JUDr. David Zámek
Analýza legislativních nástrojů
k odčerpávání výnosů z trestné činnosti – Litevská republika II.
Úvod
Tato druhá část analytické studie navazuje na výzkumný projekt programu
„Bezpečnostní výzkum“ VD20072010B19.
Předpokládáme, že některé
právní skutečnosti, možnosti, instituty, náhledy, případně i závěry jsou
v daném kontextu nové, které teoreticky jsou upraveny kontinentální
legislativou, částečně se vychází i z upraveného obyčejového práva. Vzhledem k
uvedeným skutečnostem a některým komplikacím při výkladu práva, je zde snaha o
analýzu legislativních nástrojů dle stávající tamní právní úpravy. Musíme také upozornit, že v rámci
neoficiálního překladu z litevštiny do anglického jazyka a následně
překladem do českého jazyka mohlo dojít k určitému „šumu“a tím
k určitým nepřesnostem zejména v právní terminologii. Za tyto
skutečnosti se předem omlouváme a doufáme, že tyto nepřesnosti nebudou mít vliv
v náhledu na danou problematiku.
Kriminalizace praní peněz
Se zavedením
nového trestního řádu v roce 2003 byla přehodnocena kriminalizace praní
peněz. Praní peněz je nyní kriminalizováno podle článku 216 pojednávajícím o
„Legalizaci peněz nebo majetku získaného kriminálním způsobem“ a podle článku
189 o „Získání nebo realizaci majetku získaného z trestné činnosti“. Čl.
216 byl následně v roce 2004 novelizován s novým zněním
„s vědomím, že peníze nebo majetek byl získán kriminálním způsobem“
přidaným v odstavci 1.
Článek 216 trestního řádu „Legalizace praní peněz
nebo majetku získaného kriminálním způsobem“ zní:
1. „Jakákoli osoba, která provádí finanční
operace s vlastními penězi nebo penězi a majetkem jiné osoby nebo
s částí z nich a která ví, že takovéto peníze nebo majetek je získaný
kriminálním způsobem, uzavírá dohody, používá je v ekonomické nebo
komerční aktivitě nebo provede podvodné prohlášení, že tyto pocházejí
z legální činnosti, za účelem skrytí nebo legitimizace těchto výtěžků,
bude potrestána vězením na obdobu až 7 let“.
2. „Právnické
osoby jsou také odpovědné za akty specifikované v odstavci 1 tohoto
článku“.
Článek 189 trestního řádu „Získání nebo realizace majetku získaného
z trestné činnosti“ zní:
1. Jakákoli
osoba, která získá, používá nebo realizuje majetek s vědomím, že tento
majetek byl získán kriminálním způsobem, bude potrestána pokutou nebo omezením
svobody nebo uvězněním na dobu až 2 let.
2. Jakákoli
osoba, která získá, používá nebo realizuje majetek velké hodnoty
s vědomím, že tento majetek byl získán kriminálním způsobem, bude
potrestán pokutou nebo vězením na dobu až 4 let.
3. Jakákoli
osoba, která získá, používá nebo realizuje majetek malé hodnoty s vědomím,
že tento majetek byl získán kriminálním způsobem, páchá trestný čin a bude
potrestána veřejnými úkoly nebo pokutou nebo vězením.
4. Právnické
osoby jsou také odpovědné za akty specifikované v části
Definici praní peněz je možno také nalézt
v AML zákoně, v článku 2, odst. 7, kde praní peněz je následující chování pokud je pácháno úmyslně:
1) Konverze nebo
transfer majetku s vědomím, že takovýto majetek pochází z kriminální
činnosti za účelem skrytí nebo zahlazení nezákonného původu majetku nebo pomoc
jakékoli osobě, která je zapojena do páchání takovéto činnosti pro vyhnutí se
právním důsledkům takovéto akce.
2) Skrytí nebo
zahlazení skutečné povahy, zdroje, místa, pohybu, práv s respektem na
vlastnictví majetku s vědomím, že takovýto majetek pochází
z kriminální činnosti.
3) Získání,
držení nebo používání majetku s vědomím v době přijetí!transferu, že
takovýto majetek pochází z kriminální činnosti.
4) Příprava,
pokus spáchat, napomáhání a navádění k páchání jakýchkoli takovýchto
aktivit uvedených v pod-odstavcích 1-3 tohoto odstavce.
Praní peněz je
nyní autonomním přestupkem a předběžné nebo průvodní odsouzení za predikovaný
přestupek není již více požadavek jak tomu bylo v minulosti. Bylo
vysvětlováno, že ačkoli závěrečné odsouzení dosažené v roce 2005
zahrnovalo také odsouzení za predikovaný přestupek, soud objasnil ve své
argumentaci, že těžký důkaz pro existenci výtěžků generujících kriminalitu může
být přinesen jinými prostředky než je odsouzení.
Články
Litevské orgány
dále vysvětlily, že odvolávání na majetek „získaný kriminálním způsobem“
v obou článcích zahrnuje všechny kriminální přestupky, i když jsou
spáchány v jiné zemi. Proto praní peněz je v Litvě trestné, i když
přisouzený přestupek byl spáchán v zahraničí.
Právnické osoby být mohou trestně odpovědné jak podle čl. 189, tak i
Litva má několik forem odpovědnosti. Zatímco trestní odpovědnost
právnické osoby zamezuje správní odpovědnost pro stejné akty vzhledem
k principu ne bis in idem, na druhé straně trestní odpovědnost
nezabraňuje občanskou odpovědnost právnické osoby. V průběhu trestního
jednání mohou být předkládány občanské požadavky (články 109 – 117 trestního
řádu). Trestní odpovědnost právnické osoby také nevylučuje trestní odpovědnost
fyzických osob, které páchali trestný čin nebo napomáhali v páchání
trestného činu (článek 20, odst. 4 trestního řádu).
Konfiskace, zmrazení a zadržení
výtěžků z kriminality
Všeobecný režim „konfiskace majetku“ je upraven čl. 72 trestního
řádu.
1.
Konfiskace majetku je povinné nekompenzované
vzetí do držení státního majetku drženého jakýmkoli způsobem obviněným, jeho
komplicem nebo jinými osobami, který byl prohlášen propadlým.
2. Konfiskace majetku je
uplatňována s ohledem na majetek používaný jako nástroj nebo prostředek ke
spáchání trestného činu nebo který je získán jako výsledek trestného činu. Soud
musí nařídit povinnou konfiskaci:
a) Peněz
nebo jiného majetku mající materiální hodnotu, která byla doručena obviněnému
nebo jeho komplici za účelem spáchání trestného činu.
b) Peněz nebo jiného majetku mající materiální
hodnotu, která byla použita při spáchání trestného činu.
c) Peněz
nebo jiného majetku mající materiální hodnotu, která byla získána pomocí
trestného činu.
3. Majetek transferovaný na jinou fyzickou osobu
nebo právnické osoby může být konfiskován bez ohledu na to, zda trestní stíhání
je proti zmíněné osobě vedeno, jestliže majetek jim byl doručen za účelem
spáchání trestného činu.
4. Majetek, který byl
transferován na jiné fyzické nebo právnické osoby může být předmětem konfiskace
bez ohledu na fakt, zda osoba, která doručila majetek, je trestně odpovědná,
jestliže tato osoba musela vědět a mohla vědět, že tento majetek může být
použito při páchání vážného nebo velmi
vážného trestného činu.
5. V případě že
majetek, který je předmětem konfiskace, byl ukryt, použit nebo prodán, patří
třetí straně nebo není dostupný pro zabrání z jakéhokoli jiného důvodu,
soud vyžaduje od obžalovaného, jeho kompliců nebo jiných osob, které jsou
uvedeny v odst. 2 až 4 článku 72, sumu peněz ekvivalentní k hodnotě
majetku, který je předmětem konfiskace.
6. Mladiství mohou být
předmětem povinné konfiskace majetku pouze v případech definovaných odst.
2 nebo 3 tohoto článku.
7. Při vynesení rozsudku o konfiskaci majetku
musí soud specifikovat články pro předmět konfiskace nebo uvést peněžní
hodnotu, která má být konfiskována.“
Konfiskace je uplatnitelná také na majetek transferovaný na jinou
fyzickou nebo právnické osoby, jestliže při získání majetku věděly nebo musely
vědět a mohly vědět, že majetek, peníze nebo hodnotné věci získané těmito
penězi byly získány pomocí trestného činu. Tato formulace je velmi
transparentní, neboť dovoluje konfiskovat výnosy, které byly transferovány pod
jménem třetích osob. Navíc, morální element je zcela flexibilní a dovoluje
odvodit znalost třetích osob z pohledu skutečných okolností.
Konfiskace je v principu založena na odsouzení. Poté co to bylo
řečeno, odst.
Čl. 72 odst. 2 stanovuje konfiskaci majetku, ale také nástroje pro ni
použité a nástroje, které jsou používány pro páchání přestupku jak je to
požadováno. Konfiskace je uplatňována bez omezení na nástroje, které byly
použity pro spáchání trestného činu a na výnosy pocházející z kriminality.
Konfiskace peněz nebo majetku použity ve smyslu spáchání trestného činu na
základě odst. 2 pol. 1 („peníze nebo majetek, který má materiální hodnotu,
která byla předána obžalovanému nebo jeho komplici za účelem spáchání trestného
činu“), se někdy zdá být obtížně uplatnitelná v praxi.
Konfiskace ekvivalentní hodnoty je poskytnuta v čl. 72 odst.
Dočasné omezení majetkových
práv
Do nového trestního řádu, který vstoupil v platnost v roce
2003, bylo vloženo nové ustanovení „Dočasné omezení majetkových práv“ (čl.
151), který zní:
1. S ohledem na zajištění občanského požadavku nebo podobně
konfiskovaného majetku, může být rozhodnutím prokurátora uloženo dočasné
omezení majetkových práv podezřelé osoby nebo fyzické osoby, která držela
majetek přijatý nebo získaný kriminálním způsobem. Dočasné omezení majetkových
práv může být uloženo spolu se zadržením nebo pátráním nebo odděleno od nich.
2. Jakékoli omezení majetkového
práva právnické osoby může být uloženo:
a) V zájmu
zajištění, aby možná konfiskace majetku v případech stanovených článkem 72
trestního řádu republiky Litva (konfiskace majetku).
b) V zájmu
zajištění občanského požadavku, jestliže existuje dostatečný důvod pro vznesení
občanské akce proti právnické osobě.
3. Majetek
osoby pro kterou dočasné omezení majetkových práv je ukládáno, bude obviněna
v přítomnosti osob uvedených v odst.4 článku 145 trestního řádu.
Všechen majetek zahrnut do obvinění musí být přítomným osobám předložen. V
seznamu obviněného majetku musí být
množství předmětů obviněných a jejich individuální rysy. Dočasné omezení majetkových
práv, podle seznamu zřízeného zákony republiky Litvy, to nemůže zahrnovat
předměty, které jsou nutné pro podezřelého, členy jeho rodiny nebo osoby na něm
závislé.
4. Majetek,
na který je dočasné omezení majetkového práva ukládáno, bude s ohledem na
diskreci prokurátora svěřen /převeden do péče zástupce organizaci domovní
údržby nebo obecní instituci, nebo majiteli majetku nebo jeho příbuznému, kdy
zmíněným osobám musí být vysvětleno, že jsou odpovědné podle článku 246
trestního řádu za promarnění tohoto majetku nebo jeho zatajení. Pro tento účel
je pořizováno písemné prohlášení. V případě nutnosti jim tento majetek
může být odňat. V případě, že je dočasné omezení uloženo na bankovní
depozity, všechny transakce, na které se dočasné omezení vztahuje, jsou
zastaveny pokud rozhodnutí o dočasném omezení majetkových práv nestanovuje
jinak.
5. Osoba, pro kterou dočasné omezení majetkových práv bylo uloženo, je
oprávněna se odvolat proti tomuto rozhodnutí prokurátora k před-procesnímu
vyšetřujícímu soudci. Takovéto odvolání musí být vyšetřujícím soudcem
přezkoumáno během tří dnů od přijetí odvolání. Proti rozhodnutí vyšetřujícího
soudce je možno se znovu odvolat k vyššímu soudu, jehož rozhodnutí bude
konečné a není předmětem odvolání.
6. Rozhodnutí prokurátora o
dočasném omezení majetkových práv nemůže být na delší dobu než šest měsíců.
Toto období může být prodlouženo, ale ne na víc než dvě období tří měsíců.
Proti odmítnutí vyšetřujícího soudce neprodloužit dočasné omezení majetkových
práv je možno se odvolat podle postupu stanoveném v článku 65 trestního
řádu. Poté co je případ předán soudu, rozhodnutí týkající se uložení dočasného
omezení majetkového práva nebo prodloužení jeho doby je posuzováno soudem ke
kterému případ patří. Proti rozhodnutí soudu je možno se znovu odvolat
v souladu s postupem stanoveným v části X tohoto trestního řádu.
7. Počet prodloužení dočasného omezení majetkového práva v případech
zahrnujících vážnou nebo velmi vážnou kriminalitu, nebo když se podezřelý
skrývá, není předmětem žádných limitů.
8. Dočasné omezení majetkových práv se zrušuje rozhodnutím prokurátora
nebo soudním příkazem, když toto opatření přestane být nutností.
Čl. 151 zavádí moderní systém dočasných opatření, které adresují několik
praktických záležitostí (bezpečné uchování, mechanismy odvolání, atd.). Tento
druh mechanismů je zcela flexibilní a dovoluje projednávat také nedotknutelné
výnosy, včetně investicí, akcií v joint stock společnosti atd., ačkoli
bylo připuštěno na místě, že existují omezené zkušenosti s kriminálními
výnosy konvertovanými do finančních produktů nebo investicí. Dočasné omezení
majetkových práv je aplikovatelné nejen pro zajištění provedení občanského
požadavku, ale také pro zajištění soudní konfiskace. Ustanovení podle tohoto
článku jsou dočasně omezena na dobu až šesti měsíců, obnovitelnou dvakrát
pokaždé na 3 měsíce (tj. celkově 12 měsíců). Během před-procesní fáze je
opatření přijato prokurátorem a prodlouženo soudcem. Během procesu je opatření
přijato a prodlouženo soudem.
Opatření během před-procesního vyšetřování, podle čl. 151, nejsou
předmětem časového období v případě vážné nebo velmi vážné kriminality,
nebo když se osoba skrývá podle článku 11 trestního řádu, kdy „vážný trestný
čin“ je trestný čin stíhaný zákonem s maximálním postihem více než šest
let vězení. Proto, co se týče článku 216 o „Legalizaci peněz nebo majetku
získaného kriminálním způsobem“, tato ustanovení nejsou předmětem maximálního
časového limitu (postih je až 6 let vězení), ale článku 189 o „Nabytí nebo
realizace majetku získaného kriminální činností“, na což se tento limit
vztahuje, neboť sankce jsou mnohem nižší. Podle čl.250, odst.4 a 5, který jedná
o financování terorismu, je FT stejně tak „vážný trestný čin“ (5 až 10 let a respektive 10 až 20 let).
Aplikace čl. 151 může být pouze provedena ve spojení s otevřením
formálního před-procesního vyšetřování. Opatření, zmrazení a zadržení mohou být
uplatněna v tomto rámci bez předchozího uvědomění podezřelého.
Když se podíváme na pravomoci a prostředky law enforcement a FIU, FCIS má
pravomoc zadržet na 48 transakci podle LPML (čl. 7 pol. 1, odst. 1). Hlásící
entity mají navíc podle LPML (čl. 9) povinnost zdržet transakce v případě
podezření na praní peněz. Během této doby 48 hodin musí FCIS rozhodnout, zda je
podezření podložené a zda dočasná opatření podle trestního řádu musí být
uplatněna. Časový limit začíná běžet od přijetí zprávy zaslané povinnou
entitou, když se snaží vyhnout praktickým potížím vyplývající z nedostatku
plně počítačově zpracovávaných kanálů hlášení. FCIS má všeobecný přístup
k širokému rozsahu informací.
Evropská legislativní regulace
Poté co Litva vstoupila do EU v květnu 2004, uplatňuje regulaci
práva ES/EU. V principu jsou evropské regulace přímo aplikovatelné
v evropských národních systémech bez potřeby domácí legislativy pro
implementaci. Na finančních institucích je proto požadováno, aby přímo
uplatnily tyto regulace a co se týče seznamů EU, když jsou zveřejněna nová
jména, finanční instituce, které identifikují zákazníka, který je na seznamu,
by měly okamžitě účet zmrazit. Fondy musí být zmraženy bez předchozího
uvědomění osob, kterých se to týká. Proti rozhodnutí o zmrazení výnosů
přijatého na základě rezolucí ES, je možno podat odvolání k evropskému
soudu.
Jak bylo řečeno, Litva přijala specifická opatření vztahující se na
přistoupení k EU. Podle zákona o uplatňování ekonomických a jiných sankcí
(22. 4. 2004 čís. 2160), instituce odpovědné pro uplatňování finančních sankcí
musí aplikovat požadavky stanovené v EU směrnicích a vládních výnosech
republiky Litva, kdy druhé jmenované jsou přijímány pro uplatnění dalších
právních aktů EU.
30. 12. 2004 vláda přijala rozhodnutí „O schválení rozvrhu nařízení
supervize uplatňování mezinárodních sankcí“ :
Ministerstvo
zahraničních věcí, ministerstvo ekonomiky, celní služba a komise dohledu nad
pojišťovnami dostaly odpovědnost za dohled uplatňování ekonomických sankcí
v jejich respektivních oblastech.
FCIS
dostala pravomoc kontrolovat a shromažďovat údaje o uplatňování finančních
sankcí proti entitám, na které se tato povinnost vztahuje.
Několika
vládním orgánům a ministerstvům byla dána odpovědnost uplatňovat a dohlížet na
uplatňování politických, komunikačních a veřejných sankcí.
Ministerstvo
zahraničních věcí dostalo odpovědnost za koordinaci uplatňování mezinárodních
sankcí.
Konkrétní opatření, která měla být přijata, byla přijímána ve dvou
fázích. První fáze vedla v roce 2003 k rozšíření mechanismu hlášení
podezřelých transakcí FT. Seznam kritérií pro identifikaci podezřelých
transakcí byl novelizován ve stejnou dobu s přidáním identifikace klienta
nebo jeho zástupce (pokud je transakce prováděna zástupcem), údaje identifikace
beneficiáta entity korespondují s údaji v seznamech předaných
odpovědnými institucemi cizích států nebo mezinárodními organizacemi o osobách
spojených s kriminálními aktivitami.
Druhá fáze byla obsažena v přistoupení do EU. Ale povinnost zmrazit
fondy bez zdržení – ačkoli tato povinnost již existovala v EU legislativě,
byla explicitně specifikována nedávným nařízením ředitele FCIS „Schválením
instrukcí o supervizi FCIS pod ministerstvem vnitra“. Nařízení (čís. 96-V) má
datum 9. 11. 2005. Implementace mezinárodních sankcí bude stanovena a
novelizována rozhodnutími vlády republiky Litva a regulacemi EU, přímo
uplatňované v republice Litva. Osoby jsou povinny uplatňovat finanční
sankce a provádět akce popsané v rozhodnutích vlády republiky Litva o
uplatňování mezinárodních sankcí a v regulacích EU o mezinárodních
sankcích a výjimkách jejich uplatnění.
Litva se ve významném rozsahu spoléhá na mechanismy EU. Rovněž uplatnila
rezoluci Rady bezpečnosti OSN
Seznam EU je stejný jako seznam OSN osob a je
vypracováván po jednání výboru sankcí OSN. V Litvě není časové zdržení
poté co je seznam EU vytvořen, žádné další směrnice nejsou vydávány. Tudíž
v tomto bodě mohou být sankce uplatňovány ze seznamu EU.
Jak bylo řečeno dříve, od roku 2004 má FCIS speciální odpovědnost na
operativní úrovni a ministerstvo zahraničních věcí jako celkový koordinátor.
Seznamy byly zaslány FCIS u jedné příležitosti sekční supervize samo-regulujících organizací pro určité
DNFBP, ale žádné kroky nebyly podniknuty pro ujištění, že konečný uživatel
obdržel seznam. Litevské orgány mají za to, že informace jsou dostupné a
finanční (a jiné) instituce mají všeobecnou povinnost kontrolovat websites.
Při návštěvě ministerstva zahraničních věcí bylo řečeno, že mají
v úmyslu publikovat EU seznamy na jejich webové stránce. Bylo by to
poprvé, kdy by takové seznamy byly publikovány v Litvě. Ve stejnou dobu
podle LPML (čl. 6) dostalo Oddělení bezpečnosti státu odpovědnost shromažďovat
zpravodajství vztahující se k FT a k výměně informací
s povinnými entitami, včetně identifikace pro FT.
Hlásící povinnost ve vztahu k uvedeným osobám ne seznamu stanovená
nařízením z listopadu 2005 doplňuje ustanovení LPML. Dřívější stanovuje
povinnost hlásit FCIS během 48 hodin jakékoli výnosy zablokované z vlastní
iniciativy entit, zatímco pozdější ukládá povinnost hlásit FCIS během 3 hodin
všechny podezřelé transakce (zahrnuje to ty, které se vztahují k uvedeným
osobám). Dále je sledován obvyklý postup o dočasných opatřeních podle
iniciativy FCIS (zmražení na 48 hodin hlásící entitou v případě hlášené
transakce, uplatnění provizorních opatření na základě trestního řádu po FCIS
iniciativě, atd.). Dosud byla uplatněna opatření proti jedné osobě nenacházející
se v Litvě, údajně uvedené jako mající spojení s Bin Ladinem.
Opatření zmražení byla aplikována po zprávě podané FIU v roce 2005 (další
zdroje uvedly, že jméno zjištěno během inspekce). V době návštěvy na místě
byl účet stále zmražen (asi USD 15 000), ačkoli jak se ukázalo, osoba byla
chybně předmětem opatření (nejednalo se o uvedenou osobu). Podle hodnotitelů to
byla jediná zpráva, kterou FCIS přijala. Oddělení bezpečnosti státu
shromažďovalo informace o několika dalších podezřelých osobách entitách.
Povinnost zmrazit výnosy teroristů a teroristických entit v EU
pomocí Společného postoje Rady 2001/930/CFSP (Společná zahraniční a
bezpečnostní politika) a 2001/931/CFSP. Výsledkem je směrnice EU 2580/2001.
Vyžaduje zmražení všech fondů a ekonomických zdrojů patřících osobám uvedených
ve směrnici zakazující zakládání nebo uvolňování fondů a ekonomických zdrojů
pro benefit těchto osob a entit. Litevské orgány uvažují, že seznam je
„samo-vykonávající“.
Pravomoc pro určování osob nebo entit spočívá na Radě EU. Každý členský
stát stejně jako třetí strana mohou navrhnout jména pro tento seznam. Rada na
návrh z „Clearing House“ zřizuje, novelizuje a přehodnocuje osoby, skupiny a
entity mající své kořeny, hlavní aktivity a cíle v rámci EU (vnitřní
záležitosti EU). Je to uvedeno v příloze ke společnému postoji
2001/931/CFSP, kde je označeno hvězdičkou to, co není pokryto opatřeními
zmražení, ale pouze zvýšenou policejní a soudní spoluprací členských států.
Národní legislativa je žádána, aby projednávala tyto vnitřní záležitosti EU[1].
Litva si ponechává svoji kapacitu ohlásit rozhodnutí podle směrnice své
vlastní vlády v případech, ve kterých Rada (Evropy) nejednala a neučinila
předmětem společného postoje nebo společné akce, nebo kde mezinárodní sankce
jsou namířeny proti vnitřním záležitostem EU. Stejné platí pro rezoluce OSN.
Formální postupy odstranění ze seznamu podle mechanismů EU existují.
Evropská komise může novelizovat seznam osob na základě determinace Radou
bezpečnosti OSN nebo výborem sankcí (článek 7). V 1373 (ES) čís. 2580/2001
je stanoveno, že kompetentní orgány každého členského státu mohou udělit
specifické oprávnění po konzultacích s jinými členskými státy a Komisí
(článek 6). V praxi, proto osoba přející si mít zmražený fond odmražený v Litvě,
by musela vzít tuto záležitost do FCIS, která by se pak obrátila na
ministerstvo zahraničních věcí, které, pokud bude uspokojeno, vezme tento
případ do Komise anebo OSN. Stejný postup by se uplatňoval u osob nebo entit
postižených zmražením po verifikaci, že osoba není určenou osobou vzhledem
k tomu, že Litva nemá vlastní mechanismus zařazování a vyzařování ze
seznamu. Tyto postupy nejsou veřejně známy a neexistuje odvolávání se na tyto
záležitosti.
Jak bylo poukázáno v předcházejících kapitolách této zprávy, FCIS je
jasně určena být vedoucí agenturou pro záležitosti spojené s ML. Je také
odpovědná za ML vyšetřování. Podle současné distribuce odpovědností pokud ne
v právních záležitostech, aspoň v praxi, tato kompetence vyšetřování ML je
výlučná. Policie není a sama to nepovažuje za nutné zajímat se o ML. FCIS proto
jedná jako litevská FIU stejně jako vyšetřující orgán.
Oddělení bezpečnosti státu (SSD) je odpovědné za vyšetřování FT jak
z vlastní iniciativy nebo následně po zprávách nebo informacích jí
předaných nebo zaslaných FCIS.
Sdílí
tuto odpovědnost s litevskou kriminální policií (policejní oddělení pod
ministerstvem vnitra). Oddělení bezpečnosti státu má – podle litevských orgánů
a zákona o národní bezpečnosti, celkovou vedoucí úlohu.
Poté co je před-procesní vyšetřování ML (FCIS) nebo FT (SSD) formálně
zahájeno, je stanoven prokurátor. Prokuratura může delegovat vyšetřování orgánu
nejvíce kompetentnímu projednávat případ nebo provádí vyšetřování sama (pomocí
oddělení před-procesního vyšetřování). Prokurátor v každém případě dohlíží
na vyšetřování. Případy, pojednávající o korupci a organizované kriminalitě,
jsou projednávány na prokuratuře oddělením pro korupci a organizovaný zločin.
Je divné, proč je policie vyloučena nebo sama se vylučuje z oblasti praní
peněz. Režim prevence a FIU práce tradičně dovolují odhalit transakce, které
přicházejí formou poznatkové činnosti a hlášení od různých zainteresovaných
identit, zatímco policie v průběhu provádění svých vlastních vyšetřování
kriminálních aktivit, které generují významné výnosy, může také získat vnitřní
náhled do této problematiky a řešit ji.
V současné době a i přes důležitost určitých typů hlavních výnosů
generujících kriminální aktivity, které nejsou v rámci kompetence FCIS,
může pouze policie s finanční dimenzí těchto kriminálních aktivit.
V tomto kontextu je otázkou, zda FCIS, i přes svoje vlastní vyšetřovací
kompetence, je to nejlepší místo pro projednávání všech případů. Zvláště
v případech, kdy kriminální skupiny mají určité konekce (komplice)
struktury spojené s finančním nebo obchodním světem a kde jsou peníze
přepírány pravidelně, je obtížné pro FCIS zahájit vyšetřování od nuly bez
zpravodajství nebo znalosti takové skupiny a bez celkového obrazu problémů
spojených s přisuzovaným přestupkem.
Co se týče speciálních vyšetřovacích technik, včetně kontrolovaných
zásilek, je třeba rozlišovat dvě fáze. Jedna fáze je tzv. „operativní fáze“,
která je regulovaná zákonem o operativních aktivitách z roku 2002. Tato
fáze zahrnuje podle čl. 3 „veřejné a skryté zpravodajské aktivity
operativními entitami prováděná v souladu s postupem stanoveným tímto
zákonem“. Operativní entity jsou uvedeny ve stejném článku a zahrnují
(seznam není omezený). Jedná se o Druhé oddělení operativních služeb pod
ministerstvem národní obrany, Služba vyšetřování finanční kriminality pod
ministerstvem vnitra, Oddělení celní služby pod ministerstvem financí, Oddělení
policie pod ministerstvem vnitra, Speciální služba vyšetřování, Oddělení
ochrany VIP pod ministerstvem vnitra, Oddělení bezpečnosti státu, Služba
ochrany státních hranic pod ministerstvem vnitra. Zákon stanovuje následující
metody vyšetřování:
Skryté
monitorování poštovních balíků, dokumentační balíky, peněžních příkazů a
spojených dokumentů, telegrafické a jiné komunikace, pošty stejně jako
používání technických prostředků (čl.10); žádost podaná vyšetřovatelem
s označením několika podrobností je schvalována ředitelem agentury, pak
předána generálnímu prokurátorovi nebo jeho zástupci, který ji pak předává pro
konečné schválení soudci krajského soudu. Opatření mohou být aplikována na dobu
3 měsíců, která je prodloužitelná na neomezený počet prodloužení (ale ne více
než 3 měsíce pokaždé).
Skryté
vstupování do rezidenčních a ne-rezidenčních zařízení, transportních vozidel a
jejich prohlídka, dočasné zadržení
dokladů, zadržení materiálů, surových materiálů a výrobních vzorků a
dalších předmětů bez oznámení jejich zadržení (čl.11).
Simulace
kriminálního aktu (čl.12) - trvání není definitivní a závěrečný souhlas je dán
prokurátorem.
Kontrola
transportu (včetně přeshraničního) -
vyžaduje souhlas prokurátora.
V principu je získaná informace utajena a použita pro účely
zpravodajství. Čl. 17 však stanovuje možnosti deklasifikace informace a její
využití jako důkazu v kriminálním případě nebo pro jiné účely
„v případech určených zákony“. Vyžaduje to, aby spis obsahoval doklad
potvrzující, že operativní aktivity byly uplatněny podle zákona. Přípustnost
jako důkaz je zkoumána soudcem.
Druhá fáze je před-procesní fáze regulovaná trestním řádem, že důkaz
včetně ML a FT případů, je většinou shromažďován během operativní fáze podle
zákona o operativních aktivitách.
Z pohovorů prováděných na místě se zdá, že FCIS má dostatečné
prostředky a přístup k různým zdrojům informací. Široké pravomoci
vyplývají ze zákona o FCIS (přímý přístup k dokumentaci a informacím
držených povinnými entitami) a trestního řádu (co se týče před-procesního
vyšetřování). FCIS a další operativní
agentury mají také povinnost shromažďovat zpravodajství a informace na základě
zákona o operativní činnosti (v některých případech používáním skrytých technik
vyšetřování). Pořizování svědeckých výpovědí je stanoveno trestním řádem, který
také obsahuje opatření pro ochranu takovýchto osob a spolupracovníků justice
v některých případech.
Základem právní úpravy je Zákon o prevenci praní peněz a financování
terorismu jsou především mezinárodní
závazky Litevské republiky, které vycházejí z mezinárodních smluv „Úmluva o
praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu, přijatá z
iniciativy Rady Evropy ve Štrasburku dne 8. listopadu 1990 k níž Litevská
republika přistoupila“ a „Mezinárodní úmluva o potlačování financování
terorismu, přijatá z iniciativy Organizace spojených národů v New Yorku dne 9.
12. 1999, kterou Litevská republika ratifikovala“.
Z členství v Evropské unii „Směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2005/60/ES ze dne 26. 10. 2005 o předcházení zneužití
finančního systému k praní peněz a financování terorismu (AML)“, „Směrnice
Komise 2006/70/ES ze dne 1. 8. 2006, kterou se stanoví prováděcí opatření ke
směrnici Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES, pokud se jedná o definici
politicky exponovaných osob a stanovení technických kritérií pro zjednodušené
postupy hloubkové kontroly klienta a o výjimku na základě finanční činnosti
vykonávané příležitostně nebo ve velmi omezené míře“, „Nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 1889/2005 ze dne 26. 10. 2005 o kontrolách peněžní
hotovosti vstupující do Společenství nebo je opouštějící“, a „Nařízení
Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/2006 ze dne 15. 11. 2006
o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků“.
Opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování
terorismu jsou realizována v oblasti trestněprávní a v oblasti autonomních
přestupků. Právní rámec proti praní peněz (Anti-money laundering (dále jen
„AML“) je kriminalizováno trestním kodexem podle čl. 216 o legalizaci
peněz nebo majetku získaného kriminálním způsobem a článku 189 o získání
nebo realizaci majetku pocházejícího z trestné činnosti. Litva
přijala celo-kriminální přístup a s prvním odsouzením za uvedený delikt
bylo akceptováno, že se jedná „autonomní
přestupek“.
Posledně uvedeným zákonem byla provedena zejména harmonizace s
platným právem EU, současně však byla řešena i možnost užití opatření proti
praní peněz i pro oblast boje proti financování terorismu. Dále bylo
přesněji specifikováno a doplněno určení subjektů, které podléhají režimu
tohoto zákona, a bylo řešeno i zapojení dalších orgánů do kontroly jeho
dodržování.
|
Současný
právní stav je v souladu s ústavním a právním pořádkem Litevské republiky,
nesplňuje však některé nové požadavky evropského a mezinárodního práva. |