JUDr. David Zámek
JUDr. Jan Kuržeja, Ph.D.
Ing. Vratislav Dvořák, Ph.D.
Odčerpávání
výnosů - integrovaný postup Kriminálpolizaiinspektion
mit Zentralafgaben Obervaly
I.
Tato první část analytické studie navazuje na
výzkumný projekt programu „Bezpečnostní výzkum“ VD20072010B19.
Studie
je zaměřena na aktuální legislativní možnosti zajišťování odčerpávání majetku a
výnosů z trestné činnosti v SRN. Účelem analýzy je v souladu
s právem Evropských společenství zhodnotit stávající legislativní opatření
proti legalizaci výnosů z trestné činnosti v rámci tamní právní úpravy
(zákon o prevenci praní peněz a financování terorismu). Tato část studie také
vyhodnocuje možnosti orgánů činných v trestním řízení a v návaznosti
rozpracované legislativní opatření a činnosti z nelegálního majetkového
prospěchu – bezdůvodného obohacení – v závislosti na porušení jiných než
trestně právních norem.
1 Odčerpávání výnosů
Přístup boje proti praní peněz se poprvé objevil ve Vídeňské úmluvě OSN
v roce 1988 proti nedovolenému obchodování s omamnými a
psychotropními látkami. V EU následovala v roce 1991 EU směrnice pro
zabránění využívání finančního systému pro účely praní peněz. Tato směrnice
byla v Německu uplatněna a v posledních letech na EU úrovni a národní
úrovni dále vylepšena. Koncept boje spočívá na zvažování, že organizovaní
pachatelé tr. činů svoje ilegální peníze ve velkém
rozsahu propašovávají do legálního finančního oběhu. Cílem zákonodárství bylo,
dostat se pomocí kriminalizování praní peněz do struktur organizované kriminality
a vzít organizované kriminalitě možnost akumulaci výtěžků. Pro tento účel
přijaté zákony – zvláště zákon pro boj s ilegálním obchodováním
s omamnými látkami a jinými projevy OK (BGBl
1992. S. 1302 ff.), zákon pro odhalení výnosů ze
závažných trestných činů (tzv. zákon o praní peněz z 25. října 1993, BGBl 1993, S. 1770 ff), zákon na
zlepšené boje s OK z 9. 5. 1998 (BGBl 1998
S. 845 ff.) – obsahují značná oprávnění zasahovat.
Zákony byly v Německu zdůvodněny s paušálním poukázáním na zapojení
se do hospodářství organizovaných skupin pachatelů tr.
činů bez toho, aby bylo provedeno vyšetření skutečného chování v Německu
organizovaných pachatelů.
Provedeným šetřením zemského kriminálního úřadu pro praní peněz a pro
boj s praním peněz mělo za cíl, že na základě empirické analýzy získaly
význam mnohé poznatky o způsobech práce organizovaných skupin pachatelů
v pohledu na jejich finanční a investiční hospodářství a jejich
hospodářský význam. Vycházejíc z hypotézy srovnatelnosti podnikání
legálního hospodářství a organizovaných skupin pachatelů trestných činů, byl
pro zjištění zvolen podnikově hospodářský přístup. Šetření přineslo parametry
týkající se finančního chování legálního podnikání finančně hospodářské cíle,
finanční organizace (výstavba/organizace), uplatňování prostředků (investiční
politika a plánování, investice do výkonných oblastí, podniky ve finanční
oblasti a jiné uplatňování prostředků), zakládání podnikání a podílnictví,
volba právní formy, hospodářský prostor, financování a platební provoz (politika
platebního styku a její provádění). Parametry byly převedeny do odpovídajících
otázek. Vedle toho byla prozkoumána provádění a účinnost dosud zavedených
opatření boje.
U malých skupin pachatelů přebírá zpravidla hlava skupiny sama správu
peněz stejně jako řízení a organizaci inkasování a praní peněz. Velké
organizované skupiny pachatelů, zvláště ty z drogové oblasti, vykazují
hierarchickou stavbu (řídicí systém odshora dolů). U těchto se organizace
financí vyznačuje rozsáhlým personálním a věcným dělením obvyklých funkčních
oblastí (např. produkce, odbyt, transport) stejně jako rozdělení finančních
úkolů jako financování, inkasování, praní peněz, správa a nakládání
s inkriminovanými prostředky výtěžku. V protikladu k legálnímu
podnikání je finanční hospodaření organizovaných skupin pachatelů tudíž
netransparentní. Rozdělení finančně hospodářských úkolů a průběh organizace
nejsou známy ani členům skupiny, kteří pracují v jiných oblastech uvnitř
organizace, ani externím třetím osobám.
Podle odborné kvalifikace a rozsahu připadajících ilegálních příjmů
přebírá „hlava“ resp. „výbor“ (1. úroveň) skupiny pachatelů provádění finančně
hospodářských úkolů a přijímá strategická investiční rozhodnutí. Řízení již
zmíněných funkčních oblastí je všeobecně svěřováno jen úzce důvěrným osobám (2.
úroveň). Jedná se totiž často o odborně kvalifikované rodinné příslušníky, úzce
důvěrné ve skupině pachatelů nebo jinak „hlavě“ zavázané osoby. Poslední jsou –
zvláště u zahraničních (např. tureckých, kolumbijských, italských a asijských)
skupin pachatelů - zásadně stejného
etnického původu jako hlava skupiny pachatelů a jeho rodina. Jen
v několika jednotlivých případech – podle výsledku průzkumu – dochází
k tomu, že obchodně spojené jiné skupiny pachatelů, které např. disponují
lepší logistikou praní peněz, přebírají za odměnu nebo za jiný výkon praní
peněz jiné skupiny pachatelů. V těchto případech se osobně znají hlavy
dotyčných skupin a cítí se zvláště k sobě zavázáni. Osoby odpovědné za
funkční oblast na 2. úrovni jsou co nejvíce oddělováni od osob jednajících v
jiných funkčních oblastech tak, aby pokud možno nezískali žádný přehled o
jejich úkolech.
Vedoucí jednotlivých funkčních oblastí nasazují k provedení svých
úkolů „spolupracovníky“ (3. úroveň), např. při inkasování (výběrčí peněz a
kurýři) nebo při praní peněz (pro každý úsek praní peněz jiná nastrčená osoba (Strohperson), kurýři), kteří jsou absolutně nezávislí
ve svém chování. Tito spolupracovníci nepatří k úzkému kruhu skupiny
pachatelů. Na této úrovni zařazení spolupracovníci vědí jen o jejich
přenesených úkolech. Při investování v zahraničí – aby to nebylo nápadné –
se dbá na možnost, aby nasazení „panáci“, kteří vystupují vůči legálnímu
podnikání a musí vést jednání, měli dostatečné znalosti o dané zemi a jejím
jazyce, atd. Částečně jsou proto jako „panáci“ získávány domácí osoby. Pro
„zaparkování“ peněz na konta jsou stále častěji nasazovány - navenek -
bezúhonné důvěrné osoby z úzkého kruhu známých nebo rodinného kruhu
„hlavy“ organizace jako „Strohleute“, aniž by měli
aspoň plnou moc pro bankovní konta[1].
Dotazování expertů ukázalo, že ilegální obchody jsou skoro výhradně
financovány pomocí nahospodařenému výtěžku v ilegální oblasti. Jako
finanční prostředky slouží v první řadě nevyprané peníze. Vyprané peníze
jsou investovány jen tehdy, když je bezprostředně nutné, např. když
organizovaná skupina pachatelů vystupuje obchodně vůči legálnímu podnikání, aby
uzavřela obchody, při kterých není placení v hotovosti obvyklé.
V drogové oblasti je možno v jednotlivých případech konstatovat, že
drogovým mezi-obchodníkům je poskytována splatnost za prodané zboží od jednoho
do tří měsíců. Pro investice do legální oblasti nevzniká větším organizovaným
skupinám pachatelů zpravidla žádná potřeba pro cizí kapitál.
Podle „obchodního stupně“ (např. při obchodu s drogami) probíhají
platby při uzavírání ilegálních obchodů v hotovosti nebo bezhotovostně. Na nejnižším stupni a na stupni
mezi-obchodníků u obchodu s drogami probíhají obchody většinou
v hotovosti. Na úrovni velkoobchodu (např. úrovni producentů a drogových
velkoobchodníků v jednotlivých zemích - nazýváni také rezidenti) mohou být
v přibývající míře zjišťovány bezhotovostní platby. Částečně jsou
uzavírány také bardové obchody (kompenzační obchody),
při kterých je dodáváno ilegální zboží výměnou za jiné legální nebo ilegální
zboží (např. když kupující kvůli devizovému omezení nemá dost deviz). Na
nižších úrovních obchodníků jsou obchody uzavírány ve všech měnách. Ilegální
obchody na vyšších úrovních probíhají však zásadně na bázi „tvrdých“
mezinárodně obchodovatelných měn.
Celkově se organizace finanční oblasti u větších organizovaných skupin
pachatelů vyznačuje centralizací a provázáním úzkými příbuzenskými a
přátelskými kruhy, dělením úkolů, závislostí chování, oddělováním a povinnou
odpovědností.
Šetření ukázalo, že organizované skupiny pachatelů jednají cílevědomě ve
smyslu, aby byli zaměřeni plánovaně zaměřeni na cíl, tržně orientováni a
s úmyslem dosáhnout cíle s výtěžkem. Proto si vtvořili výše uvedené
struktury. Jejich celkové chování je tím určeno cílem znemožnění odhalení a
zabavení výnosu. Vede to zvláště k nutnosti praní pomocí ilegálních
obchodů dosažených příjmů.
Organizované skupiny pachatelů uplatňují své finanční prostředky
v první řadě pro zajištění průběžného ilegálního obchodu. V druhé
řadě jsou peníze vydávány pro rozšíření průběžného ilegálního obchodu.
Diverzifikace do jiných ilegálních oblastí obchodu není pro tyto skupiny
pachatelů bez dalšího možná, neboť je pro ně nutný skrytý způsob chování. Způsob
diverzifikace závisí na kontaktech, které jsou získány. Vedle investicí do
ilegální oblasti vydávají organizované skupiny pachatelů velmi hodně peněz za
luxus. Pokud jsou k dispozici i další peníze – což je v zásadě jen u
pachatelů resp. skupin pachatelů vyšší úrovně hierarchie, jsou vkládány nebo
investovány do legálního hospodářství.
Při volbě způsobu vložení resp. objektu kam mají být vloženy, je
upřednostňován cíl vyhnout se rizikům (riziko odhalení) před cílem maximálního
výnosu. Výsledky šetření ukazují, že snaha o výnosy dřívějších hlav větších
organizací pachatelů skupin pro investování do legálního hospodářství byla
menší než investování do ilegální oblasti. Legální investice slouží primárně
zajištění na stáří a zajištění výnosů stejně jako tiché rezervě pro ilegální
obchod a pro podporu logistiky v ilegální oblasti[2].
Pomocí odčerpání výnosů by měli být pachatelé,
účastníci nebo také třetí osoby, které získaly prospěch či zisk protiprávním
jednáním, právoplatně přivedeni zpět na Status quo
před daným skutkem.
Postiženým
a všeobecně by mělo být očividně jasné, že se provinění proti právnímu pořádku
finančně nevyplácí. Zde by měli být dostiženi především ti, kteří vědomě
zvažují odhalení a potrestání činu v naději, že se budou moci později částečně
podílet i na části výnosu či majetkového prospěchu, nebo zvýhodní třetí osoby.
Proto
předpisy o propadnutí slouží v neposlední řadě znovu nastolení porušeného
právního pořádku. Po všech
zkušenostech se pachatelé (dlužníci) snaží představovat se v hlavním
projednávání tak jako že nic nezískali. Pomocí zajištění získaných hodnot na
začátku otevřené fáze procesu vyšetřování by mělo být dosaženo, aby dotyčné
osoby nemohly až do konečného rozhodnutí soudu přesunout či zakrýt získaný
prospěch.
2 Praní peněz
Velké organizované skupiny pachatelů, které pracují profesionálně (např.
kolumbijské drogové kartely), je praní peněz často dlouhodobě připravováno (po
více let) a pečlivě organizováno, např. pomocí výstavby falešných a nastrčených
firem stejně jako využívání tímto získaných obchodních spojení k jiným
osobám a jinému podnikání.
a)
Fáze umístění
Ve fázích umístění jde o první uvedení inkriminovaných hotových peněz do
legálního hospodářského oběhu bez toho, aby bylo rozhodnuto o jejich konečné
manipulaci. Inkriminované hotové peníze – což při drogovém obchodě připadá
především na střední a nižší obchodní úrovně – jsou ve vnitrozemí a
v zahraničí vkládány do bank, směnáren stejně jako jsou používány
transfery peněz na konta nebo jsou částečně měněny na cizí měnu. Místo resp.
země umístění se řídí na prvním místě podle toho, kde dotyčná organizovaná
skupina pachatelů disponuje s lepšími logistickými strukturami. Pokud
v některé zemi nejsou prováděny téměř žádné státní kontroly nebo nejsou
účinné, je výstavba logistických struktur pro umístění hotových peněz
jednodušší než ve státech s přísnými kontrolami.
Pro umístění peněz pomocí vkládání např. na bankovní konta
v Německu jsou na základě kontrol používány pro zamaskování stále více
nastrčené osoby. Jedná se o fyzické osoby (např. od jednoduchých kurýrů až po
st. zástupce) a především o právnické osoby (nastrčené podnikání) a stínové
firmy. U právnických nastrčených osob se jedná ve fázi umístění v první
řadě o hotovostně intenzivní podnikání jakéhokoli druhu. Dalším jsou cíleně
vypracovány legendy a pracují pomocí falšování (např. od falšování pasů až po
falšování podnikatelských dokumentů, přefakturováním, atd.). Skutečné strany
peněžního oběhu, tzn. vlastní peněžní dlužníci a příjemci peněz jsou tímto
způsobem skryti co nejdále.
Částečně jsou inkriminované peníze převáděny také přes tzv. banky
podsvětí (např. u asijských skupin pachatelů) do zahraničí a teprve tam uloženy
střednědobě do nějaké banky. V některých případech jsou v Německu
použity hotové peníze také přímo pro účely získání nemovitostí nebo nákup
menších podniků.
b)
Fáze
zastírání
V této fázi praní peněz jde o zastření původu ilegálních peněz.
Stane se to – podle výsledku studie – v první řadě pomocí předisponování
peněz do zahraničí nebo pomocí transferování peněz přes různá konta nastrčených
osob rovněž často do zahraničí. Častěji mohou být pozorovány - tak uvedli
dotázaní experti – řetězové transakce. Peníze jsou předtím, než jsou
transferovány do cílové země (např. domovské země) organizované skupiny
pachatelů, roztroušeny na kontech po celém světě a nakonec shromážděny na
určitých cílových kontech. Takovéto roztroušení je konstatováno mezi jiným u
tureckých heroinových obchodních skupin a především u kolumbijských kokainových
obchodních skupin. Transferování je prováděno přes banky, směnárny a agentury
provádějící převody peněz.
U bank probíhají transakce v první řadě pomocí převodů, pak pomocí
šeků a v řídkých případech pomocí proplácení předem zřízených kreditů.
Převod do zahraničí jsou – jak je to u bank obvyklé – prováděny pomocí SWIFT.
V několika málo ojedinělých případech – podle výpovědí expertů – jsou
prováděny platby také pomocí akreditivu.
Pokud dojde k převodu pomocí směnáren, je možno často provedení
účetních úkonů zjistit přes tzv. CpD-konta (conto pro divers).
Německo je jak výchozím bodem pro řetězové převody, tak i mezistanicí
pro transfery. V jakém rozsahu je v Německu příliv nebo odliv
inkriminovaných peněz, nebylo možno zjistit.
c)
Integrační
fáze – investice
V této fázi jde o konečné vložení inkriminovaných a přepraných
peněz do regulérního hospodářského oběhu. Při analýze chování při vkládání je
možno rozlišovat mezi „soukromým vkládáním“ a obchodním vkládáním“. „Soukromé
vkládání“ slouží zajištění na stáří a zajištění majetku, např. pomocí vložením
přepraných peněz do pevných peněz nebo do tendenčně spíše konzervativních
cenných papírů. Typické v této fázi je také odklonění od životních
pojistek pro účel osobního zajištění ve stáří. V prvé řadě je možno
označit vkládání do nemovitostí. „Soukromé peníze“ jsou také vkládány do
hodnotově stálých věcí. „Obchodní vkládání“ slouží výstavbě struktury pro
ilegální obchody ve formě finančních zařízení (v první řadě pevné peníze) pro
probíhající obchody. Vedle toho jsou pro vytvoření tiché rezervy nakupovány
nemovitosti (v Turecku např. hotely) stejně jako malé podniky, které jsou
využívány pro provádění ilegálních obchodů a/nebo k praní peněz. Celkově
je možno konstatovat, že je snaha ukládat inkriminované peníze tak, aby byly
krátko až střednědobě znovu k dispozici. Podle finančně hospodářských
znalostí hlavy organizované skupiny pachatelů je jejich politika ukládání a
investiční chování profesionální.
Větší investice inkriminovaných peněz do ilegálního hospodářství jsou
v Německu dosud zřejmě zřídka, neboť pachatelé vyšší hierarchie (např. při
drogovém obchodu) většinou žijí ve své domovské zemi a tudíž vklady pro
zajištění majetku nebo udržení tichých rezerv provádějí pokud možno v domovské
zemi nebo v jejich blízkosti. Je to také proto, že v domovské zemi
jsou často vystaveni menšímu tlaku trestního stíhání a tam si po dlouhá léta
vybudovali dobré zastírací struktury. Upřednostňované investování peněz
v domovských zemích se zdá být také bližší proto, že investice (podle
vkladů na bankovní konta) v zahraničí předpokládají přesné znalosti jejich
právních, daňových a sociálních předpisů, což nemůže být zaručeno experty
žijícími v těchto zemích. Pokud tudíž v Německu již došlo
k investicím do podnikatelské oblasti, jedná se ve většině případů o
(poměrně jednoduché) převzetí menších nebo středních podniků, které slouží
provádění praní peněz (zde zvláště hotovostně intenzivnímu podnikání) nebo
ilegálnímu „základnímu podnikání“. Zřídka dochází k podílení se na větších
majetkových projektech např. jako stavebnictví. Něco jiného však platí tehdy,
pokud hlava organizované skupiny pachatelů v Německu žije a zde je
zakořeněna. Je třeba dodat, že k převzetí nebo k podílení se na
investování do bank nebo pojišťovnictví organizovanými skupinami pachatelů
v Německu dosud nedošlo. V jednom případě mohlo být konstatováno
založení směnárny.
Nejoblíbenější právní formu založenou, zakoupenou nebo ovládané
podnikání organizovanou skupinou pachatelů v Německu, představuje s.r.o.,
neboť zaručuje vysokou míru anonymity stejně jako omezené ručení a také je
silně rozšířena v legálním hospodářství Německa. Zahraniční stínové
podnikání zapojené organizovanými skupinami pachatelů, vykazuje běžné právní
formy v jejich zemích, při kterých zůstává zaručena anonymita. Jak ve
vnitrozemí, tak i v zahraničí je jedná zvláště o právní formu AG nebo GmbH (všeobecná společnost nebo s.r.o.).
V Lichtenštejnsku je obvyklá forma nadace.
3 Problémy boje s praním
peněz
Hlavní potíže se přitom nechají popsat především se slovy „Neutralita
peněz“ a „Problém rozeznatelnosti“. Přístup k boji vychází
z rozeznatelnosti transakcí praní peněz a možnosti a zpětného
pronásledování činu, ze kterého peníze pochází. Čím dále se peníze již vzdálily
od trestného činu, tím těžší je odhalit kriminální pozadí. Další problémy při
tomto přístupu k boji se nechají označit následujícími slovy „kriminalita
bez oběti“, „racionalizace platebního oběhu“, „hotové peníze jako běžný
platební prostředek v hospodářství“ a „přibývající bez-hotovostní platby
např. u vyšších obchodních úrovní v oblasti drogového obchodu“.
S přístupem k boji jsou sledovány dva odporující si cíle.
Represivní přístup představuje boj proti organizované kriminalitě. Preventivní
přístup je směrován na to, aby bylo zabráněno, že banky a jiné finanční služby
poskytující instituce nebyly zneužívány pro praní peněz. Oba cíle se
v praxi jen stěží sjednocují. Preventivní myšlení vede k tomu, aby
banky přerušily ve vlastním zájmu vztahy s podezřelými zákazníky, neboť
jinak jsou pracovníci banky vystaveni nebezpečí trestnému praní peněz. Toto
chování bank však odporuje zájmům vyšetřovatelů, neboť tím je znemožněno
sledování stop toku peněz.
Přidává se k tomu dosavadní problém země přesahující účinné využívání
dat předaných pomocí oznámení o podezření. Využívání dat se v Německu
zlepšilo vytvořením místa pro „Centrální analýzu a informace pro oznámení
podezření“.
V minulosti byly od oznamovací povinnosti podle GwG
zproštěny profesní skupiny jako notáři, státní zástupci a jiní správci majetku
a důvěrníci stejně jako majetkoví makléři, které využívaly organizované skupiny
pachatelů pro provádění obchodů v legálních oblastech hospodářství. Toto
se nyní změnilo přijetím změny zákona pro zlepšení boje s praním peněz a
bojem s financováním terorismu (zákon o boji s praním peněz BGBl 2002, 3105 ff).
Problematické ale může být kontrolování osob pro dodržování v GwG obsažených
ustanovení.
3.1 Praní peněz je mezinárodní a
národní komplexní negativní jev
Boj vyžaduje národně a
mezinárodně koncentrovaný přístup. Samotná oblast policejní spolupráce a justiční právní pomoci je
měřítkem, které často dává vyjádření o „úspěchu“ či „neúspěchu“ vyšetřování.
Představujeme si, že finanční transakce pro účely zastření ilegálního původu
peněz mohou být provedeny během jednoho dne v různých zemích, pomocí
zapojení prostředníků, použitím mrtvých schránek firem v offshore oblastech. Zároveň musí být každá jednotlivá
transakce uzavřena cestou mezinárodně provedené právní pomoci a důkazním
řetězcem k předcházejícím činům. Chybí-li jediný element, když např. selže
právní pomoc nebo není provedena včas, zhroutí se provedení důkazů způsobem
dominového efektu. Klasické tři fáze praní peněz (umístění – rozložení –
integrace) nemohou být plně prokázány.
Mezinárodně nesouladné chování se však také musí oprostit od
jednotlivých vyhodnocování nebo jednotlivých procesů vyšetřování, které se koná
v určitém „politickém“ prostředí. Jen tak je možno vytvořit rámec, ve
kterém je možná nutná mezinárodní spolupráce.
Koncem 80-tých let vytvořená Finanční Task Force (FATF) – legitimovaná
pomocí požadavku G-7 států - se mezitím
etablovala jako mezinárodní grémium. Se svými 40 doporučeními pro boj
s praním peněz – doplněných osmi doporučeními pro znemožnění financování
terorismu v roce 2001 – se podařilo vytvořit mezinárodně uznávaný rámec.
Seznamy, na kterých se nespolupracující státy znovu nalézají, vedou
k výraznému politickému tlaku ve státech, které toto téma doposud
přehlížely. Nejmladším příklady jsou Lichtenštejnsko a aktuálně také Rusko.
Zásadní pro evropský společný vývoj jsou také směrnice a předpisy EU.
Zmíněna zde může být EU směrnice z konce 2001 „ke znemožnění využití
finančního systému pro účely praní peněz“ (směrnice 2001/97/EG Evropského
parlamentu a Rady ze 4. 12. 2001), podle které jsou zavázány EU státy vytvořit
nové profesní skupiny pro boj s praním peněz nebo závěr Rady EU „pro
spolupráci centrálních míst“ pro oznámení podezření ze 17. 10. 2000. Jsou
v něm úpravy pro zřízení mezinárodní spolupráce tzv. FIUs
– Finanční zpravodajské jednotky. Mezinárodní
nástroje se ukázaly jako nezastupitelné a podléhají stálé optimalizaci a
potřebě dalšího vývoje.
Koncentrovaný přístup v oblasti boje
s praním peněz má však také národní aspekty. Je nutné, aby různé orgány,
které má kompetence v této oblasti, působily společně. Samozřejmě je tím
míněna také každodenní běžná spolupráce. Čím jednodušeji tento požadavek zní,
tím obtížněji je to uskutečňovat v praxi.
Na národní úrovni se v boji s praním
špinavých peněz ukázaly následují
požadavky. Zapojit se musí také orgány dohledu, např. pro banky a
pojišťovny. Pomocí těchto orgánů jsou závazně upravovány určité otázky pro
bankovní a pojišťovací praxi. Tím je také regulována preventivní stránka boje
s praním peněz i v tom smyslu, aby nedocházelo k praní peněz
v bankách, finanční služby poskytujících institucích nebo v oblasti
pojišťovnictví. Ne vždy je harmonizována na tomto místě represe a prevence,
např. při otázce zda konto, přes které proběhly podezřelé transakce, bylo
oznámeno nebo kvůli sledování je dále udržováno. Takovéto konflikty zájmů se
mohou vztahovat na vyřešení jednotlivých konkrétních případů a je zapotřebí
jejich přesné zvažování.
Ještě nejmenovaným, ale důležitým partnerem
v rámci účinného boje proti praní peněz jsou instituce a profesní skupiny,
které jsou povinné podle německého zákona o praní peněz z roku 1992.
Náleží jim identifikace osob při transakcích od výše 15 000 EUR. Dále je nutné
oznamovat podezření při podezřelých transakcích nezávisle na výši transakce.
Pro účinný boj s praním peněz – a nově
také boj s financováním terorismu – je nevyhnutelný úzký dialog
s těmito profesními skupinami. Přitom nejde jen o to, aby bylo prováděno
školení jak je možno poznat praní peněz, ale také o to, jak rozumět stávajícím
strategiím získávání podezření, feed back pro podaná podezření, o společné řešení a sladění
požadavků.
Jak již bylo zmíněno, s platností od 15. 8. 2002 byla navržena celá
řada nových profesních skupin pro všeobecnou identifikaci a povinnost
oznamování podle zákona o praní peněz. Stalo se to při uplatňování EU směrnice
z konce roku 2001 „pro zabránění využívání finančního systému pro účely
praní peněz“ (směrnice 2001/97/EG Evropského parlamentu a Rady ze 4. 12. 2001).
Nové profesní skupiny zahrnují:
právní
zástupce, právnické pomocníky, patronátní právní zástupce a notáře;
hospodářské
a účetnické auditory, daňové poradce a daňové pověřence;
majetkové
makléře;
herny
resp. zákazníky, kteří kupují nebo prodávají hrací žetony v hodnotě 1 000
EUR a více;
jiné
provozy nebo osoby, které spravují cizí majetek při přijímání hotovosti 15 000
EUR nebo více (při výkonu jejich činnosti).
Také u těchto nových profesních skupin je nutné, aby prováděly
odpovídající informační vytěžení. Na základě jejich tzv. „gatekeeper“ funkce, která je zásadní součástí, jsou
v neposlední řadě přijímány strategie boje. U těchto profesních skupin je
třeba upozornit, že mohou být na základě své profesní dispozice zneužity pro
účely praní peněz a zataženy do rozsáhlé strategie boje s praním peněz.
4 Finanční
zpravodajská jednotka (FIU)
S novelizací zákona o praní peněz z 15. 2. 2002 vznikl
v Německu právní podklad pro vytvoření Finanční zpravodajské jednotky
(FIU) v BKA. Tato „centrála pro podávání oznámení o podezření“ je
policejní FIU a od 15. 2. 2002 také „skutečně funguje“ se 14 pracovníky.
Jak víte, Německo je organizováno spolkově, tzn., že kompetence
vyšetřování – až na malé výjimky – mají policie zemí. Tím jsou – vedle státních
zastupitelství – „příslušnými orgány“, které provádí clearing oznámení o
podezření a dané další vyšetřování. Dosud chybělo v Německu centrální
místo, které by disponovalo se všemi oznámeními o podezření a tyto analyzovalo.
Dále chybělo centrální místo, které by provádělo výměnu informací se
zahraničními FIUs. Pro vyrovnání se
s mezinárodními standardy, byla vytvořena „centrála pro podávání
podezření“.
V praxi to znamená, že oznámení o podezření dostanou i nadále
„příslušné orgány“, tedy zemské kriminální úřady resp. státní zastupitelství,
avšak adresáti GwG zároveň zasílají kopii každého
oznámení o podezření FIU. V souladu s mezinárodně politickými
požadavky byly § 5 GwG „centrále pro podávání
podezření“ v BKA přiděleny následující úkoly:
shromažďování
a vyhodnocování všech podle § 11 GwG podaných
oznámení o podezření;
intenzivní
a včasná výměna informací s orgány trestního stíhání spolku a zemí;
statistické
vyhodnocování oznámení o podezření;
zveřejňování
roční zprávy;
školení
adresátů GwG o typologii a metodách praní peněz;
spolupráce
s příslušnými centrálami jiných států.
Jedním z úkolů FIU je vyhodnocování a analýza oznámení o podezření
a s tím spojené případy praní peněz. Pro tento účel byla vytvořena nová
databanka, ve které jsou udržována všechna oznámení o podezření. Pomocí
odpovídajících softwarových nástrojů analýzy je snaha poznat nové typologie a
metody praní peněz. Poznatky jsou okamžitě předávány zemským kriminálním úřadům
a také bankám, finančním institucím, pojišťovnám a jiným.
Pro zvládnutí jedno-dimenzního policejního
pohledu a zvládnutí stávajících úkolů možným profesionálním a odpovídajícím
způsobem, zvolila německá FIU multidisciplinární
přístup. Cílem je využít odborné znalosti i mimo policii. Proto se postupuje
tzv. „poradenským konceptem“ dvoustupňové:
a) pomocí smluvního ujednání
s odpovědným orgánem za praní peněz, kterým je německá banka, která by
měla hrát „zprostředkovatelkou roli“ mezi policejním a bankovním pohledem;
b) zavázáním mezinárodně činné společnosti
zkoumající hospodářství pomocí rámcové smlouvy. Umožňuje to FIU zasáhnout a
řešit speciální otázky ad hoc pomocí expertních
znalostí.
Od rozdílného pohledu na formy projevu, metody a typologii praní peněz k
možno očekávat zvláště pro vyhodnocování stejně jako pro vytvoření situačních
obrazů silně hodnotící obsahy a diferencované zprávy mající velkou hodnotu.
Dále mohou být pomocí expertů zodpovězeny ad hoc
obtížné otázky, které leží mimo znalosti orgánu.
Poradenská kompetence, která je k dispozici v BKA, je také
k dispozici zemským policiím, aby byly také podporovány clearing procesy.
Také mezinárodně je nová „centrála pro oznámení podezření“ v BKA
užitečná pro kooperaci: může si se svými zahraničními partnerskými FIU
vyměňovat informace nezávisle na právní povaze těchto FIUs.
Proto nehraje žádnou roli, zda zahraniční FIU je organizována administrativně,
justičně, policejně nebo jako „smíšená forma“.
Vytvořením „centrály pro oznámená podezření“ je také umožněno být přijat
do tzv. Egmonta skupiny – což je mezinárodní sdružení
mezitím 69 FIUs na celém světě – a tím důležité
„neformální“ fórum pro výměnu informací s jinými zahraničními FIUs.
V současné době je také zkoumáno, jak je možno se zapojit do tzv.
FIU sítě.
Závěr Rady EU ze 17. 10. 2000 ke „spolupráci mezi centrálami členských
států při výměně informací“ zavazuje členské státy zajistit přiměřené a
zabezpečené způsoby hlášení mezi centrálními místy hlášení. Ze strany Nizozemí
je pro tento účel prováděn projekt „FIU síť“, na kterém se v současné době
podílí pět států EU.