JUDr. Martin Bohman
Vývoj „policejní hustoty“ ve
vybraných státech světa v období let 1990 – 2008
V souvislosti s reformou Policie České
republiky často zaznívá v laické, ale i odborné veřejnosti názor, že česká
policie disponuje hypertrofovaným početním stavem lidských zdrojů. Zároveň však
nejen Policie ČR, ale v podstatě všechny policejní sbory na světě, musí
čelit jednak vzrůstajícímu nápadu kvalifikované trestné činnosti včetně hrozby
terorizmu a zároveň se snažit být běžným poctivým občanům nablízku při zvládání
každodenního narušování veřejného pořádku a přispívat tak k jejich pocitu
bezpečí. Je zhruba 45 tisíc příslušníků policie na 10 milionový národ hodně
nebo málo?[1] A jak jsme na tom v mezinárodním
srovnání? Máme opravdu příliš početnou policii?
Z kraje tohoto pojednání je nutno předznamenat,
že získávání relevantních informací k počtu příslušníků (zaměstnanců)
v policejně bezpečnostních sborech v jakékoli zemi je poměrně složitý
úkol. O to větší oříšek je potom zkompletovat smysluplnou komparativní studii
mezi několika státy. Problematické je zejména rozlišná organizace
bezpečnostních sborů (na státní policii, četnictvo, obecní policejní sbory,
uniformované a neuniformované složky, zpravodajské služby atd.).
Přesto se Evropskému
institutu pro prevenci kriminality a její kontrolu (HEUNI), při OSN podařilo
nashromáždit v rámci „Přehledu OSN o trendech zločinu a činnosti systémů
trestní justice za období 1990-1994“ unikátní relevantní informace z téměř
všech evropských zemí, které jsou členy OSN, dále z některých bývalých
zemí SSSR, z USA a Kanady. Celkem se do projektu zapojilo 39 zemí světa.
Jak z těchto
dat, tak i z dalších studií bylo možno následně sestavit komparační
tabulku (viz: tabulka č. 1), která vystihuje policejní hustotu (něm. Polizeidichte, angl.
police density, resp. ratio
of police to citizens)
hned dvěma používanými metodami.
Po patnácti letech
od uskutečnění tohoto zajímavého počinu na tuto studii navázal o poznání
subtilnější projekt, který byl proveden v rámci sestavování publikace
Policejní sbory v zemích EU: Inspirace pro Českou republiku,[2]
která se stala podpůrným materiálem reformy Policie České republiky. Na tomto
projektu spolupracoval také odbor bezpečnostní politiky MV ČR, Národní jednotka
Europolu PP ČR a v neposlední řadě také odbor
bezpečnostní politiky MZV ČR.
Nejprve si však
uveďme něco k použité metodologii výpočtů policejní hustoty v jednotlivých
státech.
Informace o
policejní hustotě lze získat v podstatě ve dvojí podobě. Řada výzkumů[3]
a autorů[4] preferuje vyjádření hodnoty policejní
hustoty počtem zaměstnanců policie na 100 000 obyvatel dané země. Ten lze
vypočítat následovně:
r = p/o x 100 000, přičemž
r… je počet
policistů na 100 tisíc obyvatel nebo též policejní hustota,
p… je počet
policistů daného územního celku (státu),
o… je počet obyvatel
daného územního celku (státu).
Takto vypočítaný
koeficient vyjadřuje policejní hustotu v číselné i lexikální jednotě
smyslu slova. Čím je totiž vyšší r, tím je též vyšší i policejní hustota a
naopak.
Druhou možností je
vyjádřit číselný poměr mezi počtem obyvatel a počtem policistů na daném území.[5]
Z takového údaje nám potom vyjde, kolik obyvatel připadá na jednoho
policistu. To lze matematicky vyjádřit následovně:
p = o/p, přičemž
p… je počet
obyvatel, který připadá na jednoho policistu,
o… je počet obyvatel
daného územního celku (státu),
p… je počet
policistů daného územního celku (státu).
Tabulka č. 1: Počty policistů a „policejní hustota“ ve světě (počty jsou
uváděny pro období 1. poloviny 90. let 20. století)[6]
Stát/jiný územní celek
|
Počet policistů |
Počet obyvatel na 1 policistu (p) |
Počet policistů na 100 tis. obyv.
(r) |
|
Austrálie |
71 500 |
238 |
420 |
|
Belgie |
32 500 |
307 |
344 |
|
Česká republika |
45 800 |
227 |
440 |
|
ČSR[7] |
85 000* |
158 |
630 |
|
Dánsko |
13 600 |
378 |
236 |
|
Finsko |
11 800 |
424 |
233 |
|
Francie |
227 000 |
277 |
394 |
|
Lichtenštejnsko |
59 |
491 |
203 |
|
Lucembursko |
1 100 |
466 |
289 |
|
Irsko |
11 000 |
318 |
304 |
|
Itálie |
280 000 |
342 |
488 |
|
Kanada |
56 800 |
476 |
214 |
|
Německo |
260 000 |
320 |
320 |
|
Nizozemí |
40 000 |
351 |
256 |
|
Norsko |
10 100 |
420 |
234 |
|
Portugalsko |
43 500 |
239 |
440 |
|
Rakousko |
29 000 |
325 |
362 |
|
Rusko |
1 800 000 |
82 |
1224 |
|
Řecko |
40 000 |
258 |
379 |
|
Španělsko |
187 000 |
250 |
477 |
|
Švédsko |
27 000 |
319 |
310 |
|
Švýcarsko |
14 300 |
465 |
205 |
|
Turecko |
108 000 |
523 |
190 |
|
USA |
715 000 (?) |
357 |
280 |
|
Velká Británie |
186 000 |
397 |
318 |
|
Æ zemí EU |
|
|
341 |
*Vysvětlivky: Pouze ilustrativně představuje počet příslušníků Veřejné
bezpečnosti (VB) a Státní bezpečnosti (StB) kolem
roku 1953.
Nejvyšší hodnoty, co do počtu policistů na 100 tisíc
obyvatel, tedy počátkem 90. let minulého století vykazovala Ruská federace
(1224), vysokými hodnotami se vykazovaly i další postkomunistické státy (jako
Chorvatsko, Kazachstán, pobaltské státy i Česká republika), ale i některé
periferní státy jihozápadní Evropy (Itálie, Španělsko, Portugalsko). Naopak
nízká čísla najdeme u skandinávských států, Kanady, Lichtenštejnska, Švýcarska
a kupodivu i Moldavska či Rumunska). Nejnižší je hodnota u Turecka (190).
Z uvedeného vyplývá, že interpretace číselných
hodnot policejní hustoty není jednoznačným vodítkem, podle kterého lze určit
ráz toho kterého státu, resp. jeho policejněbezpečnostního
aparátu. MUSIL, J. zmiňuje[8] několik aspektů, které mohou ovlivnit
výklad prostých číselných hodnot:
1. Interpretace policejní hustoty
jako péče státu o bezpečnost občanů – v tomto paternalistickém
přístupu je tedy vyšší koeficient hodnocen jako předpoklad lepšího zajištění
vnitřní bezpečnosti státu.
2. Dalším hlediskem může být souhrn finančních prostředků, které je nutné na zaplacení policie vynaložit – tedy kolika
občany je placen jeden policista (v průměru spotřebují mzdové náklady až 80%
rozpočtu policejního sboru).
3. Dalším parametrem, na který může
policejní hustota poukázat je
efektivnost či produktivita práce policie, kterou však lze vyhodnocovat až v návaznosti na další
ukazatele (počet zpracovávaných případů trestné činnosti, objasněných trestných
činů atd.)
4. A posledním zmiňovaným kritériem
je akcent politický, který vystihuje snahu demokratického právního státu o co
možná nejnižší ingerenci do práv a svobod občanů, do politického života,
ekonomiky atd. S tímto požadavkem
minimalizace represivních zásahů státu a tedy i policie do soukromí občana se jeví jako
optimální udržovat počty bezpečnostních orgánů jen na takové úrovni, kdy jsou
schopny zajišťovat pouze specifické, nezastupitelné úkoly (zejm. ochrana proti
kriminalitě).[9] V tomto světle se jeví státy
s vysokou policejní hustotou jako všeobjímající, nedemokratické
s hypertrofovanou výkonnou mocí státu, přecházející v některých
případech do státu policejního, totalitního.
Od doby, kdy byla provedena uváděná studie však uplynulo
relativně mnoho času (15 let), což se obzvláště v tolik turbulentním
prostředí, jakým je oblast vnitřní bezpečnosti státu, projeví výrazným
způsobem.
Výrazný vliv na bezpečnostní prostředí a návazně
bezpečnostní systémy jednotlivých států měla na přelomu
Tak můžeme na základě těchto skutečností pozorovat od
počátku 21. století trend vzrůstajícího počtu příslušníků policie, a to zejména
ve státech západní Evropy, jako je tomu např. v:[13]
Německu (viz tabulka
č. 2),
|
rok |
1995 |
2002 |
2004 |
2006 |
|
počet příslušníků[14] |
226 |
247 |
247 |
250 |
Španělsku (viz tabulka
č. 3),
|
rok |
2001 |
2003 |
2005 |
2006 |
|
počet příslušníků |
183 |
189 |
204 |
210 |
Francii (viz tabulka
č. 4),
|
rok |
2001 |
2003 |
2005 |
2006 |
|
počet příslušníků |
232 |
233 |
235 |
242 |
Anglii a Walesu (viz
tabulka č. 5).
|
rok |
1995 |
2002 |
2004 |
2006 |
|
počet příslušníků |
127 |
130 |
139 |
141 |
Pro úplnost je však třeba dodat, že naopak existují
státy (Estonsko, Lotyšsko, Rumunsko či Severní Irsko), které ve stejném období
své policejní sbory zeštíhlují, a to v průměru o 1 – 3 % ročně.
Celkový pohled a možnost komparace nám nabízí
následující tabulka (tabulka č. 6), která nám vyjadřuje jednak policejní
hustotu v počtu policistů na 100 tisíc obyvatel a jednak v počtu
policistů na
Tabulka č. 6: Policejní hustota ve světě (údaje jsou
aktuální pro rok 2008)[15]
|
stát |
počet
policistů na 100 tis. obyv. |
počet
policistů na 1 km2 |
|
Bulharsko |
346 |
0,23 |
|
ČR |
442 |
0,58 |
|
Dánsko |
203 |
0,26 |
|
Estonsko |
243 |
0,07 |
|
Finsko |
211 |
0,28 |
|
Francie |
378 |
0,40 |
|
Irsko |
306 |
0,20 |
|
Itálie |
498 |
0,95 |
|
Litva |
334 |
0,17 |
|
Lotyšsko |
357 |
0,13 |
|
Maďarsko |
440 |
0,47 |
|
Německo |
50/322 |
0,11/0,57 |
|
Nizozemsko |
337 |
1,33 |
|
Polsko |
311 |
0,38 |
|
Portugalsko |
424 |
0,48 |
|
Rakousko |
332 |
0,78 |
|
Rumunsko |
286 |
0,26 |
|
Řecko |
455 |
0,38 |
|
Slovensko |
363 |
0,40 |
|
Slovinsko |
443 |
0,44 |
|
Spojené království |
268/466 |
0,94/1,64 |
|
Španělsko |
434 |
0,38 |
|
Švédsko |
278 |
0,06 |
Obecně lze říci, že nízká policejní hustota je
v severněji položených zemích, což je ovlivněno geografickými,
klimatickými a následně demografickými podmínkami. Naopak státy v jižní
části Evropy disponují největší policejní hustotou. Jistými výjimkami
v tomto smyslu je Spojené království a Nizozemsko, které se mohou
pochlubit nejvyšší policejní hustotou na km2 v celé Evropě. Česká republika je v těchto ukazatelích disponuje pátou nejvyšší hustotou
(z 23 dotazovaných států Evropské unie), a to jak v počtu policistů na 100
tisíc obyvatel (442), tak i v počtu policistů na 1 km2 (0,58). Hodnoty
policejní hustoty v ČR v počtu policistů na 100 tisíc obyvatel přitom
dosahují podobných hodnot jako je tomu např. v Maďarsku, Slovinsku či
Španělsku; co se týká počtu policistů na 1 km2 stojí naše republika po boku
Německa, Portugalska či Maďarska.
Pro úplnost dodejme, že na bezpečnosti státu se
pochopitelně podílí i další bezpečnostní
orgány (např. obecní,
resp. městská policie, kde je jen v naší zemi zaměstnáno okolo 7 tisíc
zaměstnanců, vězeňská a justiční stráž, zpravodajské služby, vojenské policie,
v určených případech armáda apod.), které kdyby byly do počtu
bezpečnostních pracovníků započítány, pak takováto „hustota bezpečnostních pracovníků“ by oproti hustotě policejní
v některých případech i násobně vzrostla.
Samostatnou kapitolu by zde mohly představovat privátní bezpečnostní služby, jejichž počty jsou v řadě
zemí vyšší než u veřejných bezpečnostních sborů. V ČR jde cca o 55 tisíc
zaměstnanců, což představuje v indexu vysokou hodnotu 529 pracovníků
soukromých bezpečnostních služeb (SBS) na 100 tisíc obyvatel (tj. o 89 více než
policistů).
Zajímavým momentem je zjištění, že byť se od počátku
90. let 20. století až po současnost setkáváme ve většině států se stále (byť
mírně) vzrůstající kriminalitou (viz graf č. 1), jejíž některé formy jsou
obzvláště znepokojující a pro společnost značně nebezpečné (organizovaný
zločin, obchod s drogami, násilná trestná činnost, terorizmus), nelze
konstatovat, že plošně dochází ve státech EU (až na vybrané policejní sbory
západní Evropy, viz výše) a už vůbec ne Evropy jako takové k nějakému
enormnímu nárůstu početních stavů v rámci policejních sborů.
Vysvětlením může být jednak nárůst nestátních
policejních bezpečnostních subjektů (zejm. městské policie a privátní
bezpečnostní služby), jednak snaha policií po odbřemenění
se od tzv. nepolicejních činností a v neposlední řadě, a to zejména
v postkomunistických zemích, vůle státní správy po zeštíhlování veřejného
aparátu včetně policie.
Na úplný závěr dodejme, že tato stať měla ambici se
soustředit výhradně na problematiku policejní hustoty. Hlubší pojetí tématu
obsahuje publikace Policejní sbory v zemích EU: Inspirace pro Českou
republiku, která zachycuje i související témata jako je penzum oprávnění a
povinností jednotlivých policejních sborů a částečně i efektivitu jednotlivých
policií.
Literatura
BOHMAN, M., KRULÍK, O. Policejní sbory v zemích
Evropské unie: Inspirace pro Českou republiku. Praha: M ČR, 2009. 232 s.
FROLÍK, J. Špión vypovídá. Praha: Orbis Praha, 1990.
MUSIL, J. „Policejní hustota“ v mezinárodním
srovnání. Kriminalistika, 1994, roč. 27, č. 3, s.
215-226
NOVÁK, F. Finské bezpečnostní služby. Security magazín, 2004, roč. 11,
č. 60, s. 33.
OSMANČÍK, O. Institucionální kontrola kriminality
v mezinárodním srovnání. Kriminalistika, 1999, roč.
32, č. 2, s. 143-152.
ZÁMEK, D. Služba pořádkové policie a projekt Community policing. In Bezpečnostní
teorie a praxe 1/2007. Praha: PA ČR, 2007, s. 45-50.
komparační studie Evropského institutu pro prevenci
kriminality a její kontrolu (HEUNI), při OSN – „Zločin a trestní justice
v Evropě a Severní Americe v letech 1990-1994“, jejíž výsledky byly
publikovány v roce 1998
http://epp.eurostat.ec.europa.eu/
http://ec.europa.eu/eurostat/
[1] Blíže např.: ZÁMEK, D. Služba
pořádkové policie a projekt Community policing. In Bezpečnostní teorie a praxe 1/2007. Praha: PA
ČR, 2007, s. 47-48.
[2] Viz: BOHMAN, M., KRULÍK, O.
Policejní sbory v zemích Evropské unie: Inspirace pro Českou republiku.
Praha: M ČR, 2009. 232 s.
[3] Např. komparační studie Evropského
institutu pro prevenci kriminality a její kontrolu (HEUNI), při OSN – „Zločin a
trestní justice v Evropě a Severní Americe v letech 1990-1994“, jejíž
výsledky byly publikovány v roce 1998. Blíže viz: OSMANČÍK, O. Institucionální
kontrola kriminality v mezinárodním srovnání. Kriminalistika, 1999, roč. 32, č. 2, s. 143-152.
[4] Blíže např. viz: ZOUBEK, V.
Postmoderní problémy lidských práv a globální společnost,s. 284-286,
NOVÁK, F. Finské bezpečnostní služby. Security magazín, 2004, roč. 11,
č. 60, s. 33.
[5] Tato alternativa aplikována viz: MUSIL, J. „Policejní
hustota“ v mezinárodním srovnání. Kriminalistika, 1994, roč. 27, č. 3, s. 215-226.
[6]Zdroj: MUSIL, J. Ibid,
s. 223. OSMANČÍK, O. Ibid, s. 144. NOVÁK, F. Ibid, s. 33.
[7] Zdroj: FROLÍK, J. Špión vypovídá.
Praha: Orbis Praha, 1990.s. 14-15.
[8] viz: MUSIL, J. „Policejní hustota“ v mezinárodním
srovnání. Kriminalistika, 1994, roč. 27, č. 3, s.
215-226.
[9] Viz. Reforma Policie ČR a
s tím související „odbřemeňování“ sboru od tzv.
„nepolicejních činností“.
[10] 11. září
2001 ve Spojených státech teroristé unesli 4 dopravní letadla. Dvěma narazili
do budov World Trade Center v New Yorku, jedno letadlo narazilo do budovy Pentagonu,
jedno se zřítilo v Pensylvánii. Celkem zahynulo přibližně 3000
lidí.
[11] 11. března 2004 se staly madridské
příměstské vlaky terčem teroristického útoku,při němž zahynulo 191 lidí a 1800
dalších bylo zraněno. K útoku se přihlásila Al-Káida.
[12] 7. července 2005 došlo
v Londýně k sérii teroristických bombových útoků, při nichž zahynulo
na 50 lidí a asi 700 jich bylo zraněno.
[13] Zdroj: viz studie k publikaci Policejní sbory v zemích EU:
Inspirace pro Českou republiku, resp.: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/
[14] Jedná se o počet příslušníků státní
policie a četnictva, popř. odpovídajícího ekvivalentu státní či zemské policie.
Počty jsou uváděny v tisících, při zaokrouhlení na celé tisíce.
[15] Zdroj: BOHMAN, M., KRULÍK, O.
Policejní sbory v zemích Evropské unie: Inspirace pro Českou republiku.
Praha: M ČR, 2009. 232 s.
[16] Zdroj: Eurostat