JUDr. David Zámek
Řidičský průkaz na zkoušku
Účinnost novely zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na
pozemních komunikacích ve znění zákona č. 411/2005 Sb. a novely zákona 200/1990
Sb. o přestupcích, v polovině roku 2006 byla v plném slova smyslu průlomem do
tradičního dopravního chování většiny účastníků silničního provozu. Proto je dobré se po čase k této otázce
vrátit z historického pohledu i když velice nedávného se na tuto
problematikou podívat očima roku 2006. Nové pojetí právní úpravy se dotklo
všech skupin, tedy chodců i řidičů nemotorových a motorových vozidel a i jezdců
na zvířeti. Možnost uložení zákazu činnosti, tedy v našem případě zákazu řízení motorových vozidel jak za přidělení 12
ti bodů, tak i za vážné a nebezpečné dopravní přestupky[1]
vyvolalo především u řidičů silničních motorových vozidel tolik požadovanou
pozitivní změnu v jejich dopravním chování. Tato změna samozřejmě nenastala
dobrovolně, ale byla způsobena preventivním tlakem, který působí osvědčeným
způsobem. Sbíráním bodů, na jejichž konci je odevzdání řidičského průkazu a
dále také obavami ze spáchání přestupku, který může být spolehlivě prokázán
řadou již funkčních dokumentačních a měřících systémů, jejichž vývoj jde
netušenou rychlostí kupředu. Řada z nich, jak je výše uvedeno, je řešena
stejným způsobem aniž by bylo vyčerpáno pachatelovo "bodové
konto". Tento preventivní
legislativní tlak již přinesl očekávané konkrétní a měřitelné výsledky. Česká
republika se dostala za rok 2006 pod tisíc obětí silničních dopravních
nehod. K tomu beze sporu zásadním způsobem přispěly
půlroční obavy z nových zákonů a potom jejich půlroční fungování.
Tím by jsme ale nechtěli zdaleka tvrdit, že
současná právní úprava, která si klade za cíl pomoci svými dopady opět
přesvědčit účastníky silničního provozu o tom, že znovu platí pravidla
silničního provozu, je dokonalá a bez chyb. To ani náhodou, má jich celou řadu
a již dnes je dobrá vůle na jejich opravy, úpravy nebo odstranění. Účelem této
statě není jejich vyjmenování a popisování.
Spíše ale úvaha nad dalšími možnostmi, které se nabízejí a mohly by
doplnit a zabezpečit možná navrhovaná zlepšení. V současném vývoji, který je
dynamický a stále se zrychlující, by bylo bláhové si myslet, že je moderní
společnost schopna v této, vytvořit na dlouhá léta neměnnou právní úpravu.
Dopady jakékoliv právní normy jsou efektivní pouze tehdy, jestliže je zde
patrná reakce na palčivé problémy, které se v dané oblasti vyskytují, nebo se
vyvíjí.
Jestliže se chceme zabývat problémem,
kterým je bezpečný průběh prvního období řidičské praxe, tedy
"začínajícími" řidiči, je třeba konstatovat, že nejde o nový fenomén.
Dopravní nehodovost začátečníků a problém
bezpečného nabývání řidičské praxe v prvních letech řízení vozidla byla vždy
poznamenávána tragédiemi ve smyslu ztráty především mladých lidských životů.
Nešlo a nejde však pouze o prostou řidičskou nezkušenost, která podlehne jízdním
vlastnostem vozidel nebo nástrahám silniční dopravní cesty. Působí tu přeceňování vlastních
psychofyziologických schopností stejně jako neodolatelná touha po veřejné
demonstraci odvahy a hrdinství, opojení z rychlosti, soutěživost a bohužel,
také časté projevy agrese. Řízení motorových vozidel je dnes zcela běžným
projevem životního stylu, který však v sobě nenese pouze pozitivní prvky.
Ponecháme stranou celou škálu dalších
problémů a budeme se věnovat problematice preventivní péče o naše začátečníky,
které bychom rádi dostali pod větší ochranu zákona právě v nejcitlivějším
období, kdy se po získání řidičského oprávnění již zcela samostatně začleňují
do skutečného silničního provozu. Otázka, kterou si však musíme nutně položit
zní, kde je ono největší nebezpečí, které na začínající řidiče číhá ? Jaké jsou to příčiny, které způsobují
nejčastěji jejich dopravní přestupky a dopravní nehody s těmi nejtěžšími
následky ?
Domníváme se, že lze jako příčinu vyloučit
neznalost zákona. Pravidla silničního provozu již dnes nejsou porušována z
jejich neznalosti, ale z jejich cíleného obcházení a to z řady důvodů. Záměrně
neuvádím nedodržování nejvyšší dovolené rychlosti i když je hlavní příčinou
dopravní nehodovosti. V určitých podmínkách je totiž tato rychlost rovněž
nepřiměřená, neboť vždy nelze postihnout okamžitou dopravní situaci nebo stav
silniční komunikace.
Fenomén rychlosti však ovlivňuje začínající
řidiče zásadním způsobem, zejména, pokud jej nabízí samo vozidlo, které řídí a
to svými výkony a svádivými jízdními vlastnostmi. Zde má místo termín
"životní styl", pro který je rychlost a nemusí to být pouze rychlost
vozidla, zcela zásadní vlastností[2].
Hledání přiměřené míry dočasného
"ochranného" omezení této významné skupiny řidičů silničních
motorových vozidel můžeme vysledovat především v zahraničí, kde si uvedená
nebezpečí a ztráty u mladé generace[3]
velmi dobře uvědomují a poměrně úspěšně je řeší v rámci vlastní právní úpravy.
Jestliže budeme hovořit o této skupině řidičů, je třeba ji vymezit nejprve ze
dvou hledisek :
1) z délky řidičské praxe,
2) ze skupin a podskupin řidičských oprávnění.
Ad.
1) Délkou řidičské praxe rozumíme dobu,
po kterou jsou řidiči držiteli řidičského oprávnění zapsaného v řidičském
průkazu. Za dobu "držení" řidičského oprávnění, po kterou by měl
řidič podléhat zvláštnímu omezení jeho řidičské činnosti jsou zpravidla
označovány dva roky, bez ohledu na to jaké množství kilometrů má nový řidič
ujeto.
Ad.
2) U skupin a podskupin řidičských
oprávnění je možno stanovit počátek
řidičské praxi buďto pouze od získání prvního řidičského oprávnění, např.
skupiny B, nebo vždy od získání dalších řidičských oprávnění, např. skupiny C a
D. To znamená, že je možno omezení řidičské činnosti stanovit pro řidiče opakovaně,
vždy při získání dalšího řidičského oprávnění.
Za jeden z dalších problémů je možno
pokládat samotnou formu a způsob určitého "ochranného" omezení nového
řidičského oprávnění a to nejen vůči samotnému řidiči v období stanovené
počáteční řidičské praxe, ale i jako ochranu pro ostatní účastníky provozu,
před jeho chybným nebo nepřiměřeným dopravním chováním.
Pro tuto ochranu se nabízí hned několik
možností, které uvádíme a které skutečně používají ve své právní úpravě některé
evropské státy. Jde za:
a)
ve stanoveném počátečním období řidičské praxe je řidiči přidělen nebo
odebrán násobek bodů za spáchaný
přestupek proti ustanovení pravidel provozu,
než řidiči s delší řidičskou
praxí.
b)
řidičům v počátečním období řidičské praxe je omezena nejvyšší dovolená
rychlost na dálnicích nebo silnicích pro motorová vozidla. Jimi řízená vozidla
jsou výrazně označena číslem, které na toto rychlostní omezení upozorňuje
orgány dohlížející na silniční provoz. Např. ze
c)
noví řidiči získávají na určité časové období (zpravidla na jeden až dva
roky) řidičský průkaz s omezením. Tyto řidičské průkazy jsou vystavovány
především v severských státech, především v Norsku[4],
ale i v řadě států USA. Omezení spočívá např. v zákazu jízdy v zimních
podmínkách, v noci, na dálnici, apod. Po určitém období, zpravidla 1 roku řidič
nastupuje znovu do výcviku v podmínkách, ve kterých je řízení vozidla zakázáno.
Po absolvování kurzu je řidič již pouze učitelem autoškoly přezkoušen a je mu
doporučeno vystavení neomezeného řidičského průkazu.
d)
řidičům je na stanovené časové období počáteční řidičské praxe
(zpravidla na období dvou let) vystaven řidičský průkaz na zkoušku. Tento řidičský průkaz je uplatňován v řadě
států, pro nás je zajímavé, že jej mají ve své právní úpravě zakotvený naši
sousedé, tj. Slovensko, Rakousko a Německo. Smyslem tohoto preventivního
opatření je zvýšení bezpečnosti nových řidičů vůči sobě i ostatním účastníkům
provozu. Omezení a ochranná opatření jsou zakomponována do časového období
platnosti tohoto zkušebního řidičského průkazu. U všech uvedených států je toto
zkušební období dvouleté. V této zkušební době se řidič nesmí dopustit
závažného dopravního přestupku nebo trestného činu. V opačném případě je řidiči
ukládáno zpravidla absolvování doškolovacího kurzu ve výcvikovém zařízení,
psychologický přezkum nebo přezkoušení řidiče zkušebním komisařem.
|
Uplatnění systému řidičského průkazu na zkoušku bez rozdílu
jeho formy v Evropě (ANO/NE) |
|
|
Stát |
|
|
Belgie |
NE |
|
Dánsko |
NE |
|
Estonsko |
ANO |
|
Finsko |
ANO |
|
Francie |
ANO |
|
Irská republika |
NE |
|
Česká republika |
NE |
|
Lotyšsko |
ANO |
|
Lucembursko |
ANO |
|
Maďarsko |
ANO |
|
Nizozemí |
NE |
|
Norsko |
ANO |
|
Portugalsko |
ANO |
|
Rakousko |
ANO |
|
Severní Irsko |
ANO |
|
Slovensko |
ANO |
|
Slovinsko |
ANO |
|
SRN |
ANO |
|
Španělsko |
ANO |
|
Švédsko |
ANO |
|
Velká Británie |
ANO |
Podívejme se na podmínky stanovené pro
řidičské průkazy na zkoušku uplatňované
v uvedených státech :
Slovensko
Slovenský zákon č. 315/1996 Sb. o premávke
na pozemných komunikáciách ve svém třetím oddílu v §§
Odebrání řidičského oprávnění ve
zkušební lhůtě
Pokud řidič v průběhu zkušební doby spáchal
trestný čin v souvislosti s řízením motorového vozidla, nebo dva přestupky
porušením povinnosti z ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích,
okresní dopravní inspektorát rozhodne o účasti tohoto řidiče na doškolovacím
kurzu ve výcvikovém zařízení (v autoškole). Pokud řidič po účasti na tomto
kurzu opět spáchá trestný čin nebo dva dopravní přestupky, okresní dopravní
inspektorát rozhodne o vykonání nové zkoušky z řízení motorových vozidel.
Pokud držitel řidičského oprávnění na
zkušební dobu nepředloží potvrzení o absolvování doškolovacího kurzu nebo
zkoušky z řízení motorového vozidla, nebo tuto zkoušku úspěšně nesložil ani po
jejím opakování, okresní dopravní inspektorát rozhodne o odebrání řidičského
průkazu. Opětovné získání řidičského oprávnění je podmíněno splněním všech
zákonem stanovených podmínek včetně nového řidičského výcviku a následných
zkoušek.
Rakousko
Řidičský průkaz na zkoušku (řidičské
oprávnění pro začátečníky) je upraveno v zákonem o řidičských průkazech
(Fůrerscheingesetz)[5].
Zkušební doba je dvouletá a vztahuje se na
každého řidiče, kterému bylo uděleno řidičské oprávnění skupin A, B, C1, C a D
a který dosud nebyl držitelem žádného řidičského oprávnění. Nezapisuje se do
řidičského průkazu.
Pokud se řidič-začátečník v období zkušební
lhůty dopustil taxativně vyjmenovaného protiprávního jednání, přestupku nebo
trestného činu, musí se povinně podrobit doplňujícímu školení.
útěk, ujetí z místa dopravní nehody
jízda nedovoleným směrem (např. jízda v protisměru na
jednosměrné silnici)
nebezpečné, ohrožující předjíždění
nedbání zákazu předjíždění stanoveném dopravními
značkami
nedání přednosti v jízdě
nerespektování pokynu "Stůj" dávaného
policistou, nebo červeným světlem
signalizačního zařízení
jízda v
nesprávném jízdním pruhu dálnice nebo silnice pro motorová vozidla
(jízda v protisměru)
překročení
nejvyšší dovolené rychlosti v obci o více než
překročení
nejvyšší dovolené rychlosti mimo obec o více než
usmrcení z
nedbalosti
ublížení na
zdraví z nedbalosti .
Alkohol a řízení vozidla ve zkušební
době
Během zkušební doby může
řidič řídit silniční motorové vozidlo za podmínky, že obsah alkoholu v krvi je
nejvýše 0,1 % . Při porušení tohoto ustanovení musí řidič absolvovat rovněž
doplňující školení.
Uložení doplňujícího školení
Toto školení současně prodlužuje dvouletou zkušební dobu o další rok.
Prodloužení zkušební doby se zapisuje do řidičského průkazu. Pokud se
řidič dopustí některého z výše uvedených protiprávních jednání ve třetím
prodloužení zkušební doby, je mu řidičský průkaz odebrán.
Obsah doplňujícího školení
Stanoví se podle toho, pro
jakou problémovou skupinu řidičů je školení určeno. Např. pro řidiče náchylné k
požívání alkoholických nápojů nebo návykových látek, nebo pro řidiče s častým
porušováním pravidel silničního provozu, atd. Poplatek za školení hradí řidič a
jeho výše je stanovena podle toho, zda se jedná o skupinové nebo individuální
školení ( 38 nebo 109 Euro).
Cíl, který je v Rakousku tímto
opatřením sledován, spočívá v potírání a snižování rizik způsobovaných mladými,
začínajícími řidiči.
Německá
spolková republika
Řidičské oprávnění se i v Německu uděluje
poprvé na zkoušku, přičemž tato zkušební doba trvá opět, jako v obou předchozích popisovaných státech na dva roky[6].
Pokud se řidič během této zkušební doby dopustí trestného činu nebo přestupku,
který spadá do bodového systému a je tedy zapisován do ústředního dopravního
registru, jsou vůči řidiči vyvozována následující opatření :
1)
povinná účast na nástavbovém semináři, jehož délka je závislá na závažnosti
řidičova provinění,
2)
písemné upozornění řidiče na
povinnou účast v období dvou měsíců na
psychologickém poučení, pokud se
řidič po absolvování předchozího semináře
během zkušební doby opět dopustil dalšího
závažného protiprávního jednání,
3)
a konečně odnětí řidičského průkazu, pokud se řidič ve zkušební době po
uplynutí dvou měsíců dopustil dalšího
nebezpečného a velmi závažného
protiprávního jednání v souvislosti
se řízením vozidla, nebo dvou dalších,
méně závažných přestupků.
Zkušební doba se prodlužuje o dva roky,
jestliže byla nařízena účast řidiče na nástavbovém semináři.
Nástavbový seminář
Jedná se o kurz o sedmi zaměstnáních po 135
minutách s počtem 6 až 12 účastníků. Jeho obsahem je diskuse o protiprávním
jednání účastníků semináře v silničním provozu a praktická jízdní zkouška (nelze zapomínat, že
se jedná o řidiče s malou praxí). Zcela specifické semináře jsou pořádány pro
řidiče, kteří řídili vozidlo pod vlivem alkoholu nebo návykových látek.
Česká
republika
Nemá řidičský průkaz na zkušební období.
Tento problém je však, jako mnohé další, předmětem odborných diskusí a
posouzení všech pro a proti. Co bychom mohli k problému říci ?
Dopravní nehodovost začínajících řidičů a to
všech skupin řidičského oprávnění je vysoká.
Proto by bylo možno v první fázi novelizace zákona o provozu na
pozemních komunikacích uvažovat alespoň o úpravách v rámci bodového systému.
Asi v tom smyslu, že za taxativně vyjmenované závažné přestupky, které jsou i
dnes bodově hodnoceny, obdrží řidiči s praxí do dvou let dvojnásobek bodů.
Tímto opatřením by bylo možno např. úspěšně zajistit větší bezpečnost provozu
při možném zvýšení rychlosti na některých dálničních úsecích.
Dalším přínosem by mohlo být zavedení
řidičských průkazů na zkoušku u řidičů z profese, především u skupin a
podskupin C1, C a D1, D.
Nelze však neupozornit na zvýšené nároky na
administrativu, vznikající z těchto možných právních úprav. Současně však, v
době vysoké úrovně elektronizace těchto agend, můžeme hovořit o rychlém řešení
v rámci programového vybavení příslušných odborů obcí s rozšířenou působností,
krajů a resortů.
|
Věk řidiče |
Počet zaviněných
dopravních nehod |
% |
|
Do 18 let |
243 |
0,2 |
|
18 -20 |
8212 |
7,1 |
|
21 – 24 |
14013 |
12,1 |
|
25 – 34 |
37337 |
32,1 |
|
35 – 44 |
24286 |
20,9 |
|
45 – 54 |
15890 |
13,7 |
|
55 – 64 |
10728 |
9,2 |
|
> 64 |
5517 |
4,7 |
Zdroj: ředitelství služby dopravní policie Policejního
prezidia Policie České republiky
Závěrem je možné opět konstatovat, že
bezpečnost silničního provozu je obor, který se trvale vyvíjí a pomáhá úspěšně, na vysoké úrovni,
udržovat požadovanou mobilitu společnosti.
Prameny
a literatura:
ROTH,
A. R. Freistaat Bayern, Bayerische
Landeszentrale für politische, Bildungsarbeit, München 2002
BOCKLET,
R. Das Regierungssystem des Freistaates
Bayern, Verleg Ernst Vogel, München 2001
www.polizei.bayern.de
www.polizei.baden-vürtenberg.de