JUDr. David Zámek
Fakulta bezpečnostně právní
Katedra bezpečnostních služeb
Policejní akademie ČR v Praze
JUDr. et Ing. Marek Blažejovský
Národní protidrogová centrála SKPV
Drogy v silniční dopravě
V úvodu
je nutno uvést, že tato stať je dílčím výstupem z výzkumného úkolu Fakulty
bezpečnostně právní, Policejní akademie ČR v Praze „Teoretické otázky bezpečnostního
výzkumu k systému ochrany vnitřní bezpečnosti státu“ a to dílčího
projektu pod názvem „Hromadné akce“a „Vývojové směry a utváření dopravně bezpečnostních
opatření na základě požadavků a potřeb“..
Problematika
pak úzce souvisí s již publikovanými pracemi pod názvem „Nelegální návykové látky na
hromadných akcích“ a „Alkohol na
hromadných akcích“, publikované ve třetím a čtvrtém čísle časopisu
Bezpečnostní teorie a praxe v roce
Úvod
Omamné
a psychotropní látky provází lidstvo od pradávna. Celá staletí ovlivňovaly
látky schopné působit na psychiku člověka jeho život a souhrn činností, které
vykovával během svého života. Člověk si také uvědomil, že omamné a psychotropní
látky mohou při vhodných příležitostech příjemně ovlivnit jeho psychické
rozpoložení[1], ale také mohou
v situacích, kdy je to nejméně vhodné, psychiku člověka ovlivnit
nepříznivě. Za takové situace lze považovat ty, při kterých člověk vykonává
činnost, při které musí být koncentrovaný a soustředěný na vykonávání
jednotlivých úkonů. Tyto činnosti (při nichž je žádoucí nebýt pod vlivem
návykové látky) lze rozdělit do dvou kategorií.
V té
první kategorii činností jsou ty,
kdy jedinec v případě, že bude pod vlivem některé z omamných nebo
psychotropních látek, nebude vykonávat tak kvalitně a výkonnostně dobře, jak by
je vykonával, nebyl-li by pod vlivem návykové látky. Za takové činnosti lze
považovat např. hudebníkův koncert, sportovcův výkon, herecké představení,
malířův obraz nebo fotografovy snímky. S nekvalitním výkonem tohoto druhu
činností pod vlivem omamné či psychotropní látky vyplývají negativa pouze pro
dotyčného jedince a není s tím spjato omezení či dokonce ohrožení druhých.
Společnost (zejména ta česká[2])
užívání omamných nebo psychotropních látek, ať již legálních (alkohol) či
nelegálních[3], při vykovávání shora
uvedeného druhu činností toleruje a nijak neomezuje.
Vedle
výše uvedené kategorie činností stojí druhá,
která zahrnuje činnosti, při jejichž nekvalitním či nesprávném vykonávání by
mohlo dojít k omezení nebo dokonce k ohrožení jiného. Takovouto
činností může být např. výkon lékaře na operačním sále, bezpečnostního technika
v jaderné elektrárně, strojvůdce vlaku, pilota aerolinek, ale hlavně činnost,
kterou může vykonávat téměř kdokoliv, řídit vozidlo v běžném silničním provozu.
A je nemyslitelné, aby nekvalitní či špatný výkon těchto činností byl
zapříčiněn vlivem omamné nebo psychotropní látky na jedince vykonávající tuto
činnost. Proto společnost takové jednání, spočívající ve vykonávání určitých
činností pod vlivem návykové látky, netoleruje a legislativně omezuje (jak bude
rozvedeno dále).
1. Legislativa
Jak jsme již uvedli výše, jednou z činností, při které je
nežádoucí, aby byl člověk pod vlivem omamné nebo psychotropní látky, je řízení
vozidla v silničním provozu. Jedná se o činnost, při níž člověk může
ohrozit nejen život, zdraví a majetek své osoby, ale životy a zdraví a též
majetek ostatních účastníků silničního provozu. Legislativně je toto jednání
vymezeno hned v několika normách:
obecně je zákaz
požívání návykových látek před vykonáváním i během vykonávání shora uvedené
činnosti uveden v zákoně č. 361/2000 Sb. (Zákon o provozu na pozemních
komunikacích), konkrétně v ustanovení § 5 odst. 2 písm. a, b), kde
stanoveno, „že řidič nesmí požít alkoholický nápoj nebo užít návykovou látku
během jízdy; a dále řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití
alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití
alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich
vlivem“
striktně je výše
uvedené omezení stanoveno v zákoně č. 140/1961 Sb. (Trestní zákon)
ustanovením § 201[4], ve kterém je uvedena
sankce za porušení dispozičního jednání za dané hypotézy trest odnětí svobody
až na tři léta
trestní zákon
postihuje i jednání, které spočívá v jednání, kterého se jedinec dopustí
pod vlivem návykové látky[5],
v takovém případě hrozí sankce odnětí svobody na 3 až 8 let
a stejné jednání
je postihováno v zákoně č. 200/1990 Sb. (Zákon o přestupcích), kdy
v ustanovení 30 odst. 1 písm. g) až ch)[6]
za zmínku stojí
ještě legislativní úprava pojmu návyková látka. V obecné rovině pro účely
trestního řízení vycházíme z ustanovení § 89 odst. 10 trestního zákona,
který uvádí, že: „Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky,
psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku
člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.“
Z uvedené legislativní úpravy vyplývá povinnost jednotlivce
nevykonávat činnost spočívající v řízení vozidla (analogicky i
v činnostech podobných) v silničním provozu pod vlivem návykové
látky.
2. Vliv návykové látky na ovládací a rozpoznávací schopnosti člověka
Je
obecně známo, že omamné a psychotropní látky ovlivňují psychiku člověka. Omamných
a psychotropních látek existuje celá řada a každá z nich ovlivňuje
psychiku člověka rozdílně. S tím souvisí i rozdílné chování respektive je
rozdílně ovlivněna psychika jedince v závislosti na konkrétním druhu
omamné nebo psychotropní látky po jíž je ovlivněn.
V souvislosti
s vývojem drogové scény v České republice po r. 1990, se mění i
spektrum zneužívaných návykových látek mezi populací. V této souvislosti
se mění i druhy návykových látek pod jejichž vlivem řidiči řídí vozidla
v silniční dopravě. Zatímco před rokem 1990 se v silniční dopravě
nejčastěji zneužíval alkohol, v současné době vedle alkoholu, který i
nadále je primárně nejvíc zneužívanou návykovou látkou, se na scéně
zneužívaných látek objevují kanabionidy (marihuana, hašiš), amfetaminové drogy
(extáze, pervitin),opioidy (heroin) aj. V následující pasáži je zevrubně
popsán vliv těch nejčastěji zneužívaných návykových látek v dopravě na
chování člověka respektive řidiče. Jedná se pouze o stručný výčet pro účely
tohoto článku, neboť podrobné popsání účinků jednotlivých látek a jejich vliv
na psychiku člověka by bylo téma na samostatnou vědeckou práci.
2.1. Alkohol
I
nadále zůstává alkohol hlavní zneužívanou návykovou látkou dopravě. Jeho vliv
na bezpečnost silniční dopravy je všeobecně znám. Nicméně je na místě, abych
zde připomenul jeho vliv na lidský organismus a potažmo na rozpoznávací a
ovládací schopnosti člověka.
Obecně
má požití alkoholu účinek útlumu centrálního nervového systému. Zprvu dochází
po jeho požití k uvolnění napětí, zábran a úzkosti. Rozšíří se kožní cévy,
dojde k zrudnutí kůže a subjektivně e zvýší pocit tepla. Po větší míře
konzumace se dostavuje porucha koncentrace, snižuje se schopnost artikulace,
může se dostavit i nevolnost, dvojité vidění, ztráta rovnováhy. Dochází též ke
ztrátě soudnosti, chování může vyústit až v agresivitu. Na konec může
dojít k poruchám vědomí a dýchání, ztrátě vědomí a k hrožení života.
Z pohledu
řízení motorového vozidla má alkohol za následek snížení koncentrace a
pozornosti. Dochází též k prodloužení reakční doby. Řidič pod vlivem
alkoholu špatně a nekriticky vyhodnocuje situaci v provozu a podceňuje
rizika. To může vést u některých řidičů k rychlé a agresivní jízdě a
ignorování ostatních účastníků silničního provozu. Při vysokém obsahu alkoholu
v organismu může dojít k tak velkému útlumu centrálního nervového
systému, že řidič naopak ohrožuje pomalou jízdou, kdy není schopen udržet směr
jízdy a nereaguje na podněty z okolí v provozu.
Policisté
při kontaktu s jedince pod vlivem alkoholu by měli odhadnout nakolik je
řidič pod vlivem této návykové látky, jaké má reakce, jak vnímá policisty a
jejich pokyny a z uvedeného by měli být schopni stanovit další postup. Na
paměti by měli mít především potencionální agresi vyplývající z ovlivnění
alkoholem.
2.2. Kanabionidy
Jsou
po alkoholu nejčastěji zneužívanou návykovou látkou v silniční dopravě.
Souvisí to s poměrně velkým rozšířením tohoto druhu návykových látek mezi
populací, zejména ve věku do 30ti let. Nejznámější kanabionidovou drogou je
marihuana. Účinnou psychotropní látkou obsaženou v marihuaně je THC[7],
kdy se jedná o halucinogen[8].
Po požití marihuany nastupuje za velmi krátkou dobu toxický efekt, který trvá
minimálně dvě hodiny. Mění se vnímání, myšlení a cítění. Charakteristické jsou
změny nálad, na který má vliv prostředí a situace.
Požití
marihuany se na řidiči projevuje celkovým útlumem. Řidič působí ospalým dojem,
má zpomalené reakce, nerespektuje ostatní účastníky silničního provozu, stejně
tak přehlíží dopravní značení. Dochází k ovlivnění schopnosti odhadu
vzdálenosti a času, což ve svém důsledku vede k tomu, že řidič není
schopen vozidlem udržet správný směr jízdy, zejména v zatáčkách,
křižovatkách a při parkování.
2.3. Halucinogeny
V případě
halucinogenů se může jednat jednak o syntetické drogy (LSD) tak o přírodní
drogy (halucinogenní houby – lysohlávka; jiné rostliny – durman atd.). Akutní
intoxikace se projevuje dezorientací, poruchami hybnosti, potížemi
s artikulací, halucinacemi, rozšířenými zornicemi, zvýšením krevního tlaku
a pulsu, třesem. Po použití halucinogenní drogy může dojít k rozvoji
psychóz různého typu trvající i několik měsíců s nutností hospitalizace.
U
řidičů, kteří jsou intoxikovaní halucinogenním typem drogy dochází ke ztrátě
pozornosti, poruchám koordinace, mohou nastat zrakové a sluchové halucinace.
Nejsou často schopni rozlišovat realitu od svých představ. Řízení vozidla za
těchto stavů není vůbec možné.
S halucinogeny
je spjato ještě navíc riziko tzv. „flash backů“, kdy se psychotropní látka po
aplikaci ukládá v tuku organismu (zejména podkožním) a vlivem stresové
situace (např. při řízení vozidla) se opět vyplavuje do organismu a navozuje
stav stejný či podobný tomu při intoxikaci. Člověk, který si tak aplikoval
halucinogenní drogu, může být i po delším čase (v domnění, že jej již droga
neohrožuje) znovu pod vlivem této drogy se všemi důsledky.
2.4. Stimulační drogy
Jedná
se v tomto případě zejména o syntetické drogy (vyjma kokainu),
z nichž nejčastěji zneužívaný v České republice je metamfetamin,
známější pod názvem pervitin. Intoxikace stimulační drogou zejm. pervitinem se
projevuje zvýšenou aktivitou, potřebou překotné činnosti, nervozitou,
podrážděností vyúsťující až v agresivitu. Chronické užívání pervitinu vede
ke zvyšování tolerance na drogu (zvyšování dávek). Po skončení účinků drogy se
dostavují pocity deprese, vyvíjí se paranoidní chování které může vyúsťovat
v pocity pronásledování a z tohoto důvodu, v případě že řídí
vozidlo, může se uchýlit k agresivní jízdě s úmyslem „setřást“
vozidlo, které jej dle jeho úsudku pronásleduje.
S intoxikací
pervitinu souvisí i pocity zvýšeného sebevědomí a sebejistoty. Řidiči pod
vlivem pervitinu se mohou snadno stát nápadnými svou agresivní, bezohlednou a
rychlou jízdou hraničící s hazardem. Jsou nedostatečně pozorní a přeceňují
své síly a schopnosti při řízení vozidla. Se zvýšeným sebevědomím ztrácejí
smysl pro realitu a dopouštějí se mnoha chyb.
Na
metamfetamin vzniká poměrně za krátkou dobu psychický
návyk, kvůli němuž toxikoman je nucen aplikovat si drogu opakovaně.
V případě, kdy se mu droga nedostává který má za následek při absenci,
dochází k nastoupení abstinenčního syndromu. Ještě před tím, kdy účinek
pervitinu v organismu se pomalu vytrácí, může dojít k útlumu, kdy
hrozí i usnutí za volantem. Příčinnou toho je skutečnost, že jedinec pod vlivem
pervitinu vydržel mnoho hodin nespát, nejíst a organismus tak vyčerpal.
Další
hrozba pro zakročující tkví v tom, že pervitin si v mnoha případech
uživatelé aplikují nitrožilně a s intravenózní aplikací souvisí i
rozšiřování nákazy hepatitidy B,C a viru HIV. Proto by měli být policisté
obezřetní a při zákroku používat ochranné rukavice. Rukavice by měly být
nejlépe odolné vůči proříznutí, aby tak zamezily poranění jehlou.
Ke
stimulačním drogám nesyntetického původu lze přiřadit ještě kokain. Jedná se o
drogu, která do nedávné doby nebyla v České republice až tak rozšířena,
nicméně počet uživatelů v současnosti narůstá. Kokain stimuluje centrální
nervový systém podobně jako pervitin. Intoxikace se projevuje euforií,
povznesenou náladou, hyperaktivitou, zrychlením pulsu a frekvencí dýchání. Může
se dostavit i špatná nálada, paranoia, halucinace a rozvoji depresivních stavů.
Je patrné zvyšování tolerance na drogu a s tím související snaha o
zvyšování dávek. Řidič pod vlivem kokainu má často potřebu zvyšovat výkon, jet
rychle, agresivně. Zároveň se snižuje jeho pozornost, přeceňuje své schopnosti.
V neposlední
řadě lze ke stimulačním drogám přiřadit i tzv. extázi. Jedná se o syntetickou
návykovou látku amfetaminového typu, která se nejčastěji vyskytuje ve formě
tablet, které se užívají perorálně.
Po
intoxikaci extáze se uživatel cítí uvolněně s pocitem spokojenosti, má
zvýšenou potřebu komunikace, pociťuje silnou empatii s okolními lidmi. Při
tanci se může dostat o stavu podobnému transu. Nebezpečí extáze tkví zejména
v tom, že jedinec pod jejím vlivem necítí pocit žízně a může dojít
k dehydrataci organismu. Ve vztahu k dopravě se extáze může
projevovat stejně jako ostatní amfetaminové drogy. Nicméně jedinec pod jejím
vlivem zpravidla nebývá agresivní.
2.5. Opioidy
Nejčastěji
zneužívaným opioidem v České republice je heroin
(diacetylmorfinu). Vedle něj je dále zneužíván buprenorfin (obsažený např.
v léčebném přípravku Subutex), která je primárně určen k léčbě
drogové závislosti na opiátech.
Opioidy centrální nervový systém utlumují. Akutní
intoxikace se projevuje pocitem vyvrcholení přecházejícího do pocitu prožívání
a končící pocitem vyrovnání. Následně přichází pocit chybění drogy, který je
tak intenzivní, že nutí jedince si aplikovat drogu opětovně. Na opiátech vzniká
rychle silná závislost jak psychická, tak fyzická[9].
Po aplikaci dochází ke stavu, který se dá vyjádřit pocitem tupé euforie.
Dochází k útlumu bolesti, centrálnímu útlumu, útlumu dýchání hrozící i
zástavou. Následně dochází k prodloužení reakčního času, ospalosti až ke
ztrátě vědomí.
Řidič
pod vlivem opioidů je utlumen, má zpomalenou motoriku, je apatický, dochází u
něj k extrémnímu zúžení zornic (mióza) a
následně k zhoršenému vidění za šera. Řidič dlouhodobě závislý na
opioidech může se pod jejich vlivem zdát
klidný a vyrovnaný, to zejména v době, kdy vzhledem ke své závislosti si
aplikuje drogu se záměrem dosáhnout alespoň přiměřeně stavu schopného
normálního života. Naopak, když se mu drogy nedostává, dochází k abstinenčnímu
syndromu, ve kterém není toxikoman schopen jakékoliv činnosti (tedy ani řízení
vozidla)a to přesto, že momentálně de facto žádnou drogu v těle nemá.
Stejně
jako v případě pervitinu, hrozí u uživatelů opioidů, kteří si aplikují drogu
v drtivé většině intravenózně, přenosu infekce hepatitidy B,C a HIV.
Obezřetnost policistů při provádění služebních zákroků je na místě.
3. Drogová scéna a silniční doprava
Jak jsme již zmínili v úvodu, na
rozdíl od dob nedávno minulých, dochází v současnosti ke zneužívání daleko
širšího spektra omamných a psychotropních látek a to v celé společnosti.
To s sebou přináší i negativní důsledky na chod společnosti silniční
dopravu nevyjímaje. Užívání návykových látek (ať už legálních či těch
ilegálních) je spjato s příjemnými zážitky a od toho se vyvíjí i
příležitosti, vhodné k aplikaci těchto látek. Pomineme-li problematické
uživatele[10] nelegálních omamných a
psychotropních látek a osoby závislé na alkoholu, tak užívání návykových látek
je spojeno s příležitostí, při které je užívání návykových látek
považováno za normální, běžné či dokonce žádoucí (v případě alkoholu – oslava
příchodu Nového roku, výročí, oslava narozenin, svatby, pohřeb apod.) či
příležitostí, kdy si chce jedinec umocnit nějaký zážitek (v případě těch nelegálních
drog – party, hudební produkce, techno festivaly apod.). A právě
z takovýhle akcí se běžný občan vrací například do místa svého bydliště
zpravidla prostřednictvím vozidla. V nemálo případech i jsou řidiči těchto
vozidel pod vlivem právě některé z návykových látek a mohou tak ohrozit
životy a zdraví ostatních účastníků silničního provozu.
Kontrola
police je apriori zaměřená na kontrolu alkoholu v těle organismu řidiče.
Policisté si uvědomují, že zejména ve víkendových dnech, o svátcích či výročích
se vybízejí vhodné příležitosti, při nichž je konzumován alkohol a to i
jedinci, kteří poté budou řídit vozidlo. Zpravidla je proto jejich kontrola
cíleně zaměřena na dobu, kdy je zvýšený předpoklad výskytu takto alkoholem
ovlivněných řidičů v silničním provozu. Na co se ale zapomíná, je
skutečnost, že alkohol zdaleka není jedinou návykovou látkou, pod jejímž vlivem
mohou řidiči být. Mnoho řidičů s touto znalostí operuje a užívá jiné
návykové látky než je alkohol a kontrolou policistů jednostranně zaměřené na
alkohol bez problémů projdou a ohrožují bezpečnost provozu dále.
V následující
části článku se budeme proto zabývat pouze s problematikou
nelegálních návykových látek v silniční dopravě.
3.1. Znalost policistů drogové scény ve svém teritoriu
Policisté provádějící silniční kontrolu jsou zpravidla policisté ze
služby dopravní policie a také ze služby pořádkové policie. Vzhledem
k tomu, že na dopravních inspektorátech jednotlivých okresních, městských
a obvodních ředitelství policie není taková dostatečná personální kapacita, aby
bylo možné pokrýt veškerá místa, kde se pohybují řidiči pod vlivem OPL a ve
všech časech, kdy se v těchto místech pohybují, je nutná úzká spolupráce
se jednotlivými obvodními a místními odděleními služby pořádkové policie. I tak
nemůže dojít k pokrytí všech exponovaných míst, kde je v určité době
zvýšený výskyt řidičů jezdících pod vlivem OPL.
Zde je na místě, aby dotyční policisté úzce spolupracovali
s příslušníky Služby kriminální policie a vyšetřování, zejména
s policisty z oddělení odhalování obecné kriminality zabývajících se
problematikou omamných a psychotropních látek. Takto mohou policisté získat
cenné informace, zejména o místech, kde dochází ke zvýšené konzumaci nelegálních
návykových látek (restaurace, bary, diskotéky, kluby apod.). Mohou tak cíleně rozmístit dopravní hlídka na
exponovaní místa a zároveň dobře načasovat provádění samotné silniční kontroly.
Zejména čas hraje důležitou roli, neboť v souvislosti se shora uvedenými
účinky jednotlivých nelegálních návykových látek na lidský organismus lze
odhadnout, v jakou dobu budou místem projíždět uživatelé amfetaminových
drog (zpravidla až k ránu) či uživatelé marihuany. Nemusí tak na jednom
místě stát hlídka zbytečně dlouhou dobu a může provádět kontrolu jinde a
s jiným zaměřením (např. na alkohol).
Také
mohou získat informace, jaké z nelegálních látek se na konkrétním místě
nejčastěji zneužívají. Zda se v blízkosti nachází např. rockový klub, kde
je nejčastěji zneužívána marihuana či zda je na trase house klub a je
předpoklad, že řidiči budou pod vlivem pervitinu nebo extáze. To má význam
nejen na načasování kontroly, ale též na policistou předpokládané chování
řidičů, zda bude agresivní či naopak v útlumu.
Dobrým
přehledem daného teritoria a drogové scény v něm je předpokladem dobře
načasované a zacílené akce, která šetří nejen personální vytížení policejních
jednotek, ale také finanční a materiální zatížení. Materiální proto, že
policisté mají k orientační detekci drog v organismu testery buď
multifunkční[11], který je však
nákladnější (cca 500,- Kč), nebo testy identifikující pouze jeden konkrétní
druh OPL[12] (jehož cena se pohybuje
v řádech desítek korun). Policista tak na základě místních a osobních
znalostí a znalostí vlivů jednotlivých OPL na chování člověka, může celkem
dobře odhadnout, pod jakou konkrétní návykovou látkou kontrolovaný řidič je.
3.4. Znalost policistů typických uživatelů OPL
Policisté
provádějící silniční kontrolu mohou již před samotným zastavením vozidla
odhadnout pod jakým druhem návykové látky může dotyčný řidič vozidla být.
Jednak vychází z informací o místu a čase uvedených výše a jednak by měl
mít v povědomí, jak se uživatelé jednotlivých návykových látek projevují.
Od toho by se měl odvíjet i následující taktický postup policistů nejen při
orientační zkoušce na přítomnost OPL v organismu, ale i postup při jednání
policisty s osobou pod vlivem OPL.
3.4.1 Uživatel Opiátů
Typickým
uživatel opioidů pokud už vůbec řídí vozidlo, tak se
zpravidla jedná o vozidlo staršího data výroby, ve špatném technické stavu a
malé hodnoty. Pro lidi závislých na opiátech je typické, že se zbavují
veškerého svého hodnotnějšího majetku za účelem získání finanční hotovosti pro
nákup drogy. Nelze tedy předpokládat, že by takovýto uživatel řídil hodnotnější
vůz. Stejně tak nelze předpokládat, že uživatel heroinu by řídil vozidlo těsně
po aplikaci drogy. Pokud už vůbec bude vozidlo řídit, tak to bude v době,
kdy si bude chtít obstarávat drogu samotnou nebo finance na nákup drogy. Tudíž
v době, kdy zpravidla není přímo pod vlivem drogy. Pokud však je pod
vlivem drogy – opioidů, je ve stavu značného útlumu. To má vliv jednak na
zhoršené vnímání a také na snížený práh bolestivosti. Pokud bude policista
s takovýmto jedincem komunikovat, měl by mu pokládat jasné stručné otázky
a povely a to i opakovaně. Měl by se vyvarovat dlouhých a složitých souvětí,
neboť osoba pod vlivem opioidů by na konci policistou vyřčené složité věty si
neuvědomovala, co říkal na jejím začátku. Z hlediska použití donucovacích
prostředků (pokud je bude policista, vzhledem k situaci, nucen použít) měl
by mít na paměti snížený práh bolestivosti jedince pod vlive opioidů a provádět
zákrok s větší razancí tak, aby dosáhl účelu sledovaného služebním zákrokem.
Zejména při použití donucovacích prostředků úderů a kopů však musí policista
šetřit život a zdraví osoby proti níž zakročuje.
U
uživatele opioidů zpravidla však nehrozí zvýšená
agresivita vůči zakročujícím policistům a stejně tak pokus o útěk. Tito uživatelé
zpravidla nepracují a jejich jediným zdrojem příjmu jsou sociální dávky. Aby
měli finanční prostředky, uchylují se tito uživatelé např. k prostituci a
hlavně páchají sekundární drogovou trestnou činnost[13].
Často se tak může stát, že tito uživatelé ve svém vozidle převážejí věci, které
odcizili a hodlají zpeněžit. Proto by policisté měli věnovat i zvýšenou
pozornost věcem, které se nacházejí v kontrolovaném vozidle, zda
nepocházejí z trestné činnosti.
3.4.2. Uživatel stimulačních drog
Jinak
je tomu u uživatelů pervitinu. V silničním provozu se jedná zejména o
osoby mladšího věku, jezdících velmi agresivně, na křižovatkách prudce
akcelerujících a zatáčky projíždějících nezřídka s kvílejícími
pneumatikami. Například provádí-li policista kontrolu v místech, kde se
vyskytují taneční kluby s techno hudbou a čase, který se blíží rannímu
rozednění, lze předpokládat, že řidiči budou ovlivněni některou ze stimulačních
drog, zejména pervitinem a též extází.
Pokud takto ovlivněný řidič vůbec policejní hlídce zastaví (nezřídka
jsou to právě ti řidiči, co policistům ujíždějí, kdy si vzhledem ke svému
vlivem stimulační drogy zvýšenému sebevědomí myslí, že jsou schopni policistům
hravě ujet) tak se projevují překotnou gestikulací, zvýšenou komunikací a
značnou nervozitou a netrpělivostí a chováním vyúsťující až v agresivitu
namířenou proti policistům.
Policisté by proto měli být obzvláště obezřetní před těmito jedinci
zejména z důvodu jejich napadení. Detekovat agresivitu těchto jedinců lze
jednak z jejich nonverbální komunikace, postoji a verbálnímu vulgárnímu napadání policistů. U
těchto jedinců je také zvýšená pravděpodobnost možnosti pokusu o útěk i během
služebního zákroku. Dále je třeba, aby policisté počítali i se zvýšenou razancí
případného útoku ze strany takto drogou ovlivněných řidičů.
3.4.3. Uživatel kokainu
Kokain nebyl do nedávné doby v České republice příliš rozšířenou
nelegální drogou. Bylo tomu hned ze dvou důvodů. Jednak je jeho cena vyšší[14]
a dále na české drogové scéně existuje pervitin, což je taktéž stimulační drogy
s podobným účinkem a mnohem nižší cenu. Proto uživatelé stimulačních drog
dávají přednost pervitinu před kokainem, mj. také proto, že jeho účinky jsou
dle jejich slov intenzivnější a dlouhodobější. Nicméně i v poslední době
dochází k poklesu ceny kokainu.
Kokain byl a je doménou hlavně lidí, kteří jej vnímají nejen jako drogu
pozdvihující jejich náladu a umocňující jejich zážitky, ale také jako jistý
důkaz jejich solventnosti, dokázat, že na něj mají. Je to typické chování pro
některé lidi z tzv. „High society“. Z těchto
znalostí a ze znalostí prostředí (zábavné podniky, kde se tato společnost
schází a baví) musí policista vycházet při plánování dopravních kontrolních
akcí zaměřených na uvedené osoby. Policisté mohou předpokládat, že tato
specifická společnost lidí, užívajících kokain, se vzhledem k osobní a
finanční situaci bude v silničním provozu pohybovat ve vozech luxusních
značek, tedy úplně odlišných než ty, ve kterých jezdí uživatelé opioidů.
Chování jedinců pod vlivem kokainu je jako všeobecně u stimulačních drog
impulzivní, hraničící s agresivitou. Shora uvedení lidé (High
society) bývají i v normálním
životě vůči státním orgánům a policistům zvláště mnohdy arogantní. Lze
předpokládat, že účinky kokainu tento postoj ještě více umocní.
3.4.5. Uživatel extáze
Typický uživatel drogy extáze nepáchá sekundární trestnou činnost,
neprovozuje prostituci, zpravidla nepáchá trestnou činnost v souvislosti s
užíváním této drogy (vyjma jednání o němž tento článek pojednává). Jedná se buď
o studenty střední či vysoké školy, nebo zaměstnance i majitelé firem, kteří
přes všední dny řádně chodí do školy, do práce, ale ve dnech pracovního volna
vyhledávají příležitosti jak si „povyrazit“ a to i s pomocí drogy extáze.
Policisté se tak mohou setkat s těmito
uživateli v dopravě o víkendech v nočních hodinách v blízkosti
disko a house klubů a také zejména po skončení velkých hudebních produkcí typu
Dance festivalů, House festivalů, Open air festivalů a akcí typu Czech tech.
Závěr
V případě,
že se pořádá takováto akce v daném teritoriu, je na místě, aby management
místní organizační složky policie naplánoval bezpečnostní akci s využitím
všech složek policie. Tedy dopravní a pořádkové služby, služby SKPV a dále
spolupráce s Městskou policií a místní samosprávou. Cílem akce má být
nejen zabránění narušování veřejného pořádku, zabránění omezování něčích práv
(obsazení pozemku), ale také zabránění v jízdě řidičům, kteří jsou pod vlivem
návykové látky.
Návykovou látkou se však nerozumí pouze alkohol, nýbrž i další nelegální
omamné a psychotropní látky. Je z hlediska policejní taktiky nevhodné po
skončení takových akcí provádět orientační dechové zkoušky na přítomnost
alkoholu v krvi u řidičů, kteří o to požádají! Je na uvážení každého
jedince a je to jeho zodpovědnost, zda bude konzumovat alkohol v takové
míře, že i následující den má v krvi tzv. zbytkové stopy alkoholu. Tato
„služba“ občanům ze strany policie je o to víc nesmyslná, že řidiči odjíždějící
z těchto akcí s kontrolou na přítomnost alkoholu počítají a proto
užívají celou škálu jiných omamných a psychotropních látek, jejichž přítomnost
v organismu však policisté již netestují. Ze strany těchto uživatelů –
řidičů je to pouhá kalkulace, jak obelstít policejní kontroly. Je
s podivem, že se jim to poměrně daří, neboť policie jim to dost usnadňuje!
Podrobný popis taktického postupu policistů při provádění orientační detekce
návykových látek bude předmětem dalšího navazujícího článku.
Použitá literatura:
MACEK, P., ZÁMEK, D. Policie a hromadná narušení veřejného
pořádku,1 vyd. Praha: PA ČR v Praze 2007,
110 s. ISBN 978-80-7251-264-5
ZÁMEK, D. Policie a
hromadná narušení veřejného pořádku v systému vysokoškolské přípravy
policistů, In. Úloha policejně
bezpečnostních disciplín v systému vysokoškolské přípravy policistů,
Praha: Police History, 2006 s.74-76.
ISBN 80-86477-34-7
ZÁMEK, D. K aspektům hromadného narušování
veřejného pořádku v současnosti In.
Služba pořádkové a dopravní policie na
Prahu 21. století Praha: Police History 2005 s.
88-93. ISBN 80-86477-30-4
FELCAN, M. Bezpečnosť cestnej dopravy v dopravnej politike Európskej únie Bratislava : Akadémia PZ, 2002. 94 s. ISBN 80-8054-241-4
FELCAN, M. Dokumentovanie miesta cestnej
dopravnej nehody Bratislava : Akadémia
PZ, 2003. 112 s. ISBN 80-8054-285-6
FELCAN, M. Cestné dopravné nehody - počiatočné a neodkladné úkony a opatrenia
In: Perspektivy rozvoje policejních disciplín a bezpečnostní vědy : Mezinárodní
konference 24.11.2003-25.11.2003 Praha: Police History
2003. s. 81-92. ISBN 80-86477-19-3.
BOLEHOVSKÝ, J. Kriminalistika,
2002, roč. 35 č. 4. s. 241-254.