JUDr. David Zámek

 

Historický vývoj shromažďovacího práva na území České republiky I.

 

            V úvodu je nutno uvést, že tato studie je dílčím výstupem z výzkumného úkolu Fakulty bezpečnostně právní, Policejní akademie ČR v Praze „Teoretické otázky bezpečnostního výzkumu k systému ochrany vnitřní bezpečnosti státu“ a to dílčího projektu pod názvem „Hromadné akce“

            Jeden z prvních zákonů přijatých po nabytí opětovné svobody v roce 1989 byl také zákon č. 84/1990 Sb. O právu shromažďovacím. Od této doby nebyl však tento zákon, jako některé jiné zákony, mnohokrát novelizován a troufám si říci, že je jedním z nejméně přísných zákonů svého druhu v Evropě.  V dnešní době se více než jindy od roku 1989 hovoří o tom, zda má či nemá být zpřísněna zákonná úprava shromažďovacího práva v České republice.  Jakýkoliv zásah do práv a svobod občanů je však třeba vždy velmi důsledně zvažovat. Pro toto zvažování je možné, nebo spíše nutné,  použít komparaci historických právních norem, neboť je již dokázaným faktem, že přítomnost má vždy své kořeny v minulosti a cílem historie je vysledovat tu dlouhou cestu plnou zatáček, návratů, opakování či bloudění, po níž lidstvo dospělo až k současnosti. Snadno je tedy pochopitelný citát George Santayana, amerického filosofa, kritika a spisovatele španělského původu, představitele naturalismu a „klasické“ americké filosofie, který zní: „Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, si ji opakovat“.[1]

 

            Pokusím se v několika na sebe navazujících dílech podat historický náhled na shromažďovací zákony platné na území České republiky. V tomto první díle je možné prostudovat znění zákona č. 135 ř. z., o právu shromažďovacím ze dne 15. listopadu 1867 ve znění doplňků a novel, který byl zrušen sice několikrát pozměněn ale  de facto byl zrušen až zákonem č. 68/1951 Sb. o dobrovolných organisacích a shromážděních ze dne 12. července 1951. Tento shromažďovaní zákon byl tedy platný téměř 84 let  a to ještě mnoho let po zhroucení Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918, platný byl i v době Protektorátu Čechy a Morava a „přežil“ také krátké období po únoru 1948.

 

 

 

Zákon č. 135/1867 ř. z., o právu shromažďovacím.

 

§ 1.

 

     Shromáždění dovolují se dle ustanovení tohoto zákona.

§ 2.

 

     Kdo chce svolati shromáždění lidu aneb vůbec shromáždění všeobecně přístupné, na pozvané hosty neobmezené, musí to nejméně 3 dny před zamýšleným konáním shromáždění oznámiti úřadu (§16) písemně s udáním účelu, místa a doby shromáždění.

     Úřad má oznámení to bez odkladu písemně osvědčiti.

§ 3.

 

     Ke konání shromáždění pod širým nebem potřebí jest předcházejícího povolení úřadu (§ 16).

     Žádati za povolení náleží těm, kdož shromáždění pořádají, a v žádosti, jakož i v povolení buďtež naznačeny účel, místo a doba shromáždění.

     Totéž platí pro veřejné průvody, při nichž též zamýšlená cesta naznačena býti má.

     Odepře-li se povolení, má se to státi písemně s udáním důvodů.

 

§ 4.

 

     Shromáždění voličů k poradám o volbách, pak k poradám se zvolenými poslanci vyňata jsou z ustanovení zákona tohoto, když se konají za doby vypsaných voleb a ne pod širým nebem.

   § 5.

 

     Dále vyňaty jsou z ustanovení tohoto zákona veřejné radovánky, průvody svatební, národní slavnosti nebo průvody, pohřební průvody, procesí, poutě a jiná shromáždění nebo průvody k vykonávání zákonně povoleného vyznání náboženského, když se dějí způsobem od starodávna obvyklým.

 

§ 6.

 

     Shromáždění, jejichž účel se příčí zákonům trestním aneb jichž konání je nebezpečno veřejné bezpečnosti nebo veřejnému blahu, mají býti úřadem zakázána.

 

     § 7 nahrazen ustanovením  § 75 zákona z 15. dubna 1920, č. 325 Sb. z. a n., a § 74 zákona z 15. dubna 1920, č. 326 Sb. z. a n., podle nichž ve dny, kdy zasedá sněmovna (senát) nebo některý sněmovní (senátní) výbor, nejsou v obvodu jednoho kilometru od budovy, kde sněmovna (senát) nebo výbor zasedá, dovoleny na místech sloužících veřejné dopravě ani schůze, ani jakékoli průvody.

§ 8.

 

     Cizozemci nesmí býti podnikateli ani pořadateli nebo řediteli shromáždění, na němž se má jednati o veřejných záležitostech.

 

§ 9.

 

     Ve shromážděních v §§ 2 a 3 zmíněných nesmí se účastniti osoby ozbrojené.

 

§ 10.

 

     Adresy nebo petice od shromáždění vycházející nesmí býti podány od více než 10 osob.

 

§ 11.

 

     Aby se šetřilo zákona a udržen byl pořádek ve shromážděních, o to pečovati mají především ředitelé a pořadatelé shromáždění.

     Ti se mají ihned opříti protizákonným výrokům nebo činům a kdyby se neuposlechlo nařízení jejich, mají ředitelé shromáždění rozpustiti.

 

 

§ 12.

 

     Úřad má toho vůli, aby do každého shromáždění druhu v §§ 2 a 3 naznačeného vyslal jednoho, dle okolnosti i více zřízenců, jímžto se má vykázati ve shromáždění přiměřené místo, jaké si sami zvolí, a na požádání podati vysvětlení o osobě navrhovatelů a řečníků.

 

 

§ 13.

 

     Koná-li se shromáždění proti ustanovením tohoto zákona, má se od úřadu (§§ 16 a 17) zapověděti a dle okolností rozpustiti.

     Rovněž rozpustiti se má shromáždění, třeba dle zákona konané, od vládního zřízence, aneb, nebyl-li žádný vyslán, od úřadu, udá-li se ve  shromáždění něco proti zákonu, nebo nabývá-li shromáždění rázu veřejnému pořádku nebezpečného.

 

§ 14.

 

     Prohlásí-li se shromáždění za rozpuštěné, jsou veškeří přítomní povinni, aby místo shromáždění ihned opustili a rozešli se.

     Kdyby neuposlechli nařízení toho, může býti rozpuštění provedeno užitím donucovacích prostředků.

 

§ 15.

 

     Nařízení §§ 13 a 14 platí též pro veřejné průvody.

 

§ 16.

 

     Úřadem v tomto zákoně dotčeným rozuměti se má pravidlem:

a) v místech, kde se nalézá zvláštní státní úřad bezpečnosti, tento úřad,

b) na všech ostatních místech politický úřad okresní.

 

§ 17.

 

     Při naléhavém nebezpečí pro veřejný pořádek a bezpečnost může však také jiný úřad, jenž pečovati má o jich zachování, zapověděti nebo rozpustiti shromáždění, které se svolává nebo koná proti předpisům tohoto zákona. O tom se má vždy ihned zpraviti úřad dle § 16 k tomu příslušný.

 

§ 18.

 

     Za všelikých opatření nižších úřadů lze se odvolati v patnácti dnech k zemskému úřadu a ze všelikých nařízení tohoto k ministerstvu vnitra.

 

 

§ 19.

 

     Porušení tohoto zákona, pokud tu nemá platnosti obecný zákon trestní, potrestáno budiž od soudu jako přestupek vězením až do šesti neděl anebo pokutami peněžitým až do 400 Kč. [2]   

§ 20.

 

     V čas války nebo vnitřních nepokojů může platnost ustanovení zákona tohoto od vlády dočasně a místně býti zrušena.

 

 

 

Použité prameny:

zákon. č.  135/1867 ř. z., o právu shromažďovacím.

zákon č. 84/1990 Sb. o právu shromažďovacím ve znění doplňků a novel

DALECKÝ  J., CHMELA  Z., ZÁMEK D., Vybrané problémy služby pořádkové policie, Praha: PA ČR  2009, ISBN 978-80-7251-303-1

DALECKÝ  J., CHMELA  Z., ZÁMEK D., Základy právní úpravy činnosti služby pořádkové policie, Praha: PA ČR  2009, ISBN978-80-7251-315-4

MACEK  P., ZÁMEK D., Policie a hromadná narušení veřejného pořádku, Praha: PA ČR 2007, ISBN978-80-7251-264-5

http://cs.wikipedia.org/wiki/George_Santayana

 



[1] http://cs.wikipedia.org/wiki/George_Santayana

[2] Nejvyšší přípustná výměra trestu zvýšena na pětinásobek (až o 2000 Kč) zákonem č. 31/1929 Sb. z. a n.