Upravují příslušníci Policie ČR pyrotechnické donucovací prostředky?

 

        Na internetových stránkách http://cztk12.com/20050823_upravenepatrony.htm uvádí p. Dita Fečová článek: „Ještě nebezpečnější než absurdní tank, který jsem tam viděla (Czechtek 2005), mi připadá, upravování zásahových výbušek se slzným plynem, zalepením. Je to nenápadná věc, která v důsledku může napáchat velké škody. Zásahová výbuška je hliníková trubička s plastickým víčkem, které se po dopadu otevře a vypustí plyn. Pokud je víčko přilepené, nemůže se otevřít. Výbuška se roztrhne a následky si jistě každý dokáže představit. Nemohu se nezeptat, smí policie takto upravovat donucovací prostředky???? Opravdu žijeme v zemi, kde nás policie za naše daně ohrožuje?“

       

Rovněž na těchto www stránkách najdeme vyjádření p. Ing. Miroslava Krupky, PhD., odborného asistenta Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice (znalce na policejní munici), který popisuje složení a funkci výbušky, nikoli však „zásahové výbušky“.

       

Rád bych tuto otázku uvedl na pravou míru. „Výbuška“ je označení pro výkonové imitační prostředky, používané ozbrojenými silami a ozbrojenými složkami při výcviku. Slouží k imitaci výbuchů a požárů techniky a objektů, znázornění takových situací zvukovými a optickými efekty, které se přibližují reálným podmínkám, jako klamného manévru nebo k signalizaci. K tomuto účelu se používají moderní výbušky malé (V5-b, V5-čv, V5-b-čršD), střední – (V30-b,V30-čv) a velké (V100-b), podle hmotnosti aktivní náplně, k vytvoření intenzivního světelného záblesku za vzniku dýmu a se silným akustickým efektem. Tyto výbušky jsou v plastovém obalu (starší typy v papírovém obalu) a odpalují je pomocí třecích zapalovačů TZM nebo elektrickými iniciátory. Z bezpečnostních důvodů se odpalují pouze elektricky. Tyto prostředky nelze použít jako donucovacích prostředků při zásahu policejních složek.

 

Zásahová výbuška P 1 je používána pro speciální účely ozbrojených složek pro dočasné ochromení, dezorientaci a oslepení pachatele. Výrobek se skládá z válcového hliníkového pouzdra, ve kterém je uloženo 14 ks papírových minivýbušek s dobou hoření hnací náplně 0,5 až 2,5 sec. do doby exploze. Pouzdro je uzavřeno modrým plastovým víkem a zalemováno. K iniciaci se používá třecí zapalovač TZM, který se našroubuje místo přepravní zátky. Po aktivaci dochází k vymetení výbušných tělísek do prostoru s vývinem jednotlivých ran se zvukovým efektem (150 dB) a světelným efektem. Kovová krytka je přilepená páskou, která se musí před použitím odstranit. Součástí balení jsou olověné zátěžové vložky, které se v případě potřeby dávají pod odstraněnou krytku na dno prostředku a přelepí páskou. Použití pásky tedy nemá žádný vliv na funkčnost zásahové výbušky. 

Zásahová výbuška P 2-II je obdobné konstrukce jako zásahová výbuška P 1. Čtyři minivýbušky jsou však navíc naplněny slzným prostředkem, který se po explozi výbušných tělísek uvolní do prostoru. Plastové víko je červené barvy.

Zásahová výbuška P 1 s pákovým zapalovačem tvoří kompletní výrobek pro okamžité použití. Jedná se o modernizovaný výrobek se zpožďovačem 2,5 sec. Plastové víko a plastová část zapalovače jsou červené barvy.

Zásahová výbuška P 1 A 14 je dalším vývojovým stupněm zásahových výbušek, navíc opatřena zeleným plastovým krytem hliníkového pouzdra, plastové víko a plastová část zapalovače je černé barvy. Zvukový efekt je rovněž 150 dB. Tento typ se rovněž vyrábí           v provedení s počtem minivýbušek 6 ks.

 

Slzný granát RGSL-85 má hliníkové tělo s otvory (přelepené páskou) a plastové víko červené barvy s otvory pro dýmání slzného plynu bílé barvy dráždící sliznice. Účinnou náplní je tuhá pískově žlutá hmota. Granát je opatřen pákovým zapalovačem s vrhovou a přepravnou pojistkou. Doba dýmání náplně je asi 45 sec. Upozorňuji, že tento prostředek pouze hoří         a nevybuchuje. V žádném případě nedochází k fragmentárním účinkům. Plastová páska plní účel pouze pro přepravu a skladování. Při aktivaci izolepa prohoří a dochází k uvolnění slzného plynu do prostoru.

       

       

 

                                               Mgr. Jozef Tóth