zvládnout
bezpečnostní opatření bez AKT, když empirický výzkum v rámci v úvodu
zmíněného vědecko-výzkumného úkolu
ukazuje, že se respondenti převážně přiklánějí k represi a tvrdším
postihům, si nejsem zcela jistý.
Může nám k tomu podat
také odpověď současné názor pracovníků z AKT německé policie, který je
dosti ambivalentí. Na jedné straně je práce na místě posuzována jako velmi
úspěšná, na druhé straně náklady na výcvik a spotřeba rezerv na jednu nebo dvě
opatření za rok zpochybňují její efektivnost. Stále více se pochybuje
o smysluplnosti tohoto pro nás zcela nového prostředku.
Použitá literatura:
MACEK, P., a kol. Pořádková činnost policie – obecná část, druhé
upravené vydání, Praka: Police History 2008 87 s. ISBN 978-80-86477-45-9
MACEK, P., ZÁMEK, D. Policie a hromadná narušení veřejného
pořádku,1 vyd. Praha: PA ČR v Praze 2007, 110 s. ISBN 978-80-7251-264-5
MIKŠÍK, O. Hromadné psychické jevy, Psychologie
hromadného chování, 1. vydání Praha : Nakladatelství Karolinum, 2005. s.269,
ISBN 80-246-0930-4
LEHNER, Milan. Síly služby
pořádkové policie: bakalářská práce. Praha 200835 s. Policejní akademie ČR.
Vedoucí práce David Zámek
ZÁMEK, D. Policie a
hromadná narušení veřejného pořádku v systému vysokoškolské přípravy
policistů, In. Úloha policejně
bezpečnostních disciplín v systému vysokoškolské přípravy policistů,
Praha: Police History, 2006 s.74-76. ISBN
80-86477-34-7
ZÁMEK, D. K aspektům hromadného narušování
veřejného pořádku v současnosti In.
Služba pořádkové a dopravní policie na
Prahu 21. století Praha: Police History 2005 s. 88-93. ISBN 80-86477-30-4