JUDr. Jan Kuržeja

pplk. JUDr. David Zámek

Fakulta bezpečnostně právní

Policejní akademie ČR v Praze

Analýza legislativních nástrojů k odčerpávání výnosů z trestné činnosti – Litevská republika I.

Úvod

Tato první část analytické studie navazuje na výzkumný projekt programu „Bezpečnostní výzkum“ VD20072010B19.

Předpokládáme, že některé právní skutečnosti, možnosti, instituty, náhledy, případně i závěry jsou v daném kontextu nové, teoreticky jsou upraveny kontinentální legislativou, částečně se vychází i z upraveného obyčejového práva. Vzhledem k uvedeným skutečnostem a některým komplikacím při výkladu práva je zde snaha o analýzu legislativních nástrojů dle stávající tamní právní úpravy. Musíme také upozornit, že v rámci neoficiálního překladu z litevštiny do anglického jazyka a následně překladem do českého jazyka mohlo dojít k určitému „šumu“, a tím k určitým nepřesnostem zejména v právní terminologii. Za tyto skutečnosti se předem omlouváme a doufáme, že tyto nepřesnosti nebudou mít vliv v náhledu na danou problematiku.

Hluboké ekonomické, politické a sociální změny, ke kterým došlo po pádu totalitního režimu roku 1991 v Litvě, postupně významně ovlivnily všechny oblasti života společnosti. Bylo proto jasné, že původní podoba trestního kodexu nemůže v nových podmínkách demokratického právního státu a tržního hospodářství obstát a že nastaly podmínky pro odstranění deformací a nedostatků v  trestněprávní úpravě. Legislativní počiny z předcházejících let lze charakterizovat jako snahu rychle reagovat na nastalé změny ve společnosti a „dohánět“ to, co bylo zanedbáno zpravidla při právní úpravě jiných právních odvětví, na něž trestněprávní úprava nezbytně navazuje. Snaha zajistit trestněprávní ochranu novým institutům zakotveným ve zvláštních zákonech vedla někdy i k tomu, že trestní zákon byl opakovaně doplňován o nové skutkové podstaty. Od roku 2003 litevská zákonodárná moc doplňuje tyto tendence stále výrazněji i v návaznosti na potřebu zajistit kompatibilitu tamního trestního práva s mezinárodními úmluvami, kterými je Litevská republika vázána, včetně práva uplatňovaného v Evropské unii.

Jeden z nejúčinnějších nástrojů boje proti kriminalitě je odčerpávání výnosů z trestné činnosti zejména u závažné a sériově páchané trestné činnosti. Litevské trestní právo je postaveno na skutečnosti, že trestná činnost se jejím pachatelům nesmí vyplácet. Tato skutečnost je naplněna, jsou-li důsledně prováděna opatření k odčerpávání výnosů z trestné činnosti, a vedle trestu bude pachateli hrozit, že získaný výnos neužije ani po odpykání trestu.

Za trvání celosvětové a zejména celoevropské systematické kampaně byly pro oblast boje proti legalizaci výnosů z trestné činnosti vytvořeny standardy, které tvoří více či méně účinné překážky pro pachatele a současně byly vybudovány struktury, které mají umožnit účinnou spolupráci různých státních i nestátních institucí, a to na národní i mezistátní úrovni. V souvislosti s rozšiřováním mezinárodního terorismu se od roku 2000 začínají tyto struktury využívat i pro boj proti jeho financování. Z uvedeného důvodu Litevská republika řeší jediným zákonem situace v praní peněz a financování terorismu od 1. 5. 2003, kdy vstoupil v platnost nový trestní kodex (trestní zákon a řád) a změnila se klasifikace trestných činů a u přestupků jejich registrace.

1.1 Základní informace o zdrojové kriminalitě

Všeobecná situace na úseku praní peněz a financování terorismu poté, co 1.5.2003 vstoupil v platnost nový trestní kodex, změnila se klasifikace trestných činů a jejich registrace. Vzhledem k této změně nelze provést porovnání se statistickými údaji z předchozích let.

Podle litevských orgánů se podvod s DPH stal jedním z hlavních zdrojů kriminálních profitů od roku 1999 a je konkrétní oblastí zájmu pro litevské orgány činné v trestním řízení. V rámci ministerstva vnitra byla vytvořena speciální skupina Služba vyšetřování finanční kriminality (Financial crime investigation servise dále jen „FCIS“), jejíž práce ukázala, že škoda pro státní rozpočet činí miliony Litas a že „zpronevěra DPH“ je nejběžnější ve vztahu s velkými dodávkami zboží (stavební dříví, naftové výrobky, kovy), ale také služby. Nejobvyklejší schéma zahrnuje fiktivní společnosti padělávající účetní doklady, typy karuselových operací, atd. Litevské orgány také označovaly toto schéma jako způsob praní výtěžků (výnosů).

Litevská (kriminální) policie neprovádí hodnocení finanční důležitosti kriminálních aktivit včetně skupin organizované kriminality. Na základě údajů z roku 2004 existuje 10 dobře strukturovaných skupin organizované kriminality a 78 skupin, které vykazují jen některé znaky strukturovaných skupin. Převážná většina z nich páchá trestnou činnost formou vybíráním výpalného, krádeží vloupáním, distribucí drog atd., tři skupiny se specializují na praní peněz. V Litvě jsou přítomny různé „obschaks“ (kriminální fond), které dovolují kriminálním skupinám manipulovat s penězi v hotovosti bez používání finančního systému.

Pokud jde o praní peněz, existovalo málo dostupných informací o trendech a technikách používaných v této oblasti kromě výše popsaného tématu ve vztahu s DPH podvodem. Podle nové právní úpravy bylo 5 případů předáno soudu pro praní peněz, jako výsledek práce FCIS, z nichž všechny zahrnovaly schéma příbuzné DPH.

Nedostatek informací by mohl být způsoben současným rozdělením odpovědností, kdy FCIS je policejními orgány považována za útvar s výlučnou kompetenci pro záležitosti související s boji proti praní špinavých peněz a financování terorismu, zatímco samotná police projednává ostatní kriminální aktivity. Zdá se, že neexistují konsolidované informace konkrétně se týkající trendů praní výtěžků odvozených z kriminality projednávané policií.

První „Zpráva o uplatňování preventivních opatření praní peněz za rok 2004“ obsahuje typologii a popis určitých trendů. Nebylo však jasné, zda jsou všeobecné povahy nebo spojené s Litvou. Informace obsažená v tomto dokumentu rozlišuje mezi různými stádii identifikace, odhalování a odčerpávání výnosů z trestné činnosti, například:

Umístění vkladů na bankovních účtech přes schéma surfingového typu, nákup sérií peněžních instrumentů (šeky, peněžní příkazy, atd.), které jsou pak shromážděny a legálně převedeny na další místo, nákup politik životního pojištění nebo provedení peněžních operací ve směnárnách nebo kasinech, atd.

Rozvrstvení, nákup a prodej investičních instrumentů, elektronický přenos fondů přes série účtů v různých bankách po zeměkouli, místní a mezinárodní platby ovlivněné pomocí transferů peněz nebo šeků a elektronickými transfery peněz, zprostředkovatelské platby, peněžní operace nebo výměna šeků po nichž jsou fondy vybrány v hotovosti nebo bankovních šecích, používání obchodů (obchodníci s auty), použití offshore zemí a středisek (otevření lokálních účtů bez skutečného použití, jménem jiných cizích společností), použití podvodného zbankrotování (se společnostmi otevírajícími účty jménem jiných společností), použití služeb transferu peněz, použití právníků pro provedení transakcí na své vlastní jméno pro udržení kriminální identity v tajnosti – někdy se zahrnutím cizích shell společností, atd.).

Integrace získání velkých podílů ve společnostech (ve vztahu k organizovanému zločinu a finančnímu podvodu), použití zástavních půjček kde jsou peníze přijímány z nezákonného obchodu, nákup nemovitostí pomocí peněz z prostituce, očekávané proplácení půjček, půjčky spláceny peněžními příkazy, použití kasin (ve spojení s výnosy obchodování s drogami, lidmi, zbožím), nákup nemovitého majetku vysoce nad nebo mimo skutečnou tržní hodnotu, obrovské investice do nemovitostí krátkodobých cizích rezidentů, zřizování různých společností a finančních operací společností bez skutečného důvodu, atd.

Jak se ukázalo během diskuse na místě, jev fiktivních („ghost“) společností je v Litvě registrován, ale nebyl prokázán vztah s možným praním peněz.

1.2 Základní informace o finančním sektoru

Provádění finančních služeb v republice Litva je všeobecně řízeno zákonem o finančních institucích (zákon čís. IX-1068 z 10. 9. 2002). V článku 1 zákona je účelem zákona specifikovat služby, které jsou považovány za finanční služby, požadavky na zakladatele, účastníky a vedení finančního podnikání a kreditní instituce zapojené do poskytování finančních služeb, práva, jejich povinnosti a podmínky, postupy pro zvláštnosti zřizování, provádění obchodu a ukončení a restrukturalizace finančních institucí. Zákon také stanovuje podmínky a postupy pro zvláštnosti supervize aktivit finančních institucí poskytující licencované finanční služby.

Termín „finanční služby“ je definován článkem 3 zákona, který vyjmenovává následující aktivity jako zahrnující finanční služby.

Jedná se o příjem depozitů a dalších zpět vyplácených fondů, půjčování (včetně hypotečních půjček), finanční leasing, transfery peněz, vydávání platebních karet a dalších prostředků platby anebo provádění operací s nimi, poskytování finančních záruk a finančních garancí. Dále provádění transakcí na vlastní náklady nebo na náklady klienta s instrumenty peněžního trhu (šeky, bony, depozitní certifikáty, atd.).

Stanovení směnného kurzu a úrokové sazby, veřejné cenné listiny, investiční služby, finanční mediace (aktivity agenta) a správa peněz. Poskytování informací stejně jako poradenství v záležitostech udělování a platbě kreditů, pronajímání sejfů, výměna měny (v hotovosti), provádění plateb mezi kreditními institucemi (clearing), uchovávání a správa peněžních fondů.

Poskytování poradenství podnikání ve struktuře kapitálového trhu, produkční strategie a příbuzné záležitosti stejně jako poradenství a služby spojené s reorganizací, restrukturalizací a nákupem podnikání, poskytování služeb vztahujících se k emisím cenných papírů.

Zákon dále stanovuje, že „licencované finanční služby“, tj. ty poskytované finanční služby, které jsou předmětem licence vydané v souladu s postupy stanovenými zákonem, jsou definovány odpovídajícími zákony republiky Litva. Podle článku 3 zákona je proto zakázáno poskytovat licencované finanční služby bez licence. Navíc článek 3. odst. 4 zákona omezuje následující aktivity výhradně pro kreditní instituce:

příjem depozitů a dalších zpět vyplácených fondů od ne-profesionálních účastníků trhu,

půjčování od ne-profesionálních účastníků trhu přesahující velikost apelačního práva kapitálu,

transfery peněz,

záležitosti a správa elektronických peněz.

„Finanční podnikání“ je proto definováno jako podnikání zřízené v republice Litva v souladu s relevantními zákony upravujícími poskytování finančních služeb, které je zapojeno do jedné nebo více finančních služeb jak je definováno, s výjimkou těch aktivit, vyhrazených výhradně kreditním institucím.

„Kreditní instituce“ na druhé straně je definována jako podnikání v republice Litva v souladu s relevantními zákony, která na rozdíl od zapojení do jakýchkoli finančních služeb jak je definováno, je dále oprávněna převzít depozity a další znovu vyplácené fondy od ne-profesionálních účastníků a jejich půjčování předpokládající riziko a odpovědnost s tímto spojenou. Článek 4 zákona definuje „finanční instituci“ jako zahrnující finanční podnikání nebo kreditní instituci.

Banka Litvy je kompetentním orgánem pro vydávání licencí, regulaci a dohled nad bankami, kreditními svazy a Ústředním kreditním svazem. Od září 2005 litevský bankovní systém funguje podle zákona o bankách (zákon čís. IX-2085 z 30. 3. 2004). Výměnu cizí měny mohou provádět pouze komerční banky, které jsou k tomu oprávněny Bankou Litvy.

Banka Litvy přijala relevantní směrnici EU o právu zřízení a právu poskytování služeb (nazýváno jako pasportovací práva) jako členský stát EU.

Podle zákona o finančních institucích peněžní transfery, včetně přes-hraničních transferů a elektronických peněz, je možno učinit pouze kreditními institucemi. Zákon o platbách (zákon čís. VIII-1370 z 28. 10. 1999) novelizován v červenci 2004 (novelizující zákon čís. IX-2004 z 15. 7. 2004) upravuje vztah mezi kreditními institucemi a zákazníky v ovlivňování plateb a postupů plateb. Pošta, která nemá oprávnění jako kreditní instituce, je výjimkou a poskytuje služby peněžních transferů, které nejsou regulovány nebo monitorovány Bankou Litva.

Zákon o trhu s ceninami (zákon čís. I-1169 ze dne 16. 1. 1996) upravuje aktivity finančních brokerských firem, které jsou definovány jako licencované podnikání pro provádění investičních služeb.

2. Právní rámec k odčerpávání výnosů z trestné činnosti

„Zákon o prevenci praní peněz“ byl přijat v červnu 1997 a naposledy novelizován v listopadu 2003 (novela v platnosti od 1. 1. 2004) ve světle druhé směrnice EU o praní peněz a nová verze pro prevenci praní peněz ze dne 17. 1. 2008.

Právní rámec proti praní peněz (Anti-money laundering - dále jen „AML“) je upraven trestním kodexem podle čl. 216 o legalizaci peněz nebo majetku získaného kriminálním způsobem a článku 189 o získání nebo legalizaci majetku pocházejícího z trestné činnosti. Litva přijala celo-kriminální přístup a první odsouzení za uvedený delikt bylo akceptováno jako „autonomní přestupek“.

Financování terorismu je kriminalizováno podle článku 250 par. 5 a 6 trestního zákona v zákoně o terorismu. Litva se ve velké míře spoléhá na (přímo uplatňované) nařízení EU pro uplatnění mezinárodních anti-teroristických sankcí. Jednotce finančního zpravodajství (Financial Intelligence Unit „dále jen FIU“) došla pouze jedna zpráva spojená s terorismem a dočasná opatření byla přijata k zájmové osobě.

Služba vyšetřování finanční kriminality (FCIS), která je odpovědná za vyšetřování širších sérií ekonomických přestupků, je formálně určena, aby jednala jako Litevská jednotka finančního zpravodajství (FIU). Je členem Egmont skupiny. Jedna z jejích struktur, Divize prevence praní peněz, centralizuje a analyzuje zprávy o podezřelých transakcích a těch, které překračují určitý práh.

2.1 Zákon o prevenci praní peněz a financování terorismu

Účelem tohoto zákona je stanovit opatření pro prevenci praní peněz a financování terorismu a určit instituce odpovědné za uplatňování preventivních opatření proti praní peněz a financování terorismu, zajistit uplatňování právních aktů evropské unie specifikované v příloze tohoto zákona.

Zákon definuje, co znamená osoba, blízký společník, fyzická a právnická osoba, blízké členy rodiny, rodiče, bratry, sestry, prarodiče, vnuky a vnučky, děti a manžele dětí, obchodní vztahy, atd.

Další instituty obchodních vztahů, jako jsou finanční instituce, auditoři, pojišťovny, brokerské společnosti, soudní vykonavatelé nebo osoby oprávněné vykonávat soudní akty apod.

2.1.1 Instituce odpovědné za prevenci v praní peněz a financování terorismu

Vláda republiky Litva, Služba vyšetřování finanční kriminality, Oddělení státní bezpečnosti, Banka Litvy, Celní oddělení ministerstva financí, Oddělení ochrany kulturního dědictví, Supervizorní komise pojišťoven, Komise pro ceniny, Státní kontrolní komise her, Komora notářů, Komora auditorů, Litevská komora soudních vykonavatelů, Litevská kancelář pravosti a Litevská asociace notářů jsou institucemi odpovědnými podle jejich kompetencí za prevenci předepsanou zákonem o prevenci praní peněz a zákonem o terorismu. V článku 4 jsou stanoveny povinnosti institucí odpovědných za prevenci praní peněz.

Funkce Služby vyšetřování finanční kriminality (FCIS) při uplatňování opatření pro prevenci praní peněz a financování terorismu v rámci své kompetence shromažďuje a uchovává informace stanovené tímto zákonem o peněžních operacích a transakcích zákazníka a o zákazníkovi provádějícím takovéto operace a transakce. Shromažďuje, analyzuje a zveřejňuje podle postupu stanoveným právními akty informace, vztahující se na uplatňování prevence praní peněz a financování terorismu. Komunikuje s orgány státní správy a dalšími státními institucemi podle postupu stanoveného vládou a předává informace o peněžních operacích a transakcích prováděných zákazníkem. Provádí před-procesní vyšetřování legalizace peněz a výnosů z kriminality. Spolupracuje a vyměňuje si informace se zahraničními státními institucemi a mezinárodními organizacemi, uplatňujícími opatření pro prevenci praní peněz a financování terorismu. Poskytuje finančním institucím a dalším subjektům informace o kritériích pro identifikaci možného praní peněz a financování terorismu a podezřelých či neobvyklých peněžních operacích a transakcích. Podává návrhy na zlepšení systému prevence praní peněz a financování terorismu. Uvědomuje finanční instituce a další subjekty, orgány státní správy a další veřejné orgány o výsledcích analýz anebo vyšetřování jejich zpráv o podezřelých či neobvyklých peněžních operacích a transakcích, o pozorovaných indiciích možného praní peněz nebo financování terorismu či porušování tohoto zákona.

Státní oddělení bezpečnosti shromažďuje a prozkoumává zpravodajství vztahující se k financování terorismu. Spolupracuje se zahraničními státními institucemi a mezinárodními organizacemi, které shromažďují zpravodajství o financování terorismu. Poskytuje informace institucím specifikovaným v tomto zákoně o možných kritériích pro identifikaci financování terorismu. Státní oddělení bezpečnosti a Služba vyšetřování finanční kriminality spolupracují a vyměňují si informace podle postupu stanoveného vládou pro uplatňování opatření při prevenci financování terorismu.

Služba vyšetřování finanční kriminality má v rámci své kompetence právo získávat od institucí uvedených v článku 4 tohoto zákona, dalších státních institucí, finančních institucí, dalších subjektů, vyjma advokátů a jejich asistentů, data a dokumenty o peněžních operacích a transakcích, které jsou nutné pro výkon svých funkcí. Získává od institucí finančního podnikání a dalších subjektů informace vztahující se k uplatňování opatření pro prevenci praní peněz a financování terorismu. Koordinuje aktivity institucí (vyjma Státního oddělení bezpečnosti) vztahující se k uplatňování opatření pro prevenci praní peněz a financování terorismu. Dává institucím finančního podnikání a dalším subjektům informace o okolnostech a podmínkách poskytujících možnosti pro porušování zákonů a dalších právních aktů a jiných legislativních aktů, vztahujících se na uplatňování opatření pro prevenci praní peněz a financování terorismu. Instituce finančního podnikání a další subjekty musí pokyny FCIS prostudovat a nejpozději do 7 pracovních dnů po obdržení pokynů nahlásit FCIS přijatá opatření. Instruovat finanční instituce a další subjekty, vyjma notářů nebo osob pověřených provádět notářské akce, advokátů a jejich asistentů a deponentů nebo osob pověřených vykonávat akce deponování, aby zastavili podezřelé nebo neobvyklé peněžní operace či transakce až na 5 pracovních dnů. Právo pracovníků FCIS, kteří provádějí před-procesní vyšetřování legalizace peněz nebo výnosů vyplývajících z kriminality, je upraveno trestním řádem.

Orgány státní správy zabývající se dodržováním zákonnosti a další státní instituce musí hlásit FCIS jakékoli zjištěné indikace podezřelého praní peněž a financování terorismu, porušování tohoto zákona a opatření přijatá proti pachatelům. Informace, které musí být předávány státními institucemi FCIS a postup pro komunikaci těchto informací je stanoven vládou.  

2.1.2 Opatření k prevenci praní peněz a financování terorismu

Na základě zákonů o praní peněz a financování terorismu musí finanční instituce a další subjekty přijmout veškerá opatření pro identifikování identity zákazníka a benefičního vlastníka:

vždy, když je navazován obchodní vztah a jsou prováděny peněžní operace nebo transakce přesahující částku 15 000 EUR nebo odpovídající částku v cizí měně, ať již je operace prováděna v jedné transakci nebo po několika transakcích o kterých se jeví, že jsou spojené, vyjma případů, kdy identita zákazníka a benefičního vlastníka byla již zjištěna,

při výměně hotovosti, kdy měněná částka přesahuje 6 000 EUR nebo odpovídající částku v cizí měně, při provádění služeb interních a mezinárodních převodů peněz, kdy částka odesílaných či přijímaných peněz přesahuje 6 000 EUR nebo odpovídající částku v cizí měně,

dále při provádění a přijímání zahraničních transferů v souladu s ustanoveními Směrnice (ES) čís. 1781/2006 Evropského parlamentu a Rady z 15. 1. 2006 o informacích o plátci, které doprovází transfery fondů,

jestliže existují pochyby o pravosti či autenticitě identifikace dříve získaných dat o zákazníkovi či benefičním vlastníkovi,

v jakémkoli dalším případě, když existuje podezření, že činnost praní peněz anebo financování terorismu je, bylo nebo bude prováděno,

jestliže během provádění peněžní operace není známa finální částka celé peněžní operace, finanční instituce a další subjekty musí zjistit identitu zákazníka okamžitě po zjištění, že částka peněžních operací přesahuje 15 000 EUR nebo odpovídající částku v cizí měně,

v případě několika vzájemně spojených peněžních operací musí být identita zákazníka zjištěna okamžitě po zjištění, že několik peněžních operací je vzájemně spojených,

pojišťovací společnosti poskytující životní pojištění a pojišťovací brokerské společnosti musí zjistit identitu zákazníka a pojišťované osoby, jestliže částka placená ročně zákazníkem přesahuje 1 000 EUR nebo splácená částka v dané době přesahuje 2 500 EUR nebo odpovídající částku v cizí měně,

v případě několika vzájemně spojených peněžních operací může pojišťovna verifikovat identitu benefičního vlastníka specifikovaného v kontraktu pojišťovny po zahájení obchodního vztahu,

společnosti organizující hry musí verifikovat identitu zákazníka vstupujícího do kasina a také ho registrovat, když si vyměňuje žetony za hotovost nebo hotovost za žetony,

finanční instituce a další subjekty musí přijmout všechna odpovídající a přiměřená opatření v zájmu zjištění, zda zákazník pracuje sám pro sebe nebo je kontrolován a zjistit benefičního vlastníka,

ve všech případech, kdy je identita zákazníka a benefičního vlastníka zjištěna, finanční instituce a další subjekty musí od zákazníka získat informaci o účelu zákazníkova obchodního vztahu a zamýšlený charakter,

ve všech případech, kdy je identita zákazníka a příjemce/benefičního vlastníka zjištěna, finanční instituce a další subjekty musí verifikovat identitu zákazníka a benefičního vlastníka založenou na dokladech, údajích nebo informacích přijatých od spolehlivého a nezávislého zdroje,

finanční instituce a další subjekty musí ve všech případech provést průběžné monitorování obchodního vztahu zákazníka, včetně vyšetření transakcí provedených během takovéhoto vztahu a snažit se zjistit, zda prováděné transakce odpovídají získaným informacím finančními institucemi nebo dalšími subjekty o zákazníkovi, jeho obchodu a typu rizika, jak je nutné pro informace o zdroji fondů,

informace o identitě zákazníka a benefičního vlastníka musí být pravidelně revidovány a novelizovány,

finančním institucím a dalším subjektům je zakázáno provést transakce přes bankovní účty, uzavřít obchodní vztah, provést transakce, jestliže neexistují možnosti splnit požadavky stanovené v tomto článku,

případy podezřelých transakcí musí být okamžitě hlášeny Službě vyšetřování finanční kriminality.

2.1.3 Hlášení podezřelých nebo neobvyklých peněžních operací a transakcí

Finanční instituce a další entity musí oznamovat FCIS podezřelé nebo neobvyklé peněžní operace a transakce prováděné zákazníkem. Takovéto operace a transakce budou objektivně stanoveny, když finanční instituce a další entity vykonávají průběžné monitorování obchodního vztahu zákazníka, včetně přešetření transakcí provedených během vztahu. Finanční instituce a další entity, vyjma notářů nebo osob oprávněných provádět notářské akty, advokátů a jejich asistentů, deponentů nebo osob oprávněných provádět akce deponování, po zjištění že zákazník vykonává podezřelou peněžní operaci nebo transakci, musí zastavit takovouto operaci nebo transakci a nejpozději do 3 pracovních dnů nahlásit operaci nebo transakci FCIS bez ohledu na částku peněžní operace nebo transakce. FCIS během 5 dnů od přijetí informace okamžitě podnikne akce nutné pro dosvědčení nebo negování pochyb o kriminálních akcích údajně prováděných nebo provedených zákazníkem. Od okamžiku, kdy je zjištěna legalita fondů nebo výnosů či pochyby o možném spojení s financováním terorismu, jsou FCIS okamžitě vráceny materiály a písemně oznámí finanční instituci nebo jiné entitě, že peněžní operace nebo transakce mohou být uskutečněny.

Finanční instituce a jiné entity, vyjma notářů nebo osob oprávněných vykonávat notářské akty, advokátů a jejich asistentů, soudních vykonavatelů nebo osob oprávněných vykonávat akce soudních výkonů poté, co obdrží od FCIS písemný pokyn o zastavení podezřelé nebo neobvyklé peněžní operace nebo neobvyklé transakce provedené zákazníkem, musí od doby specifikované v pokynu nebo od momentu, kdy se objeví specifické okolnosti, zastavit operace nebo transakce až na 5 pracovních dnů. Jestliže finanční instituce nebo jiné entity během 5 pracovních dnů od obdržení pokynu nebo přijetí instrukce nejsou povinny vykonat dočasné omezení práv vlastníka podle postupu stanovené trestním řádem, peněžní operace nebo transakce musí pokračovat.

Jestliže zastavení peněžní operace nebo transakce by mohlo narušit vyšetřování legalizace peněz nebo výnosů získaných z kriminality, financování terorismu nebo jiných kriminálních akcí vztahujících se k praní peněz anebo financování terorismu, FCIS to musí nahlásit finanční instituci nebo jiné entitě.

Notáři nebo osoby oprávněné vykonávat soudní akty, když je podezření, že transakce provedená jejich zákazníkem může být spojena s praním peněz a financováním terorismu, musí FCIS předat data potvrzující identitu zákazníka po ukončení transakce bez ohledu na částku peněz přijatou nebo placenou zákazníkem v této transakci.

Jestliže může být peněžní operace nebo transakce spojena s financováním terorismu, Služba vyšetřování finanční kriminality nejpozději do 24 hodin od přijetí informace o peněžní operaci nebo transakci ji předá Státnímu oddělení bezpečnosti (cenných papírů) podle postupu stanoveného vládou.

Finanční instituce a další entity musí podat informace požadované FCIS během 1 pracovního dne od okamžiku přijetí žádosti.

Finanční instituce a další entity při provádění soustavného monitorování obchodního vztahu zákazníka, včetně vyšetřování transakcí provedených během vztahu, musí brát v úvahu takovou činnost, která by podle jejich názoru, vzhledem k jejímu  typu, mohla být spojena s praním peněz anebo financováním terorismu a zvláště komplikované nebo speciálně velmi velké transakce a všechny neobvyklé struktury transakcí, které nemají manifest ekonomického nebo viditelně zákonného účelu a obchodní vztah nebo peněžní operace se zákazníky z třetích států, ve kterých praní opatření prevence peněz a financování terorismu jsou nedostatečné nebo neodpovídají mezinárodním standardům. Výsledky šetření provádění takovýchto operací nebo transakcí a jejich účel musí být podloženy dokumenty a musí být uchovávány po dobu 10 let.

Finanční instituce a další entity nejsou odpovědny zákazníkovi za nesplnění kontrakčních povinností a za škodu způsobenou plněním povinností a akcí stanovených tímto článkem. Zaměstnanci finančních institucí a dalších entit, kteří v dobré víře hlásí FCIS podezřelé nebo neobvyklé operace nebo transakce vykonané zákazníkem za toto nenesou odpovědnost.

Kritéria, na jejichž základě jsou peněžní operace nebo transakce považovány za podezřelé nebo neobvyklé jsou stanoveny vládou. Postup pro zastavení podezřelých peněžních operací a transakcí specifikovaných v tomto článku a pro podávání informací o podezřelých nebo neobvyklých peněžních operacích či transakcích FCIS jsou stanoveny vládou.

Jestliže se zákazník vyhýbá nebo odmítá podat finanční instituci nebo další entitě na její žádost a v rámci specifikovaného časového limitu informace o původu peněžních zdrojů nebo výnosů a další dodatečná data, finanční instituce a další entity mohou ukončit transakce nebo obchodní vztah se zákazníkem.

Finanční instituce musí udržovat registr peněžních operací provedených zákazníkem podezřelých a neobvyklých peněžních operací, vyjma případů, kdy zákazníkem finanční instituce je jiná finanční instituce nebo finanční instituce jiného členského státu EU. Data v registru jsou uchovávána po dobu 10 let ode dne ukončení transakcí nebo jiného obchodního vztahu se zákazníkem. Pravidla pro udržování registrů budou stanovena vládou. Rovněž kopie dokumentů potvrzující identitu zákazníka musí být uchovávány 10 let ode dne ukončení transakcí nebo obchodního vztahu se zákazníkem.

2.1.4 Podávání informací Službě vyšetřování finanční kriminality (FCIS)

Finanční instituce provádějící peněžní operace musí podávat FCI data potvrzující identitu zákazníka a informace o provedené peněžní operaci, jestliže celková částka jedné operace v hotovosti nebo několika na sebe navazujících operací v hotovosti přesáhne EUR 15 000 nebo odpovídající částku v cizí měně. Údaje potvrzující identitu zákazníka jsou specifikovány v informaci podávané FCIS a jestliže je operace provedená přes zástupce, informace musí obsahovat také údaje potvrzující identitu zástupce, částku peněžní operace, typ vykonávání peněžní operace, entitu jejíchž jménem je peněžní operace prováděna. Notáři nebo osoby oprávněné provádět notářské akce a soudní akce nebo osoby oprávněné provádět akce soudního deponování musí podat FCIS údaje potvrzující identitu zákazníka a informace o transakci provedené zákazníkem, jestliže částka přijímané nebo placené hotovosti v transakci přesahuje EUR 15 000 nebo odpovídající částku v cizí měně.

Další entity, vyjma notářů nebo osob oprávněných vykonávat notářské akce, advokátů nebo jejich asistentů a soudních vykonavatelů nebo osob oprávněných akce soudních vykonavatelů hlásí FCIS údaje potvrzující identitu zákazníka a informace o jedné platbě v hotovosti, jestliže částka přijímaná nebo placená v hotovosti přesahuje EUR 15 000 nebo odpovídající částku v cizí měně. Informace se podávají FCIS okamžitě, nejpozději do 7 pracovních dnů ode dne provedení peněžní operace nebo ukončení transakce.

Finanční instituce mohou upustit od podání informace FCIS, jestliže činnost zákazníka je charakterizována rozsáhlými dlouhodobými a permanentními a pravidelnými peněžními operacemi odpovídajícími kritériím stanoveným vládou. Výjimka se neuplatňuje, jestliže zákazník finanční instituce je podnikání cizího státu, jeho výsadku, pobočky nebo zastoupení nebo je zapojen do následujícího obchodu poskytování právní pomoci, advokátská a notářská praxe, organizuje a vede loterie a gambling, provádí činnost zahrnující kovové, nekovové nebo ušlechtilé nerostné materiály, ušlechtilé kameny, šperky, umělecké předměty, je dealer s auty, je zapojen do obchodu s nemovitostmi, je auditor, poskytuje individuální zdravotní péči, organizuje a vede aukce, organizuje turismus a cestování, je velkoobchodník s alkoholem a alkoholovými a tabákovými výrobky, je dealer s ropnými produkty, je dealer se zdravotními produkty.

2.1.5 Aktivity celních kanceláří

Celní kanceláře podnikají způsobem předepsaným vládou kontrolou sum v hotovosti vyvážených do Evropského společenství přes republiku Litva ze třetích zemí v rámci významu použitém v celním zákoně a vyvážené z republiky Litva do třetích zemí v souladu se Směrnicí (ES) čís. 1889/2005 Evropského parlamentu a Rady z 26. 10. 2005 o kontrole hotovosti přivážené nebo vyvážené ze Společenství Směrnice (ES) čís.1889/2005. V případech stanovených směrnicí (ES) čís.1889/2005, kdy je členským státům EU dáno právo přijímat rozhodnutí, rozhodnutí je přijato a postup pro uplatňování v republice Litva odpovídajících ustanovení Směrnice (ES) čís.1889/2005 je stanoven vládou nebo institucí pověřenou vládou, vyjma případů, kdy je jinak stanoveno tímto nebo jinými zákony.

Celní kanceláře musí promptně, nejpozději do 7 pracovních dnů, nahlásit FCIS každý případ hotovosti přicházející do republiky Litva ze třetích zemí nebo opouštějící republiku Litva do třetích zemí, jestliže hodnota jedné sumy přicházející nebo odcházející v hotovosti je aspoň částka specifikovaná v odstavci 1 článku 3 Směrnice (ES) čís.1889/2005.

2.1.6 Povinnosti finančních institucí a dalších entit

Finanční instituce a další entity, vyjma advokátů a jejich asistentů, musí vypracovat odpovídající postupy interní kontroly spojené s identifikováním zákazníků a benefičních vlastníků, podávání zpráv a informací FCIS, uchovávání informací specifikovaných v tomto zákoně, vyhodnocování rizik, management rizik (berouce v úvahu typ zákazníka, obchodní vztah, produkty, transakci, atd.), management uplatňování požadavků a komunikaci, což by zabránilo peněžním operacím a transakcím spojeným s praním peněz anebo financování terorismu a zajistilo, že zaměstnanci finančních institucí a dalších entit jsou správně připraveni a jsou seznámeni s preventivními opatřeními pro  praní peněz anebo financování terorismu specifikovanými v tomto zákoně a dalších právních aktech. Jmenovat personál managementu, který by organizoval uplatňování preventivních opatření pro praní peněz a financování terorismu stanovených tímto zákonem a udržoval vztahy s FCIS. Jmenování takovéhoto personálu musí být písemně nahlášeno FCIS. Přijímá relevantní opatření tak, aby jejich odpovídající zaměstnanci byli informováni o ustanoveních vypracovaných na základě tohoto zákona. Zavádí interní systémy, které by jim umožňovaly reagovat plně a rapidně na požadavky od FCIS o podání informací specifikovaných v tomto zákoně a zajistit podání informace do 14 pracovních dnů (jestliže v odpovídajících případech tento zákon stanovuje kratší časové limity pro podání informací specifikovaných v tomto zákoně FCIS – takové informace budou podány v kratších časových limitech).

Finančním institucím je zakázáno vydávat anonymní šekové knížky, otevírání anonymních účtů nebo účtů na fiktivní jméno stejně jako otevírání účtů bez žádání zákazníka o předložení dokladů potvrzujících jeho identitu nebo když existuje oprávněné podezření, že údaje zaznamenané v dokladech jsou falešné nebo podvodné.

Informace specifikované v tomto zákoně předávané FCI nesmí být publikována nebo být předávána jinému státnímu managementu, kontrolnímu nebo orgánu státní správy zabývajícím se dohledem nad zákonností nebo jiným osobám vyjma případů stanovených tímto a dalšími zákony. Osoby, které poruší postup ochrany informací a jejich využití specifikované v tomto zákoně, budou odpovědné podle postupu stanoveným zákony.